(10.30 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Omezení církevních restitucí bylo předvolebním tématem nejen strany, kterou zde nyní reprezentuji, ale i České strany sociálně demokratické. Jenže teď to vypadá, že tohle téma premiér Bohuslav Sobotka po neúspěšných pokusech ve vyjednávání s církvemi a náboženskými společnostmi uložil k ledu. Pokračování tak má na evropské úrovni, kde nedávno z pera eurokomisaře pro hospodářskou soutěž k nedovolené podpoře státu církvím zaznělo: Na církve lze pohlížet jako na podniky v případě, že vykonávají hospodářskou činnost. V takovém případě, alespoň podle zmíněného komisaře, se na ně vztáhnou pravidla ohledně přípustnosti státní podpory firmám.
Dámy a pánové, podle některých poslanců se římskokatolická církev zachovala nesmírně velkoryse, když výměnou za podporu svých majetkových nároků nabídla menším církvím 20 % z plateb, které má stát vyplatit v hotovosti jako část majetkových restitucí. Mnoha evangelickým věřícím se to ovšem jeví spíš jako úplatek než velkorysost. Oni se totiž hlásí k dědictví Jana Husa a Petra Chelčického, kteří ostře kritizovali světské bohatství církve a za křesťanský postoj považovali především skromnost. Nechci peníze, které mohou být označeny jako špinavé, prohlásil v srpnu roku 2012 například evangelický farář Miloš Rejchrt. Nejproblematičtější jsou podle něho ustanovení týkající se tzv. církevních náhrad. Kvůli tomu, prohlásil zmíněný farář, stojí za to zapnout všechny brzdy a věc zastavit. V zákoně se hovoří o finančních náhradách pro sedmnáct církví. Cituji jeho slova. A je tam přesně řečeno, kolik která dostane. Vůbec není jasné, za co ty náhrady jsou, jak se k nim došlo. Metropolita Graubner se ovšem nechal slyšet, že je to velkorysé gesto od katolické církve vůči církvím, které by měly nárok jen na dvě procenta. Takže katolická církev je tak velkorysá, že jim dá 20 % ze svého. Ale já v zákoně čtu, reagoval farář Rejchrt, že náhrady bude vydávat Ministerstvo kultury, tedy stát, nikoliv katolická církev. To je to, co mi vadí.
Již zmíněný olomoucký arcibiskup Jan Graubner k tomu prohlásil, že tím snad napravíme to, čím mohli v dějinách katolíci ublížit jinověrcům. Dámy a pánové, nevím, jak vy, ale já v tom spatřuji jedno z nejtemnějších míst tohoto zákona. A vůbec se nedivím těm, kteří nechápou, proč například Apoštolská církev má dostat od státu více než miliardu korun, když byla zaregistrována až v roce 1989.
Ve světle uvedených skutečností žádám nyní premiéra České republiky o stanovisko. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Miroslavu Grebeníčkovi. O slovo se přihlásil pan předseda vlády České republiky Bohuslav Sobotka, který bude reagovat. Prosím, pane premiére, máte slovo.
Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, myslím, že problém církevních restitucí nelze oddělovat od složitosti našich dějin, od složitosti období, kterým prošla naše země během 20. století. A určitě bych mohl také říci, že pokud by nebylo 25. února 1948, tak bychom tady možná nemuseli mít ani téma církevních restitucí. Prostě dějiny 20. století přinesly velké sociální zvraty, přinesly velké majetkové zvraty v naší zemi a my v roce 1989 jsme byli postaveni před situaci, co z toho si můžeme dovolit napravit a co je vlastně možné z toho napravit. Jakým způsobem můžeme napravit to, co se odehrálo v těch minulých 40 letech.
