Čtvrtek 25. září 2014, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze

(pokračuje Vojtěch Filip)

177.
Odpovědi členů vlády na písemné interpelace
 

Jsou to odpovědi na písemné interpelace poslanců, s nimiž poslanci vyslovili nesouhlas, a proto byly zařazeny na pořad 17. schůze.

První odmítnutou odpovědí na interpelaci je interpelace pana poslance Miroslava Grebeníčka ve věci zákona číslo 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, podle sněmovního tisku 313. Tento bod byl přerušen po vystoupení pana poslance Miroslava Grebeníčka. Ptám se ho tedy, jestli má zájem o své vystoupení na úvod odmítnuté interpelace. Prosím o klid, abych mohl dát panu poslanci slovo, aby se mohl vyjádřit, proč odmítl interpelaci pana předsedy vlády. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Miroslav Grebeníček: Dámy a pánové, je skutečností, že premiér Bohuslav Sobotka v červenci letošního roku veřejně slíbil, že na zářijové schůzi Sněmovny bude provedena prověrka realizace zákona o tzv. církevních restitucích. V rozporu s tímto příslibem však vládní koalice žádný návrh, analýzu či informaci nepředložila a iniciativní návrh KSČM na zařazení tohoto bodu do programu nepodpořila. Tím ovšem především ČSSD znovu prokázala, jak cynicky přistupuje k realizaci svého volebního programu, který jí pomohl k vítězství v loňských volbách. Takové kroky jasně ukazují, že ČSSD zahodila zásadní volební sliby do koše a zradila svůj volební program. Nejspíš zapomněla, že téměř 80 % občanů bylo či je proti tzv. církevním restitucím.

Přemrštěné restituce, tento okázalý odpustek, jejž si koupil Nečasův kabinet plný cynických hříšníků, by měly být zásadním způsobem změněny. Pokud církve nebudou souhlasit s omezením finančních náhrad a dohledem nad hospodařením, nelze podle vyjádření místopředsedkyně ČSSD a šéfky vyjednávací komise s církvemi Aleny Gajdůškové ze dne 15. března letošního roku zaručit, že poslanci zákon o majetkovém vyrovnání nezmění i bez dohody s církvemi. K tomu pak ještě dodala: "Osobně bych byla nerada, aby se věc řešila jednostranně, ale atmosféra ve Sněmovně je taková, že by mohlo dojít k jednostranným krokům."

Dámy a pánové, premiér Sobotka však vidí věci jinak. Je skeptický i k tomu, aby se v České republice pořádalo referendum o tzv. církevních restitucích. "Sociální demokracie nenavrhovala referendum o církevních restitucích, to byl návrh KSČM," prohlásil nedávno. Ano, byl to skutečně návrh KSČM. Ovšem k jeho podpoře se přihlásilo i 30 poslanců ČSSD včetně Bohuslava Sobotky. Stalo se to 16. prosince roku 2011. O tři roky později, 18. března letošního roku, podpořilo obdobný návrh komunistů pouze 13 poslanců ČSSD, a to bez Bohuslava Sobotky.

Kdyby parlament rozhodl, že takové referendum lze uspořádat, nic by tomuto po formální stránce nebránilo. I podle prezidenta Miloše Zemana by se měla volební Sněmovna zabývat církevními restitucemi a případě změnit část zákona o finančním vyrovnání. Miloš Zeman byl také zastáncem referenda, a to zejména v době, kdy ještě nebyly schváleny zákony a smlouvy o vyrovnání s církvemi. Za zmínku stojí i tato jeho slova: "Je ale nezbytné prověřovat, kdy byl majetek církvi zabaven. Jsou dokumentovány případy, kdy majetek církvi byl zabaven ještě za Masarykovy první pozemkové reformy první republiky, tedy před 25. únorem 1948."

Co k tomu dodat? Možná jen to, že kdyby šlo jen o to, nahradit církvím to, co jim skutečně vzal tzv. komunistický režim, nebylo by o čem polemizovat. Nepovažuji však za korektní, že církve mají dostat i ty majetky, které jim sebrala tzv. druhá pozemková reforma před únorem 1948. Tu ovšem posvětila i tehdejší Lidová strana v čele s římskokatolickým knězem monsignorem Janem Šrámkem. A toho lze jen těžko vydávat za komunistu. Monsignore Šrámek přece zastával v letech 1945 až 1948 funkci náměstka předsedy vlády, v jejímž programovém prohlášení se mj. praví: "Nová ústava musí zmařiti naděje všech, kdož stále ještě doufají v navrácení znárodněného hospodářství hrstce velkokapitalistů. Pokud jde o otázku půdy," cituji z uvedeného dokumentu, považuje vláda za nutné předně urychleně zakončiti konfiskaci půdy zrádců a kolaborantů. Za druhé bude třeba provésti revizi všech případů, kdy při prvé pozemkové reformě zabraná půda byla propuštěna ze záboru, ač podle zákona do záboru patřila. Za třetí hodlá vláda," tedy i monsignore Šrámek a jeho dva lidovečtí kolegové ministři František Hála a Adolf Procházka, "také přikročiti k revizi přídělového řízení při tzv. zbytkových statcích. Takto získanou zemědělskou půdu," končím citaci, "zamýšlí vláda jednak přiděliti drobným zemědělcům z řad rolníků, domkářů a bezzemků, jednak ji zachovati v celých objektech jako vzorné výzkumné, pěstitelské a šlechtitelské stanice ve veřejné správě."

Dámy a pánové, respektovaný profesor ústavního práva Václav Pavlíček dokonce nedávno znovu, znovu uvedl, že i znárodnění církevního majetku po únoru 1948 bylo krokem demokratickým. "Rozhodnutí o zabavení majetku katolické církvi," cituji jeho slova, "bylo typicky buržoaznědemokratickým opatřením, nikoliv opatřením komunistickým."

Dámy a pánové, premiér Sobotka a někteří další reprezentanti vládní koalice často používají argument, že o majetkovém vyrovnání s církvemi rozhodl Ústavní soud, což jsme povinni respektovat. Tento argument nicméně již v roce 2012 odmítl předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. "Léta koluje po celé republice politiky s velmi velikou oblibou opakovaná teze," cituji jeho slova, "že my jsme nařídili, aby církevní restituce proběhly v té podobě, ve které byly přijaty v Poslanecké sněmovně. To není pravda." Podle Rychetského Ústavní soud jen řekl: "Je povinností státu, když před 22 lety zakotvil blokační paragraf do zákona o půdě, neponechat zablokovanou situaci na věky, ale naopak ji musí řešit. Ale v jakém rozsahu," cituji stále slova Pavla Rychetského, "a jakou formou se rozhodne stát odškodňovat, restituovat či onu skupinu či jednotlivce, to vůbec Ústavní soud neřekl, ani nemůže říkat, protože není třetí komorou Parlamentu. A pokud jde o rozhodnutí Ústavního soudu z června loňského roku, ten rozhodoval o tom, jestli zákonem o církevních restitucích byla, či nebyla porušena Ústava. Většina pléna Ústavního soudu přitom shledala jako protiústavní pouze jediné ustanovení zákona, v němž se mezi skutečnostmi, které se považují za majetkovou křivdu, mimo jiné uvádí znárodnění nebo vyvlastnění majetku bez vyplacení spravedlivé náhrady. Plénum Ústavního soudu dospělo k závěru, že je nezbytné v tomto ustanovení zrušit slovo spravedlivé, neboť v kontextu celé věci není zřejmé, jaká výše náhrady by byla považována za spravedlivou. Nic, vůbec nic nebrání tomu, abychom usilovali o korekci současného zákona."

Dámy a pánové, v Lukášově evangeliu je o Ježíši z Nazaretu řečeno, že přichází, aby rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně, vladaře svrhl z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou. To jsou jasná slova a nevymažou je z Bible ani novodobí teoretici křesťanství pro vlivné, mocné a bohaté. Jistě, česká společnost bloudí v labyrintu nezpracované minulosti. Žije v zajetí historických mýtů a snah vyrovnávat se s minulostí pomocí trapně účelových politických interpretací. Politikům přitom primárně nejde o nějaké morální vyrovnání, ale o využívání minulosti jako politické zbraně a k ospravedlňování nových přesunů majetku, i kdyby to mělo být jen rozdílem jediného hlasu jistého kriminálníka. Ano, ve zdravých společnostech je minulost jako víceméně uklizený dům, z něhož se dá dívat do budoucnosti, i když může mít svá velmi temná místa. U nás zůstává minulost bohužel bažinou, která do sebe stahuje nejen budoucnost, ale opakovaně proměňuje i přítomnost. A těšínská jablka, že miliardy církvím se nedotknou lidí? Státní rozpočet je jen jeden, a když se někde platí, jinde se musí ubrat.

Dovolte závěrem stručnou interpretaci duchovního odkazu Petra Chelčického, o kterém slavný romanopisec 19. století Lev Nikolajevič Tolstoj napsal: "Bylo to bezmála před pěti sty lety, žil v Čechách dobrý a moudrý člověk Chelčický a pronikl tento Chelčický do Kristova učení, jak je zapsáno v evangeliu. Pochopil, že učení, kterému učili papežové a jejich biskupové a kněží, není správné, že učením Kristovým není klanět se obrazům, sloužit mše, uctívat papeže, biskupy a kněžstvo a plnit jejich rozkazy, nýbrž, jak stojí psáno v písmě, láska k Bohu a bližnímu, láska ke všem a nad nikoho se nevyvyšovat, snášet příkoří a nic pro sebe nechtít, nýbrž sloužit všem. A našli se takoví lidé," končí Tolstoj, "kteří přijímali toto jeho učení a začali podle něho žít."

