(17.40 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Normálně to nedělám, ale protože je to skutečně stanovisko sdružení dopravních podniků, tak já si vám dovolím ten dopis přečíst, a pak na základě těch údajů - a berme to, že to je stanovisko tohoto sdružení, ne stanovisko mé nebo našeho klubu, ale protože mám zkušenost s provozováním, respektive z toho, že když město vlastní dopravní podnik, provozuje veřejnou dopravu, tak si myslím, že mnohé z těch argumentů stojí za zvážení a za debatu ve výborech.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já se omlouvám, pane předsedo, poprosím Sněmovnu o ztišení a vyslechnutí si jistě napínavého stanoviska dopravního sdružení. Děkuji.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Napínavého jste říkal, pane místopředsedo? (Předsedající: Ano.) No to si nemyslím, že je napínavé, považuji ho za věcné a upozorňuje na rizika, která by schválením tohoto zákona v této podobě mohla vzniknout na straně ostatních veřejných rozpočtů.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já se omlouvám, já jsem chtěl jenom motivovat poslance k vyšší pozornosti.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Já věřím, že poslanci motivaci nepotřebují. Ale už to nebudu komentovat.
Sdružení dopravních podniků České republiky se obrací na Sněmovnu, třeba mým prostřednictvím, s žádostí o předložení pozměňovacího návrhu ke sněmovnímu tisku číslo 306, to je ten, který zrovna projednáváme, kde pod bodem číslo 16 ten návrh obsahuje - oni říkají skrytý návrh Ministerstva spravedlnosti, já si myslím, že paní ministryně o tom mluvila poměrně otevřeně, takže to nepovažuji za skrytý návrh Ministerstva spravedlnosti, ale otevřený návrh Ministerstva spravedlnosti na zvýšení soudního poplatku za vydání elektronického platebního rozkazu ze 400 korun na 1 000 korun u bagatelních pohledávek, mezi které bezesporu patří pohledávky za jízdu bez platného jízdního dokladu.
Sdružení dopravních podniků České republiky si dovoluje poznamenat, že jízdu bez platného dokladu ve veřejné dopravě lze považovat za takzvanou krádež veřejné služby, protože přepravní služby jsou jednotlivými dopravci poskytovány v režimu závazku veřejné služby. A to známe. To platí jak pro České dráhy, třeba na úrovni státu u vlaků, i na úrovni krajů, ale u dopravních podniků je to na úrovni města, kdy města, ať už s vlastním dopravním podnikem, anebo s firmou, která zabezpečuje veřejnou dopravu, mají uzavřenou smlouvu o závazku veřejné služby. Velmi často se tomu chybně říká dotace, ať už Českým dráhám, či dopravním podnikům, ale je to skutečně v tom režimu smlouvy o poskytování veřejného závazku, protože jinak by to ani nešlo, jinak by došlo k porušování pravidel o poskytování veřejné podpory a podobně. Tudíž sdružení, které má celkem 19 členů, myslím, že to jsou všechny dopravní podniky, které zřizují města, možná tam jsou někteří další členové, neznám celý seznam, se domnívá, tak jak jsem říkal, že se jedná o krádež veřejné služby. Protože ty smluvní přepravní vztahy se v každém případě dějí vždy za spoluúčasti některého z veřejných rozpočtů, čímž se do něj dostává výrazný a zcela zřetelný veřejnoprávní prvek.
Jsme přesvědčeni, že právní řád by měl obsahovat takové instituty, kterými lze účinně chránit veřejné rozpočty, například před zvyšováním nákladů na vymáhání pohledávek za neplacení jízdného cestujícími. A teď uvádí toto sdružení jedno číslo, které je opravdu velmi zajímavé, protože málokdy máme agregovaná čísla za všechna města či za všechny dopravní podniky. V loňském roce, to je v roce 2013, kde už jsou bezesporu uzavřeny závěrečné účty jednotlivých měst, těchto 19 dopravních podniků obdrželo z veřejných rozpočtů celkem více než 16,3 mld. korun českých. 16,3, což je obrovská suma. A protože se jedná v tom návrhu, a paní ministryně to řekla, ze 400 na 1 000 korun, o zvýšení o 150 %, zcela oprávněně se domníváme, že navrhovaná úprava bude mít podstatný dopad do veřejných rozpočtů obcí. O této skutečnosti však v důvodové zprávě k návrhu zákona není uvedena jakákoliv informace.
