(18.00 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
A teď, protože já vím, že ta vystoupení, třeba to klíčové na těch neformálních velkých večeřích, byla confidential, to znamená, že nejsou veřejně přístupná, a já také nehodlám a asi ani nemohu přesně líčit tady jejich obsah, tak bych přesto tady využil té příležitosti vzhledem k tomu, co tady zaznělo, a Sněmovnu bych informoval, že prezident Zeman na těchto vystoupeních řekl, že pokud čelíme tedy těm dvěma velkým výzvám ve světě, to je Islámský stát, nebo tzv. kvazistát islámský, anebo krize na Ukrajině, tak prezident Miloš Zeman řekl, že obě výzvy jsou závažné a naléhavé, i když jejich podstata je rozdílná, a řekl, že se ovšem liší ty přístupy a nástroje, jak s nimi zacházet. Já jsem řekl, že vystoupení prezidenta bylo konzistentní, on ve svém vystoupení položil důraz na boj s terorismem, což není překvapivé, protože jsem řekl, že na té večeři tzv. Islámský stát zaujímal prakticky sedmdesát procent té debaty. Takže to rozhodně nebylo něco, čím by překvapil shromáždění, protože to bylo vlastně v duchu toho, co se tam odehrávalo.
Rád bych vám řekl, že prezident na těch svých vystoupeních, která jste asi nemohli vidět a slyšet, řekl, že podporuje opatření na posílení východní politiky Aliance. Rád bych vám řekl, že prezident na těchto svých vystoupeních sdělil a ohlásil, on ohlásil příspěvek České republiky do sil velmi rychlé reakce a řekl tam čísla. Mluvil i o prostředcích, které jsme připraveni konkrétně, jmenovitě, číselně poskytnout, a tu nabídku, kterou tam učinil, já pokládám za významnou. Je to podle mě, když si to vybavím, v naprostém kontrastu, co jsme tam slyšeli o tom, jak se Česká republika chová jako údajně země, která se chce nechat chránit, ale není schopna nic nabídnout. Tak já vám tady říkám, že naše vystoupení - a protože tady byl prezident napaden, tak říkám, jeho vystoupení bylo konkrétním závazkem České republiky dodat bojovníky, dodat techniku do sil velmi rychlé reakce. To jsou ty síly, které budou zítra zasahovat o tolik rychleji než síly reakce, protože ty jestli zasahují rychlostí třicet, šedesát dní, tak tyhle by měly zasahovat rychlostí tří až pět dní, což je, řekněme, podstata toho, v čem se ještě ta situace mění. Já si myslím, že ten závazek tam všechny hlavy států slyšely a rozhodně nevnímaly Českou republiku jako někoho, kdo se někam schovává nebo kdo se chce nechat vézt jako nějaký černý pasažér. To jsou prostě fakta. A myslím si, že v debatě je možné zajít daleko, ale neměly by se ignorovat takovéto skutečnosti. A stejně tak se prezident jasně vyjádřil na podporu onoho akčního plánu, který Aliance schválila. Tady vyjádření nakonec i mé, ale i prezidentovo bylo naprosto jasné.
Takže já se tady dovolávám toho, aby pokud tedy dochází k napadání představitelů českého státu, aby se neignorovaly základní skutečnosti. A já je tady poskytuji, protože vím, že všechny nemusí být známy.
Další věc, kterou bych chtěl komentovat. My jsme tady slyšeli takovou plamennou výzvu, že by si pan poslanec představoval, aby někdo vzpomenul zkušenost České republiky z roku 1938, z roku 1968, a že to je to, co by si přál, to, co by chtěl slyšet, to by byla pozice České republiky, která by vycházela z naší historické zkušenosti. Je mi trapné, že to říkám, ale chtěl bych ujistit pana poslance, že něco podobného s podobným odkazem na to, že v České republice v roce 1938 Nazi troops, to znamená nacistické oddíly, překročily hranice České republiky pod záminkou ochrany národnostní menšiny, přesně tohle jsem dokonce řekl víckrát na těch fórech, kde mám možnost o tom mluvit. A nejen že jsem to řekl, ale bylo to dokonce hojně citováno, dokonce jsem byl až překvapen, jak hojně to bylo citováno možná v celé řadě zemí Evropy. Takže to není něco, co by nezaznělo. Pokud tohle jste potřeboval, tak kdybyste se trochu zajímal, tak jste věděl, že to zaznělo. Dokonce jsem slyšel komentáře, že od České republiky není divu, že má tyhle vzpomínky a že používá tato srovnání. Takže to přání a to naše údajné selhání, že jsme to neudělali, podle mě tady naprosto jde do prázdna.
