(15.50 hodin)
(pokračuje Fiala)
To západní demokracie, Západ, v současné době dělají jenom nedokonale, ale když už to aspoň dělají v některých věcech, tak je v zájmu České republiky se k nim připojit naplno a jejich společný postoj nezpochybňovat. My, a vidím to i v některých komentářích, máme zase tu tragickou tendenci být někde mezi, stát se jakýmsi mostem, udržet se mezi těmi silami, které dnes vytvářejí nějaký mezinárodní konflikt, nepřiklonit se ani úplně k Západu, ani úplně k Rusku, ale nejít ani proti nikomu.
Dámy a pánové, podívejte se do naší historie. Kdykoliv jsme takový to postoj zaujali, tak se nám nevyplatil. Být mezi se v mezinárodní politice nevyplácí. Je to ta nejhloupější strategie, kterou můžeme vůbec zastávat. A my dnes nemáme žádnou alternativu. My máme jedinou alternativu, jak zajistit naši bezpečnost, a to je spolupráce v rámci Severoatlantické aliance, to je spojenectví se západními demokraciemi, protože nic jiného nedokáže Evropě zajistit bezpečnost a trvalý mír. Proto není žádná jiná cesta pro Českou republiku. Že to vláda nevidí, tak to neznamená, že to tak není. Česká republika nemá jinou variantu, nemá jinou rozumnou variantu než stát plně na straně západních demokracií, které nás neohrožují. To je jediná síla, která nás opravdu neohrožuje a která jediná nám mohou zajistit bezpečnost.
Dámy a pánové, já se ptám všech, kteří zpochybňují naše spojenectví se Západem, kteří zpochybňují jednoznačný postoj České republiky na straně západních demokracií, kteří mají spoustu nápadů, jak mají jinak vypadat sankce, nebo že vůbec nemají být. Tak já se jich ptám: Máte nějakou rozumnou alternativu k zabezpečení České republiky, k zajištění zájmů České republiky? Já žádnou neznám. Pokud ji znáte, pokud ji zná pan premiér, tak ho prosím, aby nám ji představil. Ale pokud nemáme žádnou rozumnou alternativu, tak se nechovejme jako chytrá horákyně, nechovejme se jako malé děti, ale chovejme se rozumně a odpovědně, jinak zájmy České republiky ohrožujeme.
Já vás, pane premiére, vyzývám, abyste začal realizovat rozumnou zahraniční politiku, která důsledně chrání zájmy České republiky a její bezpečnost. Zatím se to neděje. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Petru Fialovi. Ještě než vystoupí paní místopředsedkyně Jermanová, omlouvá se od 17 hodin pan kolega Milan Šarapatka a jedna z kolegyň sháněla pléd. Pokud někdo o něm ví, tak by měl být potom u prezence, aby kolegyně o něj nepřišla. Jestli už je to vyřízeno, protože jsem to nestačil říct, tak je to v pořádku.
Jakmile se sál zklidní, udělím slovo paní místopředsedkyni Jermanové. Paní místopředsedkyně, máte slovo.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, malajsijské letadlo sestřelili Rusové, Ukrajinci, proruští separatisté, ozbrojenci, rebelové, ruští nacionalisté, ukrajinští nacionalisté, americké tajné služby, Putin. Člověče, vyber si! Důkazů nalezneš ke každé variantě spoustu. Odposlechy někoho, nevíš koho, fotografie jakýchsi raket, o nichž nevíš, ze kdy a odkud jsou, jestli odjíždějí nebo přijíždějí a kam. Každý věří, čemu chce. Stejně tak verze o událostech na Majdanu atd. Ale pozor! Oficiální, politicky korektní a v médiích přípustná verze je u nás vždy jen jedna. Jak se v tom vyznat? Jak nepodlehnout mediální masáži, neztratit se v informační mlze, neohluchnout v dezinformačním šumu? Jak nepodlehnout tezím o humanitárním bombardování, kdy raketami jsou na východě Ukrajiny ostřelovány civilní čtvrti? Jak reálně podpořit snahy o jednotnou demokratickou Ukrajinu tváří v tvář lidí v uprchlických táborech?
