Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

(pokračuje Jaroslava Jermanová)

58.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky
k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou
a Slovenskou republikou o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů
o vzdělání vydávaných v České republice a ve Slovenské republice,
podepsaná v Praze dne 28. listopadu 2013
/sněmovní tisk 134/ - druhé čtení

Projednávání tohoto bodu jsme přerušili dne 30. října na 19. schůzi Poslanecké sněmovny. Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal ministr školství, mládeže a tělovýchovy pan Marcel Chládek a zpravodaj zahraničního výboru pan poslanec Rom Kostřica.

Nyní se táži pana ministra, zda chce vystoupit. Prosím, máte slovo.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Marcel Chládek Děkuji, paní předsedající. Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych vás seznámil s dopisy, které jsem vám slíbil na minulém zasedání. Oslovili jsme sedm největších univerzit České republiky a žádná z těchto univerzit nám nenapsala, že doporučuje tuto smlouvu neschválit. Naopak. Karlova Univerzita nám píše, že tato smlouva neohrožuje ji ani obory na Karlově univerzitě. Česká zemědělská univerzita podporuje uzavření této smlouvy. Vysoká škola chemicko-technologická taktéž, taktéž Jihočeská univerzita. České vysoké učení nám napsalo, že k tomu nemá žádných připomínek, taktéž i Univerzita Palackého napsala, že tato smlouva nijak neohrožuje programy na Univerzitě Palackého. Z Masarykovy univerzity nám přišly dvě poznámky. Neodpověděl nám pan rektor, ale kvestorka Jitka Zlatušková, která nám napsala dva komentáře, ale není tam napsáno, že by se smlouva měla odmítnout. Zároveň tady mám vyjádření české Akreditační komise, že podporuje schválení této smlouvy, že je to v souladu s nastavenými pravidly.

Protože tady byly informace o tom, že na Slovensku to někdo nechce, oslovili jsme slovenské ministerstvo a přišla nám informace z jejich akreditační skupiny, že taktéž podporuje návrh této smlouvy a žádá nás o ratifikaci.

Já bych vás zároveň jako ministr školství, byť tato ratifikace byla nastavena ještě před touto vládou, chtěl požádat po těchto informacích, abychom schválili ratifikaci smlouvy už také z toho důvodu, že mám na stole dopis velvyslance Slovenské republiky, který nás žádá o urychlení dokončení ratifikace, a že je to velký problém ve vztazích mezi Českou republikou a Slovenskou republikou.

Vážené dámy, vážení pánové, děkuji za pozornost a žádám vás o podporu tohoto návrhu.

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. A nyní se táži pana zpravodaje zahraničního výboru, zda chce vystoupit. Je tomu tak. Prosím, máte slovo.

Poslanec Rom Kostřica: Dobrý den, děkuji za slovo. Jenom jsem chtěl udělat malou poznámku, doplnění pana ministra Chládka. Já jsem si vyhledal zápis ze zasedání Slovenské národní rady, což je obdoba našeho parlamentu, kde se jednalo o tomto problému, a chtěl bych ctěné publikum ujistit o tom, že bylo přítomno 135 poslanců, nikdo se nezdržel, nikdo nebyl proti, všichni se vyjádřili pro ratifikaci této smlouvy. Děkuji vám.

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní se táži pana zpravodaje výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu pana Zlatušky, zda chce vystoupit. Je tomu tak? Prosím, máte slovo.

Poslanec Jiří Zlatuška: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, pane ministře, výbor v době, kdy to projednával, přijal nesouhlasné stanovisko. Přijal to na základě podkladů, které jsme obdrželi od České konference rektorů a Rady vysokých škol. Na základě věcného posouzení informací smlouva meritorně nemění stav uznávání vysokoškolského vzdělávání tam, kde se jedná o bakaláře a magistry. Nemění ho ani tam, kde Ministerstvo školství argumentuje tím, že se zavádí nějaké zpřísnění v tom, že by se neměly uznávat doklady o vzdělání dosažené na pobočkách vysokých škol ve druhém státě. Vzhledem k tomu, že takovouto konstrukci nezná vysokoškolský zákon jako takový, tak z hlediska dokladů o vzdělání je tady toto zcela jistě argument, který není použitelný.

To podstatné, co smlouva obsahuje, je změna režimu uznávání získané kvalifikace docent a profesor, tedy výsledků habilitačního a jmenovacího řízení mezi Českou republikou a Slovenskou republikou. Doposud stav vycházel z toho, že zde byla kontinuita daná existencí vysokých škol v dřívějším společném státě, srovnatelný systém srovnatelných parametrů akreditačních řízení v obou zemích včetně spolupráce akreditačních agentur.