Ale já bych řekl, co mi připadá úplně nejvíc do nebe volající, vážení kolegové, je ta poslední pasáž vystoupení pana poslance, ve které řekl, že to portfolio, které dostala Česká republika, je údajně dopadem a důsledkem toho selhání, v tom údajném selhání těch vystoupení a chování České republiky. Dovolte, abych vám řekl - to je samozřejmě velmi odvážná spekulace, která nevím, jak mohla vůbec vzniknout. Ale já bych vám chtěl sdělit, že jednak si myslím - zase to je to, abychom mluvili pokud možno přesně. Portfolio, které získala paní Jourová, nebo které možná získá, protože to bude muset obhájit, to ještě není konec toho procesu, je portfolio, které do této chvíle měla paní Redingová, která na tomto portfoliu se stala jednou z nejvýraznějších postav, protože téma ochrany spotřebitele v současné době je jedno z nejsilnějších témat v Evropě. To, co se odehrálo kolem roamingu a podobně, to bylo něco, co ji poměrně proslavilo. Toto portfolio měla Itálie, měla ho Francie, to znamená země, které by zřejmě nepohrdly portfoliem, které je tak opovrženíhodné, jak řekl pan poslanec Kalousek.
A další věc. Pokud tedy opravdu Česká republika nedostala to portfolio čerpání, které je spojeno s čerpáním regionálních fondů, tak já bych si bohužel dovolil tady něco, co je podle mě daleko pravděpodobnější úvaha, a to je to, že to souvisí s tím, že jsme tu měli vládu, ve které byl pan ministr Kalousek ministrem financí, ve které byl premiér Petr Nečas, a v průběhu vládnutí této vlády se Česká republika suverénně propracovala úplně na dno těch zemí, které tady zacházely s regionálními prostředky způsobem, který vedl dokonce k určitým sankcím a opatřením po mnoha varováních, která jsme dostali. A mně připadá jako chucpe, když politik, který je odpovědný za pověst, kterou Česká republika v této oblasti získala, ani na chvíli nepřipustí, že možná ten důvod, proč je dnes obtížné pro Českou republiku spravovat nebo se zabývat regionálními kohezními fondy, je právě proto, že Česká republika díky jemu a ministrům minulé vlády si zasloužila pověst, nad kterou každý pokrčí rameny a řekne: proč zrovna tihle, kteří rozhodně nedokázali, že byli dobrými hospodáři. Takže myslet na podobná portfolia budeme moci až tehdy, až tahle vláda - doufám, že se jí to povede - prokáže, že ona je schopna být dobrým hospodářem, a přinutí Evropu zapomenout na pana Kalouska a na pana Nečase. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru zahraničních věcí. Ještě než budeme pokračovat, přečtu omluvy, a to je omluva paní Adamové z jednání od 17.30, pan poslanec Štětina od 17.30 a paní Jana Lorencová také od 17 hodin z dnešního jednání.
Nyní faktické poznámky: nejdřív pan kolega Jaroslav Holík, poté pan kolega Grospič a poté pan kolega Kalousek. Prosím pana kolegu Holíka. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Jaroslav Holík: Pane předsedající, dámy a pánové, dobrý večer. Přiznám se, nejsem ve Sněmovně tak dlouho, abych dokázal odhadnout, jak to bývalo dřív. Od zahájení tohoto bodu uplynuly tři hodiny. Je tady řada řádně přihlášených, ale místo toho tady slyšíme rétorická cvičení, popřípadě slovní souboje těch, kteří mají přednostní právo. Rád bych věděl, jaká je úcta k ostatním. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan kolega Grospič a potom pan kolega Kalousek. Prosím, pane poslanče, máte slovo. ***