(18.10 hodin)
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo a slibuji, že budu co nejuctivější, neboť chci také reflektovat projev pana poslance Zahradníka. On řekl, že existují dvě cesty. Jakkoliv nejsem přítelem třetích cest, dovolím si tvrdit, že neexistují dvě, ale pouze tři cesty. Tu třetí si dovolím pojmenovat - vrátit Schwarzenbergům to, co jim bylo v roce 1947 protiústavně uloupeno. Není pochyb o tom, že by tam odpovědně a šetrně k přírodě hospodařili, tak jako to dělali 250 let předtím. Já to prosím pěkně nenavrhuji, abych nebyl obviněn z konfliktu zájmů. Ale pokud mluvíme o tom, kolik je cest, tak toto je teoreticky jedna z cest a není pochyb o tom, že by byla tou cestou nejkonzervativnější. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Kučera, a nepřihlásí-li se nikdo s další faktickou poznámkou, tak bude vystupovat pan ministr kultury Daniel Herman. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Michal Kučera: Děkuji za slovo. Já bohužel musím ještě reagovat na slova pana Zahradníka. Já jsem se v žádném případě nevyjadřoval neuctivě o vámi zmiňovaných pánech ředitelích. Já jsem jenom dokumentoval, co za jejich doby vedení národního parku způsobili, to znamená, že používali pesticidy na hubení kůrovce. Na tom nic neuctivého nevidím. Bylo to jejich rozhodnutí. Jestli bylo kvalifikované, nebo nekvalifikované, to jsem také nehodnotil. Pokud se někdo vyjadřuje neuctivě, pane kolego Zahradníku prostřednictvím pana předsedajícího, tak se vyjadřujete vy o ochráncích přírody.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Vzhledem k tomu, že není žádná další - je další faktická poznámka. Teď se přihlásil pan poslanec Zahradník. Máte slovo.
Poslanec Jan Zahradník: Pane předsedající, aby bylo jasno, v roce 2011 to bylo 300 litrů pesticidů ročně použitých, v roce 2012 to bylo 200 litrů pesticidů. Pak je Mánek zakázal úplně a za ministra Bursíka a ředitele Krejčího to byly tisíce litrů pesticidů, které byly používány v Národním parku Šumava. Děkuji. (Sporé zatleskání zprava.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Nyní s přednostním právem pan ministr kultury Daniel Herman.
Ministr kultury ČR Daniel Herman Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, nechci tady hovořit především o kulturní krajině, ale jako rodilý Jihočech, který v podstatě na Šumavě vyrůstal, bych si chtěl dovolit podělit se s vámi o svoje zkušenosti, protože mám Šumavu opravdu rád a mohu si dovolit říct, že ji dost dobře znám. Řada těch míst, těch místních názvů, které zde padají, mi opravdu něco říká, ať je to Radvanovický hřbet, Třístoličník, České Žleby, Stožec. Mám tam konkrétní představy.
Domnívám se, že bychom se opravdu měli vrátit k té vlastní věci, o které zde hovoříme, že by neměla být ta optika projednávání pravicová, levicová, že by neměla být určována tím, kdo je autorem toho či onoho návrhu, ale že by nám opravdu mělo jít o věc. Jak já té věci rozumím, tak myslím, že jádrem problému a jádrem té diskuse je otázka, jestli je národní park na území obcí, anebo obce jsou na území národního parku.
Šumava tedy je kulturní krajinou. Vezmu jenom jeden letopočet - rok 1010 je nejstarší písemná zmínka, kdy byla zmíněna v análech Zlatá stezka obchodní mezi městy Prachatice a Pasov. A samozřejmě že tato krajina byla staletí obydlená.
Šumava má to specifikum, že se rozkládá na území tří zemí. Kromě České republiky je to také Německo, konkrétně Spolková země Bavorsko, a je to také Horní Rakousko. Když se podíváme na Šumavu ve všech těchto třech zemích a regionech, tak vidíme, že ten přístup je jiný. Podle mého povědomí ten nejekologičtější, nejvíce zelený, řekl bych pracovně, přístup je právě v Bavorsku, kde vidíme, že lesy na první pohled nejsou v úplně nejlepším stavu. Ale pozor - když do nich jdeme, tak vidíme, že tam už roste nové patro. To znamená, revitalizační schopnost přírody je obrovská. Ten les se obnovuje. Z mrtvých stromů čerpají živiny stromy nové. Na druhou stranu je zde ovšem otázka, jestli ta perioda, kdy ten velký les je mrtvý, jestli ta perioda není příliš dlouhá na to, aby voda nesplavila živiny a to nové patro mohlo vyrůst.
