(10.40 hodin)
(pokračuje Okamura)
Když se podívám na loňský rok, tak Dánsko minus 0,8 %, Německo nula, Estonsko, když se tedy podíváme dokonce na východ od nás, minus 0,2 %, Lotyšsko minus 1 % a samozřejmě třeba Švédsko minus 1,1 %, Lucembursko 0,1. Přičemž jenom chci poznamenat, že Česká republika samozřejmě ten schodek má mnohem vyšší a ani zdaleka se mu nepřibližujeme. To znamená, že dokonce i pobaltské republiky, ty postsovětské republiky na východ od nás, jsou na tom lépe.
A právě znovu se vracím k tomu, že když jsem se podíval na nějaký kuloárně předložený rozpočtový výhled, protože tady jsem nic oficiálního na stole neviděl, tak ten strukturální deficit, který tady je navržen od této vlády, počítá s deficitem rok 2016 minus 1,8, 2017 minus 1,7. Přitom podle fiskálního paktu, ke kterému se naše vláda hrdě hlásí, by maximum mělo být minus 1 %, ale reálně víme, že by to mělo být minus 0,5. To znamená, v podstatě i v nějakém tom nastíněném rozpočtovém výhledu - nebo já jsem nic oficiálního na stole neviděl - tak v podstatě se v tom trendu zadlužování pokračuje dále.
A to je právě to, co jsem tady naznačoval v rámci projevu, že v podstatě mi tady chybí ambice zvláště v době hospodářského růstu nějakým způsobem ten schodek snižovat. A skutečně mi chybí ty činy, protože slova jsme slyšeli, pořád, už několik měsíců. Chybí mi ty činy. Kdy tedy začneme ten schodek snižovat a přibližovat se k parametrům fiskálního paktu, ke kterému se tato vláda hrdě hlásí, a hlavně k tomu vyrovnanému rozpočtu? A můžeme se ptát na to, kde se tedy na to vezme, protože my samozřejmě v Úsvitu odmítáme, aby se šetřilo na občanech. Jsme přesvědčeni o tom, že je dostatečný prostor ve státním rozpočtu zajistit i důstojné sociální podmínky i důstojné podmínky pro občany a zároveň ušetřit na obsluze státu.
Dám příklad třeba k rozkrádání veřejných zakázek. Centrum aplikované ekonomie jasně analyzovalo, že firmy, které darují politickým stranám peníze, získávají zhruba o 50 % více veřejných zakázek než srovnatelné společnosti. Při porovnání pak sdružení zjistilo, že 28 % firemních dárců je napojeno na veřejné zakázky. Týká se to samozřejmě jiných stran než Úsvitu, protože my žádné firemní dárce nemáme. Od roku 2006 jich získaly tyto firmy za 390 miliard korun. A nejčastějšími příjemci takových darů od firem byla KDU-ČSL, ODS a TOP 09. To znamená, tady vidíme určitě prostor a bohužel mi chybí od vlády, od této koaliční vlády ČSSD, ANO a KDU-ČSL, jakákoliv ambice právě pracovat s těmito rezervami, které jistě v rozpočtu jsou, a to jak vidíte, i podle odborníků.
Ale zpátky k rozpočtu. Jde jen o to, aby to dobré v podstatě převažovalo nad zlým. Pokud má vláda nějakou vizi, která říká "ano, letos zvýšíme platy a důchody, ale příští roky nasadíme rozpočtu odtučňovací kúru", pak se dá, dejme tomu, s nějakým návrhem určitého deficitu souhlasit. Jenže nic takového tady nezaznělo. Nic takového tady řečeno není. I v dalších letech naopak vláda plánuje relativně vysoké schodky. To už jsem tady na číslech doložil.
Takže přes smířlivá slova, která jsem k rozpočtu vyslovil, pro něj nemůžeme hlasovat. Jednak nelze nést odpovědnost za něco, na co nemáme a nemůžeme mít vliv, a pak taky fakticky rozpočet tím, jak narůstá, navyšuje výdaje extenzivní formou, odporuje programu našeho hnutí. A to už jsem tady vysvětlil - jsou výdaje a výdaje. Je potřeba se na to podívat, a když jsme se na to podívali, tak prostě k tomu máme ty výhrady, o kterých jsem hovořil.
Pokud někdy chceme mít rozpočty vyrovnané, pak skutečně musíme zefektivnit a snížit výdaje. A my v Úsvitu tvrdíme, že to lze i bez dopadu na sociální úroveň občanů. Konkrétní příklady už jsem tady řekl a bylo by jich mnohem více. Ono totiž mnohdy stačí snížit třeba jen daně, aby se vyplatilo je platit - na to máme důkazy v mnoha zemích světa - a neobcházet jejich placení, aby se zvýšila spotřeba. Jenže k tomu musí být lidi motivováni. Samozřejmě jedním z těch důležitých faktorů motivace je důvěra ve stát, což mi také chybí, vlastně abychom na té důvěře společně zapracovali. Potom lidé budou ochotni platit daně, i kdyby byly paradoxně vyšší, což vidíme na Skandinávii. Že často stačí také snížit náklady občanů a firem, ať už změnou hloupých zákonů, anebo podporou technologií, které domácnostem sníží výdaje, nebo poskytováním levných služeb státu či obce. Příklady už jsem tady v minulosti dával.