Ne, dámy a pánové, církve a církevní instituce nemají suplovat stát, nýbrž být k dispozici těm, co jejich specifické služby cíleně vyhledávají. I to je důvod, proč navrhuji k odpovědi premiéra Sobotky na svoji písemnou interpelaci nesouhlasné stanovisko. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Miroslava Grebeníčkovi. Pan premiér tady není, aby mohl reagovat, tak se ptám, kdo se jiný hlásí do rozpravy. Nikoho nevidím. Vidím. Prosím. Pan poslanec Ludvík Hovorka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené paní ministryně, vážení kolegové, vážené kolegyně, já jsem rád, že pan kolega, pan poslanec Grebeníček, se začíná vzdělávat ve víře, a možná je to cesta k tomu, že se chce změnit. Určitě je dobře, že čte Písmo svaté.

Chtěl bych jenom říct, že KDU-ČSL tady nebyla v době, kdy se rozhodovalo o církevních restitucích, takže nemohu posoudit ty jeho výtky k tomu procesu, řekněme, vyrovnání s církvemi, ale on zapomněl na tři důležité věci.

Ta první věc, to je princip spravedlnosti a princip navrácení toho, co bylo ukradeno nebo zabaveno. Čili to je první věc.

Druhá věc. Navrácení majetku, to není přece jenom krok k vydání majetku, ale je to taky záležitost odluky státu od církve. Představitelé tehdejší vlády, reprezentovaní především komunistickou stranou, v té době udělali z kněží státní zaměstnance a tito státní zaměstnanci byli placeni z rozpočtu státu a doposud vlastně jsou placeni z rozpočtu státu a ten zákon přece říká, že dojde k tomu, že tyto platby se budou snižovat, až se přejde na financování církvemi. Čili to není jednostranný akt vrácení majetku a nějaká finanční náhrada, ale je to také umenšení nákladů, které stát s církvemi má, až k tomu, že se církev bude financovat sama, a že tedy dojde k naprosté odluce státu a církve. A to si myslím, že tady vůbec nezmínil.

A třetí věc. Nezapomeňte, pane poslanče prostřednictvím pana předsedajícího, na to, že tak jak byla blokace na církevní majetek, došlo k tomu, že řada majetků ve městech a v obcích byla zablokována plombami a s tímto majetkem nebylo možné nakládat. A to, k čemu došlo vlastně při tom narovnání, znamená, že řada pozemků v obcích a městech se uvolní a že je to vlastně i ve prospěch měst a obcí.

Není dobré tady jednostranně poukazovat jenom na to, že se navrátil nějaký majetek, nebo že se vrátil majetek, že se vrátil špatně, ale je třeba říkat celou pravdu, že ze státních zaměstnanců se stávají zaměstnanci církve a že dochází k tomu, že se uvolňují pozemky. A je tady ten hlavní důvod a to je navrácení zabaveného a ukradeného majetku. Myslím si, že to by bylo korektní při interpelacích i při bodech, které vy tady neustále tvrdošíjně předkládáte, říkat. Já si myslím, že celá věc není jednoznačná a vy byste se takto také měli podle toho chovat.

Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ludvíku Hovorkovi za jeho vystoupení. Ještě před dalšími vystupujícími budu konstatovat omluvu, která došla. Pro nemoc se omlouvá pan poslanec František Vácha.

Nyní pan poslanec Václav Klučka, připraví se paní poslankyně Jitka Chalánková. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Václav Klučka: Děkuji vám, pane místopředsedo. Došlo na má slova. Však ono se to ukáže při hlasování. Já požádám o to, abychom se odhlásili, kolik nás tady vlastně je. Takže i tato tematika církevních restitucí ne všechny zajímá.

Já bych chtěl jenom říci, že věřím panu premiérovi, věřím vládě, že tak jak slíbil v měsíci září, což už tedy proběhlo, předloží materiál znovu do Poslanecké sněmovny, a tak se také stane.

Panu poslanci Hovorkovi prostřednictvím předsedajícího bych chtěl říci: KDU-ČSL tady nebyla, ale byla tady duchem. Velkým duchem Miroslava Kalouska. Ten jasně dokazoval, o co v daném okamžiku v církevních restitucích jde. Dopadlo to tak, jak to dopadlo. Já si myslím, že není třeba nic víc říkat, než říká papež František, a říká to jasně o tom, jak má vypadat církev, jak se má církev chovat. To není třeba opakovat. Já si myslím, že u nás, a to jsem věřící, u nás to takto není. (Potlesk několika poslanců.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Václavu Klučkovi. Faktická poznámka paní poslankyně Němcové a pak faktická poznámka pana poslance Ludvíka Hovorky. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážené kolegyně a kolegové, když už tedy se zabýváme tím, co koho v této Sněmovně zajímá a nezajímá, sedí tady nebo nesedí tady, proti čemuž se můj kolega Klučka ohrazuje, tak by bylo potřeba si nejdřív říci, kolik poslanců sedí v jejich vlastních řadách a kolik tedy toto téma církevních restitucí, které, jak si vzpomínám, bylo velkým předvolebním tahákem této strany, kolik to zajímá jejich poslanců, když už si to tedy takto vyčítáme.

Za Občanskou demokratickou stranu chci říci, že možná nás tady není tolik, protože včera jasně bylo řečeno, že tady předseda vlády nebude, není tudíž ve chvíli, kdy jsou kladeny otázky předsedovi vlády, normální tady sedět a poslouchat někoho, když jsme chtěli slyšet vyjádření někoho jiného, tedy právě předsedy vlády. To za druhé.

A ještě za třetí musím dodat, že obvykle také nás tady teď není tolik přímo v jednacím sále. Část našich kolegů je mimo jednací sál hned vedle, a to proto, že jsme mívali ve zvyku, že když mluvil pan poslanec Grebeníček, tak jsme odcházeli, protože takovou míru manipulace a demagogie nejsme ochotni poslouchat. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byla paní poslankyně Miroslava Němcová. S faktickou poznámkou pan poslanec Ludvík Hovorka. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jenom krátce. Mě tady vždycky zarážejí ty narážky na potřebu toho, aby církev byla chudá, a odkazy na papeže Františka. Já si myslím, že to je veliký člověk, který se snaží o to, aby vnímání církve v tomto světě bylo co nejlepší. Ale vy si musíte uvědomit také jednu věc, že ta církev, pokud má tedy působit a má plnit své společenské poslání, tak k tomu potřebuje nějaké prostředky.

Komunistická strana se tady v minulosti u té své předchůdkyně chovala tak, že se postarala o to, aby církev byla skutečně chudá. A teď vlastně nastal obrat, nastalo to vyrovnání církví a státu, a teď najednou je obrovský strach z toho, že církev bude bohatá, že bude oplývat penězi, se kterými nebude vědět, co má udělat, a podle vašeho názoru by všechen majetek měla rozdat chudým. Zapomínáte ale také na to, že církev z těchto peněz, které dostane, musí financovat svůj provoz, musí financovat duchovní apod. A to si myslím, že je třeba také vědět. Na to se zapomíná a často se hraje jenom na to, co vy tady neustále říkáte - všichni musí být chudí.

Já si myslím, že je důležité se skutečně zamyslet nad tím, co církev nebo církve obecně v této společnosti plní a co přinášejí státu. Takže buďme objektivní, kolegové. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ludvíku Hovorkovi za dodržení času. Ještě jedna faktická poznámka pana poslance Stanislava Grospiče. Pak je řádně přihlášena paní poslankyně Jitka Chalánková a Jaroslav Foldyna. A ještě kolega Laudát také k faktické. Dobře. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, kolegové, já bych tady s dovolením prostřednictvím pana předsedajícího svému předřečníkovi poslanci Hovorkovi chtěl říci, že možná velice špatně poslouchal, nebo si neuvědomujete historická fakta. Církev se nestala chudou rokem 1948, nebo dokonce rokem 1945. Církev byla vždycky podvázána a například už květnové zákony v 19. století výrazně ve prospěch státu omezovaly majetkové dispozice církve s majetkem, který církev nikoliv vlastnila, ale pouze měla ve správě či držení. A to, o čem se nese předmětný spor ve vztahu k současným restitucím, je o tom, že církev dostává majetek, který nikdy historicky nevlastnila. Ale o tomto sporu existují parlamentní záznamy již z období prvé republiky. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Grospičovi za dodržení času. S faktickou poznámkou pan poslanec Laudát a poté ještě jednou pan kolega Hovorka také s faktickou poznámkou. Myslím, že to půjde rychle. Děkuji.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji. Já musím pana kolegu Grebeníčka uspokojit. Já si myslím, že ještě chvilku tady bude úřadovat Babiš se Sobotkou a dalšími a budou sem nosit takové zákony a prosazovat a chovat se tak, jak se chovají, a budeme chudí všichni, a ti, co jim dneska nejvíce tleskají v těch libereckých halách, kde se line snůška pomluv a hulvátství, tak si myslím, že oni budou nejchudší. V každé společnosti platí, že vlastně potom, když je společnost chudá, tak ti nejchudší na to dojedou, takže ti, co jim dneska nejvíce tleskají, tak ti budou nejchudší. Zatím to vždycky tak na světě bylo. Divil bych se, kdyby Česká republika byla výjimkou. Takže já si myslím, že budou chudí všichni. A samozřejmě pak chápu logiku pana kolegy Grebeníčka, že je nebezpečí, protože přece jenom to nejsou jedinci, církev není firma, takže má obavy, aby náhodou tady nezůstal někdo o něco malinko bohatší.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Laudátovi. Ještě faktická poznámka pana kolegy Ludvíka Hovorky, poté faktická poznámka Karla Fiedlera. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Ano, děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové - prostřednictvím pana předsedajícího pane poslanče, já jsem samozřejmě poslouchal. A já jsem poslouchal i tu historickou genezi, která tady byla. Ale vy také musíte říct na rovinu, že se nevydává veškerý majetek. Vydává se jenom ten majetek, který je možno vydat, a za část majetku, který možno vydat není, se vydává finanční náhrada. To si myslím, že je třeba říkat zcela jasně. Vy jste z tohoto tématu prostě udělali svoji kampaň a teď se snažíte neustále navazovat na tu kampaň a tu kampaň vedete permanentně ve Sněmovně. Je třeba být objektivní a říkat, jak to ve skutečnosti bylo. To je můj poznatek k této věci. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Ludvíkovi Hovorkovi. Nyní pan poslanec Karel Fiedler s faktickou poznámkou. Potom paní kolegyně Chalánková s řádnou přihláškou do rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Karel Fiedler: Dobré dopoledne ještě jednou. Opravdu velmi krátce. Je opravdu škoda, že tady dnes není premiér, aby mohl přímo reagovat na výtky, které tady zazněly, na poznámku, že slíbil, že během měsíce září odpoví na řadu otázek. Jak probíhala mimořádná schůze, na které bohužel nebyl schválen program, a mohli tedy hovořit jen vystupující s přednostním právem, tak byla řada věcí, které tam nemohly zaznít. Já doufám, že k tomu dojde v rámci projednávání bodu 30, který jste dnes neschválili, aby byl opět zařazen na program schůze. Odpovězte si každý, proč jste tak učinili.