Když se podíváme do Rakouska, tak tam naopak vůbec žádná chráněná oblast není. Tam se s lesem hospodaří. Ten les je v nejlepším stavu a rozhodně nelze opatství Schlegel v Horním Rakousku podezřívat z nějakého neekologického přístupu. A česká Šumava je něco mezi tím.
Já jsem přesvědčený, že je třeba opravdu se na to dívat optikou věcnosti a odborného přístupu. A jak vím z těch návrhů, které jsem měl možnost číst, a jak také vím z rozhovorů s panem ministrem životního prostředí, tak podle mého názoru se ty věci doplňují. Podívejme se na to, mějme odvahu se na to opravdu podívat věcně, bez nějakých ideologických zástěrek a nějakých klapek, protože jde o unikátní území v srdci Evropy, které si ochranu zaslouží. Ale samozřejmě také lidé mají právo v této oblasti žít. Prostě železnou oponu nemůže nahrazovat opona zelená.
Od svých dvou let, to znamená skoro padesát let, se dívám z okna naší chalupy na tokající tetřívky a mohu vám říct z vlastní zkušenosti, že ty tetřívky nevyženou ani táboráky na zahradách místních chalup, dokonce ani zrůdná meliorace v 80. letech, která tam proběhla, je nevyhnala. Troubící říjící jeleni jsou tak krotcí, že - to jsem viděl sám na fotografiích - dokážou přijít až do chalupy, a dokonce tedy si brát z okna z úst místní jedné obyvatelky třeba jablko nebo piškot. Takže nebojme se toho, že by tato zvířata nebyla schopná nějakým způsobem žít s tím lidským ruchem. Ale ten nesmí být nad míru. Určitě je třeba respektovat určitá území, která obývá rys, který potřebuje velké území, která obývají tetřevi hlušci, výr velký a další ptáci a zvířata. Myslím si ovšem, že to nejde proti sobě.
Když se podíváme právě na jižní svahy Šumavy v Horním Rakousku, kde premonstrátské opatství Schlegel provozuje sjezdovky, které jsou hojně využívané, tak to určitě není na úkor ničení přírody. Je to velmi citlivé podobně - tady navážu na historii, myslím, velmi odpovědného hospodaření rodu Schwarzenbergů, když se začal budovat Schwarzenberský plavební kanál, který jsme nedávno prohlásili národní kulturní památkou zcela oprávněně. Nebojme se lidských zásahů, které ovšem budou citlivé, budou respektovat přírodu, ale na druhou stranu také umožní, aby v této mimořádné krajině kulturní ten život byl možný, aby tam lidé mohli pracovat, aby se tam mohla rozvíjet kultura, tak jak je tomu v 21. století potřeba. Takže opravdu odložme nějaké ideologické klapky, podívejme se na to věcně a vytěžme z těch návrhů, které přicházejí, to nejlepší, co bude pro rozvoj Šumavy optimální právě na prahu 21. století, protože jsme to my, kdo za ni v tuto chvíli má odpovědnost. A je to tak nádherná oblast, která opravdu stojí za to, abychom ji chránili a citlivě k ní přistupovali.
Děkuji vám. (Mírný potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní postoupíme k těm, kteří jsou řádně přihlášeni do rozpravy. První je paní poslankyně Jana Hnyková a poté paní poslankyně Alena Nohavová a další.
Poslankyně Jana Hnyková: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, konečně přišel na pořad jednání senátní návrh zákona o Národním parku Šumava a já bych si dovolila vyjádřit k němu svůj postoj. Začnu citátem Johanna Wolfganga Goetheho, který řekl: "Jedině příroda ví, co chce, nikdy nežertuje a nikdy nedělá chyby. Ty dělá jenom člověk." Proč začínám tímto citátem? Jsem přesvědčená, že skupina senátorů ve vší úctě k vám předkládají tento zákon a chybu dělají.
Není mi jedno, co se bude dít v Národním parku Šumava. ***