(16.20 hodin)
(pokračuje Schwarzenberg)
V tomto případě byla situace jiná. Byl zde otevřený útok jedné země na sousedskou evropskou zemi. Tady nebyl čas na pozvolné vstupování. Tam jsme měli ihned co nejrazantněji zasáhnout, aby útočník, agresor, ihned pocítil následky svého chování. Bohužel se tak nestalo. Když slyším diskuse, kde se vyhýbáme slovům jako válka Ruska proti Ukrajině - co je to jiného než válka, když vysílám ozbrojené oddíly do sousední země nebo když anektuji její část? Je to podle mého názoru válka. Nic jiného. Ale my si netroufáme o tom mluvit. A tudíž také bylo naše chování bohužel v této situaci poněkud nešťastné. Zpochybnění očividných faktů, ať to bylo ze strany hlavy státu, která vyžadovala další důkazy, když už celý svět viděl fotky, slyšel zajatce, kteří mluvili rusky, rozpoznali nejnovější ruské zbraně atd., ale ještě si vyžadoval důkazy v ruské ingerenci.
Musím taky zmínit náš přístup země, která zažila a strašně si stěžovala na zradu v roce 1938, na mlčení světa. Když vnikly 21. srpna armády Varšavského paktu do Československé republiky, tak jsme si stěžovali, že jsme opuštění. Tentokrát ale, když byla země nám spřátelená, nedaleká Ukrajina, přepadena, hlavní byla starost, jestli náhodou při sankcích neutrpíme taky. Ano, budeme asi také jisté ztráty zaznamenávat. Válka vždycky vyžaduje oběti a toto je válka, kterou vedlo Rusko ne jenom proti Ukrajině, nýbrž ve skutečnosti proti celé Evropě. Neboť co byla příčina ruského tažení na Ukrajinu? Že Ukrajina se odvážila přistoupit na asociační dohodu s Evropskou unií, a tím se vymanit z ruské suverenity. Považuji to z naší strany, která tolik zažila, opravdu za smutný postup. Před 75 lety napsal veliký český básník verš "zvoní, zvoní zrady zvon". Přiznávám, že u nás to nebyl zvon, u nás to bylo jenom cinkání, nikoliv ale klíčů z Václavského náměstí, nýbrž takového zvonečku zrady. Jenom zpochybníme naši účast. Ať nám proboha nikdo nevyčítá, že jsme si snad troufali obrátit se proti velkému gosudarovi. Ale jenom když jsme si jisti, že jsme úplně zajištěni ostatními evropskými státy, tak potom souhlasíme, místo abychom jako stát a republika se zkušenostmi, které máme z minulosti, byli v přední řadě těch, kteří bojují proti agresi.
Pánové, nejsme tak veliký stát, aby slova našich státníků nebo politiků nebo taky řekněme zdržení sankcí a uvolnění a oslabení napáchalo velikou škodu. Bohudíky jsme na to příliš malý stát. Ale přiznejme si, že aspoň jsme se pořádně zostudili. Ukrajinci, kteří věřili, že obzvláště Češi se svými zkušenostmi jim budou stát po boku, pochopitelně byli poněkud zklamaní. Údiv v Evropě byl. Připomínám dotaz švédského ministra zahraničí, a kdo Carla Bildta zná, to je jeden z nejuvážlivějších, nejpřemýšlivějších ministrů zahraničí, který v Evropské unii existuje, jestli má naše hlava státu přístup k tajným službám. To všechno nám vyjednalo mizernou pověst. A to popravdě řečeno vyčítám naší vládě a našemu prezidentovi, že v této kritické situaci, kdy bylo útočeno na evropskou mírumilovnou zemi otevřenou agresí, jsme nenašli jasná, rozhodná slova od začátku a nebyli v čele těch, kteří se této agresi postavili. Je mi líto, že takto musím mluvit o vlastním prezidentovi, o vlastní vládě, ale musím říci, že málokdy jsem se tak styděl jako v posledních týdnech.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců TOP 09.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji, pane poslanče. Nyní je řádně přihlášen do diskuse pan ministr Zaorálek.
Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Přeji dobré odpoledne, dámy a pánové.
Já jsem tady pozorně vyslechl vystoupení, která se týkala zahraniční politiky vlády České republiky. Pozorně jsem sledoval. Pamatuji si některé věty, které tady zazněly. Vybavuji si, že tady padla věta "já ve svém vystoupení nebudu černobílý, ale vláda vůbec neví, co se na Ukrajině děje". Také padlo, že neexistuje česká zahraniční politika a že se snad o ní tady dnes něco dozvíme.
Dovolte mi tedy několik slov. Já bych vám rád sdělil, že dnes ráno navštívila Prahu poměrně vzácná návštěva - pan Didier Burkhalter, který je předsedou Švýcarské federace, který je ministrem zahraničí Švýcarska a který v této chvíli předsedá OBSE. Doprovázel ho pan Lamberto Zannier, generální tajemník OBSE. Já se s panem Burkhalterem vídám poměrně často, ale dnes jsem byl velice rád, že tady byl, byl jsem tedy opravdu šťastný, že tady byl. A víte proč? Protože OBSE je jediná mezinárodní instituce, která je součástí mírového plánu pana Petra Porošenka, protože mírový plán, který vám tady můžu přečíst celý: první bod je okamžité uzavření příměří, druhý monitoring OBSE, třetí decentralizace a čtvrtý monitoring rusko-ukrajinské hranice. V těchto bodech najdete OBSE několikrát. Opakuji, že to je jediná mezinárodní instituce, která je přímo zahrnuta do řešení tohoto konfliktu.
Já jsem dnes mluvil s panem Didierem Burkhalterem, který mi líčil své poslední rozhovory s panem Vladimírem Putinem, poměrně velmi čerstvé. Pan Zannier mě informoval o jednáních, která měl s proruskými separatisty. Dokonce i jmenovitě mi říkal poslední jednání s konkrétními osobami. Říkám to proto, že jsem cítil tuto návštěvu, a nejenom tuto návštěvu, u nás dneska zasedalo OBSE ve velké síle, protože Praha pořádala ekonomickou a environmentální konferenci OBSE. Já jsem byl hostitelem této konference, které jsem se i v úvodu účastnil. Ale dal jsem si samozřejmě čas a poměrně důkladně jsem se bavil s oběma dvěma pány, které jsem tady dnes hostil.
Mám dojem, že tyto rozhovory měly pro mě obrovskou cenu proto, že byly neuvěřitelně čerstvé informace o tom, co se v této chvíli na Ukrajině děje. Rád bych vám připomněl, že OBSE v této chvíli má za úkol rozmísťovat monitory na linii příměří mezi oběma stranami, že jsem se s nimi zabýval otázkami monitorování hranic, možnostmi, které mají, a co by potřebovali, aby mohli tuto funkci plně splňovat. ***