Sdružení dopravních podniků se domnívá, že návrh zvyšuje finanční zátěž na straně dlužníka, současně návrh zvyšuje finanční zátěž na straně věřitele - tady je ten dopad do veřejných rozpočtů obcí. Dále, že si legislativní návrhy z posledního roku vnitřně odporují, že návrh prohlubuje nerovnost účastníků před zákonem, návrh omezuje právo věřitele na soudní ochranu, návrh přinese odchylnost od trendu ve vyspělých právních řádech sousedních zemí a navrhovaná úprava přinese problémy účastníkům řízení, aniž by byl doložen pozitivní dopad na financování soudní sestavy, píšou.
A teď podrobnější zdůvodnění, které uvádí toto sdružení. Návrh je v rozporu se současným obecným legislativním trendem ochrany dlužníka na úkor věřitele. Cílem všech právních úprav z poslední doby bylo vždy snížení finanční zátěže na straně neúspěšného - podotýkám neúspěšného - účastníka sporu. Například novela advokátního tarifu vyhláškou Ministerstva spravedlnosti číslo 120/2014 Sb. snížila věřiteli náhradu nákladů na právní zastoupení o 85 %, přičemž nejčastěji uváděným důvodem tohoto kroku byla právě ochrana dlužníka. Přestože tato vyhláška je dle názoru některých advokátů, kteří se zabývají vymáháním bagatelních pohledávek protiústavní, je účinná.
Totéž Ministerstvo spravedlnosti však nyní předkládá návrh, který v konečném důsledku zátěž neúspěšného účastníka řízení zvyšuje o 150 %. Dle našeho názoru je rozpor ve filozofii obou návrhů evidentní. O ochranu dlužníka, jakkoli tato se nejeví jako vždy spravedlivá, se v případě předmětného ministerského návrhu rozhodně nejedná. Zátěž neúspěšné strany sporu se zvýší, zvýší se zátěž pro věřitele a v případě veřejné dopravy i zátěž pro veřejné rozpočty. Jediný rozdíl spočívá v tom, že namísto úspěšného účastníka sporu bude více inkasovat stát, což je uvedeno i v důvodové správě ke sněmovnímu tisku. Teď je ta citace, to já s dovolením přeskočím, máme to všichni v tisku, a paní ministryně to i okomentovala ve svém úvodním slově.
Takže po té citaci dopis pokračuje: Návrh je též v příkrém rozporu s dosud prezentovanými stanovisky předkladatele k situaci v oblasti vymáhání pohledávek. Ministerstvo spravedlnosti dle našeho návrhu dává dlouhodobě jasně najevo, byť v rozporu s ekonomickou realitou, že náklady řízení na straně žalobce, věřitele, jsou v některých typech sporu minimální. Stačilo by se však pro velmi hrubou orientaci...
Přece jenom, pane místopředsedo, fakt ten hluk je poměrně vysoký, takže poprosím kolegyně a kolegy...
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já také prosím kolegyně a kolegy o ztišení i přesto, že stanovisko není tak napínavé, jak jsem si myslel. Je velmi závažné. Prosím o klid.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji. Stačilo by se však pro velmi hrubou orientaci v tématu podívat se na náklady soudu v souvislosti s rozhodováním o týchž typově podobných bagatelních či právní odbornost nevyžadujících věcech. Všechna ta adjektiva jsou v uvozovkách, nevím, jak bych to při čtení dopisu zdůraznil. Přesný údaj by se samozřejmě musel vztáhnout ke konkrétnímu soudu, nicméně se dá předpokládat, že náklady na vyřízení jedné věci budou rovny součtu všech mezd, platů, nákladů na administrativu, správu budov, spotřebního materiálu a dalších položek. To vše děleno počtem případů, které daný vyšší soudní úředník či soudce rozhodne. Takto vypočítané náklady nemohou být nižší než řádově 4-6 tisíc korun na jeden případ. Přitom soudy využívají stejně návodných formulářů jako účastníci řízení, a je-li to možné, tak i moderních a efektivních prostředků komunikace na dálku. Zatímco žalobce, věřitel, musí v téže věci provést minimálně tři úkony, za něž mu v případě právního zastoupení náleží náhrada nákladů 900 korun, a bez právního zastoupení nula korun, soud ve věci pouze rozhodne a žalobce, věřitele, zatíží tisícikorunovým soudním poplatkem.
Záměrně v této úvaze ponecháváme stranou ryze administrativní náklady, které jsou značné jak na straně soudu, tak na straně žalobce. Za této situace je 600 korun na jednu věc soudního poplatku pouze kapkou v moři efektivního financování justiční sestavy - nevím jestli soustavy -, ovšem na straně žalobce, který je v právu, což ve veřejné debatě pohříchu téměř nezaznívá, bude rozhodujícím faktorem o rentabilitě v podání žaloby. To však považujeme za nepřípustný zásah do práva účastníka na soudní ochranu. Připomínáme zároveň, že nemalé zvýšení nákladů řízení ve výsledku pocítí také neúspěšný účastník řízení. ***