To, k čemu tady ten podstatný efekt, který by tady tato smlouva měla, je, že od data její účinnosti by docházelo k tomu, že habilitační a jmenovací řízení, čili docentury a profesury, které by byly získány v České republice nebo Slovenské republice, by nebyly vzájemně použitelné. Byl by to jiný režim, než který mezinárodní smlouvy dnes zakotvují pro další země, pro které Česká republika tyto smlouvy má uzavřeny. Mluvil jsem zde podrobně v úvodním jednání o tom, že Česká republika má smlouvu o uznávání docentů a profesorů s Polskem, s Maďarskem, Slovinskem a Německem. Slovensko by touto smlouvou bylo z tohoto společného režimu vyňato pryč. Přitom evidentně je to země, která je z hlediska vazeb a z hlediska zvyklostí nejblíž našemu prostředí. Bylo by vyňato z tohoto režimu mezistátní smlouvou, která z hlediska možností úprav materie v zákoně o vysokých školách je nadřazena zákonům, které zde přijímáme. Smlouva má fakticky sílu ústavního zákona v okamžiku, kdy uvažujeme o úpravách, které například v té debatě o zavádění tzv. funkčních míst na vysokých školách mohou být upravovány vysokoškolským zákonem. Z toho důvodu je to věc, která je zdánlivě maličkost, zdánlivě se týká malého počtu lidí, ale když hovoříme o tom, že by měla být řešena systémově, tak toto je zásadní problém.

Nechci nijak obhajovat eventuální excesy, ke kterým může ve jmenovacích řízeních nebo habilitacích jak vnitrostátně, tak přeshraničně docházet. Jednotlivé výkyvy nicméně nejsou opodstatněním pro změny systému. Dalo by se vykládat o profesorech české historie, kteří si profesuru získají v Banské Bystrici a poté, když jim to kolegové vyčítají, sdělí: Papír jako papír, platí to. Jenomže tohle jsou parametry, které jsou na obou stranách zlepšovány. A to, co zde minule při projednávání zmiňovala paní profesorka, paní ministryně Válková jako stanovisko Slovenské rektorské konference, to je v protikladu s tím, co zde pan kolega Kostřica říkal o jednání Slovenské národní rady. Ale je nutno si uvědomit, že pohled zevnitř akademické komunity je nutně poučenější než pohled zákonodárců rozhodujících mnohem víc pod dojmy než pod znalostí situace na školách samotných.

Z tohoto hlediska zdůrazňuji, že se s výjimkou přijatého memoranda mezi Českou a Slovenskou republikou, resp. mezi jejími ministerstvy školství, věcně nezměnilo nic na podkladech, které jsem zde referoval. Otázal jsem se reprezentací vysokých škol, čili České konference rektorů a Rady vysokých škol. Od obou jsem dostal písemné stanovisko, které bylo negativní. Pan ministr zde zmiňoval selektivně několik vysokých škol, které mu údajně daly podklady. Nedostal jsem žádný podnět od pana ministra, aby tady tento bod, tady tato smlouva byla znovu s nějakými novými podklady projednána na školském výboru. To je také důvod, proč o tom školský výbor nejednal. Ministerstvo nedalo školskému výboru žádné nové podklady pro toto, takže z toho hlediska setrvávám na původním stanovisku. A to byl také důvod, proč se nejednalo znovu ani v podvýboru pro vysoké školy ani ve školském výboru samotném. (Poslanci se během vystoupení baví mezi sebou.)

Ministerstvo školství poskytlo podklad, který je nadepsán Podklad pro jednání podvýboru pro předškolní a základní školství a podvýboru pro střední a vyšší odborné školství. Není mi známo, že by formální jednání proběhlo, rozhodně jako předseda výboru jsem nedostal žádný podnět. A i z tohoto, že Ministerstvo školství nekomunikuje s podvýborem pro vysoké školy, ale s podvýborem, který má na starosti školy úplně jiného patra, kterých se tato smlouva netýká, soudím, že se zde spíš jedná o obcházení korektního procesu než o věcné posouzení.

Rozhodně z hlediska budoucího vývoje kvality jak českých, tak slovenských vysokých škol, ty slovenské nám na srdci tak moc ležet nemusí, základním problémem vysokoškolského prostředí je uzavřenost vůči vnějším vlivům, malá mobilita pracovníků, malé schopnosti vysokých škol lákat k působení pracovníky ze zahraničí zejména v těch oborech, které se oficiálně považují za hodny podpory v lecjakých politických deklaracích, což jsou obory přírodovědné a technické. Tam faktický problém nikdy ani v minulosti nenastával.

Jakmile omezíme oblast, ze které jsme schopni přijímat získané tituly, říkáme tím nejen těm špičkovým našim vysokým školám, které mají příslušnou akreditaci pro habilitační a jmenovací řízení, že nejsou dost dobré pro to, aby jejich tituly byly uznávány na Slovensku. Ale pro naše vysoké školy omezujeme množství pracovníků, kteří perspektivně mohou na nich působit bez toho, aby předtím, než jsou vybráni a ustanoveni na ta místa, procházeli znovu poměrně dlouhým řízením. Toto by mělo být řešeno, pokud to má být řešeno, v zákoně o vysokých školách systémovým způsobem, nikoli ad hoc vynětím Slovenska z té skupiny zemí, se kterými byly až doposud relativně bezproblémové a podle vyjádření Akreditační komise také zlepšující se vztahy.