Krátce bych zareagoval na kolegu poslance Hovorku. Prostřednictvím pana předsedajícího pane poslanče, s ministrem Hermanem jsme si sedli a půl hodinu jsme debatovali na tohle téma. Zjistili jsme, že máme na řadu věcí kupodivu podobný názor. A pokud mluvíte o tom, že církev má nějaké poslání, tak si myslím, že nejen já, ale i řada občanů této společnosti by chtěla od církve znát nějaké její představy, jak s majetkem bude nakládat, co s tím bude provádět. Protože když jsem si pročítal nějaké materiály, které k tomu jsou, tak jsem tam bohužel nacházel, že bude investován tak, aby se církev zabezpečila do budoucna, že budou hledat jeho maximální využití, ale nic o tom, o čem se na počátku, když se začalo hovořit o církevních restitucích, hovořilo, že tam bude nějaká charitativní činnost, péče o starší lidi, sociální služby. O tom zaznívá až příliš málo poslední dobou. Asi je to příčina toho, proč se tohle téma tolik znovu objevuje.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Skončil vám čas k faktické poznámce. Děkuji. Řádně přihlášené předběhl pan poslanec a místopředseda Sněmovny Petr Gazdík s přednostním právem. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Vážené kolegyně, vážení kolegové, já se omlouvám. Není to k interpelaci, nicméně abyste věděli. Před pěti minutami Úřad vlády rozesílal tuto sms. Předpokládám, že je určena i nám: "Kolegyně a kolegové, premiér Sobotka bude dnes k dispozici pro komentáře k aktuální politické situaci ve 13.40 v Hlučíně, místo sportovně rekreační areál, Celní 12. Pro koordinaci volejte odbor komunikace: 720688337. Adriana Rajmanová."

Teď víte, kde máme pana premiéra najít. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Faktická poznámka pana kolegy Ludvíka Hovorky. Ještě paní kolegyně, vydržte, debata se soustředila na výměnu názorů. Kolega Ludvík Hovorka má slovo k faktické poznámce. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, přece všichni víte, že církev provozuje školy, provozuje nemocnice a zřizuje charity, a to jsou všechno činnosti, kterým se církev věnuje nad rámec duchovního života. Já si myslím, že všechny tyto činnosti, které jsem zmínil, vyžadují obrovské náklady a obrovské investice. Církev se samozřejmě snaží tyto věci, které provozuje, provozovat co nejlépe. K tomu potřebuje prostředky. A jestliže prostředky nemá, tak se to samozřejmě dá dělat velmi obtížně. Myslím, že každý přece ví, že prostředky, které poplynou z náhrad, kromě toho, že budou sloužit k zajištění a provozu církve, protože dojde k odluce, to znamená, že nebudou přicházet částky 1,5 mld. na financování platu duchovních, tak se samozřejmě církev musí postarat o to, aby mohla své lidi, své zaměstnance zaplatit. Já si myslím, že to je naprosto pochopitelné. A nikde jsem neslyšel, že by to mělo sloužit jenom k zajištění chodu církví a nikoliv k zajištění provozování těchto záslužných činností, jako je církevní školství, jako je charita, jako jsou nemocnice. Nevím, jak vy, pane kolego prostřednictvím pana předsedajícího, ale zajděte si třeba do Kroměříže a zjistěte si, proč chtějí chodit děti na arcibiskupské gymnázium. A proč tam chtějí chodit i děti z rodin, které nejsou věřící. Asi proto, že je tam dobrá kvalita výuky. To jenom říkám, abyste věděl, že skutečně dochází k tomu, že církev svoje prostředky, které má, se snaží využívat rozumně. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane kolego, i vám skončila doba k faktické poznámce. Musím být přísný na všechny. Faktická poznámka předsedy klubu KSČM Pavla Kováčika a faktická poznámka pana poslance Karla Fiedlera.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Kolegyně a kolegové, v reakci na sdělení pana místopředsedy Gazdíka bych měl jeden návrh. Máme teď otevřený jednací řád. Prší nám do něho různé návrhy, některé mají smysl, některé mají smysl menší. Tento, který teď jakoby nahodím pro skupinu poslanců a poslankyň, kteří zpracovávají novelu jednacího řádu, si myslím, že smysl má. Poté, co nám pan kolega Gazdík sdělil, kde se nachází a na jakém telefonním čísle a v kolik hodin pan premiér, navrhuji upravit jednací řád, a to tak, že vedle interpelací ústních a interpelací písemných bychom v jednacím řádu měli ještě interpelace telefonické. Určitě by to zefektivnilo chod této Sněmovny. (Veselost a potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vy mi dáváte, pane předsedo. Ještě faktická poznámka. Ale faktická poznámka nemá přednost, čili kolega Fiedler s faktickou. Dobře, džentlmen kolega Fiedler dává přednost panu místopředsedovi Gazdíkovi.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, cítím se být osloven panem předsedou Kováčikem, protože jsem jedním z hlavních předkladatelů zákona o změně jednacího řádu Sněmovny. Já se k jeho návrhu plně připojuji. Ano, telefonická interpelace na pana premiéra je velmi vhodný návrh. Já bych k tomu přidal ještě návrh, že by se celá Sněmovna mohla přesunout do Hlučína a tam bychom na náměstí mohli pana premiéra interpelovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pan kolega Fiedler s faktickou poznámkou. Potom řádně přihlášená kolegyně Chalánková. Doufám, že už ji necháte hovořit a budete slušní. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Karel Fiedler: Ano, i já se připojuji k návrhu, abychom do jednacího řádu Sněmovny zařadili telefonické interpelace, protože jinak to asi nebude.

Ještě krátce odbočím. Ono tady dnes zaznělo, že tady sedí málo poslanců. Aktuálně je přihlášených 109, kdybychom možná dali refresh, abychom se znovu přihlásili, že by číslo kleslo pod stovku. Asi to něco vypovídá o tom, jaké poslanci mají zkušenosti s interpelacemi, jak kvalitní jsou odpovědi, jak přímo se odpovídá na dotazované věci.

Ale teď k tomu, proč jsem se hlásil k faktické poznámce. Chtěl bych prostřednictvím pana předsedajícího ještě krátce zareagovat na kolegu Hovorku. Ano, pane poslanče, v tom je naprostá shoda. Já s tím souhlasím. Plně s tím souhlasím, že církev řadu věcí, školství, tyto sociální služby, vykonává lépe než jiná zařízení. S tím naprosto souhlasím. Ale pořád mi zní v uších to, co tady zaznělo na mimořádné schůzi, kde jsme bohužel nemohli vystupovat, co tady zaznělo z úst kolegy poslance Laudáta, kdy mluvil právě o této tematice a mluvil o tom, že stát na sociální politiku, myslím, že to zmiňoval právě se sociálním programem sociální demokracie premiéra Sobotky, nebude mít peníze. Ale on na to de facto nebude mít peníze proto, že část peněz posílá církvi. A proto si myslím, že by bylo dobré, aby si stát s církví ujasnil, jak se tedy podělí, nebo jak budou spolupůsobit v rámci této oblasti, což by bylo nanejvýš vhodné. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. Faktická poznámka pana poslance Herberta Pavery. Já za to nemůžu, paní kolegyně, že vás vaši straničtí kolegové chtějí předběhnout ve vaší řádné přihlášce. A poté faktická poznámka paní Miroslavy Němcové. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Herbert Pavera: Hezké a příjemné dopoledne ještě jednou. Dámy a pánové, vážený pane místopředsedo, vážení hosté, využiji toho, že pan místopředseda Poslanecké sněmovny Gazdík říkal, že bychom mohli všichni jet do Hlučína za panem předsedou. Já vás všechny srdečně na Hlučínsko zvu. Je to malebný kraj, jak jsem říkal už ráno, a máme tady i hosty z gymnázia Hlučín, které tady srdečně vítám. Uvidíte, že nebudete litovat. Když tam už jel pan předseda, tak určitě i vy jste srdečně vítáni. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, já vás vedu k věci. Teď to bylo vystoupení, které fakticky nereagovalo na vystoupení k tématu, které projednáváme. Ještě jednou a budu vám muset odebrat slovo okamžitě!

