(17.40 hodin)
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji. Paní ministryně, já jsem vůbec neporozuměl tomu, co jste řekla předtím, než jste začala číst úvodní slovo, a požádal bych vás, abyste nám to blíže vysvětlila. Pro mě to byla neuvěřitelná slova.
Za prvé nemáte pravdu, nevystupovali pouze muži. To je tady poprvé, kdo tu rozděluje poslance podle pohlaví. Když už říkáte, že nevystoupila žádná žena, tak si aspoň dejte pozor - (Někdo zprava upozorňuje, že vystoupily dvě nebo tři ženy.) No to je jedno, dvě tři. Máte mluvit přes pana předsedajícího, ne na mě tady takhle. Řekla jste žádná! (Řečník zvýšil hlas.) Jestli žádná jsou dvě tři, tak to pak odpovídá tomu, co jsem tady řekl před chvilkou, že 75 je víc než 100.
Za druhé jsme slyšeli, že ten zákon nebyl doprojednán kvůli tomu, že byla rozpuštěna Sněmovna. To bylo v srpnu 2013. Po čtrnácti měsících to dostáváme a hned slyšíme, že to musíme urychleně projednat. Co se dělo těch čtrnáct měsíců, když už to tady bylo před čtrnácti měsíci? Proč bychom měli spěchat? Máme rozpočet! Nemáme čas ve zrychleném jednání projednávat další návrhy zákonů. No tak to nebude 1. února. Když vláda měla tolik času a po devíti měsících nám předkládá něco, co tady leželo už v srpnu loňského roku, tak nevím, proč bychom zase měli něco zrychleně projednávat. Jediný důvod?! Nebo jste na tom vyšívali těch devět měsíců a je to něco úplně jiného, než tady bylo minule? To bych rád pak slyšel v rozpravě. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji i za dodržení času. Faktická poznámka pana kolegy Votavy, poté pana kolegy Martina Novotného. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo, pane předsedající, pane místopředsedo.
Vážená paní ministryně, já jsem neporozuměl vašim slovům. Nebylo to od vás šťastné vystoupení. Státní rozpočet je velice vážná věc a nemusí se mi líbit vystoupení kolegů z druhé strany, z opozice, nemusím s ním souhlasit, ale mají naprosto legitimní právo se vyjádřit ke státnímu rozpočtu, i kdybychom tady seděli do půlnoci. Prosím, já vím, že jste nikdy v Poslanecké sněmovně nebyla, ale toto bychom měli respektovat. (Velký potlesk většiny poslanců v sále.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Martin Novotný. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Štěpán Stupčuk: Já se omlouvám, že do toho vstupuji, pane předsedající, já bych chtěl jenom uvést, že jsem -
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ne, pardon, pardon, pan poslanec Martin Novotný. Pane kolego, pan poslanec Martin Novotný má slovo. Toho jsem vyvolal, ten se přihlásil elektronicky. Respektujme jednací řád. (Poslanec Stupčuk říká nahlas, tentokrát mimo mikrofon: Chci vystoupit k hlasování a zpochybnit ho.) No to samozřejmě můžete, ale já musím respektovat přihlášky k faktické poznámce, které jsou elektronicky, podle zákona o jednacím řádu musím dát slovo tomu, kdo se přihlásí elektronicky, přednostně před tím, kdo se přihlásil z místa. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Martin Novotný: Kolegyně a kolegové, moje vystoupení je možná trošku nadbytečné, protože pakliže z vládní koalice už tady ta slova zazněla, tak je to asi to nejdůležitější. Já to zkrátím na minimum.
Známý výrok říká, že nikdo nemá druhou šanci udělat dobrý první dojem. Tak to se paní ministryni nepodařilo.
A já bych chtěl připomenout, že základní polarita, kdo je tady za občany a kdo tady není za občany, je přesně naopak. Za občany tady jsou zvoleni zástupci lidu. Vy jste se stala ministryní nějakým jiným způsobem než aktem volby lidem, a proto bych byl rád, abyste si tuhle záležitost uvědomila a příště už tady takovým způsobem nevystupovala.
Mně se v životě osvědčila úplně opačná věc, úplně opačný přístup. Když jsem byl v relativně mladém věku 32 let zvolen tehdy nejmladším primátorem v České republice, tak jsem neměl představu, že jsem nejchytřejší na světě. Od svých starších a zkušenějších kolegů jsem se spíš učil a osvědčilo se mi to a vždycky, i když jsem tady začal v Poslanecké sněmovně teď nově, tak tento princip se snažím opakovat. Nezačal jsem tady vystupovat stopadesátkrát denně jako mistr světa, spíš jen první půlrok poslouchám a teď začínám víc mluvit. Vždycky se mi to osvědčilo. (Velký potlesk většiny poslanců, mimo členů hnutí ANO.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou paní Miroslava Němcová, pak Štěpán Stupčuk, pak Martin Komárek, pak František Laudát. To jsou faktické poznámky v tuhle chvíli přihlášené. Prosím, respektujme, že to je elektronicky opravdu podle zákona o jednacím řádu. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Já si dovolím vaším prostřednictvím požádat paní ministryni, aby se neostýchala, a zejména ve chvíli, kdy bude projednáván státní rozpočet, bych tady její hlas velmi uvítala. Každý z ministrů zodpovídá za nějakou kapitolu. Já postrádám vystoupení jednotlivých ministrů při obhajobě jejich kapitol. A jestliže poté, kdy jsou schváleny základní parametry státního rozpočtu v prvním čtení, s čímž už se nedá hnout, tak si myslím, že ona měla právě tu povinnost před námi, volenými zástupci lidí, vystoupit a tu svou kapitolu velmi významně obhajovat. To, že to neučinila, považuji za chybu. Její komentář, který měla poté, už já komentovat nebudu.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan poslanec Štěpán Stupčuk. Připraví se pan Martin Komárek k faktické poznámce. Zatím máme jenom faktické poznámky. Prosím, máte slovo.
