(16.10 hodin)
Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych vám především poděkovat za velkou spoustu velmi konstruktivních pragmatických námětů a věřte, že tato dilemata já jako předkladatel jsem samozřejmě měl. Protože jsme jak s panem ministrem zemědělství, tak s panem ministrem průmyslu, tak s ostatními, s CzechInvestem a s dalšími, samozřejmě hledali možný kompromis. Já z podstaty své funkce nemůžu být druhý ministr průmyslu a ani nechci být. Je jasné, že na druhou stranu nechceme podvázat rozvoj tam, kde je to možné a kde to není v rozporu s ochranou zemědělského půdního fondu.
Dovolte mi jenom pár čísel a potom už jenom reakce na některé poznámky. Protože samozřejmě, abych reagoval na všechno, byli bychom tady dlouho.
Jak už tady zaznělo, Česká republika má 3,5 mil. hektarů zemědělské půdy. Z toho - a to se budete divit - jeden milion hektarů je nějakým způsobem ovlivněn těmi ekologickými váhami vlivu. To znamená, ať už jsou to chráněná území, zvláštní chráněná území, nebo chráněná území týkající se přirozené akumulace podzemních nebo povrchových vod. To je to největší.
V okolních zemích, kde jsme samozřejmě studovali ty modely, jak je to v Rakousku, v Německu, v Polsku, v Maďarsku, tak v zemích s delší demokracií, než je ta naše, tak tam je vůbec rozhodování o průmyslových zónách například nebo tam, kde se budou stavět ty haly, opravdu už vázáno na územní plány. Jinými slovy, oni se snaží je dávat tam, kde nejsou nejkvalitnější půdy. Pravda je ale taková, že mnohdy u těch měst to bývají říční údolní nivy a tam jsou nejkvalitnější zemědělské půdy a prostě nelze se tomu kolikrát vyhnout. Ale tady historicky se prostě stalo to, že územní plány mnohokrát ta území pro rozvoj, tedy jak pro výrobu, skladování atd., to znamená včetně našich oblíbených hypermarketů, kam většina národa směřuje o víkendech jako nový systém naší kultury, tak si prostě staví na těch jedničkách půdách.
A když jsme u těch čísel, tak vlastně před tím rozhodnutím od 1. 1. 2011, kdy se výrazně zvýšily poplatky za vynětí, tak se vyjímalo z půdního fondu ročně přibližně 20 až 25 tis. hektarů zemědělské půdy. Souviselo to především s fotovoltaikou. Teď je to někde kolem těch 5 000 hektarů, a jak říkal pan kolega Faltýnek, tak opravdu kupodivu je relativně marginální část, která jde do průmyslu. Tam je někde kolem 500 až 700 hektarů a ten zbytek je především těžba nerostných surovin, výstavba bytová a také například zalesňování. Protože tam se samozřejmě bere i to, že zemědělská půda se vyjímá a například se zalesňuje. Nebo se z ní stává trvalý travní porost, ale především je to zalesňování. To znamená, to, o čem my se bavíme, jsou přibližně stovky hektarů ročně. Ale souhlasím s tím, že každého hektaru zemědělské půdy je škoda v případě nejkvalitnějších půd ve chvíli, kdy můžeme ty záměry umístit někam jinam. A k tomu by to mělo směřovat.
Veřejný zájem, ještě řeknu pár čísel, abyste si uměli udělat představu, jak se to vlastně vyvíjelo, protože ekonomický stimul je tam obrovský. Do roku 2011, tedy do konce roku 2010 odvod, poplatek za vynětí v první kvalitě půdy bez faktorů životního prostředí byl 9,70 koruny za metr čtvereční. S faktory životního prostředí to bylo 194 korun za metr čtvereční. Od roku 2011 do současnosti je to 155 korun za metr čtvereční bez faktoru, to znamená ten, kde není nějakým způsobem chráněn, to znamená těch asi 2,5 mil. hektarů, milion hektarů, říkám, ten už má nějaký charakter ochrany ekologických vad. A s faktory životního prostředí to mohlo být až 3 100 korun za metr čtvereční. Jinými slovy, 31 mil. korun za hektar vynětí ze zemědělského půdního fondu tam, kde skutečně došlo k souhře ekologických vah vlivu.