Prosím, nyní faktická poznámka paní poslankyně Miroslavy Němcové a pak snad už bude kolegyně Chalánková mít šanci. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo. Já chci ve své faktické poznámce reagovat na otázky nebo výtky nebo připomínky, které tady zaznívají stran toho, zda církve a náboženské společnosti v rámci restitucí, které získávají, jsou dosti transparentní v tom, jak se svými penězi takto získanými budou nakládat. Tak bych chtěla pouze upozornit, že církve a náboženské společnosti - pana kolegu Fiedlera vaším prostřednictvím, pane předsedající - nejsou jediným příjemcem peněz, které pocházejí ze současných odvodů daňových poplatníků. Předseda hnutí ANO v letech 2007 až 2013, pokud se nemýlím, jeho firmy dostaly dotaci 14 miliard korun. Jsou to ročně zhruba dvě miliardy, což odpovídá tomu, kolik dostávají církve v rámci tohoto narovnání. Myslím, že pokud se dožadujeme jednoho subjektu, nebo části subjektu, tedy církví a náboženských společností, aby nám řekl, co se svými penězi bude dělat, tak bychom to měli chtít úplně ode všech. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Požádám pana kolegu Hovorku, jestli vydrží po vystoupení paní kolegyně Chalánkové. Děkuji mu mockrát. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jitka Chalánková: Děkuji za slovo, už se nenechám zahnat. (Potlesk a smích z lavic TOP 09.) Zaznělo tady mnoho technických poznámek. Chtěla bych jenom upozornit, že TOP 09 skutečně byla ve vládě, která prosadila dohodu státu s církvemi. Před touto dohodou státu o vyrovnání s církvemi nesmíme zapomenout, že se také podařila historická dohoda mezi jednotlivými církvemi navzájem. Takže to je také důležitý technický moment.

A další technická poznámka, která ještě nezazněla. Kromě toho, že církve si během 17 let budou svůj provoz a své duchovní platit sami, což je velmi důležité, tak také chci upozornit, že dohoda státu s církvemi byla uzavřena v nejvyšší čas, protože hrozilo, že po 1. lednu 2014 budeme platit duchovní také z dalších církví, které se o to přihlásí a které nejsou úplně vlastní našemu středoevropskému prostoru. Asi přesně vím, co říkám. Takže to je jedna věc.

Pak jednu technickou před závěrem své řeči na pana kolegu Fiedlera ve vší úctě, prostřednictvím pana předsedajícího. Pokud chcete vědět, jaké mají představy církve o fungování ve společnosti, doporučuji, je to docela obtížné, ale doporučuji zatím alespoň číst katechismus. Pak můžete číst i ty další texty. To církve skutečně k dispozici mají.

A jinak - chtěla bych upozornit členy klubu zejména KSČM, kteří se zde tolik ozývají a brojí proti tomuto vyrovnání státu s církvemi, tak je upozorňuji prostřednictvím pana předsedajícího, že se domnívám, že přesně vím, co jim vadí. Protože církve získají svobodu. A to je ten moment. Je to obtížný krok pro církve, a jak s ním naloží, je jenom na nich. Pokud ho zvládnou, tak je možné, že ducha svobody může získat i celá naše společnost. (Potlesk poslanců TOP 09.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Chalánkové. S faktickou poznámkou pan poslanec Ludvík Hovorka, poté pan poslanec Jaroslav Foldyna s řádnou přihláškou. A poté pan poslanec Grebeníček. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jenom poznámku k panu kolegovi Fiedlerovi vaším prostřednictvím. Financování sociálních služeb je samozřejmě záležitost velice nákladná. Možná si vzpomenete, v roce 2006 nebo 2005 byl schválen zákon, který vlastně zakotvil příspěvek na péči, který převedl významnou část prostředků přímo k občanům, tedy těm lidem, kteří potřebovali peníze. Ovšem nenastalo to druhé. To znamená, ti lidé, kteří dostali ten příspěvek, tak ne vždy a ne zcela tento příspěvek používali na zaplacení nákladů na sociální služby. A to byl tehdy raketový nárůst nákladů, protože potom samozřejmě bylo nutné dofinancovávat zařízení sociálních služeb, které byly zřizovány na krajích a podobně. Myslím, že i toto je věc, kterou je do budoucna potřeba řešit. A víte sami, řešili jsme tady zákon o sociálních službách, že jak populace stárne, tak těch prostředků bude neustále chybět, bude přibývat potřeby dofinancování, a myslím si, že to je obrovský úkol jak pro stát, tak samozřejmě pro církve. Ale církve, pokud ty prostředky mít nebudou, tak samozřejmě na to dofinancování taky mít nebudou. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji i za dodržení času. Nyní pan poslanec Jaroslav Foldyna, poté pan poslanec Miroslav Grebeníček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji vám, pane předsedající za slovo. Moji kolegové a kolegyně, my se tady neustále vracíme k církevním restitucím a je vidět, že je to téma. Zřejmě to téma je, když o tom píší lidé na internetu, píše se o tom v novinách, lidé se nás na to ptají na ulicích, tak prostě téma to je. Pravdou a skutečností však je, že tady proběhlo hlasování a tehdejší pravice ODS, TOP 09 a zbytky Věcí veřejných měly většinu a prohlasovaly zákon, jímž prostě vyrovnání s církví se stalo věcí zákonnou a veřejnou. Co si o tom kdo myslí, je v této chvíli všem jedno.

A také mě udivuje jedna věc, kterou k tomu přidám. Já slyším v České republice, když se mluví o církvi, když mluví církevní hodnostáři, dvacet let jedno a to samé. Já slyším nikoli o Bohu, o morálce, o bibli. Slyším mluvit jenom o majetku, o vyrovnání, o penězích a tu a tam nějaký titulek, že nějakého kněze vyšetřuje policie v souvislosti s tím, že se neudržel na uzdě. A to je prostě skandální záležitost! Myslím si, že to schizma z roku 1054 byla zásadní věc, kdy se slovo církve začalo používat církev v jednotném čísle, a to je římskokatolická církev. Ono většinou v těch restitucích jde o ni. Nám přeci nikomu nevadí vyrovnání. Co bylo ukradeno, musí být vráceno. To každý slušný člověk musí respektovat. Nám přeci vadí ta druhá věc! Valorizace církevního majetku, resp. peněz, které církev dostane navíc! Jaká valorizace? Kde byly valorizace důchodů, když tady pravice vládla od roku 2006? Nebyly žádné! Posílali jste lidem směšných 30 korun a to bylo spíš trapné. A tady se dají miliony, nebo resp. miliardy na jakousi valorizaci. Kde je výčet toho majetku? Kde je výčtový zákon? Žádný neexistuje. Pořád přicházely nějaké nové výzvy a prokázání toho majetku je velmi složité, i ten stát dneska, Lesy České republiky a další a další s tím mají problémy.

Prostě tady vznikl zákon, s tím se smiřme, a to je pravda, prohlasovaný většinou, který stanovil, že stát se vyrovná s církvemi. To, že je to nespravedlnost, to přeci každý ví. A já si myslím, že jsou teď jenom prostě taková diskusní fóra tady o tom. My s tím v této chvíli nic neuděláme. Ale možná, že historicky přijde nějaká doba, která bude hledat nějaké cesty a řešení. Možná, že v českých zemích církev dospěje k tomu, jako jsou církve v Německu, v Itálii, tam jsou daleko jiné přístupy církevních hodnostářů. Církev možná má jeden velký problém, tak jak ho vidím v Polsku. Prostě ve vyřešení majetkového vztahu vznikají problémy samotné církvi s korupcí atd. A myslím, že možná jsme i trošičku zamotali hlavu lidem ve Vatikánu, až se ty věci začnou řešit i u nás.

To byla jenom taková poznámka. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní faktická poznámka pana poslance Ludvíka Hovorky. Děkuji, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, k mému předřečníkovi jenom krátce prostřednictvím pana místopředsedy. Víte, to, že neslyšíte nic jiného než o majetku a o vyrovnání, to je dáno tím, že prostě dvě nebo minimálně tři strany v této Poslanecké sněmovně si z toho udělaly předvolební téma. Proto se to neustále opakuje a neustále to téma tady rezonuje. Ale pokud chcete dobré příklady, tak si zajeďte do jednotlivých hospiců, do jednotlivých zdravotnických zařízení, do církevních škol a tam si přijďte pro ty dobré příklady. To, že vy se s tím nesetkáte, neslyšíte to ve sdělovacích prostředcích, to je prostě problém sdělovacích prostředků, pro které je důležitá zpráva negativní, nikoliv zpráva pozitivní. O těch se bohužel v naší televizi, v rozhlase a novinách příliš nedozvídáme. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ludvíku Hovorkovi. Nyní pan poslanec Pavel Kováčik také ve faktické poznámce. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Já bych vaším prostřednictvím, pane předsedající, jenom krátce k panu kolegovi Hovorkovi, který opakovaně vytahuje kartu předvolebního tématu, obviňuje některé strany v této Sněmovně, že téma církevních restitucí vytahují právě teď jako téma, které se hodí před volbami. Jenom poznamenávám, že v uvozovkách nálada obyvatelstva, čili názorové rozložení obyvatelstva, je, že téměř 90 % občanů této země má problém s tím způsobem řešení církevních restitucí, má problém s tím zákonem. A nevím jak vy, pane kolego prostřednictvím předsedajícího, já se docela často setkávám s tím, když diskutuji s občany, že je třeba něco udělat, že jsme měli nechat rozhodnout občany v referendu, že jsme měli více trvat na výčtovém zákonu atd. atd. To není téma předvolební, to je téma stálé! A ještě, jak to vypadá, dlouho bude.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. Nyní ještě paní poslankyně Miroslava Němcová, poté pan kolega Fiedler. Pokud se nepřihlásíte elektronicky, tak samozřejmě vám propadne pořadí, protože budu respektovat jednací řád. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo. Já bych vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, chtěla reagovat na vystoupení pana poslance Foldyny. Ráda bych mu doporučila, aby sledoval knižní produkci, např. knihy, které v poslední době publikoval pan kardinál Duka, nebo případně jeho vystoupení v Českém rozhlasu, kde se dozví, že se dotýká řady otázek jak současných, naší společnosti, tak také historických. A o čem vy jste tvrdil, že 90 %, nebo snad výlučně se baví pouze o penězích a majetku, byste z poslechu těchto reportáží a četby těchto knih zjistil, že se hluboce mýlíte. Vřele vám to doporučuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Ještě než dám slovo k dalším faktickým poznámkám, nejdříve je přečtu: Ludvík Hovorka, Karel Fiedler, Petr Adam. Než dám slovo panu kolegovi Ludvíku Hovorkovi, přečtu jednotlivé omluvy. Omlouvá se od 9.30 pan ministr Daniel Herman, dále se omlouvá pan poslanec Jiří Junek z dnešního zasedání Sněmovny a od 14.15 se omlouvá paní poslankyně Miroslava Němcová.

