(13.10 hodin)
(pokračuje Laudát)
Já neříkám, že všechno, co pan ministr měl jaksi na mysli a chtěl dělat, je špatně. Kéž by se mu povedlo tak rychle protlačit výstavbu dálnic, silnic, železnic a tak dále. Ale on má prostě jenom představy, ale bohužel ta vlastní realita krachuje. V tom je problém. Ona krachuje. Krachuje, a krachuje s důsledky, které teď, pokud tam nastoupí skutečně krizový manažer, ale pan Prachař není krizový manažer, na ŘSD, tak nedokáže možná ještě jeden dva roky rozhýbat. To, co se tam teď stalo, není žádná legrace. A kdo jste v minulosti sanoval jenom prošvihnuté stavební projekty, jenom konflikt s legislativou - já to dělám, já se tím přiživuji. Ostatně mi to tady pan nepřítomný Hájek vyčítal. Takže vím, co to je za tragédii, kolik to stojí peněz, jaký legislativní surf, kolik musíte nalít právníkům peněz, abyste tu situaci zvládli, a to na D1 se děje na standardních jednoduchých stavbách. Pokud se pohybujete v prostoru investic, tak musíte vědět, co to znamená, že se staví bez řádně schválených třeba pozměňovacích změnových listů. Proboha, porušujete smlouvy, jestli to nevíte.
Pranýřování. Já jsem sám netušil, že je to v takovém krachu. Samozřejmě, byl to asi tvrdý projev, to samozřejmě. Ale já bych chtěl, abyste si z toho odnesli ta věcná fakta. Věcná fakta. A prosím, to, že pošle pan ministr nějaké lidi do minulosti, že mu jaksi nekonvenují, nevyhovují, to je naprosto v pořádku, každý za to je zodpovědný. Ale jestliže to odborně v některých rezortech nebo institucích zdevastujete takovým způsobem, že o technologických investicích na železnici rozhodují lidé, kteří zřejmě v životě neslyšeli slovo rekuperace a mají teď o tom rozhodovat... Rozumíte, já neumím chovat krokodýly a v životě bych to nešel dělat. A obdivuji lidi, kteří se zvednou a ze zcela jiné branže, ze zcela jiného světa jdou a chtějí šmahem a teď a okamžitě... Vždyť ty následky můžou být i tragické. Myslíte, že teď se můžeme sebrat a jít řídit elektrárnu Temelín? Na silnici nedojde k Temelínu ale může dojít ke stovkám mrtvých, na železnici totéž. Chápete, že každý obor má nějakou svoji kvalifikaci?
A jenom chci říci, že v případě, že zamítnete schůzi, tak my se domníváme, že veřejnost má právo. A TOP 09 se na každé další schůzi bude snažit o zařazení bodu aktuální situace v resortu Ministerstva dopravy. A vy to holt budete zamítat, až to dojde tak daleko, že odboráři budou stávkovat, OPD1 dokrachuje, OPD2 zkrachuje... Tak v tom pokračujte. Samozřejmě média vám budou psát, jak jste skvělí. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. A nyní je řádně přihlášen pan ministr Prachař.
Ministr dopravy ČR Antonín Prachař Vážený pane předsedající, vážená kolegyně, vážení kolegové z vlády, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já chápu starost pravicové opozice a některých dalších politických stran o stav Ministerstva dopravy, infrastruktury silnic, dálnic. Co ovšem moc nechápu, je fakt, že jde o stejné strany a stejné osoby, které za 25 let v této zemi s infrastrukturou neudělaly vůbec nic. Já bych si jenom pro ty, kteří měli tu čest v loňských předčasných volbách zasednout poprvé do poslaneckých lavic, a pro ty, kteří byli opětovně zvoleni, dovolil krátký exkurz a oživení paměti.
Ministerstvo dopravy jsem po osmi letech pravicových vlád zdědil v totálním rozkladu, zdecimované personálně a koncepčně. Výstavba infrastruktury byla zastavena, byly zastavené a zablokované projekty, plánování staveb, výkupy pozemků. Namísto rozvoje dopravní infrastruktury opanovaly rezort skupiny lidí, kterým šlo o vlastní penězovody. Impotenci posledních osmi let vedení rezortu korunuje např. absurdní chlubení nedávné pravicové vlády v čele s ministrem financí Kalouskem, že v rozpočtu za rok 2013 ušetřil neuvěřitelných 11 mld. na investicích do infrastruktury. Já naopak tvrdím, že bylo tragickou chybou těchto 11 mld. efektivně neinvestovat. Možná jsem si mohl na ten úřad sednout, nedělat nic a také tzv. šetřit. Rozhodně bych měl dnes větší klid, vystačil bych si s politickými proklamacemi, frázemi, se kterými tady přežívali za peníze daňových poplatníků mí předchůdci, tzv. pravicoví politici.
