(15.40 hodin)
(pokračuje Eybert)
Starosta, zastupitelstvo nesmí vynakládat prostředky na údržbu cizího majetku. Obce v Národním parku Šumava jsou tímto rozsáhlým majetkem státu na svých katastrech znevýhodňovány, a proto Senát navrhuje zmenšení vlastnictví státu tam, kde ho stát nepotřebuje, a navíc se o takový majetek špatně stará nebo nestará.
Zákon řeší mimořádné události na území parku, přechodná ustanovení, zrušovací ustanovení a ve své druhé části, poslední novele zákona číslo 114/1992 Sb., pak napravuje chybu, když nebyla v této novele důsledně promítnuta práva a povinnosti ve vztahu ke krajům.
Účinnost zákona je navržena prvním dnem druhého měsíce po vyhlášení.
Proč řešit Národní park Šumava zvláštním zákonem a ne obecně novelou zákona číslo 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny? Protože Národní park Šumava je fenomén, který si to zaslouží. Důvodů je celá řada. Například svojí rozlohou. Ta je totiž daleko větší než rozloha všech tří ostatních národních parků dohromady. Dokonce rozloha dvou z nich, Českého Švýcarska a Podyjského parku, je v součtu pořád menší než rozloha jedné jediné šumavské obce - Modravy. Dalším důvodem je třeba to, že správní úřad lze zřizovat toliko zákonem a státní Správa Národního parku Šumava je správním úřadem a je zřízena dosud pouze nařízením vlády. Všechna její dosavadní rozhodnutí by klidně mohl někdo napadnout a zřejmě by i vyhrál. Jako další důvod vidím i to, že Národní park Šumava jako jediný v České republice, ale i jinde, má zastavěná území a zastavitelná území, tedy intravilány, součástí parku. Odpůrci zákona často poukazují na Bavorský národní park, který je několikanásobně, asi pětkrát větší než Národní park Šumava a uvnitř parku má jen jednu jedinou obec, navíc její intravilán však součástí parku není.
Nejpodstatnějším důvodem, proč zákon přijmout, je ale skutečnost, že ekosystémy na Šumavě, hlavně les, potřebují dlouhodobou stabilitu v péči o ně. Není možné, aby se s každou změnou politického vedení státu, Ministerstva životního prostředí, Poslanecké sněmovny, ale i vedení parku měnil plán péče. Nebude-li zákonem definováno, co a jak platí, je pak snadné nařízením vlády, ministra životního prostředí, měnit rozlohy zón, způsoby managementu, a tím způsobovat obrovské škody, jako je způsobilo rozhodnutí bývalého ministra životního prostředí pana Bursíka, když po orkánech Kyrill a Emma rozhodl ponechat ve druhých zónách víc jak 350 tisíc metrů polomového dřeva bez sanace, byť sanace mohla být a měla být zákonně provedená. Následná kůrovcová kalamita pak znamenala již zmiňované uschnutí více jak 20 tisíc hektarů vzrostlého smrkového lesa a následné těžby po dobu několika let v objemech více jak 300 tisíc plnometrů dřeva ročně - těžby v rozsahu předtím nikdy nevídané.
Přílohou zákona je slovní vymezení hranic Národního parku Šumava, druhou pak grafické vymezení hranic Národního parku Šumava - a je třeba říci, že zákon navrhuje dosavadní hranici. Třetí přílohou je zonace, kde jsou vyznačeny plochy I. zón, tedy 26 % plochy Národního parku Šumava, zón II. A, které by ve výměře 8 % plochy Národního parku Šumava přešly do I. zón, zón II. B, které zůstanou ve II. zónách, zhruba 61 % plochy, a III. zóny, které tvoří 5 % a zůstávají ve III. zónách. Další přílohou je základní cestní síť, bez které by plochy I. zón zůstaly zcela nedostupné. I zde jsme pro to, aby tato příloha byla součástí zákona a nemohla se opakovat situace, kdy si někdo vymyslel, že v rámci toho, aby na Šumavě bylo více divočiny, vybagruje asfaltové cesty, které tam jsou mnoho desítek let, protože po nich chodí turisté, což prý vadí tetřevům, kterým bagrování a likvidace cest prý naopak nevadí. Jen náhodou se to profláklo a na tuto zhůvěřilost pak nedošlo.