Závěrem bych chtěl říct, že hnutí Úsvit bohužel nemůže z těchto důvodů rozpočet podpořit. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců hnutí Úsvit.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Mám zde faktickou poznámku pana poslance Plzáka. (Nehlásil se.) Dobře, já vás odmažu.
Budeme pokračovat. S přednostním právem je dále přihlášen pan poslanec Fiala z Úsvitu a po něm následuje pan předseda Fiala z ODS. Máte slovo.
Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, vážená vládo, jak jsem již k tématu státního rozpočtu na rok 2015 řekl, hnutí Úsvit přímé demokracie odmítá záměr vlády zvýšit celkové zadlužení České republiky. Dovolte mi, abych připomenul, že právě deficit v období relativního hospodářského růstu byl tím, co nás již během krize přivedlo do značných nesnází. To je důvod, proč dnes každý občan České republiky včetně těch nejmenších dluží přes 160 tisíc korun. V roce 2003 se Česká republika těšila 3,6procentnímu růstu ekonomiky, a vláda Vladimíra Špidly přesto prosadila rozpočet pro rok 2004 se schodkem 115 mld. korun. V roce 2006 jsme tady měli 6,8procentní hospodářský růst, a vláda Mirka Topolánka přesto protlačila rozpočet s deficitem 91 mld. korun. Potom přišla krize. HDP České republiky se v roce 2009 propadl o 4,1 procentního bodu, a proto se pro rok 2010 schválil vládou Jana Fischera rozpočet, který byl již v minusu 163 mld.
Někdy a některým premiérům se dařilo dostat skutečný schodek rozpočtu mírně pod ten plánovaný, celkový dluh republiky přesto raketově stoupal. Ve zcela nedávné minulosti vláda Petra Nečase při propadu HDP o 1,2 procentního bodu v roce 2012 přesto protlačila tzv. úsporný rozpočet pro rok 2013 se schodkem 100 mld. korun. Následoval rozpočet vlády Bohuslava Sobotky pro rok 2014 s deficitem 112 mld. korun.
Nyní je nám navrhováno, abychom zadlužili republiku o dalších 100 mld. A já se ptám: Kde je, vážení kolegové, naše ponaučení se z minulých let a z minulých chyb? Pokud odhadujeme, že naše hospodářství letos poroste o 2,7 procentního bodu a v příštím roce ještě o 2,5 %, pak je přece dnes čas splácet dluhy. Že je státní správa po vašich předchůdcích v tak dezolátním stavu, že ještě neumíme šetřit? Dobře. Tak co kdybychom se pro příští rok rozhodli, že se alespoň přestaneme zadlužovat.
V roce 1993 - a teď mi dovolte trochu čísel, protože ekonomika je o číslech a státní rozpočty taky. V roce 1993 jsme začínali s dluhem ve výši 159 mld. Pan Klaus odcházel s dluhem 173 mld., pan Tošovský s dluhem ve výši 195 mld., pan Zeman 396 mld. pan Špidla 593 mld., pan Gross 691 mld., pan Paroubek 806 mld., pan Topolánek bilion 178 mld., pan Fischer bilion 344 mld., pan Nečas nám nechal dluh ve výši bilion 683 mld. Jak vidno, politici přicházejí a odcházejí, dluh však roste raketovým způsobem a zůstává občanům. Samozřejmě každý premiér a každá vláda, všichni měli mnoho šlechetných důvodů, proč nás zadlužit, ale faktem zůstává, že krize nekrize státní dluh České republiky se od roku 1993 zdesetinásobil a veřejný dluh republiky již činí 46 %.
Proto se, vážený pane Sobotko, vážený pane premiére, ptám, jaké bude vaše číslo. A já se musím ptát - nejen jako poslanec, ale jako občan České republiky. Prolomíme strop dvoubilionového dluhu? Prolomíme magickou hranici 50 % HDP? Prolomíme za vaší vlády i 60procentní hranici? Kdy a kde se hodláte zastavit, vážená vládo? Kdo a jak již vzniklý dluh splatí? Co budeme dělat, přijde-li nové kolo krize, a my jsme se zase v době hospodářského růstu zadlužovali. Uvědomuje si alespoň vaše vláda to, že takto již dále nelze dělat, protože jednoho krásného dne celý náš stát zkrachuje?
Hnutí Úsvit nepodpoří další zadlužování České republiky a nemůže podpořit ani tento návrh státního rozpočtu. Naopak navrhujeme vrátit tento návrh státního rozpočtu zpět vládě k přepracování s tím, že doporučujeme snížit deficit tohoto státního rozpočtu. Děkuji. ***