(18.30 hodin)
Poslankyně Alena Nohavová: - jsme díky sabotáži pana Bursíka a dalších dopustili faktickou likvidaci dalších 14 % národního parku kůrovcem. Je bohužel nejen nesmyslné, ale přímo nemožné je scelit do větších celků, které by šlo smysluplně obklopit druhými a třetími zónami tak, aby se jejich rozloha nezvětšila. Splnit např. požadavek pana prezidenta, aby plocha prvních zón zůstala stejná, by šlo jen v případě, že některé existující první zóny bychom zcela zrušili a převedli je do druhých či třetích zón. A to asi není cílem a ani to není politicky a odborně přijatelné a průchozí. Ale ani opačný extrém, kdy pro rádoby zelené ekology je i výše uvedené rozšíření prvních zón málo a usilují o vybudování divočiny v srdci Evropy, která by zahrnovala více než 50 % národního parku, to není prostě reálné východisko. Tím v podstatě zlikvidujeme i podmínky pro trvalý život lidí na území parku.
Lži o snaze zastavět Šumavu, lži o samoobnově šumavských pralesů jsou jen průvodním jevem činnosti těch, kteří se pod rouškou ekologie Šumavu snažili vydrancovat a chtějí tak nadále v tom pokračovat. Nelze dát za pravdu ani současnému ministru a vládě, že není potřeba samotný zákon o Národním parku Šumava, že věc vyřeší až novela zákona o ochraně přírody a následné plány péče v jednotlivých národních parcích. Viděli jsme v praxi minulých let, co si s takto postavenými normami ministři či ředitelé národních parků dovolili. Těm snahám může zabránit jedině zákon a jeho důsledné dodržování. Jen zákonem přesně stanovená zonace, která nebude připouštět účelové změny, zabrání budoucím bursíkovským zvěrstvům na přírodě.
Šumava zákon o národním parku potřebuje, budu jej podporovat, a stejně tak stanovisko Jihočeského kraje i Plzeňského kraje je k tomuto zákonu kladné. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, paní poslankyně. Další přihlášenou do rozpravy je paní poslankyně Zuzka Bebarová, po ní se připraví pan poslanec Vilímec. Máte slovo, paní poslankyně.
Poslankyně Zuzka Bebarová-Rujbrová: Děkuji, pane místopředsedo. Dobrý den, dámy a pánové. Vždy, když petice, kterou petiční výbor této Sněmovny obdrží, souvisí s projednáváním některého z návrhů zákonů, informuji o tom Poslaneckou sněmovnu a ráda bych tak učinila i v současné době a zároveň uvedla na pravou míru některé informace podané zde poněkud nepřesně panem kolegou Laudátem.
Petiční výbor obdržel petici nazvanou Za dobrý zákon o Národním parku Šumava. Jde o petici, ve které jsme žádáni, abychom přijali takový zákon o Národním parku Šumava, ve kterém bude hlavním cílem národního parku ochrana přírody, ostatní činnosti budou možné jen do takové míry, kdy neohrozí vzácnou přírodu, dále který zachová současnou rozlohu území ponechaného přírodě, to je 30 % národního parku, a stanoví jeho postupné rozšíření alespoň na 50 % do roku 2030, tak jak je to stanoveno v současném plánu péče o národní park z roku 2000 a jak je to obvyklé v ostatních evropských národních parcích, a který omezí další výstavbu tak, aby nezničila šumavskou krajinu. Petiční výbor tvoří prof. dr. Pavel Kindlmann, o kterém zde už byla řeč, Petr Vacek, herec, a pan dr. Jaromír Bláha z Hnutí Duha, a obsahuje nikoli více než 40 000 podpisů, ale 21 005 podpisů na prvé petiční listině a dále je to dalších 887 podpisů na později předložených petičních arších, celkem tedy 21 892 podpisů. Nepřihlížím k internetové podpoře, která převyšuje 5 000 podpisů, protože jak je zcela jistě poslancům petičního výboru i této Sněmovny známo, petiční zákon zná pouze podpisy zadokumentované na konkrétní listině.
