(10.50 hodin)
(pokračuje Okamura)
Abych dal konkrétní příklad, že hnutí Úsvit o té problematice už vědělo - protože aby tady nepadl od nějakého řečníka za mnou argument "co jste pro to udělali". My jsme konali, vážení. Náš poslanec Karel Fiedler společně s ostatními poslanci předložil novelu zákona číslo 428/2012 a navrhli jsme posunout - a abych byl spravedlivý, spolu s těmi poslanci ČSSD, kteří chtějí dodržovat svůj program, ale my máme zase své důvody - náš poslanec Karel Fiedler spolupředložil novelu zákona, která se tady tuhle projednávala, kdy jsme navrhli posunout termín, do kterého by mělo být rozhodnuto o těchto žádostech, o šest měsíců. Tím pádem by vznikl komfortní stav, dostali bychom se z časové tísně a mohli bychom - tím myslím český stát nebo příslušné úřady - rozhodnout o těch žádostech a mohli bychom si to tady vydiskutovat. Byl by čas udělat třeba nějaký portál nebo nějakou větší pravidelnou informaci pro veřejnost, aby se rozptýlily různé pochyby. Ovšem, jak tato novela dopadla? Jak víme, tak zrychlené projednávání této novely, které jsme navrhli právě kvůli té obrovské časové tísni a tomu velkému objemu majetku, bylo poslaneckými kluby ODS a TOP 09 vetováno. Tím pádem bude tato novela projednávána ve standardním režimu a dostali jsme se vlastně už za ten termín.
Já jsem jenom chtěl říci a znovu zdůrazňuji, aby už to tady nebylo Úsvitu podsouváno. My máme důvody ty, které jsem řekl v úvodním projevu. Žádné jiné důvody nemáme. To znamená, abychom ubezpečili veřejnost, že dohlížíme na to - a hnutí Úsvit má tu ambici dohlížet na to, zdali se v České republice dodržují zákony. Vidíme, že tady už se nestíhají termíny, už je po termínu. Takže to je náš důvod, abychom apelovali silně na Sněmovnu, protože potom, co ani pozměňovací návrh nám nebyl schválen, aby se tím skutečně vážně zabývala, abychom nejenom dodržovali termíny, aby se dodržoval zákon, aby všechno proběhlo tak, aby tomu veřejnost věřila, aby i církve věděly, že to nebude zpochybňováno zpětně - to je důležité si zdůraznit -, takže je to pro obě strany dobré. Tímto způsobem abychom celou záležitost už definitivně vyřešili.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Nyní prosím k mikrofonu pana poslance Miholu a prosím, aby se připravil pan poslanec Kováčik.
Poslanec Jiří Mihola: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vaším prostřednictvím jsem chtěl reagovat nejdříve na pana předsedu Kováčika, ale teď si dovolím reagovat nejprve na pana předsedu Okamuru, aspoň krátce.
Já si myslím, že buďto nepochopil, jak to pan ministr Jurečka myslel, anebo spíš dělá, že tomu nerozuměl. Každopádně si myslím, že všichni dobře víme, že velmi záleží u průzkumu veřejného mínění na tom, jak je položena otázka. Podle toho také může být výsledek. A určitě jsem si jist za pana ministra Jurečku, že s občany je ve velmi úzkém kontaktu, diskutuje, žádné diskusi se nebrání, ostatně ani teď s vámi, jak už dokázal. Čili určitě ho podezírat z toho, že by nedbal na to, co si myslí občané, je dost nehorázné.
Jinak jsem také přesvědčen a přidávám se k tomu, že jsou věci, o kterých skutečně nelze hlasovat jenom podle nějakého názoru ulice, často momentálního, nebo podle špatně položené otázky, zejména v tak vážných záležitostech, jako je otázka práva, pravdy, života a podobně.
Jinak mi docela lichotí to srovnání se Švýcarskem. Já bych chtěl opravdu uvěřit tomu, že vyspělost demokracie v naší zemi čtvrt století po revoluci je taková, že se můžeme plně srovnávat se Švýcarskem, ale tak úplně tomu přece jenom nevěřím. Kladl jsem si právě při těch referendech - vím, jak ve Švýcarsku probíhala a probíhají poměrně často - říkal jsem si vždycky, jak by to asi dopadlo u nás, a trošku jsem měl obavy.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Pane kolego, já se omlouvám, ale poprosím ostatní kolegy, aby se ztišili. Děkuji.