Nyní tedy pan poslanec Ludvík Hovorka k faktické poznámce. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jenom krátce zareaguji. Ano, pane kolego Kováčiku prostřednictvím pana místopředsedy, já samozřejmě vím o tom rozložení nálad ve společnosti. Slyšel jsem sice jiné číslo, slyšel jsem, že 75 % lidí nesouhlasí s tím způsobem, ne 90 %, jak říkáte vy. Ale to číslo je přece dáno ne tím, jak ti lidé mají objektivní informace, ale jak se o tom mluví v televizi, jak se o tom mluví v tisku, jak se to objevuje na billboardech. A já jsem mluvil i o předvolební kampani před volbami do Poslanecké sněmovny. Pokud z toho uděláte téma, pověsíte to téma na billboardy, pak se nedivte, pokud ti lidi mají jednostranné informace, že reagují tak, jak reagují. To bohužel tak je. Řada lidí ty objektivní informace nemá. Pokud se tady interpeluje a říká se jenom církev dostala majetek, církev se o nic nestará, církev má být chudá, tak ti lidé tomu postupně začínají věřit. Ale vy musíte říct obě strany těch restitucí. Musíte říct, že stát přestává financovat církve. Musíte taky říct, že se vrací majetek, který byl zabaven. A musíte taky říct, že se uvolňují pozemky, které byly zablokovány a se kterými města a obce nemohly nakládat. Potom možná ti lidé budou mít objektivní informace a budou možná mít trošku jiný náhled, než jak je dneska podáván ten obraz ve společnosti církví a záležitost církevních restitucí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ludvíku Hovorkovi. Nyní pan poslanec Karel Fiedler k faktické poznámce, poté pan poslanec Petr Adam. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Karel Fiedler: Děkuji. Tak já přímo navážu na slova, která tady řekl předřečník kolega Hovorka o tom, jaké informace jsou z médií, co v televizi mohou občané vidět. Prostřednictvím pana předsedajícího pane kolego, když si vybavím, kolik osob vystupovalo v tématu k církevním restitucím v pořadu Hyde Park za poslední dva roky, tak vím, že když jsme se nad tím zamýšleli, byli jsme schopni napočítat čtyři, kteří byli vyloženě na straně obhájců těchto restitucí, ale nikoho z té občanské veřejnosti, kdo by měl opačný názor. A ministr kultury, pod kterého televize a média trochu spadají, je z vaší strany.

Ještě bych se chtěl vyjádřit k tomu, co tady pořád zaznívá. Ty restituce. Je to opravdu žhavé téma. U nás byl daný zákonem č. 428 způsob, který je neměnný. To je jasné. Prostě je to platný zákon, který tady v minulé Poslanecké sněmovně protlačily dva poslanecké kluby současné památným půlnočním hlasováním v listopadu daného roku. A já se divím, že současnou vládní koalici, kolegy z ANO, ještě nikdy nenapadlo udělat to, co udělala tenkrát ta bývalá koalice - hlasovat o těch přestávkách na poradu klubů tak, jak to tenkrát v tom památném nočním hlasování udělala bývalá vládní koalice. Já se divím. Tady řešíte novelu, máte jednoduchý návod. To, co udělali tenkrát oni, tak můžete přece použít také.

A pokud se týká toho financování. Byl zvolen ten způsob. Ale jsou i jiné způsoby. Podívejme se, jak je to řešeno v jiných zemích okolních - Francie, Rakousko, Německo, Irsko. Vždyť ta Francie, to je přece úplně ukázkový případ. To byl úplně jiný model, než byl zvolený u nás.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, vyčerpal jste čas k faktické poznámce. Tak. Nyní pan poslanec Petr Adam a poté ještě pan kolega Ludvík Hovorka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Petr Adam: Dobrý den. Neustále se řeší, že církevní restituce jsou téma předvolební, povolební... Je to téma. Já se obávám, že se tady zaměňuje příčina a následek. Nejde o to, že se udělal zákon o církevních restitucích. Je to naprosto v pořádku. Co bylo ukradeno, musí být vráceno. Tečka. Ale jde o ten způsob, jakým se to provedlo. Jde o to, jak řekl kolega Fiedler, noční hlasování. Jde o to, jakým způsobem to bylo protlačeno ve Sněmovně - silou 101 hlasu. A kdo byl ten jeden hlas, to si pamatujeme. Takovýhle zákon musí být připraven napříč politickým spektrem, a pak to nebude téma. Pak o tom dva roky nebude nikdo hovořit, nebudou o tom Hyde Parky, nebude o tom nic. Bude to prostě tak, jak se to řeklo, a bude to v pořádku. Proč se bráníme takovéhle diskusi? Ta diskuse už tady dávno nemusela být, kdyby se ta diskuse udělala předtím a udělala se správně. Můžeme udělat věci rychle, nebo je můžeme udělat správně. Udělaly se rychle. Tečka. (Potlesk poslance Fiedlera.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. Ještě faktická poznámka pana kolegy Ludvíka Hovorky. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, jenom pár poznámek ke kolegovi Fiedlerovi prostřednictvím pana předsedajícího.

Víte, pan ministr kultury přece není ministrem televize a ministrem rozhlasu. Víte, že se tady volí do mediálních rad, které mají dohled nad tím, co se vysílá, jak se vysílá, mohou do toho zasáhnout. Takže my nebo ministr nemůže nadiktovat, jak má rozhlas informovat. Já jsem jenom řekl obecně, že v tom, co se dnes sděluje, převažují ty negativní zprávy a často to nejsou ty objektivní informace, které by měly zaznívat. A ty dobré zprávy se nezveřejňují, protože ty nezvyšují sledovanost televize, nezvyšují sledovanost rozhlasu a samozřejmě ani prodej deníků. Takže to jenom na vysvětlenou. Ministr kultury nemůže nadiktovat, co se bude vysílat v televizi, co se bude vysílat v rozhlase. Tak to jsem chtěl jenom pro objektivnost dodat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan poslanec Miroslav Grebeníček a doufám, že už se dostaneme k hlasování, abych mohl požádat pana místopředsedu Gazdíka, aby mě na chvilku vystřídal, protože bude potom má interpelace na paní ministryni Marksovou. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, s velkým zájmem jsem vyslechl všechny diskutující k danému tématu. Ano, byly to pro mě velmi zajímavé reakce. Přiznám se, že mě mimořádně zaujala zejména opakovaná vystoupení kolegy Hovorky. Jako vždy vystupoval velmi kultivovaně a možná by pro některé z nás mohl být v této věci příkladem. Doufám, že tímto výrokem jsem mu nepřivodil politickou smrt.

Chci konstatovat, že byl překvapen, že mluvím tedy k problematice církví, Bible apod. Narodil jsem se tak jako on na Jižní Moravě, čtyři kilometry od Velehradu. Můj zájem o církevní dějiny tedy je letitý, nejde o žádnou proměnu na stará kolena. Víte, mně ovšem vadí jedna podstatná věc, že v souvislosti s tím, co je opodstatněné, mělo se řešit, zaznamenáváme stále více a více nehezkých věcí - to bude takový univerzální název. Já myslím, že takový prapodivný příběh provozní budovy Národního divadla, kterou v roce 1990 neprávem, oni tvrdili prý omylem, v první restituční vlně získala a za tři roky ji tajně a podezřele za miliony prodala komunita Římské unie řádu svaté Voršily v Praze, že je vskutku varujícím příkladem. Já nekritizuji iniciativu zákonodárného sboru, já kritizuji tyto konkrétní jevy. A samozřejmě jestli tady to uvádím jako příklad, tak těm, kteří nejste v obraze, připomenu i aktuální stav, kdy si voršilky po více než 20 letech to, co prodaly, znovu nárokují, znovu si dělají nárok na zmíněnou budovu.

A musíte mně prominout, že jsem tady vtáhl i určitou diskusi o tom, co se stalo v únoru 1948. Já jsem zaznamenal vystoupení předsedy poslaneckého klubu ČSSD Jeronýma Tejce v pořadu Události, komentáře, kdy mj. řekl: "Podle našich informací bude církvím vydáno o 14 tisíc hektarů víc půdy, než měla v roce 1919." Chápejte, že jsem se pozastavil nad tímto tvrzením. Takže ne že se to bude vracet k tomu únoru, ale k roku 1919? Já jsem samozřejmě musel vzít tuto informaci velmi vážně, protože jsem nezaznamenal žádný podnět k zahájení trestního stíhání kolegy Tejce, a to pro šíření poplašné zprávy. Čili to beru jako fakt.