V souladu s pravidly jednání petičního výboru uspořádal petiční výbor slyšení, veřejné slyšení, ve kterém zástupce petentů a další přizvané odborníky vyslechl, a na svém následném jednání přijal usnesení, ve kterém ne tak, jak říkal pan poslanec Laudát, že by se ztotožnil se stanoviskem petentů, ale přijal usnesení, kterým vzal předloženou petici na vědomí a konstatoval, že ochrana přírodních a krajinných hodnot území Šumavy je záležitostí celé země, nikoli lokální.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další přihlášený do rozpravy je pan poslanec Vilímec a po něm se připraví pan poslanec Marek Černoch.
Poslanec Vladislav Vilímec: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, téma Národního parku Šumava, resp. zákona o Národním parku Šumava, se nám do této Sněmovny neustále vrací. Vrací se nám proto, že jsme v minulosti nebyli schopni když ne úplně, tak alespoň částečně tyto problémy uspokojivě formou zákona vyřešit. Pan poslanec Filip a další zde mluvili o tom, že již v minulosti bylo předloženo několik legislativních návrhů. Pan poslanec Filip se zmínil víceméně pouze o těch návrzích, kde on sám byl podepsán, ale těch návrhů bylo v minulých dvou volebních obdobích Poslanecké sněmovny několik. Byly to dva návrhy Plzeňského kraje, ne pouze jeden, ale dva návrhy Plzeňského kraje, a v minulém volebním období dokonce byl předložen i vládní návrh zákona. Jaké byly osudy těchto návrhů? Buďto nebyly projednány a byly posléze staženy jako v případě onoho prvního návrhu z dílny Plzeňského kraje po nástupu nového krajského vedení, anebo maximálně prošly prvním čtením, což byl v minulém volebním období případ onoho druhého návrhu zákona Plzeňského kraje a i onoho vládního návrhu zákona.
Chtěl bych zdůraznit jako letitý zastupitel Plzeňského kraje, že oba dva návrhy v minulosti předložené Plzeňským krajem byly, pokud si dobře pamatuji, podpořeny všemi zastupitelskými kluby, dokonce všemi hlasy přítomnými na jednání zastupitelstva. Stejně tak byl podpořen prostřednictvím deklarace i tento návrh, který zde projednáváme. I to svědčí o tom, že existuje v místech, kde se skutečně nachází Národní park Šumava, nejen v šumavských obcích, ale jak v Plzeňském kraji, tak v Jihočeském kraji, velká vůle k úpravě zákonů formou: způsob správy národního parku, územní vymezení národního parku, rozdělení do jednotlivých zón podle typu ochrany přírody a dalších důležitých oblastí jak z pohledu péče a ochrany přírody, tak z pohledu obcí a obyvatel, kteří na území národního parku žijí. (V sále je šum, hluk.)
Byl jsem vždy v minulosti velkým odpůrcem toho, aby se stal národní park mrtvým územím, kde se porůznu aplikují nějaké pokusné metody ochrany přírody. To, co je skutečně cenné z pohledu přírodních hodnot, musí požívat ochrany. Na tom se myslím všichni shodneme. Ale také si musíme uvědomit, že na území Národního parku Šumava odnepaměti žijí lidé, lidé v oněch šumavských obcích, a i oni zde musí nacházet životní podmínky. V minulosti se otázka zákonného vymezení Národního parku Šumava stávala předmětem nesmiřitelného zápasu mezi ekologickými aktivisty na jedné straně a na druhé straně obyvatel žijících v oněch šumavských obcích. Výsledek, jak víme, není příznivý, a proto je třeba konečně přijmout odpovídající zákon.
Když jsem si přečetl stanovisko vlády k tomuto senátnímu návrhu - ***