Jedinou cestou je pečlivě věci studovat kritickým rozumem. Ukrajina za to stojí. Je i významnou součástí našich českých dějin a o tom tady vůbec nehovoříme. Na Ukrajině dlouho žila velká česká menšina, která se velmi zasloužila jak o podobu dnešní Ukrajiny, tak o náš stát. Migrace Čechů na území dnešní Ukrajiny, tehdy samozřejmě Rusko, začala přes 300 lety. Masově se Češi stěhovali na Ukrajinu v druhé polovině a na konci 19. století. Za zemědělskými kolonisty následovala inteligence, obchodníci, vědci, odborníci nejrůznějšího zaměření, učitelé, hudebníci, umělci a také podnikatelé, inženýři, technici a kvalifikovaní řemeslníci a pracovníci. Česká a slovenská migrace v tehdejším Rusku čítala před první světovou válkou na sto tisíc lidí. Byli to právě Češi, kteří se podíleli na vybudování základů ukrajinského průmyslu a dalších odvětví včetně bankovnictví. Následovníci bývalých českých továren fungují často dodnes. Třeba základ ukrajinského gramofonového průmyslu - Jindříškova továrna Extrafon. Nebo dopravně strojírenský závod Česká vozovka, Křivánkova a Gretherova strojírna a slévárna, která byla přímým konkurentem Škodových závodů a ještě donedávna pod názvem Biľšovyk patřila k předním průmyslovým podnikům i ve světovém měřítku. Dnes z průmyslového koncernu nezbylo nic. Ungermannovy a Nejedlého slévárny kujné slitiny jsou předchůdcem dnešního ukrajinského strojírenského gigantu ATEK. Dnešní kyjevský závod automatiky Petrovského je bývalá fabrika autoinženýra Homoly. Strojírna Františka Paula se dnes jmenuje Radar. Vondrákův hotel Praha stojí v Kyjevě také dodnes. Jen v Kyjevě do roku 1918 měli Češi školu, divadlo, kde hrál Zdeněk Štěpánek se dvěma divadelními soubory. Vlastní časopisy, kam psal Jaroslav Hašek, pěvecký sbor, řadu spolků, působil zde Sokol, knihovna, kavárny, a dokonce tu Češi měli vlastní park, který založili. Jmenoval se Stromovka. V Kyjevě bylo založeno Čechy zde žijícími české vojsko, později nazývané Československá legie. Několik dnů po vypovězení války Rusku ruský car souhlasil se založením českých jednotek. Ty se vyznamenaly na ruské frontě od začátku první světové války. Československé legie se pak staly jedním z hlavních pilířů vzniku Československa.
O období, kdy tzv. Podkarpatská Rus neboli Zakarpatská Ukrajina patřila pod československý stát, není ani nutné hovořit. Bylo to období vzrůstající prosperity a rozkvětu této oblasti. Pro představu, ještě v roce 1947 po obrovských vlnách brutální nacistické a stalinské genocidy jen na Volyni, což je malá oblast v severozápadní části Ukrajiny, žilo 40 tisíc Čechů v 638 obcích, z nichž mnohé byly ryze české, a má rodina z nich pochází. Ukrajině se dařilo vždy, kdy nikdo nikoho nekádroval, zda je Ukrajinec, Čech nebo Rus, kdy vedle sebe stál hotel ruského a českého podnikatele a vzájemně si ho nepodpalovali, kdy české strojírny zaměstnávaly vedle Čechů i tisíce Ukrajinců, kdy v kyjevské Stromovce se hrálo české divadlo.
Nejhorší pro Ukrajinu byly doby, kdy bolševici zdecimovali české fabriky, kdy většinu Čechů poslali do koncentráků nebo postříleli jako cizácké špiony. Nejhorší doby byly ty, kdy německé jednotky vypalovaly české vesnice, kdy u Kyjeva v rokli zvané Babí Jar jen pár kilometrů od Majdanu, kde si dnes otevřeně kdosi troufá nosit nacistické symboly, nacisté zmasakrovali na sto tisíc jiných Židů, Romů, Ukrajinců, Rusů, Čechů. Nejhorší doby byly pro Ukrajinu, kdy se hlásal nacionalismus a nesnášenlivost.
Dodnes žijí na Ukrajině tisíce Čechů. Podle sčítání z roku 2001 se jich hlásí k naší národnosti 5 912. Podle střízlivých odhadů zde žije nejméně 20 tisíc Čechů. Pracuje tu na dvacet národnostně kulturních spolků. Když začaly ukrajinské události, prosily nás mnohé české rodiny o pomoc. ***