Poslanec Štěpán Stupčuk: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, jenom chci uvést pro stenozáznam, že při hlasování v prvním čtení o rozpočtu jsem hlasoval pro tento návrh a na sjetině se mi objevilo, že jsem se zdržel. Takže bych to chtěl uvést pro stenozáznam. Hlasování jako takové nijak nezpochybňuji. Chtěl jsem tak učinit bezprostředně poté, co jsem se s touto skutečností seznámil. Nevím, zda tedy faktická poznámka je ten správný instrument k tomu, aby byl využit. Myslel jsem, že faktická poznámka slouží k tomu, aby člověk mohl fakticky reagovat na danou projednávanou problematiku, to znamená na tento bod. Nicméně platí to, co jsem řekl předtím. Díky.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane kolego, ale nezbývá mi, než reagovat opravdu na ty přihlášky, tak já nevím, co chcete říct v otevřené rozpravě. Tak prosím.
Nyní pan kolega Martin Komárek k faktické poznámce. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Martin Komárek: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já bych mohl jako zvolený zákonodárce taky paní ministryni školit, ale neučiním to. Jenom pár poznámek. Jednak jí ze srdce závidím, že až dosud nikdy nesledovala přenosy z této ctěné Sněmovny, a nemohla se tedy připravit na to, že si my, zvolení zástupci lidu, tady můžeme plácnout, co chceme, a můžeme se urážet, jak chceme. Co jí nezávidím, je, že tu teď bude muset být častěji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji i za dodržení času. Nyní pan poslanec František Laudát také k faktické poznámce. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec František Laudát: Děkuji. Já na rozdíl od pana předřečníka bych paní ministryni doporučil: Sesedněte z piedestalu. Víte, dělat ministra nebo ministryni je otročina. Je to nevděčná práce. A byť to vypadá, že teď jste hvězda, tak si sedněte na zem a začněte se chovat prosím normálně.
Není pravda, že jsou tady takoví lidé, jako jste možná sledovala... nebo co z nás dělají v médiích. Znám hodně politiků, kteří vyletěli nahoru z leknutí. A jak rychle vyletěli nahoru, tak rychle sletěli dolů. Vzhledem k tomu, že jsem slyšel, že už jste jaksi velice tvrdě naložila s panem ministrem Prachařem, pak se podívejte, je rozpočet, spousta věcí se tady debatuje o dopravě a pan ministr se už tak bojí, že sem radši nepřišel. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan poslanec Holeček, paní poslankyně Němcová a paní poslankyně Zelienková. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Holeček: Vážené kolegyně, kolegové, vážený pane předsedající, já stejně jako kolega Stupčuk při hlasování číslo 36 při dnešním hlasování jsem hlasoval proti a ve stenozáznamu (na sjetině) mám pro. Tak jenom pro steno, nezpochybňuji hlasování. Tak tuto informaci.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Informace pro stenozáznam. Nyní paní poslankyně Němcová ještě k faktické poznámce. Potom paní poslankyně Zelienková také k faktické poznámce. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji, pane místopředsedo. Ač nerada, musím vystoupit, a to s pár slovy pro pana poslance Komárka, vaším prostřednictvím prosím.
Mě nebaví poslouchat vaše řeči o tom, jak jste zklamáni tím, co se ve Sněmovně děje. Jako byste vy jako politický komentátor, dlouholetý žurnalista, nechápal, co je podstatou demokratické instituce zvané Poslanecká sněmovna, potažmo Senát, neboli Parlament České republiky. Že to je názorový střet, kde se dlouho, někdy bolestně hledá řešení, pro které většina zvedne hlas a v tu chvíli začíná platit.
Já si myslím, že ty argumenty o tom, že paní ministryně je šťastnou ženou, která neviděla zatím Sněmovnu, jsou naprosto scestné a jsou populistické a demagogické v tom, že manipulují veřejností a neustále ji utvrzují v tom, že Sněmovna je sbor nekompetentních žvanilů, kteří se prostě nějakým omylem dostali do Poslanecké sněmovny. A toto ponižování té důležité role, kterou zákonodárce na sebe bere, od vás odmítám přijímat! A od kohokoli!
Paní ministryně si měla zjistit, na jakou židli sedá, měla vědět, co to obnáší. Nemůžeme si tady hrát na to, že je chudák a teď najednou je vystavena něčemu, s čím nepočítala. Na tu židli si v takovém případě neměla sedat! (Bouřlivý, dlouhotrvající potlesk všech stran kromě hnutí ANO.) ***