(15.10 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Dámy a pánové, domnívám se, že každý z vás, pokud by byl na mém místě a chtěl se zachovat odpovědně vůči občanům České republiky, by se musel zachovat stejně. Prostě není možné podepsat dopředu něco, o čem neznáme žádné podrobnosti. A kdybych to podepsal a odsouhlasil a dopředu řekl "ano, Česká republika se vším, co navrhne Komise, bude souhlasit", tak byste se mě zcela oprávněně ptali: "Vážený pane premiére, a s čím jste tedy souhlasil na jednání Evropské rady? Popište nám ty podrobnosti sankčních opatření. S čím vlastně Česká republika vyjádřila souhlas?" Já bych vám v takové situaci k tomu nemohl říci vůbec nic.
V sobotu v noci byl přijat tento obecný závěr Evropské rady. Já jsem si vyhradil právo, abychom uplatnili připomínky ke konkrétní podobě sankcí. Teprve v úterý ráno po deváté hodině Evropská komise předložila konkrétní návrh sankcí v té struktuře, která navazuje na minulou fázi. V úterý ráno ho dostala i Česká republika. Ten návrh jsme postoupili příslušným ministerstvům, požádali jsme je, aby vyhodnotila potenciální dopady na Českou republiku. Požádali jsme je, aby označila rizika, která se týkají českého exportu a české ekonomiky, a možné dopady do obchodní bilance, do zaměstnanosti. Připravili jsme poziční materiál a ve středu vláda schválila mandát pro naše vyjednavače. Součástí toho mandátu bylo uplatnění připomínek k těm částem návrhu sankcí, kde jsme identifikovali největší možná rizika pro český průmysl a pro zaměstnanost lidí tady v České republice.
Jsem přesvědčený, vážené dámy, vážení pánové, že vláda nemohla postupovat jinak. Jako vláda suverénního státu přece musí zohledňovat národní zájem, musí zohledňovat zájem České republiky při vší snaze udržet jednotný postup Evropské unie a NATO vůči krizi na Ukrajině. Je to vláda, která odpovídá občanům České republiky, a posouzení tohoto návrhu sankcí a vyhodnocení dopadu přece patří mezi základní úkoly každé odpovědné vlády. Mohu vás ujistit a mohu ujistit i zástupce ODS a TOP 09, že podobným způsobem postupovaly všechny další členské země Evropské unie. Všechny státy si analyzovaly dopad návrhu Komise na jejich ekonomiky. A mohu vás také ujistit o tom, že připomínky nevznesly jenom státy, které vyjádřily skepsi nad eskalací sankcí na jednání Evropské rady 30. srpna večer, ale i řada dalších zemí.
Vláda tedy na svém středečním zasedání schválila mandát pro české vyjednavače a já bych rád vyjednavačům poděkoval, protože během čtvrtečního a pátečního jednání se v Bruselu podařilo všechny zásadní výhrady České republiky uplatnit.
Jednalo se nám - a teď se vrátím k tomu věcnému zaměření - jednalo se nám za prvé o to, abychom uchránili strojírenský export v oblasti tzv. zboží dvojího užití. Hrozilo tady, že bude zastaven export obráběcích strojů do Ruska v rozsahu zhruba ročního obchodu kolem tří miliard korun. Stejně tak hrozilo, že bude ohrožen export technologií, které souvisí s fungováním rafinérského průmyslu v oblasti zpracování ropy v Rusku. Tam se potenciál ohrožení našeho exportu pohyboval v rozsahu pěti miliard korun. Ta opatření, která jsme navrhli do sankcí, a úpravy, které jsme prosadili do aktuální podoby sankcí, znamenají pozitivní dopad, to znamená, snížili jsme riziko ohrožení našeho exportu v rozsahu cca osmi miliard korun. Své návrhy prosadily i další státy, své připomínky uplatňovaly i další země. A návrh byl tedy v konečné fázi v pátek doladěn a bylo dosaženo shody mezi všemi členskými státy.
Vzhledem k tomu ale, že současně v pátek bylo uzavřeno příměří mezi Ukrajinou, ukrajinskou vládou, prezidentem Porošenkem na jedné straně, a ukrajinskými povstalci na druhé straně, tak Evropská rada, respektive Evropská komise po konzultaci s členskými zeměmi odložila proceduru formálního schvalování páteční dohody s tím, aby byl poskytnut časový prostor, aby mohlo být příměří vyhodnoceno. Italské předsednictví požádalo určité odložení termínu, kdy sankce vstoupí v platnost, a současně se bude ještě hledat mechanismus, aby bylo možné následně, pokud příměří bude trvat a situace na Ukrajině se zčásti zklidní, tak jak to požadovala Evropská rada ve svém politickém závěru, tak aby Evropa mohla od těchto sankcí ustoupit.