Návrh zákona není v rozporu s platnou legislativou České republiky. Má náklad na státní rozpočet ve výši 34 mil. korun pro 22 obcí jako kompenzaci nevýběru daně z nemovitosti z rozsáhlých ploch ve vlastnictví státu. Návrh zákona je podáván jako výsledek dlouhé řady jednání obcí, krajů, rady parku, tehdejší správy parku, vedení Ministerstva životního prostředí a Senátu Parlamentu České republiky. To, že se proti němu vymezuje pan prezident Zeman, není z důvodu, že by si myslel, že zákon nedostatečně chrání přírodu Národního parku Šumava, ale naopak, zdá se mu, že ji chrání příliš a ve velkém rozsahu. To jste ale z médií moc často asi neslyšeli. Na druhé straně některé spolky, např. Duha, si přejí, aby byla přísně chráněna ještě větší část Národního parku Šumava, a nebudou nikdy spokojeny, nebude-li v I. zónách více jak 50 % území Národního parku Šumava.
Senátoři chápou tento návrh zákona jako společensky přijatelný kompromis. Obce se dlouho bránily souhlasit s 26 % I. zón a následně pak 34 % I. zón. Slevily ze svých požadavků a vyšly vstříc požadavkům spolků. Ty však nejsou ochotny nic slevit a tvrdošíjně trvají na svých představách. Nevybíravě, lživě a nepravdivě argumentují proti zákonu. Tak jako vy, tak i senátoři dostávali stovky a stovky emailů, povětšinou však jen z několika málo jednotek počítačů, jako lobbistický nátlak ve prospěch jejich názorů. Senátoři jim nepodlehli a já doufám, že jim nepodlehnete ani vy a propustíte zákon do dalšího čtení, popř. ho upravíte v dalším čtení do ještě přijatelnějšího stavu. Mohu vám sdělit, že v Senátu pak udělám vše možné k dokončení tohoto procesu, který Národnímu parku Šumava dlužíme už víc jak 22 let.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu senátorovi Eybertovi. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Václav Zemek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Václav Zemek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, hezké odpoledne. Já bych nejprve měl jednu faktickou poznámku ke svému předřečníkovi. On zmínil, že Národní park Šumava je pětkrát menší než Bavorský národní... Tam jste chtěl říct (k senátorovi Eybertovi), že je pětkrát větší. Podle posledních údajů Bavorský les je asi zhruba třetinový co Šumavský národní park. To jen na okraj faktická poznámka.
No, dostalo se nám na stůl poměrně výbušné téma, alespoň soudě podle množství různých emailů a dopisů, které mi došly. Asi i vám došly. Já bych nespekuloval o tom, jestli jsou to výpisy z nějakého automatu, nebo jsou to reální lidé. Já jsem se na některé emaily snažil odepisovat a ti lidé na to reagovali, takže já bych tyhle spekulace nechal stranou, jestli jsou to nějaké vygenerované falešné adresy, nebo ne.
Ale vraťme se k zákonu. Můj předřečník tady říkal, že zákon byl dobře projednán. Já jsem se tedy sám zúčastnil v minulém volebním období projednávání ministerského návrhu na ministerstvu za ministra Chalupy a musím říct, že tam se toho zúčastnilo mnohem větší spektrum různých skupin, než tady říkal pan senátor. Jednak různá občanská sdružení ať už z jedné, či z druhé strany, byli tam nejen zástupci, řekněme, zelených iniciativ, ale i zástupci třeba té protistrany, když bereme tu stranu toho konfliktu nebo toho sporu, byli tam zástupci vědecké obce, univerzit. Takže tady mi trochu tohle zrovna chybí. A tady bych měl první výtku k projednávání této předlohy - že tam vlastně nebyl zcela dodržen postup, který stanovuje obecná právní norma, kterou je zákon 114 o ochraně přírody a krajiny, který jasně ukládá, že při projednávání takovéto předlohy by se měla účastnit veřejnost a mělo by to být projednáváno s veřejností. Respektuji, že tam byly účastny obce, kraje, ale chybí mi tam i ty další subjekty, které k tomu mají, co říct. ***