Pro oživení paměti si úvodem připomeňme smutnou historii, ze které plyne fakt, že tady dnes před vámi stojím. Kdyby totiž nebylo nekonečné řady korupčních kauz, promrhaných miliard a naprostého šlendriánu minulých vlád, co se týče výstavby dopravní infrastruktury, tak bych asi osobně do politiky nikdy nešel, nestal bych se ministrem a zřejmě by ani nevzniklo hnutí ANO. Absolutně souhlasím s předsedou našeho hnutí a ministrem financí, že se zde nejvíc začalo krást v době Topolánkovy vlády. Jméno Aleš Řebíček je synonymem pro zneužití funkce ministra dopravy k soukromým zájmům. Spolumajitel firmy Viamont pan Řebíček, člen ODS, před nástupem do funkce, kde byl od 4. září 2006 do 23. ledna 2009, prodal svůj podíl ve společnosti Viamont za 700 mil. V majetkovém přiznání v roce 2009 uvedl majetek 342 mil., čímž porušil zákon o střetu zájmů. Podle médií a dostupných zdrojů získala jeho firma od roku 2007 do roku 2009, kdy působil ve funkci ministra dopravy, zakázky za 10,4 mld. Vzpomeňme jenom jeden z krásných příkladů - most v Kolíně za 1,3 mld., který skončil v Bruselu, a následovaly korekce uplatněné Evropské komisí vůči čerpání rozpočtu v České republice.
Kdo si vzpomene na dodávku nefunkčního manažerského systému IMIS za 1 mld? Další zakázky dostávaly firmy, které sponzorovaly ODS. Kde byl v té době pan Stanjura? Fungoval? Proč nekřičel? Protože stejně jako pan Řebíček na Ministerstvu dopravy fungoval pan Stanjura jako primátor města Opavy, které platilo zakázky určité firmě Eskon. Aby pan Stanjura nebyl ve střetu zájmů, přepsal tuto firmu na manželku. Kde tehdy byl pan Kalousek? Nebyl ministrem financí od 9. ledna 2007 do 8. května 2009? Proč nekřičel, že ministr dopravy obírá stát o desítky, možná stovky milionů? Protože šlo o kamaráda pana premiéra Topolánka. Někteří pánové tady mají krátkou paměť a velmi silnou hroší kůži. Ale z exkurzu zpět k rezortu dopravy.
Řebíčka stačila ještě Transparency International zažalovat kvůli sporné zakázce za 400 mil. na externí právní služby. Které právní kanceláře v kauze figurovaly a na které politické strany jsou napojené, si může každý zjistit z otevřených zdrojů. Také si pamatujeme případ Michala Haly a dalších řídících pracovníků, kteří kradli v milionech. O odpovědnosti tehdejších ministrů dopravy ale nikdo nemluví. Dodnes na Ministerstvu dopravy řešíme Řebíčkovo dědictví v podobě dodatků se společností Kapsch, které tajně uzavřel s pomocí svého výběrčího supernáměstka Hodače za doby ministra dopravy za ODS. Také se tehdy Řebíčkovi s touto firmou podařilo bez otevřené soutěže dojednat zakázku na vybudování informačních tabulí za 4 mld. Nikdo s tím až do nástupu této vlády nic nedělal. Sedm let se nic nedělo a podobné kšefty pravicové vlády všemožně kryly.
Řebíček, který sám uznal, že krade až moc a okatě, s kapsou naditou veřejnými penězi odešel nakoupit Slavii. Začalo rychlé a nesystematické střídání ministrů. Pan Bendl, další člen ODS, který rozumí všemu, od dopravy k zemědělství až po prodej středočeských nemocnic, vydržel v resortu čtyři měsíce. Poté nastoupil Gustav Slamečka, opět nominant ODS, kterému ministr dopravy Aleš Řebíček jako řediteli Státního fondu dopravní infrastruktury posílal desetitisícové až statisícové odměny ročně. Tento blízký přítel Marka Dalíka, toskánského jachtaře Mirka Topolánka, vydržel v čele resortu 14 měsíců. Za tuto dobu zdražil mýto, aby se kamiony začaly vyhýbat dálnicím, Českým dráhám prodloužil monopol na 15 let, což je dnes vyčítáno mně. Bývalý ministr Slamečka připravil systém memorand o zajištění financování služeb ve veřejném zájmu v dálkové a regionální železniční dopravě. Za celé období vlády Petra Nečase, tedy ministrů Bárty, Šmerdy, Dobeše a Stanjury, ovšem nebyla tato memoranda dodržována, nebo byla dodržována jen zčásti. Nebyly přiznávány inflační doložky. Tato skutečnost přispěla k destabilizaci finanční situace Českých drah a ke zhoršení jejího zadlužení. ***