A jestli kolega Hovorka naznačil odluku církve, naprosto to vnímám, chápu, musím ovšem ale konstatovat, že katolická církev, tak jak to zaznělo po roce 1918, a mám na mysli celou tu Masarykovu éru, by se prý měla nejprve vyrovnat s pobělohorskými konfiskacemi, a potom teprve měla být zvána k jednání o odluce státu a o majetku, zejména pozemkovém. Čili to zase byla první republika, Masarykova republika, která svým způsobem to zkomplikovala.

Ale znovu opakuji, zaujal mě mnohý z vás, dokonce i kolega Klučka, který tady jednoznačně řekl, že jestliže premiér slíbil, že daná věc se bude aktuálně posuzovat na půdě Sněmovny, že to splní, pak si myslím, že můj návrh usnesení je naprosto oprávněný, a koneckonců o tom svědčí i vaše obsáhlá diskuse, kdy bychom skutečně mohli udělat výrazný krok, kdybychom si udělali diagnózu a pochopitelně i prognózu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Už jsem chtěl dát hlasovat, ale ještě se hlásí pan kolega Michal Kučera k faktické poznámce, poté budeme hlasovat o návrhu pana poslance Grebeníčka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Michal Kučera: Dobrý den, dámy a pánové. Děkuji za slovo. Já jsem původně tady k těmto proslovům pana poslance Grebeníčka nechtěl vystupovat, nicméně jeho exkurz do roku 1919 a k Bílé hoře mě vedl k tomu, že pokud by někdo měl platit náklady, které vznikly tím, že v roce 1947 komunistická strana ukradla církvím majetky, tak by to měli být komunisté a měli by platit ze své kapsy!

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. Ještě pan kolega Marek Benda se hlásí do rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Rozprava je mimořádně výživná, vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, ale asi využíváme toho, že tady není premiér, takže si můžeme tak volně povídat, protože nemá cenu ho příliš interpelovat.

Já snad jenom dvě poznámky. Jednu k panu poslanci Grebeníčkovi a jeho exkurzi k voršilkám. Ano, vydání budovy Národního divadla voršilkám byla chyba původního zákona, všichni to víme, a byl to jeden z hlavních důvodů, pro který jsme nechtěli jít cestou výčtového zákona, protože jsme věděli, že takových chyb tam bude nasekáno nepochybně mnoho. Proč jsme chtěli, aby vydávání probíhalo v režimu správním a posléze v režimu soudního přezkumu, aby nedošlo k těmto situacím, že napíšeme do zákona nějaký pozemek, nějakou budovu a pak zjistíme, že nikdy nepatřila. Další příběh voršilek je nějaký obchodní spor, který vůbec nevím, proč je do toho zatahován, a je to jenom zlovůle práva, kterou se pokouší zamotat do církevních restitucí, a nemá s církevními restitucemi, které opravdu kromě toho, že na začátku ukázaly, jak je chybný výčtový zákon, nic společného.

A pak jednu poznámku k tomu, co řekl pan kolega Adam. Ten problém je tady od roku 1991. Všichni víme, že ten problém je tady od roku 1991. V roce 1991 ve Federálním shromáždění díky hlasům ve slovenské části Sněmovny národů neprošly církve jako obecný restituent, tak jak prošly v celé řadě zemí bývalého Sovětského svazu. Bohužel byly vyňaty a bylo řečeno, že budou řešeny zvlášť. Byla to opravdu hádka na slovenské straně. Na české straně panovalo přesvědčení, že mají být oprávněnými restituenty stejně tak jako všechny ostatní osoby. Slovensko mimochodem tento problém vyřešilo během následujících dvou let. ČR se na něm zasekla. Zasekla se na něm prostě proto, že tady převládá ateistická společnost, převládá vidění církví, bohužel nám vnucené komunistickým režimem, jako tlustých prelátů, kteří si tady žijí sami pro sebe, a jenom pomalinku se daří měnit veřejné mínění v to, že opravdu církev není jenom sama pro sebe, ale že dělá celou řadu sociálních, výchovných, školských, kulturních aktivit, které slouží celé společnosti.

S prvními řešeními, jestli já si správně pamatuji, po vládách Václava Klause přišla vláda sociální demokracie, tehdejší ministr Pavel Dostál, budiž mu věčná sláva, který mimochodem zmapoval rozsah toho majetku, a první čísla, která odpovídají dnešním číslům s přičtenou inflací, dal do éteru ministr Dostál v té době, kdy on byl ministrem kultury. Ta čísla se nijak nenafoukla. Tak jenom abychom věděli celý tenhle příběh.

Dobře víte, že první církevní restituce byly vládou Mirka Topolánka předloženy v roce 2008. Zde na půdě Sněmovny byla vytvořena komise - a mohl bych znovu přinést všechny podklady, které byly -, ve které měla v tu dobu většinu opozice, která také konstatovala, že majetek, který patřil církvím, má být vrácen. Tato komise konstatovala. Bohužel se nikdy nepodařilo dojít k dohodě se sociální demokracií, jak to vracení má vypadat. Obávám se, že ty důvody by byly ponejvíce politické, že sociální demokracie nikdy nenašla odvahu říci svým voličům "my si myslíme, že to tak má být učiněno". Že nedojde nikdy k dohodě s komunistickou stranou, a žádná jiná opozice tady tehdy nebyla, bylo jasné, protože komunistická strana je nástupcem toho subjektu, který ten majetek ukradl. No tak se nedivme, že ten majetek nechce dnes vracet.

Ale tolik jenom krátký historický exkurz, abychom nezapomínali na některé věci. A myslím si, že budeme ještě všichni vděčni za to, že k tomuto vyrovnání mezi státem a církvemi došlo, že došlo k tomu, že církve nebudou nadále placeny ze státního rozpočtu a že nebudou další a další subjekty, které nastoupí právě podle Dostálova, abych to tak řekl, respektive návrhu zákona o církvích a náboženských společnostech, který prosadil Pavel Dostál, které získají registraci druhého stupně a podle starého zákona by si mohly žádat o státní příspěvky. Jsem moc zvědav, jak bychom se k tomu do budoucna chovali. Myslím si, že jsme vyřešili jeden velký problém. Můžete nám to vyčítat, ale nakonec budete všichni vděčni, že ten problém máme z krku.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z poslaneckých lavic KDU.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl pan poslanec Marek Benda. Nyní pan poslanec Miroslav Grebeníček k faktické poznámce. Poté pan poslanec Fiedler také k faktické poznámce. Pane kolego, máte slovo. Prosím.

 

Poslanec Miroslav Grebeníček: Dámy a pánové, vůbec nechci zdržovat, snad jenom poznámku na adresu kolegy Kučery. Okřikováním, nálepkováním a napadáním názorových odpůrců tak složitou problematiku, jakou jsou tzv. církevní restituce, nevyřešíme. Děkuji za pozornost. (Tleskají poslanci KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezké dobré dopoledne, milé kolegyně, milí kolegové. S další faktickou poznámkou je připraven pan poslanec Karel Fiedler. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Karel Fiedler: Je to opravdu pořád velké téma, jak vidíme podle diskuse, byť tady účast není úplně největší.

Naše země prošla historicky tím, čím prošla. To, co se událo v roce 1948 a následném období, které u nás panovalo, prostě je historický fakt. A já mám takový pocit, že tahle věc je trošku ne zveličována, ale stavěna do jiné role, než to bylo v okolních zemích. Zmiňoval jsem tady skutečnost, že vztah mezi státem a církví je v různých zemích Evropské unie našimi sousedy řešen různě. Zmiňoval jsem tady Francii. Postavení církve v současné Francii vůči státu, rozsah majetku, kterým disponuje, je úplně jiný, v úplně jiném množství objemu procentuálně, poměrově k tomu, co navrhuje zákon 428. A já vám jenom, kolegové tady z té pravé části, chci připomenout nebo zmínit takovou skutečnost, kterou všichni víme - že v té Francii kupodivu komunisté nikdy nevládli.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Fiedlerovi. S další faktickou poznámkou pan poslanec Michal Kučera. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Michal Kučera: Ještě jednou děkuji za slovo. Pane poslanče Grebeníčku prostřednictvím pana předsedajícího, z mé strany se nejedná o nějaké nálepkování či okřikování. Pokud jste to takhle pochopil, tak je mi to velmi líto. Z mé strany se jedná o návrh řešení, že by komunisté mohli ty škody zaplatit ze své kapsy. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Kučerovi. S další faktickou poznámkou pan poslanec Pavel Kováčik. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Věřím, že už se tato velmi plodná debata blíží k závěru a k hlasování o navrženém usnesení. Ale na konto předchozího řečníka bych rád připomněl, že po převratu byl přijat zákon o navrácení majetku Komunistické strany Československa lidu. Takže ten majetek, o kterém by mohla být řeč v této velmi husté zkratce, teď drží lid a lid má rozhodnout prostřednictvím svých zvolených zástupců, jak se s tímto majetkem má nakládat. A v té souvislosti jsem připomněl, ať už je to 70, anebo 90, já jsem mluvil, že mají problém jakýsi, ne že ostře odmítají těch 70, ostře odmítá teď - myslím - 70 %. Tak jako v tomto smyslu bychom ten lid doopravdy měli poslouchat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Kováčikovi. V tuto chvíli neeviduji žádnou žádost, končím tedy rozpravu a budeme hlasovat o usnesení, tak jak je navrhl pan poslanec Grebeníček. To znamená, jestli to dobře cituji, neseděl jsem tady, že pan poslanec Grebeníček nesouhlasí s odpovědí pana premiéra na jeho písemnou interpelaci. Mám tady žádost o odhlášení vás všech. Prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami.