Všichni říkají: situace s akreditacemi se zlepšila, eventuální problémy, které byly jak na naší, tak na slovenské straně, mizí a zlepšují se. V tomto máme snahu uzavírat smlouvu, která naopak řekne: ty staré tituly jsou všechny v pořádku, ty si budeme uznávat, a pokud tam byly nějaké problémy, tak nad tím budeme zavírat. oči. A do budoucna v tom kvalitnějším systému tuto mobilitu prostě nedovolíme jako mocenský zásah. Toto je jádro problému, který v té smlouvě vidím. A opakuji, stanovisko výboru pro vědu, vzdělávání, kulturu, mládež a tělovýchovu bylo nesouhlasné, čili doporučení zamítnout ratifikaci této smlouvy.

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Jenom připomínám, že v tuto chvíli už se ocitáme v obecné rozpravě, protože v tomto bodě byl tento bod přerušen. Mám zde faktické poznámky, a to pana poslance Kudely a pana poslance Raise. Pan poslanec Kudela byl zřejmě omyl. Prosím pana poslance Raise. Prosím, vaše dvě minuty.

Poslanec Karel Rais: Přeji dobrý den. Stručně. Každý proces má stránku formální a stránku obsahovou. Ztotožňuji se, co se týká obsahu, že je potřeba, aby ministerstvo věnovalo pozornost kvalitě. To je naprosto samozřejmé a tam si myslím, že jsme ve shodě. Ale na druhou stranu bych chtěl také zdůraznit to, že je neopomenutelný fakt, že tady pět univerzit řeklo, že s tím nemá problém. Ve čtvrtek proběhla konference rektorů. Jestli tomu dobře rozumím, pokud mám informace, je to taky bez problémů. Čili musíme taky trochu akceptovat prostředí, ve kterém se pohybujeme. Ne vždy se ztotožňuji s názorem Ministerstva školství, ale tentokrát bych ho chtěl podpořit. A domnívám se, že názor klubu ANO, když jsme to projednávali, byl v podstatě pozitivní, si myslím. To je další argument.

Na druhou stranu to, co říkal Jiří Zlatuška z oblasti systémové, je to naprostá pravda. Je potřeba to řešit systémově, ale holt tady stojíme před problémem, kdy slovenská vláda včetně prezidenta to projednala, schválila, tak na to musíme taky reagovat. Spíš bych tady byl tentokrát na straně Ministerstva školství. Děkuju.

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: I já děkuji a táži se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy. V podkladech mám přihlášku paní ministryně Válkové, která tady není, tudíž její přihláška propadá. Táži se pana navrhovatele, zpravodaje, zda má zájem o závěrečné slovo. Není tomu tak, tudíž rozpravu končím a přistoupíme k hlasování o navržených usneseních. V každém případě budeme nejdřív hlasovat o prvním návrhu usnesení, to je návrhu zahraničního výboru, který dává souhlas k ratifikaci. A nebude-li přijat tento návrh, bude tím naplněno usnesení výboru pro školství, tělovýchovu a mládež, kdy nebude dán souhlas k ratifikaci. To jenom pro informaci.

Nyní poprosím pana zpravodaje, jestli chce ještě jednou přečíst usnesení, ať tak učiní. Mezitím vás všechny odhlásím a poprosím, abyste se znovu přihlásili svými kartami.

Poslanec Rom Kostřica: Děkuji za slovo. Dovolte mi, abych vás seznámil s usnesením zahraničního výboru z 9. schůze dne 15. dubna 2014 k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání vydávaných v České republice a ve Slovenské republice, podepsaná v Praze dne 28. listopadu 2013.

Po odůvodnění náměstka ministra školství prof. Ing. Jaromíra Vebera a zpravodajské zprávě poslance Roma Kostřici a po rozpravě zahraniční výbor doporučuje Poslanecké sněmovně přijmout následující usnesení: Poslanecká sněmovna dává souhlas k ratifikaci Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání vydávaných v České republice a ve Slovenské republice, podepsané v Praze dne 28. listopadu 2013. Za druhé pověřuje předsedu výboru, aby toto usnesení předložil předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, za třetí, zmocňuje zpravodaje výboru, aby na schůzi Poslanecké sněmovny podal zprávu o výsledcích projednávání tohoto vládního návrhu na schůzi zahraničního výboru.

Děkuji vám.

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: I já děkuji. Jenom připomínám, že v tomto okamžiku budeme hlasovat s návrhem pro ratifikaci.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro. Proti? Hlasování končím.

Hlasování s pořadovým číslem 163, do kterého je přihlášeno 130, pro 125 přítomných. (Proti 1.) Konstatuji, že s návrhem usnesení byl vysloven souhlas. Končím projednávání tohoto bodu.

Nyní přistupujeme k projednávání bodu číslo

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.