Podle novely by to mělo být bez faktorů životního prostředí 155 korun za metr čtvereční a s maximálním souběhem faktorů 1 550 korun. Jenom připomínám, že v Polsku je maximální poplatek za vynětí ze zemědělského půdního fondu někde kolem přibližně asi v přepočtu 20 eur, to znamená někde kolem 550 korun, to je na nejkvalitnějších půdách. Podobná částka je dokonce i v Rakousku, resp. v Polsku je to ještě méně. V Maďarsku je to dokonce ještě méně. A v Rakousku je to tuším právě kolem 30 eur. To znamená, stále ještě i po té novele je naše zemědělská půda především v zónách u těch jedniček, dvojek dobře chráněna tím ekonomickým nástrojem.
Pokud se týká veřejného zájmu, tak o tom veřejném zájmu, jak hovořil pan předseda klubu pan Stanjura, opravdu rozhodují orgány ochrany zemědělského půdního fondu, ale to rozhodnutí je soudně přezkoumatelné. Takže pokud někdo nesouhlasí s tím, a tak jak říkal i pan poslanec Kalousek, ten veřejný zájem, na to dneska existuje celá řada judikátů, kde je jasně řečeno, pokud tam třeba převáží veřejný zájem z hlediska obranyschopnosti České republiky nebo veřejného zájmu na dopravní infrastruktuře. A určitě v případě, že by byl nárokován veřejný zájem postavit tam další obchodní centrum, kterých už v tom městě je deset, a někdo to zažaloval, tak se domnívám, že by byl při tom soudu úspěšný. Protože je to přezkoumatelné.
K tomu, co se ptal pan předseda Stanjura, ta přechodná ustanovení, to znamená to, kde to běží, tak tam je to skutečně čistě právní záležitost, protože podle zákona se stanoví poplatek ve chvíli, kdy dochází k územnímu rozhodnutí, tedy kdy se vlastně stanoví poplatek za odvod, tedy za vynětí ze zemědělského půdního fondu, tak se stanoví tím okamžikem, kdy dochází k územnímu rozhodnutí. To znamená, tam skutečně pokud bychom chtěli, aby se na tato již rozjetá řízení aplikoval nový zákon, tak podle toho stávajícího, a bude to ještě určitě právní debata ve výborech, by bylo potřeba je pravděpodobně rozjet znovu. Protože pokud by byly ty stávající, tak je to komplikované. Pokud už byl stanoven územním rozhodnutím ten poplatek, tak těžko se to retroaktivně vrací zpátky.
Chtěl bych všechny - nechci reagovat na všechno, nechci zdržovat dlouhým závěrečným slovem. Chtěl bych vás, vážené dámy, vážení pánové, opravdu ujistit o tom, že ten zákon totiž takto, jak je, my jsme přebírali určitý mustr, určité tělo, který byl už ve dva roky probíhajícím mezirezortním řízení. Ten původní záměr už byl připraven Nečasovou vládou, následně byl mírně novelizován Rusnokovou vládou a pouze nedošel potom do Sněmovny. My jsme tam znova některé ty věci předělávali, takže je tam několik let trvající diskuse mezi všemi ministry, kdy samozřejmě logicky tam docházelo k situacím, kdy byly velké střety mezi ministrem dopravy nebo ministrem průmyslu nebo ministrem životního prostředí nebo ministrem zemědělství. Troufám si říct, že jsme došli - neříkám k dokonalému, určitě ne, ale že jsme došli k určitému kompromisu. Ale jsem samozřejmě připraven a jsme připraveni ho dál diskutovat s vámi ve výborech.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane ministře. Táži se, zda paní navrhovatelka si vezme závěrečné slovo. Tak, prosím.
Poslankyně Marie Pěnčíková: Ještě jednou děkuji za slovo. Především bych chtěla poděkovat všem řečníkům, kteří vystoupili. Jsem za tu debatu strašně ráda, protože ukázala dvě základní věci. První, pro nás možná pozitivní, je, že napříč politickým spektrem se patrně shodneme v tom, že tento zákon, tato novela je důležitá, je zásadní a je potřeba ji poslat do druhého čtení. Ta druhá věc už tak veselá není a to je to, co tady všichni mí předřečníci zmínili. Pan kolega Stanjura § 4, definice veřejného zájmu, § 9 koeficient. Pan poslanec Vilímec změnu kompetencí. Pan poslanec Faltýnek, problémy z praxe. Na tom vidíme, že ty problémy tam jsou. A jelikož tento návrh je předkládán do čtyř výborů, já si rozhodně nemyslím, že za tu zkrácenou lhůtu to můžeme řádně projednat. Těch problémů je tam hodně, máme nad tím hodně práce a já bych nerada, aby to dopadlo tak, jak se říká - snaha byla a opět to dopadlo tak, jak to dopadlo. Děkuju. ***