Situace je tedy nyní taková, že Česká republika prosadila své připomínky k podobě nových sankcí, české vládě se podařilo ochránit velkou část našich hospodářských zájmů a sankce v tuto chvíli čekají na to, kdy formálně vstoupí v platnost. Na půdě Evropské unie se vede debata o tom, jestli teď je ta vhodná chvíle v situaci, kdy došlo k uzavření příměří, kdy podle prohlášení prezidenta Porošenka se část ruských vojáků stahuje do Ruska, jestli teď je ta vhodná chvíle, aby přišla Evropská unie s tím, že bude dále eskalovat hospodářské sankce vůči Rusku.
Já osobně jsem přesvědčen o tom, že by bylo vhodným gestem ze strany Evropské unie, pokud by se připravené sankce odložily, pokud by se jejich účinnost pozastavila právě v závislosti na tom, jestli na Ukrajině bude i nadále dodržováno příměří. Pokud jste poslouchali závěry Evropské rady, tak řada těch procesů, ke kterým Evropská rada 30. srpna vyzvala, se konečně rozběhla. Bylo uzavřeno příměří, dochází k výměnám zajatců. To jsou první pozitivní kroky, ke kterým došlo. A podle mého názoru by Evropa měla podpořit jednoznačně politicky pokračování dialogu.
Vážené dámy, vážení pánové, to byl stručný popis toho, co se odehrálo na Evropské radě a co se odehrálo po jednání Evropské rady. Jsem přesvědčený o tom, že vláda postupovala odpovědně. Postupovala jako vláda suverénního státu.
Dovolte mi ještě v druhé části mého vystoupení, abych se vyjádřil v diskusi o sankcích jako takových. Evropská unie postupně přijala sérii hospodářských sankcí vůči Rusku. Rusko na to reagovalo první vlnou svých protisankcí a v tuto chvíli diskutuje a hovoří o další vlně protisankcí, které chce přijmout proti ekonomikám zemí Evropské unie. Pokud se podíváme na to, jaký vliv měly hospodářské sankce ze strany Evropské unie na chování Ruska, je evidentní, že sice sankce poškodily ruskou ekonomiku, ale chování Ruska nezměnily. Když se podíváme na to, jaký vliv sankce měly na vnitropolitickou situaci v Rusku, tak nepochybně došlo k tomu, že sankce stmelily ruskou společnost kolem prezidenta Putina. Ruská opozice kritizuje sankce, to znamená, sankce nemají podporu ani mezi ruskými opozičními stranami. A pokud se podíváme na příčiny krize na Ukrajině, tak je zřejmé, že ty příčiny jsou ryze politické a že jde o politické cíle ze strany Ruska, které nemohou být a nebyly žádným způsobem změněny nebo vychýleny tím, že Evropská unie začala zavádět hospodářské sankce.
Jsem přesvědčen o tom, že spirála sankcí a spirála růstu napětí mezi Evropskou unií a Ruskem, mezi západním světem a Ruskem, nemůže vyřešit podstatu sporu, ke kterému došlo na východní Ukrajině a na Ukrajině jako takové. Ten spor souvisí s rozdílnými geopolitickými ambicemi, které má na jedné straně Rusko a které má na druhé straně Evropská unie a které má NATO. Ten spor souvisí s tím, že Rusko nechce akceptovat právo Ukrajiny, aby sama rozhodla o tom, do jakého integračního uskupení bude patřit. Ten spor souvisí s tím, do jaké míry je Ukrajina historicky, kulturně, ekonomicky, jazykově s Ruskem propojena. Ten spor souvisí s tím, do jaké míry byly a nebyly řešeny národnostní problémy, které na Ukrajině objektivně existují.
Celou řadu těchto složitých problémů nemohou vyřešit sebetvrdší plošné hospodářské sankce, které bude přijímat Evropská unie vůči Rusku. Ten problém může vyřešit pouze změna diplomacie a taková aktivní diplomacie, která předejde tomu, že se ten geopolitický konflikt bude řešit formou současné války, k níž dochází na východě a jihovýchodě Ukrajiny.
Já jsem skeptický, pokud jde o efektivitu sankcí. Tu skepsi na jednání Evropské rady jsem nevyjádřil jenom já. Vyjádřila ji i řada dalších předsedů vlád jednotlivých členských zemí. Já jsem skeptický, pokud jde o ten postup, který byl zvolen ve vztahu k řešení krize na Ukrajině. A jsem především skeptický k tomu, aby byla zde snaha řešit ten problém bez toho, aniž by tady probíhala jednání i mezi Ruskem a Evropskou unií i mezi Ruskem a Ukrajinou. ***