Poslanec Jiří Mihola: A pana předsedu Kováčika bych chtěl poprosit, když právě řešíme tak citlivé - vaším prostřednictvím ještě jednou, paní předsedající - záležitosti, jako je otázka církevních restitucí, tak tady skutečně je potřeba se velmi přesně vyjadřovat. Pokud jsem dobře slyšel, a snažil jsem se opravdu dobře poslouchat, tak říkat za ostatní tady - nevím, kdo vás přesně pověřil za ostatní -, jako že jsou sociální demokraté a další a další proti restitucím, takhle obecně to říci, tomu já nechci ani chvíli věřit. Prostě že by tady některá ze zúčastněných stran v Poslanecké sněmovně byla proti napravení křivd minulosti. To slovo restituce zjednodušujeme jako složitost problému do jednoho slova, ale když už, tak bychom měli být přesní. A já jsem doufal, že dneska i Komunistická strana Čech a Moravy je trošku dál a že se distancuje od toho, co se stalo, a i ona má názor, že je potřeba křivdy minulosti napravit. Tak zřejmě tomu tak úplně není.
A víte, stejně jako u mnoha jiných věcí se domnívám, že čtvrt století po sametové revoluci to mohlo být všechno dávno vyřešeno a mohlo to být řešeno lepšími modely. To je zase směrem ke kritikům toho modelu, který byl zde přijat za minulé vlády a u kterého KDU-ČSL nebyla, jak tady mylně poznamenal jeden z kolegů Úsvitu.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. A nyní prosím k mikrofonu pana poslance Kováčika. Prosím, aby se připravil pan ministr Jurečka a pan poslanec Schwarzenberg. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo, paní předsedající. Na margo připomínek pana kolegy, předsedy poslaneckého klubu KDU-ČSL, mi dovolte drobný bonmot, samozřejmě vaším prostřednictvím. Fakt je, že lidovci a komunisti dlouhodobě spolupracovali na mnoha věcech. Ostatně jsou ještě obce, a není jich úplně málo, kde spolu vládneme, v uvozovkách, a kde musíme dnes a denně řešit problémy občanů a kde společně nasloucháme těm problémům, kde společně nasloucháme té ulici, jak tady bylo neuctivě řečeno, nebo poněkud neuctivě řečeno. Fakt také je, a teď ten bonmot, že kdysi dávno v Národní frontě se nám to spolu řešilo líp, ale i teď jsou věci, na kterých jsme schopni se shodnout.
Pokud se dobře posloucháme, tak není potom možné, abychom se dezinterpretovali vzájemně. Já si tedy dovolím ještě jednou říci tu větu, ve které podle názoru pana kolegy mluvím za ostatní. Proti církevním restitucím se vyslovily parlamentní politické strany ČSSD, ANO, Úsvit, KSČM, které čítají více než ústavní většinu atd. atd. Vyslovily.
Takže teď si dovolím, chcete-li, celý ten seznam, kdy a kdo se vyslovil proti církevním restitucím z jednotlivých politických stran - možná bychom tady museli být ještě dva týdny a já bych tak dlouho mluvit určitě nedokázal, takže vás toho ušetřím, ale chcete-li konkrétní situace, kdy a kteří představitelé jednotlivých stran tak učinili, tak bezesporu ve veřejně dostupných zdrojích, například ve stenozáznamech Poslanecké sněmovny nebo v médiích, se dají tyto příklady najít. Chcete-li, nechám vám je konkrétně v celém seznamu vyhledat. To je jedna věc.
Druhá věc. Chci říci, že o ten příklad s Hradištkem, jehož mou interpretaci jste poněkud zjednodušil, já jsem tam také přesně říkal, kde je to prostě duplicitní vydávání, kde ten zákon na podobné případy nemyslel, a že proto je špatný, já jsem neříkal, že ještě před účinností tohoto zákona se už začalo něco dít, i když je to možné, protože se přece dlouhodobě vědělo, že takový zákon se připravuje a že se podle něj bude nějakým podobným způsobem postupovat. Ale řekli jste si o ten konkrétní příklad, tak já jsem to Hradištko vzal jako konkrétní příklad, kde by ten zákon prostě měl být jinak, kde ten zákon dopadá tvrdě, dopadá neodůvodněně a nespravedlivě tvrdě.
Pan kolega Jurečka, ministr zemědělství - zase vaším prostřednictvím, paní předsedající. To je jednoduché. Pokud budou odpovědi na písemné interpelace, případně odpovědi na ústní interpelace tak vágní, tak nicneříkající, tak zametající věci pod koberec, tak neúplné, prostě tak nepřijatelné, no tak holt budeme muset hledat jiné nástroje, jakým způsobem se domoci veřejného projednání té či oné věci. ***