 

Zahajuji hlasování o usnesení, tak jak je přednesl pan kolega Grebeníček, o nesouhlasu s odpovědí pana premiéra na jeho písemnou interpelaci.

Kdo je pro, ať zvedne ruku. Kdo je proti? (Hlasy z pléna: Není kvorum.)

Je to hlasování číslo 220. Přihlášeno 66 poslankyň a poslanců, pro 32, proti 22. Nebylo dosaženo kvora.

 

Budeme tedy muset opakovat odhlášení. Znovu vás odhlásím a prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami, zda dojde k naplnění kvora. Přivolám ještě kolegy z předsálí. (Po chvilce.) Kvora bylo dosaženo, budeme tedy opakovat hlasování.

 

Přesný text návrhu usnesení je - hlasujeme o nesouhlasu pana poslance Grebeníčka s odpovědí na písemnou interpelaci pana premiéra. Každý rozumí o čem budeme hlasovat. A jestli každý rozumí, zahajuji hlasování o nesouhlasu s odpovědí pana premiéra na písemnou interpelaci pana poslance Grebeníčka. Kdo je pro, ať zvedne ruku. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 221. Přihlášeno 96 poslankyň a poslanců, pro 32, proti 56. Tento návrh nebyl přijat.

 

Přistoupíme k druhé interpelaci a tou je interpelace poslance Vojtěcha Filipa ve věci ubytování v objektech pro lidi v hmotné nouzi. Jedná se o sněmovní tisk 314 a předávám slovo panu kolegovi Filipovi. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Vážené paní a pánové, na základě vašeho rozhodnutí mi paní ministryně Michaela Marksová znovu odpověděla na otázku ubytování v objektech pro lidi v hmotné nouzi. On se možná hodí tento případ vzhledem k tomu, že jsme novelu zákona o náhradách v hmotné nouzi tady řešili včera, a podotýkám, že ani s touto druhou odpovědí paní ministryně nemohu souhlasit. Neříkám, že nedošla jiná odpověď, že nedošlo k vyjasnění některých záležitostí, ale na druhou stranu je evidentní, že existuje výrazný rozpor mezi tím, jaké informace dostává paní ministryně z Úřadu práce v Českých Budějovicích, a jaké informace můžeme získat na Magistrátu města Českých Budějovic, který potom svým způsobem posílá jednotlivé lidi v hmotné nouzi na ubytování do jiných ubytoven. Považuji to za pokus nikoliv podvést jenom paní ministryni, ale vzhledem k tomu, že ti pracovníci úřadu práce vědí, že jde o odmítnutou interpelaci, že jde o pokus podvést Poslaneckou sněmovnu.

S tím, co se odehrává v městě České Budějovice s ubytováním lidí, kteří jsou příjemci prostředků v hmotné nouzi, zásadně nesouhlasím. Už jsem jednou řekl, že jde o spor svým způsobem o pozemky. Ještě jednou přiblížím, co je autokempink Stromovka. Je to rozlehlé území s řadou samostatných budov, které slouží celoročnímu ubytování, a to velmi blízko centru. Když si promítnete, kdo zná Jihočeský kraj, kdo zná České Budějovice, pobřežní komunikaci 1/22, která navazuje na systém rychlostní komunikace R4 a přivaděč na stavbu D3, tak je to území, které protíná podél řeky město České Budějovice, a z autokempu Stromovka je to do centra pět minut pěší chůze. Pěší chůze na výstaviště tři minuty, Zemi živitelka. A v tomto ohledu já celý ten spor vidím tak, že má být ten autokemp uveden do insolvence, má jít o to, že občanské sdružení branných sportů v podstatě nebude moci jako jiný investor se dostat z té druhotné platební neschopnosti a bude muset prodat areál, který bude pravděpodobně využit na jinou zástavbu.

To samozřejmě ohrožuje ten systém nejen sociální péče v Českých Budějovicích, ale ohrožuje to i jiné věci, které se týkají ubytování v těch etapách, které tam jsou, v městě České Budějovice. Ať už jde o mezinárodní, nebo světovou výstavu psů, která je na jaře, na podzim, o Hobby, o Zemi živitelku, o další akce, které probíhají v Českých Budějovicích. Já jsem přesvědčen, že je to ten pravý důvod, proč došlo ke sporu mezi městem České Budějovice, mezi Úřadem práce v Českých Budějovicích a těmi, kteří ten autokemp spravují. Připravil jsem pro paní ministryni fotografie, tam, kde úřad práce jiné ubytovací kapacity, tam kde úřad práce proplácí, a ty fotografie dokazují, že jsou úplně stejné, jako jsou ubytovací kapacity v autokempu Stromovka.

Já bych nerad, nevím, jak bude reagovat paní ministryně, ale já bych nerad, aby pokud se někdo z úředníků pokusí podvést generální ředitelství Úřadu práce, paní ministryni, aby si myslel, že snad dokáže podvést i Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. Proto jsem přesvědčen, že je znovu potřeba odmítnout odpověď paní ministryně Michaely Marksové. Nikoliv kvůli tomu, že by snad ta odpověď nevyznívala už přeci jen dál, ale je to pořád odpověď zcela nedostatečná a zaslouží si naši pozornost, protože mně to připadá tak, že je tam potřeba provést minimálně kontrolu, ať už vnitřní, anebo kontrolu, kterou bude provádět Nejvyšší kontrolní úřad, protože věřte mi, nebo ne, nikoliv pouze vůči těm, kteří jsou na těch dávkách hmotné nouze, ale už kvůli tomu, že v tomto ohledu došlo, řekl bych, k dezinformacím, které se poskytují. Dále si myslím, že je potřeba, aby byl zaveden určitý pořádek v této věci.

Proto navrhnu po diskusi znovu odmítnutí odpovědi a požádám paní ministryni, aby rozhodla v rámci té interní kontroly, minimálně o kontrolu Úřadu práce v Českých Budějovicích. Ať už svými pracovníky, nebo pracovníky generálního ředitelství Úřadu práce. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu kolegovi Filipovi. Ptám se, kdo se hlásí do rozpravy. Jako první tu mám faktickou poznámku pana poslance Jaroslava Zavadila, kterého ale v tuto chvíli nevidím... a už se řítí pan poslanec Zavadil. Faktickou poznámku, pane poslanče, máte zájem? Ne. To je omyl, odmazávám vás tedy. Ptám se, kdo se hlásí do diskuse k této interpelaci. Nikdo. Prosím, paní ministryně, máte přednostní právo, prosím, máte slovo.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová Děkuji. Vážený pane předsedající, poslankyně, poslanci, já se tady omlouvám za zmatky. Já jsem myslela, že tam jsem vyzvána automaticky k odpovědi. Já asi tady nebudu úplně číst celou tu odpověď...

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pardon, paní ministryně, teoreticky bychom k tomu měli mít pana premiéra, ale vy jste dostatečná náhrada. Prosím. Prosím, paní ministryně, máte slovo. Aha, to je písemná interpelace na vás, omlouvám se.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová Takže koukám, že nejsem sama zmatena. Děkuji.

Já samozřejmě v té odpovědi mám všeobecné informace, kam se co vyplácí, nevyplácí. Já jsem ještě v tuto chvíli obdržela takový druh odpovědi, který má pan místopředseda Filip k dispozici, která neukazuje na to, že by úřad práce postupoval nějak v nesouladu se zákonem. Protože ten pán, o kterém ta interpelace původní byla, to je myslím pan Nováček, Novák, tak on vlastně v tom autokempu když byl, tak nepobíral ten předmětný doplatek na bydlení. Jemu byl, jak jsem byla informována z úřadu práce, pobyt v autokempu, respektive to ubytování mu bylo nabídnuto neziskovou organizací. Nebylo mu nabídnuto úřadem práce. A když se tam pan Novák ubytoval, tak v podstatě úřad práce se snažil jeho situaci řešit hned, na místě, tak jak má povinnost. Po dobu, myslím, pěti měsíců mu ale nedával doplatek na bydlení, protože to, jak už jsme si tady řekli v minulosti, to vlastně do toho autokempu nejde. On mu ale kompenzoval náklady na bydlení z takzvané mimořádné okamžité pomoci. To je dávka hmotné nouze, která skutečně, tak jak zní ten název, tak tomu odpovídá to, na co je vyplácena. Je prostě nějaká dočasná a na věci, které se staly a které je potřeba velice náhle řešit. Patří do toho taky třeba, když vám vyplaví voda, když vám odnese dům, tak z toho si třeba můžete pak koupit nějaké základní životní potřeby nebo třeba ledničku atd. Takže z této dávky mu byly placeny náklady na bydlení a potom mu úřad práce nalezl jiné ubytování, o kterém mu řekl, že v jeho situaci, že tam bude dostávat ten doplatek, že tam může bydlet. Podle informací, které mám k dispozici, pan Novák toto ubytování odmítl.

