(9.20 hodin)
(pokračuje Heger)
Ještě dokončím ten citát, už jenom krátce: "Jakýkoli služební zákon" - říká Lukáš Wagenknecht - "státní správu samu o sobě nezkvalitní. Naopak špatný služební zákon může současný stav zhoršit. Nemůžeme jít z jednoho extrému do druhého a namísto nepotismem ničené české státní správy přejít k technokratickému superúředníkovi, postaveném na poloprezidentském systému, který u nás nemáme." Podepsán Lukáš Wagenknecht, předseda think tanku Good Governance, 30. 1. letošního roku, těsně předtím, než se stal součástí dnešní koaliční širší vládní garnitury.
Dovolil bych si ještě něco říci o struktuře Good Governance, aby bylo jasné, že se jedná o strukturu, ke které nemá současná koalice nijak daleko. Good Governance pořádala v minulém roce, a to v říjnu 2013, konferenci, která byla věnována právě české společnosti a tomu, že dobré vládnutí nepřichází samozřejmě.
Oznámení konference říkalo, že "vyvíjela-li se česká společnost za posledních 20 let více než bouřlivě, neméně dynamicky by se mělo také rozvíjet spravování náležitostí její země, zejména pokud se jedná o správu věcí veřejných. V úzké provázanosti s pokračujícím rozvojem občanské společnosti, s boomem techniky digitálního věku, v rozšiřujícím se geopolitickém kontextu rozvoje lze sledovat i sílící potřebu modernizace a rozvíjení řádné správy státu."
Myslím si, že lze shrnout tu řádnou správu mj. i do myšlenky, že do řádné správy patří také řádná diskuse o věcech a hledání konsensuálních postupů, které, když už jsem citoval, jak funguje německá státní správa, tak mj. kultura v Německu je založena, podobně jako v citovaném Holandsku, na vysoké míře konsensů a nikoli na tom, že současná vládní garnitura nebo jakákoli vládní garnitura protlačí zcela brutálním způsobem své myšlenky a bude se je snažit zafixovat na velmi dlouhou dobu.
Že Good Governance není nějaká organizace, která se rodí a umírá a má jepičí život, lze demonstrovat na seznamu řečníků, kteří byli na této konferenci a kteří jsou jistě důvěryhodné osoby nejenom pro národ, ale jistě i jmenovitě pro současnou koalici.
Na této konferenci vystupoval Vladimír Špidla, předseda Evropského hnutí, které má blízko k Good Governance. Charakterizoval klesající konkurenceschopnost České republiky, provázenou nedostatečnou, ba absentující dlouhodobou strategií země. Prohlásil: ČR není schopna sledovat žádnou dlouhodobou strategii. Neexistuje žádná česká politika, která by byla koncepční, a to v žádném ze svých subsystémů. Konkrétním příkladem je platný, ale neúčinný zákon o státní službě, který je nahrazován nepovedenými, nekvalitními, narychlo šitými a nefunkčními řešeními. Důsledkem toho je, že operační úroveň správy je politická, nikoliv odborná a koncepční. Zároveň fakt, že strategické otázky se řeší mocensky a nikoliv v politické debatě, k budování dobrého vládnutí.
Dalším řečníkem na této konferenci byl již zmiňovaný Lukáš Wagenknecht. Jeho vystoupení nebudu dále rozvíjet.
Na konferenci vystoupil Edvard Outrata, emeritní místopředseda Senátu, a zasadil kontext dobrého vládnutí do historického exkurzu. S historickým ustavením a vykonáváním veřejné správy během 19. století postupně vykrystalizovalo i vědomí odlišné povahy politiky, tj. politiků, a správy, tj. úřednictva. Hlavním důvodem odlišení politiků a úředníků je, že obě skupiny reprezentují dvě odlišné součásti fungování státu, a proto musejí být vybaveni odlišnými dovednostmi a kompetencemi. Nezájem o oddělení politiky a správy, patrný v českém kontextu již od počátku 90. let, vede ke snížení kvality správy. U nás v současnosti neexistuje rozdíl mezi politiky v exekutivě a státními úředníky v exekutivě. Česká veřejnost se věnuje spíše negativním jevům nefunkčnosti správy státu než jejím systémovým změnám a adekvátním rozsahem s tím spojených kompetencí.
Znovu nás to vrací k problému, proč pravicová opozice kritizuje superúřad, kritizuje velmi úzkou provázanost úřadu vlády a generálního ředitelství navrhované státní správy a proč kritizujeme zejména způsob, jakým mají být místa ve státní správě obsazena, jak rychle se to má odehrát a na jak dlouho se má celý nový stav u nás zafixovat.
Abych tady nezdržoval dlouho, ještě ocituji posledního řečníka, který má blízko ke Good Governance, známého Davida Ondráčku, ředitele pobočky České Transparency International, jak ho jistě všichni dobře znáte.
David Ondráčka vidí jako zásadní problém, že po 23 letech chybí České republice představa o tom, kam tato společnost má a chce směřovat. Současnou situaci charakterizoval bonmotem jako "rozbitou společnost a nemocnou politiku". Na příkladu Rekonstrukce státu prezentoval možnosti neziskového sektoru pro prosazování principů dobrého vládnutí. Podotkl, že přestože se koncept dobrého vládnutí v české kotlině prozatím neuchytil, upozorňování na negativa je prvním, důležitým krokem. Kauza politických trafik přinesla kvalitativní posun. Existence vnějšího tlaku na problém nominace politiků do státních firem může přispět ke změně zavedené netransparentní praxe.
Ještě jednou opakuji, pokud jste nedávali na poslední větu pozor: Existence vnějšího tlaku na problém nominace politiků do státních firem může přispět ke změně zavedené netransparentní praxe.
Myslím si, že po téměř tři čtvrtě roce od tohoto vystoupení Davida Ondráčky jsem byli svědky, jakým způsobem se dnes znovu obsazují různé funkce ve státních firmách a jak tam různí současní politici dosazují lidi sobě blízké, přestože Transparency International a celá iniciativa Rekonstrukce státu byla věc, ke které se současná koalice hlásila a s kterou spolupracovala a byla připravena udělat zákon o státní službě tak, aby vyhovoval.
A když už jsem zakončil Davidem Ondráčkou, tak mi dovolte, abych přešel ke třetímu bodu svého vystoupení, který reprezentuje právě stanovisko Rekonstrukce státu k novele služebního zákona. Dostáváme se z minulého období, z roku 2013 a začátku roku 2014, k aktuálním dnům. Myslím si, že vyjádření Rekonstrukce státu k novele služebního zákona jste všichni jako poslanci dostali. Je datováno 15. 7., čili zhruba dva týdny zpátky. ***