Pokračování schůze Poslanecké sněmovny
16. září 2014
Přítomno: 157 poslanců
(Schůze pokračovala v 18.00 hodin.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zahajuji druhý jednací den přerušené 15. schůze Poslanecké sněmovny, a všechny vás vítám.
Prosím, abyste se všichni přihlásili svými identifikačními kartami. Náhradní karty a jejich čísla platí tak, jak bylo řečeno na 17. schůzi Poslanecké sněmovny. Pokud nechce nikdo nic doplnit? Nechce. Potvrzuji, že omluvy na dnešní jednání jsou shodné s omluvami sdělenými na 17. schůzi Poslanecké sněmovny.
Nyní tedy přistoupíme k projednávání jediného bodu schváleného pořadu 15. schůze, kterým je
1.
Stanovisko vlády České republiky
k sankcím Evropské unie vůči Ruské federaci
Tímto bodem jsme se zabývali již ve středu 10. září, kdy jsme přerušili všeobecnou rozpravu. Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal předseda vlády Bohuslav Sobotka, a určený zpravodaj tohoto bodu je pan poslanec Jaroslav Foldyna.
Nyní tedy budeme pokračovat v přerušené všeobecné rozpravě, v níž jsme skončili u pana poslance Ivana Gabala, který se přihlásil o slovo. Pan poslanec Gabal už nebude pokračovat ve své řeči. Dále tedy je přihlášen pan poslanec Jaroslav Holík. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jaroslav Holík: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, já vás vítám po přestávce, kdy jste načerpali řadu sil. A dostáváme se k bodu sankce vůči Ruské federaci. Poprosím ještě kolegy, že byste se malinko utišili...
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já také prosím, pane poslanče, kolegy, aby se malinko utišili, případně své jednání přenesli mimo tento sál, a prosím pana poslance, aby pokračoval.
Poslanec Jaroslav Holík: Děkuji. Jak už jsem řekl, sankce vůči Ruské federaci. Tento bod byl probíraný před týdnem, od té doby se situace částečně změnila. Víte, že dnes Kyjev schválil status povstaleckých oblastí většinou hlasů, a tak vzniká řada otázek. Dobře, ale proč tyto sankce prosazujeme? Podle slov prezidenta Porošenka Rusko stáhlo většinu svých vojáků. Samozřejmě k tomu nejsou žádné fotografie, tak jak nebyly fotografie, že tam ti vojáci byli. A objevují se další otázky. Dobře, Ukrajina řekla, že nebude pouštět do Evropy plyn, ale sankce dáme Rusku.
Takže já to teď malinko uvolním, a povím vám svůj příběh. Vždycky bylo, proč tedy ti utečenci utíkají do Ruska, proč to není do Běloruska, proč to není k nám do Evropy, proč to není do Polska. A tuto otázku jsem si vždycky dával, když jsem poslouchal naše masmédia. Znovu opakuji, když humanitární pomoc byla jenom zástěrka toho, aby mohli Rusi odvézt z Ukrajiny vojenské zařízení, tak jak jsem řekl, stokrát řečená lež se stává pravdou. Ale u mě to nějak neplatí. Takže namísto nějaké exotické dovolené, třeba Seychely nebo Benátky nad Jizerou, že, jsem si vystál frontu, vyřídil jsem si vízum a rozhodl jsem se strávit dovolenou v zemi, kde podle jednoho z našich kolegů zlý agresor si brousí zub a dráp.
V rámci své dovolené jsem veliký čas strávil setkáními s utečenci. Projel jsem trasu od Kavkazu, od Přielbrusí až po hranici Azovského moře. Zastavoval jsem všechna auta, která byla ověnčená balíky, měla ukrajinskou poznávací značku, a všem jsem dával stejnou otázku. Prosím vás, proč utíkáte zrovna do Ruska, do země vašeho nepřítele? A ty odpovědi byly téměř stejné jako přes kopírák. A kam jinam bychom utíkali? Vždyť toto je jediná země, která se o nás postará. Podotýkám, jednalo se převážně o lidi, kteří byli z Doněcka a z Luhanska. Jak jsem řekl, navštívil jsem oblast Elbrusu, čili města Čeget, Baksan, ale také jsem navštívil Krasnodar, navštívil jsem místo Severnaja, kde jsou uprchlické tábory.
Pokročím teď v tom, kdy, jak jsem řekl, odpovědi byly jako přes kopírák. Vždyť Porošenko nám posílá jenom vojáky, kteří nás okrádají. My mu nevěříme. Jeho vojáci bombardují mateřské školy, bombardují železnice, abychom nemohli vyvážet naši základní surovinu, uhlí. Vypínají elektřinu, takže v Doněcku je v současné době osm šachet, které jsou zalité vodou. Copak my jsme horší lidé jenom proto, že mluvíme rusky? Pro nás ruské už postavili dva takzvané filtrační tábory, abychom věděli, co nás čeká, pokud dojde k nějaké další eskalaci. My prostě chuntě nevěříme. Říkám: Jak chuntě? Vždyť to je oficiální vaše vláda. Ne, pokud vláda posílá vojáky proti svému lidu, je to junta. Dotazoval jsem se také na humanitární pomoc, která přišla. Říkám, ale dobře, přece kyjevská vláda vám slíbila, že vám poslala humanitární pomoc. Odpověď: Ne, odtamtud jsem dostali zatím jenom bomby. Ukrajinští vojáci místo toho, aby pomáhali sklidit úrodu, která je víceméně nejlepší za poslední roky, tak lítají s letadly a zapalují pole, abychom pomřeli hlady. Před dvěma lety tady nedaleko Doněcka rozebrali jeden starý závod. A teď to v televizi ukazují, že je to dílo, nebo zlodílo separatistů.
Ptal jsem se také na přítomnost ruských jednotek. Říkali: Ale my nevíme, že by tady ruské jednotky bojovaly. Říkám: Jak nevíte? Vždyť vezměte to tak, že je tam hrstka povstalců, kteří tady zametají regulérní armádou. Říkají: Jsou to rolníci, kteří bojují za svou vlast. Říkám: Dobře, ale vždyť sakra práce, jak je to možné, že jsou tak dobří? Jedna paní, která nechtěla být jmenována ani fotografována, mi říká: Můj syn byl důstojník a velitel jedné z částí ukrajinské armády. Když viděl zvěrstva, která Azov a Levý blok dělají, tak přeběhl na stranu separatistů včetně techniky. Dobře, přeběhl i s technikou. Ale kde berete vlastně náboje, střelivo? No jo, v Luhansku byla výroba munice, takže toto jsme získali. A oni nebojují za peníze, oni prostě bojují za místa, kde žili, a za své rodiny. Čili takové a podobné odpovědi jsem získal téměř od všech. Lidi mi říkají: My jsme nepodporovali Majdan, my jsme na podzim makali ve fabrikách a události v Kyjevě nám byly víceméně šumafuk, protože my jsme chtěli, abychom se dostali na nějakou solidní úroveň jako vy v Evropě nebo naši sousedé v Rusku. ***