Co se týče té informace, že - já pořád mám tu, že tedy průměrně na ubytovny v Českých Budějovicích na jednoho člověka se platí tři, tři a půl tisíce korun měsíčně. A co týče té informace, že potom v těch bytech pana Zemance jsou náklady na jednoho člověka 12 až 16 tisíc korun měsíčně, tak ty považuji, jako já... toto nemůže být pravda, to už by bylo porušování zákona. A potom je to skutečně na to, jestli si to tam má prohlédnout NKÚ, protože my máme v jiném zákoně - v zákoně o státní sociální podpoře jsou takzvané normativy na bydlení. To jsou takové dvě tabulky, podle druhů, podle vlastnictví, nebo podle druhů toho bydlení a jsou rozděleny podle počtu osob v té domácnosti jedna až čtyři, tzn. od čtyř výše pořád ta suma stejná jak na ty čtyři, a zároveň jsou rozděleny podle velikosti obce, podle počtu obyvatel respektive. Ten normativ je vlastně maximální částka, kterou my jako stát můžeme vyplatit ať už jako příspěvek na bydlení, nebo i doplatek na bydlení. A já jsem se schválně koukala, jak je to tedy, jak by to bylo v Českých Budějovicích, které mají těsně pod sto tisíc obyvatel.

Tak na jednu osobu je to, uvádím maximální částku, která tam je, bez ohledu na typ bydlení. Jedna osoba v Českých Budějovicích měsíčně má nárok maximálně na 5 873 korun, když to jsou dvě osoby, maximum je 8,5 tisíce. Nedovedu představit, jak by úřad práce mohl vyplácet na jednu osobu měsíčně 12 až 16 tisíc korun. Ale já jediné, co ještě udělám, že si asi nechám opravdu od nich vyjet anonymizovaná data skutečně podle jednotlivých lidí, že tedy tam nebude napsáno, že je to pan Novák, jméno bude přeškrtnuté, ale budou to opravdu jednotlivé osoby, a kolik tedy jsou dávky. Budu chtít tabulku. To je asi jediné, co mohu dělat. Když tak se dohodneme. Zajímaly by mě podklady z magistrátu. Jestliže magistrát tvrdí, že částky jsou takhle velké, tak by mě zajímalo, na základě čeho. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Moc děkuji paní ministryni, omlouvám se za nonsens, opravdu jsem myslel, že to byla interpelace na pana premiéra. Poprosím o odpověď pana navrhovatele. Prosím, pane poslanče.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Samozřejmě nechci prodlužovat jednání, ale v tomto ohledu je potřeba říct, že v autokempu Stromovka nebyl jen Aleš Novák. Já jsem se k tomu přes pana Aleše Nováka, protože to byla součást první části interpelace, dostal. Ale ve skutečnosti, když jsem to potom zjistil, tak tam byli odesláni statutárním městem České Budějovice, magistrátem města, panem Mgr. Kostohryzem, lidé, kteří tam byli a bydleli tam třeba do 9. května 2014. Michal Roman, Daňová Agnes, Daňová Simona, Karel Havel, Kerekaničová Zuzana, která se potom vystěhovala, a ti jsou soudně řešeni. Nemají zaplaceno a zůstávají, protože autokemp, protože tam byli odesláni ještě před 1. říjnem 2013, než přestal úřad práce platit za občany v hmotné nouzi, a ti tam bydlí a ještě se nevystěhovali, nebylo toho dosaženo ani soudním příkazem ani exekucí. Věra Cepáková, Roman Doležal, Marie Macháčová, Aleš Novák, Martin Šíma a Lenka Smolíková. U toho Aleše Nováka je tady potom dokument z 29. dubna 2014, který samozřejmě můžeme doplnit i novým údajem, kdy on požádal tedy o to, aby byl přestěhován do jiných bytů, a tam pan Kostohryz píše, že klienti opakovaně kontaktovali ubytovací zařízení, poptávali volnou kapacitu, případně kontakt zprostředkovali terénní pracovníci obce, a přesto to nemá vyřešeno.

Problém tady v tom je, že nejdříve úřad práce tam ty lidi odeslal, pak se rozhodl, že za ně nebude platit. Tím pádem vznikly škody autokempu Stromovka a existuje výrazný rozpor mezi tím, co říká úřad práce a co magistrát města České Budějovice. Myslím si, že tady je to evidentní, a pokud paní ministryně bude ochotna novou odpověď zpracovat nebo tam poslat kontrolu, tak jí samozřejmě dokument z magistrátu poskytnu okamžitě z Českých Budějovic, v pondělí pro něj zajdu.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Filipovi. Ptám se, jestli - paní ministryně je evidentně ochota sama. Nepřeje si už vystoupit. Pan kolega Filip navrhl usnesení o nesouhlasu s touto interpelací. Pokud se nikdo další nehlásí do diskuse k této interpelaci, nikoho nevidím, budeme tedy hlasovat o návrhu usnesení na nesouhlas pana poslance Filipa s odpovědí na interpelaci, kterou předložil paní ministryni práce a sociálních věcí. Mám tady žádost o odhlášení všech, takže vás odhlašuji. Prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami. Přivolám kolegy z předsálí.

Než kolegové přijdou, mám tady ještě změnu omluvy paní poslankyně Adamové, která se omlouvá pouze dnes odpoledne, dopoledne je přítomna paní poslankyně Adamová. Kolegové již přišli.

 

Zahajuji hlasování o nesouhlasu pana poslance Filipa s jeho odpovědí na interpelaci ministryně práce a sociálních věcí. Kdo je pro, ať zvedne ruku. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 222, přihlášeno 99 poslanců a poslankyň, pro 30, proti 58, návrh nebyl přijat.

 

Děkuji panu poslanci i paní ministryni. Zbývá nám pět minut. Přikročíme k další interpelaci, kterou patrně přerušíme, nicméně je to interpelace paní poslankyně Miroslavy Němcové ve věci personální změny na ministerstvech spravovaných politickým hnutím ANO. Jedná se o sněmovní tisk 315. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji vám za slovo. Myslím si, vážený pane místopředsedo, že bude nejlepší, když ji přerušíme rovnou, a zrovna tak nechci, aby byly projednávány mé dvě následující interpelace. Ono to časově ani nevyjde, ale vzhledem k nepřítomnosti pana premiéra bych byla o to požádala, kdyby se na mě dostala řada v devět hodin nebo kdykoli poté, kdy ještě byla šance na to, to rozumně projednat. Nevidím nejmenší důvod, abych já tady vznášela své argumenty, proč nesouhlasím s odpovědí předsedy vlády, za jeho nepřítomnosti, to nedává vůbec žádný smysl. Nevím, kdo by z toho měl jakýkoli užitek a zda bychom se nějakého závěru mohli v takovém stavu dopracovat. To je tedy první věc.

Druhá věc, když už tady stojím, chtěla bych navrhnout, kdo jste sledoval dnes ráno zahájení naší schůze, tak teprve v 9.20 hodin se dostalo na odpovědi na písemné interpelace. Vím, že tady proti sobě jdou dvě věci. První z nich je ta, že zákon o jednacím řádu ukládá, že pro písemné interpelace je vymezený čas každý čtvrtek od 9 do 11 hodin, proti tomu jde ovšem možnost, že poslanci mohou v první půlhodině jednacího dne navrhovat změny našeho programu. Proto bych chtěla požádat vedení Sněmovny, aby připravilo návrh usnesení, o kterém by mohla Sněmovna hlasovat, aby v tomto případě byly stejné podmínky pro písemné interpelace jako pro ústní. Ústní odpoledne začnou ve stanovený čas, ve 14.30 hodin. Žádný čas jim ubírán nebyl. Tady dvacet minut bylo promarněno. Určitě mohla být jedna interpelace zodpovězena, kdyby tady byl pan předseda vlády. Návrh usnesení bych si představovala tak, že by debata o programu měla být přesunuta ve čtvrtek na 11. hodinu, tedy po skončení písemných interpelací. Protože pokud tomu tak nebude, tak v nejhorším možném scénáři se také může stát, že se každý čtvrtek ráno hodinu nebo hodinu a půl budeme bavit o programu, jak se tady teď stává zvykem, a interpelace se v podstatě konat nebudou.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Němcové za tento návrh i za stažení interpelace. Jako jeden z místopředsedů chci paní poslankyni ujistit, že se tím vedení Sněmovny zabývat. Děkuji, paní poslankyně.

Dále se hlásí o slovo s přednostním právem pan předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já s tím návrhem paní poslankyně Němcové samozřejmě souhlasím. Chci říct na mikrofon, že chceme, aby to už platilo od příští schůze, protože na jedné straně je zákon o jednacím řádu, na druhé je usnesení Poslanecké sněmovny, kterým se upravují vnitřní poměry. Myslím, že to první má větší váhu, a myslím, že na tom jsme schopni se racionálně domluvit a legislativa Sněmovny určitě umí mírně upravit usnesení, které je v platnosti nevím kolik volebních období. Myslím, že když jsem sem přišel v roce 2010, už to v platnosti bylo. My to považujeme za velmi vhodné. My si současně říkáme v návrhu zákona o jednacím řádu, že na odůvodnění nového bodu je pět minut, a myslím, že zrovna ve čtvrtek by to klidně mohlo být po písemných interpelacích, to, co je jindy v úterý ve 14.00, ve středu v 9.00, v pátek v 9.00.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji za tuto poznámku panu předsedovi Stanjurovi. Ujišťuji ho znovu, že se tím vedení Sněmovny bude zabývat. Je 10.59 hodin.

Jakmile se překlopíme k 11. hodině, okamžitě budeme pokračovat bodem 175, jímž je Návrh časového harmonogramu projednávání vládního návrhu zákona o státním rozpočtu.

Jenom jeden drobný problém. Není tu žádný člen vlády. V případě, že se žádný nedostaví, bohužel ani v 11 hodin nebudeme pokračovat v projednávání tohoto bodu, tak jak stanoví jednací řád.

Už vidím chvátající ministryni práce a sociálních věcí, je tedy přítomen člen vlády, uplynula 11. hodina a já zahajuji projednávání bodu

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.




Přihlásit/registrovat se do ISP