Nechci tvrdit, že by měl převážit názor, který sdělil známý český autor, který už řadu let žije ve Francii, který ve svém románu Žert řekl, že nic nebude odčiněno, všechno bude zapomenuto. Doufám, že všechno zapomenuto nebude. Nicméně celá ta diskuse o církevních restitucích souvisela a souvisí také s tím, a s tím byly také spojeny a jsou spojeny výhrady sociální demokracie ke schválené podobě církevních restitucí, zdali lidé, kteří žijí dnes, kteří nenesou nějaký dědičný hřích za skutky svých předků, zda mají nést to břímě, ekonomické břímě nápravy škod a chyb, které se staly před rokem 1989 nebo které se staly po roce 1948.
Já nevím, jestli dnes je tady ještě někdo, kdo by hájil to, že v roce 1948 byl zabaven církevní majetek, že třeba byly zrušeny kláštery a podobně, jestli to je postoj, který dnes aktuálně zastává některá politická strana. Ale stalo se to, byla to součást našich dějin a po roce 1989 se tady otevřela dlouhá debata o tom, co tedy s církevním majetkem. Postoj sociální demokracie byl jasný. My se domníváme, že není možné na současné občany České republiky naložit ekonomické břemeno nápravy všeho toho, co se stalo před rokem 1989, že odškodnění, náprava křivd by měla probíhat přiměřeným způsobem a měla by probíhat pokud možno spravedlivým způsobem.
Jednotlivé kroky po roce 1989 byly přijímány velmi často tak, že se čas od času prosadily určité zájmy, určité zájmy byly zohledněny, restituce byly zrealizovány. Byly zrealizovány restituce vůči velké části fyzických osob. Nebyly zrealizovány církevní restituce nebo restituce majetku vůči velké části právnických osob, čili tam už byla založena určitá nerovnost z hlediska našeho právního řádu. A pak jsme 25 let vedli diskusi o tom, jak by měl vypadat nějaký finální krok nebo nějaké finální řešení otázky bývalého církevního majetku, který církve vlastnily 25. února 1948.
My jsme jako sociální demokraté nepodpořili návrh na narovnání s církvemi, které připravila tehdejší koaliční vláda. Ten návrh připravila koalice ODS, TOP 09 a Věcí veřejných a tato vládní koalice návrh prosadila proti vůli opozice tady v Poslanecké sněmovně, prosadila ho proti vůli Senátu, protože Senát, kde v té době rozhodující slovo měla sociální demokracie, návrh církevních restitucí zamítl. Toto veto Senátu bylo tady v Poslanecké sněmovně přehlasováno tuším jenom jedním hlasem tehdejší vládní koalice ODS a TOP 09. Kdyby ten zákon o církevních restitucí byl prostým zákonem, tak by to asi nebylo něco, co by nepodléhalo diskusi po volbách o tom, zdali je možné takovýto prostý zákon změnit. Ale řešení, které tehdy zvolila vláda ODS a TOP 09, nezahrnuje pouze legislativní úpravu, ale zahrnuje také velmi rychle podepsanou smlouvu mezi Českou republikou a jednotlivými církvemi. Ta smlouva byla podepsána vzápětí a začala být realizována. Čili z právního hlediska se tady nemusíme vypořádávat pouze se změnou zákona, ale musíme se také vypořádat s tím, že tady existuje smlouva mezi státem a církvemi, která byla podepsána v té době legitimními představiteli České republiky.
Já teď nechci hodnotit ty jednotlivé kroky a jednotlivé postupy, ale chci jasně říci, že sociální demokracie s tím řešením, tak jak ho připravila Nečasova vláda, nebyla spokojená, nesouhlasila a žádný sociální demokrat církevní restituce ani v Poslanecké sněmovně ani v Senátu nepodpořil.
Hlavní argumenty a výhrady, které jsme měli proti návrhu, který se týkal narovnání s církvemi, souvisely jednak s tím, že v naší zemi skutečně nebyly uplatněny rovné přístupy v oblasti restitucí, nebyly například restituovány právnické osoby - a mohu mluvit tady o spolcích, mohu mluvit o družstvech, tam žádné restituce realizovány nebyly nebo byly realizovány velmi omezeně. ***