(12.50 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Prosím, to je střet názorů. To není zakrývané hovorem o slušnosti, ale vy si prostě nepřejete, a já jsem tady některé důvody řekl proč, vy si prostě nepřejete, aby se minulost nějakým způsobem interpretovala, protože s lidmi tohoto typu máte velmi vřelé vztahy.
Panu poslanci Ondráčkovi chci říci, že není pravda, že jsem řekl, že nikdy nebudu brát zřetel na jeho názory. Nikdy nebudu brát zřetel na jeho názory v otázce, zda mají, či nemají být represivní složky pod parlamentní kontrolou, protože listopadová revoluce přinášela právě tu výhodu, kromě řady jiných, že se represivní složky dostaly pod parlamentní politickou kontrolu. Pan poslanec Ondráček se tady proti tomu verbálně bránil a mně v tu chvíli přišlo velmi názorné zdůraznit, že některé názory se prostě nemění a že to, co dnes tady pan poslanec Ondráček hájí verbálně, před pětadvaceti lety hájil s pendrekem v ruce. Nebylo to samoúčelné, nebylo to s cílem urazit, bylo to s cílem ukázat na tu historickou paralelu, na kterou někteří z vás chcete zapomenout.
A není pravda, co tady říkal pan poslanec Kováčik, aspoň z mého pohledu, že tu řešíme minulost. My tu řešíme budoucnost. My tu řešíme budoucnost, protože jak budeme interpretovat tuto minulost - a zřejmě s tím máme mimořádné potíže - jak budeme interpretovat tuto minulost, zásadním způsobem ovlivní naši budoucnost. Velmi těžce si s tím procházelo Německo, ale zvládlo svoji denacifikaci. My jsme svoji debolševizaci evidentně nezvládli. (Slabý potlesk z pravé části jednací síně.)
Z vašich vystoupení, pánové, je to zcela zřejmé. Někteří jste to chtěli zlehčit, někteří jste to chtěli přejmenovat, o co tady jde. Ale tady nejde opravdu o nic jiného než o to, jak budeme interpretovat svoji minulost a jak si dnes a denně budeme klást otázku, jak se to tenkrát mohlo stát, a už nikdy nesmíme dopustit, aby se to stalo. To znamená, už nikdy nesmíme dopustit, abychom přestávali pojmenovávat věci pravými jmény. A já jsem to prostě pravým jménem pojmenoval. Někomu se to nelíbí, někomu se to naopak líbí, ale objektivně za urážku to nemůže být uznáno. To v žádném případě.
Když vidím pana poslance Zlatušku, tak bych se ještě jednou před ním chtěl zastat všech sportovců, všech zahrádkářů, kteří byli organizováni v Československém svazu tělesné výchovy, všem těm, kteří dostávali bonboniéry na Vánoce, protože ve své fabrice byli v odborech, prostě neexistovala jediná organizace, která by mohla být někde jinde než v Národní frontě. Všichni byli členy Národní fronty a vedoucí úlohu podle Ústavy neměly ani strana socialistická, ani strana lidová, vedoucí úlohu měla komunistická strana, která měla své tlukoucí srdce, ve kterém sloužil také pan poslanec Ondráček. A vy, kteří máte blízko ke starým lidovcům, tak se jich můžete snadno zeptat, že řadový lidovec to měl v práci i ve škole podstatně složitější než nestraník, protože prostě demonstroval, že je marxista. A já se jich jenom zastávám, nepotřebuji se zastávat sebe, ani si nepůjdu stěžovat na pana poslance Zlatušku, že o mně řekl, že jsem pohůnek. Třeba bych to mohl také vnímat urážlivě. Ale nemyslím si, že mě může Zlatuška urazit.
Bylo by asi férové říct, o čem budeme hlasovat. Budeme skutečně hlasovat o tom, jak chceme tu minulost interpretovat. Budeme hlasovat o tom, jak vidíme tu dobu těsně před rokem 1989. Budeme hlasovat o tom, zda nás mlátili komunističtí fízlové za naše názory, anebo zda příslušníci Sboru národní bezpečnosti hrdinně čelili zdivočelému davu, který byl vyzbrojen podomácku vyrobenými kostkami a pletacími jehlicemi. Poslanci mandátového a imunitního výboru na to svůj názor řekli a myslím si, že je velmi zajímavé a bude to významný signál, významný signál pro veřejnost, jaký názor na to řekne Poslanecká sněmovna. Na to, zda se omluvím, či neomluvím, naše hlasování žádný vliv mít nebude. Kdybych se omluvil, urazil bych ty zástupy lidí, které komunističtí fízlové týrali a ničili jim životy. Urazil bych svého otce, urazil bych svého dědečka. To je prostě nemohu udělat a věřím, že aspoň někteří z vás mě pochopí. (Potlesk z pravé části jednací síně.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Kalouskovi. Pan poslanec Komárek avizoval, že stahuje svůj návrh, to samé učinil pan poslanec Laudát. Pan poslanec Andrle má faktickou poznámku. Upozorňuji, že v případě, že nestihneme odhlasovat do 13 hodin, budu muset ten bod přerušit. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Augustin Karel Andrle Sylor: Vážené poslankyně, vážení poslanci, poslouchám tuto debatu už minimálně tu hodinu, a protože jsem z rodiny, která byla také postižena komunistickým režimem, a nikdo se naší rodině neomluvil za to, že byl můj otec třikrát v kriminále a já jsem byl nucen po vystudování vysoké školy dělat nádeníka, což mě tedy posílilo, neublížilo v uvozovkách, tak jsem chtěl apelovat na pana postiženého zde, aby to stáhl a abychom o tom už nemuseli rokovat. Protože znovu zdůrazňuji, že nám se nikdo také neomluvil. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. S faktickou poznámkou pan poslanec Kalousek.
Poslanec Miroslav Kalousek: Já se vejdu do časového limitu pana poslance, ono to už nejde prostřednictvím pana předsedajícího, já tady neřeším žádný spor, který mám s panem poslancem Ondráčkem. Já nemám žádný spor s panem poslancem Ondráčkem. Já před Poslaneckou sněmovnou řeším svůj spor s poslanci mandátového a imunitního výboru, Zlatuškou, Fichtnerem, Tejcem, Chvojkou, jestli prostě pan poslanec Ondráček byl soudruh příslušník pohotovostního pluku SNB, anebo komunistický fízl. Tento spor prostě řešíme.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Další faktickou poznámku poslanec Andrle, po něm s faktickou poznámkou pan poslanec Zlatuška...Tak, pan poslanec Zlatuška s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jiří Zlatuška: Já sice, pane předsedající, mám informaci od pana Kalouska, že o něm mohu říkat cokoliv a nikdy se nemůže urazit, nebudu to. Jen se chci ohradit proti jeho interpretaci. Nebylo to tak, jak povídá. Deformuje skutečnost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Zlatuškovi. Pakliže se nikdo nehlásí další do rozpravy, tak rozpravu končím. Táži se, jestli se pan poslanec Kalousek chce vyjádřit na závěr. Nechce. A nyní žádám, aby se slova ujal zpravodaj mandátového a imunitního výboru pan poslanec Vondráček (s důrazem na "V") - aby nedošlo k omylu - a poprosím, aby přednesl uvedené návrhy, z nichž já mám návrh pana předsedy poslaneckého klubu KSČM. Prosím, pane poslanče. ***