(18.40 hodin)
(pokračuje Kučera)
Já bych připomenul některé základní parametry tohoto zákona. Uvedu tady nejpodstatnější pochybení, která nám Komise vytkla. Vytkla nám zejména nedostatečnou závaznost výstupů z procesů EIA a možné změny záměrů během navazujících povolovacích řízení. To je typicky územní a stavební řízení. Skutečnost, že jednotlivá ustanovení EIA směrnice by měla být aplikovaná nejen na proces EIA, ale i na navazující povolovací řízení, v rámci kterých je záměr definitivně schválen, což současná platná právní úprava nezajišťuje. Komise nám vytkla nedostatečnou účast veřejnosti v navazujících řízeních a současně nám vytkla nezajištění včasné a účinné soudní ochrany příslušníkům dotčené veřejnosti.
Chtěl bych tady upozornit ještě na termín a vyjádřit se k harmonogramu, který nám ministerstvo představilo. Zaznělo to tady už z úst pana ministra Brabce. To znamená, je ambice, aby tento zákon vešel v platnost k 1. lednu - začal platit k 1. lednu 2015, kdy musí být příslušné legislativní změny účinné. Harmonogram, který nám představilo ministerstvo, je velmi ambiciózní a věřím, že se nám ho podaří takhle projednat a schválit, přestože ta diskuse bude pravděpodobně velmi bouřlivá, a jak jsme viděli zejména na velice jednoduchých zákonech, nebo novelách, jako byla novela zákona o odpadech, je pravděpodobné, že tato novela bude zatížena celou řadou pozměňovacích návrhů. Termíny, o kterých se bavíme a předložilo nám je ministerstvo, tak ministerstvo má ambici projednat novelu v Poslanecké sněmovně a schválit ji v září roku 2014. Projednat novelu v Senátu a schválit v Senátu v říjnu 2014. Předložit zákon prezidentu republiky a vyhlásit ve Sbírce zákonů v listopadu 2014 a účinnost zákona by poté byla od 1. 1. 2015.
Já už se jenom krátce zmíním o tom, v jakých oblastech dochází ke změnám zákona EIA. Jedná se zejména o tyto oblasti: Je to závaznost výstupů z procesu posuzování vlivů na životní prostředí ve verifikačním závazném stanovisku, zavedení konzultativní formy účasti dotčené veřejnosti v povolovacích řízeních, v účasti vybraných příslušníků dotčené veřejnosti v povolovacích řízeních a přístup veřejnosti k soudní ochraně. Je to úprava § 61, respektive zrušení § 91 stavebního zákona a rozšíření informační povinnosti úřadů rozhodujících v navazujících řízeních.
Dámy a pánové, já jsem tady v těch diskusích, které předcházely předložení zákona, zaznamenal ambice tuto novelu projednat ve výboru pro životní prostředí, tedy jako garančního výboru, ve výboru hospodářském a ve výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které jako první eviduji faktickou poznámku pana poslance Urbana. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Milan Urban: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já nezávidím panu ministrovi, že se musí pokusit tady projít a proklestit něco, co by znamenalo, že to vyhoví evropské směrnici a na druhou stranu nebude činit ještě větší problémy z hlediska stavebních investic v České republice. Myslím, že je třeba mu poděkovat, že se o to pokouší, o tento přístup. Na druhou stranu myslím, že to musí jít do výborů, dva tady už zazněly, pravděpodobně si to vezmou ještě nějaké jiné výbory, ale to nechci předjímat.
Já se jenom obávám toho, že kdyby to bylo schváleno v této podobě, tak vlastně ani ty evropské peníze nepotřebujeme, protože je nemáme za co utratit. Tak se pokusme to nějak předělat tak, abychom se vešli do toho úzkého koridoru, který bude znamenat, že přepíšeme z 80 % nějakou evropskou směrnici, vyhovíme tedy nějakému přechodnému období v Evropské unii a přitom nezabrzdíme stavebnictví v České republice. Děkuji pěkně. (Potlesk v levé části sálu.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Urbanovi. Dále se do obecné rozpravy přihlásil pan poslanec Jan Zahradník. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, na to, jak významný zákon projednáváme a jak významně může tento zákon ovlivnit naši ekonomiku, je nás tady pramálo. Kde je pan premiér, kde je pan ministr průmyslu a obchodu, kde je pan ministr financí, jejichž resortů se tento zákon určitě dotkne? Kde tito pánové jsou? Nejsou tady mezi námi.
Pan ministr životního prostředí prezentoval tento návrh jako návrh, který jakoby hasí požár, jako by už skoro u nás hořelo a my jsme přibíhali s pumpami a začali hasit. Já myslím, že není třeba být takto hrrr. Především je třeba říct, že tato novela, kterou nám ministerstvo předkládá, jde vysoko nad rámec výtek, které nám adresovala Evropská komise. Zahrnujeme na naší národní úrovni taková ustanovení, která vůbec od nás nejsou vyžadována a která významně rozšíří byrokracii. Vezměme si namátkou třeba takový problém stanovení rozsahu staveb, které budou muset být zahrnuty do procesu posouzení podle zákona o posouzení vlivu na životní prostředí, zákona o EIA. Nové průmyslové zóny a záměry rozvoje průmyslových oblastí jsou tam zařazeny, aniž by byla stanovena jejich rozloha. Prostě jakýkoli takovýto záměr bude muset projít tím svízelným procesem posuzování podle EIA. Nebo například parkoviště nebo garáže musí mít kapacitu, která podle zákona představuje 100 stání na celou stavbu, a pak musí projít procesem EIA. Nebo záměry rozvoje měst, zejména obchodní komplexy, nákupní centra, jiná střediska se podrobí EIA od zastavěné plochy 3 000 metrů čtverečních. V Rakousku, které pan ministr zmiňoval, je to 150 tisíc metrů čtverečních, 1 500 parkovacích míst. Jsou tady na sebe daleko méně přísní. Žádné takové prahové hodnoty ten vytýkací dopis, který nám Komise poslala, neobsahuje, nic takového nám Komise nepředpisuje. Naopak říká, že si členské státy mohou tyto prahové hodnoty, tyto limity, nastavit samy. My si je ovšem nastavujeme přísněji, než je nutné.
Dalším velkým problémem, který v tom zákoně můžeme najít, je ustanovení, že žaloba, kterou může podat takzvaná dotčená veřejnost, má odkladný účinek. To je něco, co významně prodlouží a také prodraží přípravu staveb, schvalovací proces.
Samostatnou kapitolou je účast veřejnosti v procesu EIA. V této novele, která je upravená podle požadavků Evropské komise, se neziskové organizace, ta občanská sdružení, dělí na dva typy. Na jakési již dříve etablované nevládní organizace zabývající se tedy ochranou životního prostředí, mající historii alespoň tři roky, ty mohou všechno, ty jsou všemocné, a pak takové ty ad hoc k projektu samému, v místě samém sestavené nevládní organizace, které musejí získat 200 podpisů. Je to jednoznačný ústupek nevládním ekologickým aktivistům, nevládním ekologickým organizacím. Ty tím získají vysloveně exkluzivní a privilegované postavení, aniž by musely přesvědčit veřejnost, občany v daném místě, že skutečně zastupují jejich zájmy. Ty staré, již zkušené ostřílené organizace neziskové, nevládní, budou moci mluvit takřka do všeho. Budou moci zablokovat takřka vše.***