(16.40 hodin)
(pokračuje Marksová)
Od samého počátku své existence Fond ohrožených dětí vlastně ústy své ředitelky, nebo předsedkyně, paní doktorky Vodičkové hlásá, že jsou zařízeními rodinného typu, že jsou malá, rodinná v těch bytech. Paní doktorka také od samého začátku bojuje třeba proti těm velkokapacitním dětským domovům.
Ta novela zákona o sociálně-právní ochraně se pokoušela nebo pokouší o několik věci. Jednou z nich je transformace právě těch různých velkokapacitních zařízení, ať už se jedná o kojenecké ústavy, nebo o dětské domovy, ale také o ta zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Zároveň tato novela chtěla dát určité standardy v péči o děti, protože se jedná o děti ohrožené, o děti, jejichž osudy jsou velice pohnuté, a určitě je správné dát tomu nějaká jasná pravidla.
Z těchto pravidel musím říct, že Fond ohrožených dětí měl sklony se vždy vymykat, ať už v dobrém, nebo špatném. Prostě jednotlivé kauzy, musím říci, jsou velice různé, někde, co já je sleduji už nejméně deset let, tak někde bych dala za pravdu Fondu ohrožených dětí, někde bych dala za pravdu orgánu pro sociálně-právní ochranu. Prostě je to různé a ten zákon, který tedy platí, ta novela, od 1. ledna, na základě různých debat definovala několik věcí. Například že když se to jmenuje zařízení pro okamžitou pomoc, tak se jedná o pomoc okamžitou, a tedy dočasnou. Odpovídá tomu i finanční příspěvek, který je vyšší než potom do těch dlouhodobých zařízení, to znamená, chcete-li, do dětských domovů. I když ty už dnes také nejsou ta velkokapacitní zařízení, také je jich mnoho takzvaného rodinného typu. A také se řeklo, že ten pobyt dítěte, a to do konce vycházelo ze statistiky samotného Fondu ohrožených dětí, je tam průměrně šest měsíců. To znamená, že se dalo do zákona, že okamžitá pomoc je tedy definována pobytem šesti měsíců, a zároveň jako další standard se tedy určilo, aby šlo opravdu o malá zařízení, že tam bude maximální kapacita stanovena na 28 dětí s výjimkou sourozenců. Ale původně v těch debatách i zaznívalo, že by to mělo být skutečně rodinného typu - třeba jenom deset dětí. A teď tady ta zařízení všechna se měla vlastně transformovat podle toho zákona do konce roku 2013.
Fond ohrožených dětí žádal o výjimky tady pro tato zařízení, o kterých jsem mluvila, ty výjimky dostal - do konce roku 2014. A já na jednu stranu ano, ta zařízení vypadají moc hezky, jsou tam děti, jsou tam zaměstnanci, na stranu druhou my tady opakovaně, a to probíhalo ještě před tou novelou toho zákona, neustále speciálně Fondu ohrožených dětí se dávají výjimky. Já si pamatuji z ministerstva před deseti lety, že se tam vždy nedostávalo peněz prostřednictvím klasického dotačního řízení, a vždy potom Fond ohrožených dětí dostal peníze navíc nějakou, jaksi bych řekla méně standardní cestou, což už dnes by asi nešlo. Ale tenkrát prostě v souladu s těmi pravidly to ještě bylo možné. Takže ten Fond ohrožených dětí - já nezpochybňuji teď jejich péči o děti, ale opravdu je tam problém, že zatímco všechny ostatní organizace se snaží prostě dodržovat pravidla, tak ten fond se vždycky vymykal. A tady on dostal vlastně dva roky na to, aby se přeměnil. Podle mého názoru jestliže je to tak velké zařízení, já jsem také v těch Štěrboholích byla, které jsou velké, tak já osobně, a dokonce jsem to říkala paní doktorce Vodičkové někdy na jaře tohoto roku, já si myslím, že oni jsou vlastně i dětským domovem rodinného typu a měli by se transformovat. Určitě nikdo nechce, aby to tam opustili a nechali být, ale podle mého názoru by se prostě měli transformovat na dětský domov.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, paní ministryně, už jste vyčerpala svých pět minut.
Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová Pardon, ano.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Jestli padne doplňující otázka, dostanete další minuty na dokončení.
Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová Transformovat - tečka. Dobře, děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Máte slovo paní poslankyně.
Poslankyně Marta Semelová: Děkuji, paní ministryně, za odpověď. Chtěla jsem se zeptat, jakým způsobem by probíhala případná transformace.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, paní poslankyně. Paní ministryně doplní odpověď.
Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová Děkuji. To je vlastně na nich, to je soukromá organizace, která ale dostává na děti od státu velké dotace, nicméně to nijak ministerstvo nemá v rukou, to je prostě jejich věc. Já bych jim to třeba radila, jak ven z této situace, ale skutečně opakuji, měli na to dva roky a už teď je to velice nestandardní.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Jako další je v pořadí pan poslanec Jan Farský, který interpeluje pana ministra Jana Mládka. Já bych ho chtěl v tento moment omluvit, byť je přítomen v Poslanecké sněmovně, tak zrovna v tuto chvíli přijímá delegaci Republiky Tatarstán a nemůže zde být přítomen. Já ho omlouvám tímto způsobem. Když tak načtěte svoji interpelaci, pane poslanče, a bude vám odpovězeno písemně.
Poslanec Jan Farský: Děkuji za slovo. Vážený pane ministře, já bych se chtěl optat na to, jakým způsobem bude využito osm miliard korun, které byly získány aukcí kmitočtů s tím, že vláda v roce 2013 přijala usnesení, že těchto osm miliard plus jedna miliarda, která ještě přibude letos, má být využito na podporu rozšíření vysokorychlostního internetu v České republice. Bohužel jsem zatím nedohledal to, že by nějakým způsobem tímto mělo se postupovat. Já bych chtěl se tímto přimluvit za podporu internetové ekonomiky a urychlení zavedení vysokorychlostního internetu, protože to je podstatná součást konkurenceschopnosti každého státu a není náhodou, že tam, kde je tato podpora vysoká, ať už je to v Evropě, výrazně v Belgii, Dánsku, Finsku, že tyto státy nás výrazně z hlediska konkurenceschopnosti předčí.
Vážený pane ministře, rád bych proto získal informaci, zda a jak se využije oněch devět miliard korun z aukce kmitočtů a zda současná vláda hodlá dodržet příslib vlády minulé a aktivně podporovat digitální ekonomiku a rozšíření vysokorychlostního internetu do českých a moravských obcí a měst. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče. Třicátý čtvrtý v pořadí byl vylosován pan poslanec Jan Birke, který chce interpelovat pana ministra Antonína Prachaře. Pana ministra zde zatím nikde nevidím, když tak načtěte svoji interpelaci, pane poslanče.
Poslanec Jan Birke: Tak děkuji mnohokrát, pane místopředsedo. Evidentně si to dneska užívám. Téma je jasné - Ředitelství silnic a dálnic. Tak já musím říci, že ty dvě minuty je velmi málo. Já bych potřeboval tak dvě hodiny, možná dva dny na Ředitelství silnic a dálnic. Nicméně abych byl objektivní, aby to nevypadalo tak, že jsem si vybral při dnešních interpelacích jeden terč, a to je ministr dopravy Prachař, to by nebylo seriózní, i přesto, že někteří z vás ten pocit mají. Nicméně tak to prosím opravdu není. Dovolte mi ale pár fakt, která bych rád tady zmínil.
Silnou devizou této vlády měla být stabilita, a to jak v Poslanecké sněmovně, tak především v jednotlivých rezortech. Rezort dopravy a jeho podřízené organizace jsou pak po předchozích vládách a častých změnách v čele rezortu v alarmujícím stavu. Tady se vracím k tomu úvodu. A je nutné podotknout, možná, že někteří z vás už si to nepamatují, já bych rád přečetl dlouhou plejádu jmen, která nebo kteří byli ministři dopravy v tom rychlém časovém sledu: Řebíček, pánové Bendl, Slamečka, Bárta, Šmerda, Dobeš, Stanjura a Žák. Jako starosta města jsem jich zažil šest a věřte mi, že každý měl nějakou jinou prioritu a každý se mnou mluvil jinak. A musím říci, že těch starostů je v České republice 6 200. Na druhou stranu musím říci, že jsem byl velmi rád, že hnutí ANO ve svém personálním návrhu přivedlo krizového manažera. Dneska mám pocit, že máme manažera v krizi. A ten pocit nemám jenom já. To by mně zásadně ještě nevadilo, problém je v jedné věci, že tou nejklíčovější organizací je Ředitelství silnic a dálnic a tam je zásadní problém, kdy byl přiveden odborník, který měl stabilizovat a posunout výstavbu silnic dopředu.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane poslanče, já se omlouvám, nerad vám skáču do vašeho projevu. Skutečně byste na to potřeboval asi ty dvě hodiny, protože dvě minuty určené jste vyčerpal. Tak jestli chcete položit otázku, položte otázku, načtěte ji. Pan ministr už přišel a pak potom můžete položit doplňující otázku.***