(14.50 hodin)
(pokračuje Heger)
Nejdříve mi dovolte, abych zmínil něco z tisku, pokud jde o přípravu zákona o státní službě nebo jeho změnové verze a Rusnokovy vlády. Budu citovat z materiálu, který je přístupný na internetu, materiálu struktury, která si říká Česká pozice, materiálu, který vznikl zhruba v listopadu 2013. Ten materiál říká zhruba následující:
Přijetí služebního zákona slibovali v předvolebních debatách mnozí lídři politických stran. Z normy, která má upravit postavení státních úředníků, se stalo jedno z klíčových volebních témat. Zatímco jednání mezi potenciálními koaličními partnery o tom, jakou podobu by tento zákon měl mít, se teprve rozbíhají, říká materiál, Rusnokova vláda v demisi už koná a připravuje vlastní variantu klíčového zákona, který má zásadním způsobem reformovat státní správu. A ptá se autor: Spoléhá Rusnokův kabinet na to, že návrh nakonec protlačí? Proč vůbec tedy má ten zásadní zákon být, proč hovoříme o služebním zákonu jako o zásadním. Ten zákon má zvýšit kvalitu a efektivitu státní správy, zajistit její profesionalizaci, odpolitizování a stabilizaci. Navíc jeho přijetí podle Rusnokovy vlády bylo, že jednou z podmínek pro čerpání evropských dotací od začátku příštího roku bude, to čerpání tedy, podmíněno jasně tím schválením zákona, protože Česko je jedinou zemí Evropské unie, která nemá účinnou legislativu týkající se postavení státních úředníků, ačkoliv to byla jedna z přístupových podmínek. Dodejme, že o takové to normě hovoří i Ústava České republiky. V článku 79 se tam uvádí: Právní poměry státních zaměstnanců v ministerstvech a v jiných správních úřadech upravuje zákon.
Rusnokova vláda v demisi, i když věděla, že její mandát je časově omezený, se pustila do vlastní verze návrhu zákona. Existovala již verze z vlády předchozí, z vlády Nečasovy. Na vládě se diskutovaly tři varianty a prošla až třetí varianta a opozice tehdejší ji označovala za paskvil. Je tedy jasné, že Rusnokova vláda byla zainteresována tu představu udělat podle sebe a zákon znovu vrátit tam, kde ho chtěla mít původně, když ten zákon byl vytvářen. I v programovém prohlášení měla Rusnokova vláda, že si uvědomuje nutnost přijetí zákona o úřednících jako podmínky EU pro čerpání evropských fondů, a proto bude prosazovat pokračování procesu schvalování návrhu právní úpravy postavení státních úředníků, který tady již existoval. Na rozdíl od Nečasovy vlády se kabinet Jiřího Rusnoka rozhodl, že upřednostní veřejnoprávní úpravu od soukromoprávní. Z této úpravy vychází služební zákon z roku 2002, který je, jak víme, platný, ale jeho účinnost byla do nekonečna odkládána, a také, jak zde zaznělo, na začátek roku 2015.
Vůbec ta soukromoprávnost, ta veřejnoprávnost se hodně diskutovala při přípravách, tak si zopakujme, co se o tom psalo. Soukromé právo, z něhož vycházel návrh zákona z doby Nečasovy vlády, upravuje vztah mezi účastníky, kteří jsou si rovni. Zákon dává úředníkům skoro stejné postavení, jako mají ostatní zaměstnanci. Naopak služební zákon z roku 2002 vychází z veřejnoprávní úpravy, tedy že stát a státní orgány vystupují jako nadřízení nositelé státní moci vůči podřízeným osobám. Typický je například kariérní řád, možnost disciplinárního trestání, zaručuje speciální ochranu, jako jsou definitiva či ztížené podmínky pro odvolání. Může však od úředníků více požadovat, například vzdát se práva na stávky.
Vůbec činnost Ruskonovy vlády byla velmi ovlivněna tím, že existovala představa tlaku Evropské komise. Proto se vláda v demisi pouštěla do přípravy tak závažné normy, jakou je služební zákon, a byla za to kritizovaná. Vzhledem k tlaku Evropské komise na přijetí a účinnost zákona upravujícího právní postavení úředníků ve vztahu k budoucímu čerpání prostředků evropských fondů se vláda domnívala, že není příliš prostoru na vyčkávání s rukama v klíně a že je reálná možnost, že dojde k likvidaci zákonodárných sborů, k politické shodě nad verzí připravovanou současnou vládou. O přijetí zákona bude rozhodovat Parlament České republiky v současném složení.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouváme, pane poslanče. Byť máme čtyři minuty do konce našeho jednání, tak vás poprosím, kolegyně a kolegové, o ztišení, abychom vydrželi s pozorností až do konce. Prosím, pokračujte, pane poslanče.
Poslanec Leoš Heger: Děkuji. Já jistě svou řeč nestihnu během čtyř minut, ale pokusím se aspoň v klidu domluvit nějaký logický konec této části.
Rusnokova vláda tedy argumentovala s tím, že nakonec o přijetí zákona bude rozhodovat Parlament v České republice v tom složení, ve kterém byl za existence Rusnokovy vlády, a bude tedy na Parlamentu, zda přijme, či pozmění tu variantu, kterou Rusnokova vláda připravovala.
Ten problém byl tedy, že vláda v demisi bez faktické legitimity připravovala klíčový zákon, který představuje zásadní reformu státní správy a výkonu politických rozhodnutí. Svým dopadem na fungování státu a komplexností se podobá agendám, jako byla například příprava vstupu České republiky do Evropské unie či do NATO. Práce na návrhu normy probíhaly za zavřenými dveřmi bez jakékoliv odborné a veřejné diskusi o jejich parametrech. Čili vidíme, že ta historie se stále opakuje. Podkladem měl být zákon z roku 2002, ale jak moc se ta připravovaná verze bude dodržovat, nebylo jasné. Rusnokův kabinet spoléhal na to, že se potenciální koaliční partneři, kteří se tehdy rodili, nakonec nedohodnou a že se mu podaří protlačit vlastní návrh zákona. Alespoň takto spekuloval předchozí tisk.
Připomeňme si ještě jednu věc. Možná to stihnu za ten zbytek dvou minut. Jaké bylo stanovisko Rekonstrukce státu, platformy, která zde byla mnohokrát zmiňovaná. Rekonstrukce státu se domnívala, že většina nově zvolených 160 poslanců, která se svým podpisem zavázala, že prosadí novelizaci služebního zákona z roku 2000, a že tito poslanci souhlasili také s parametry správní normy, tak jak je navrhl projekt Rekonstrukce státu, ale Rekonstrukce státu jaksi se domnívala, že toto je popření toho, jak její představy vypadaly. Navíc bylo jasné, že zákon nestačí jenom protlačit a že se zákonem bude potřeba kromě zapracování nějakých dalších změn dlouhodobě pracovat, protože mylná je představa, že samotným přijetím zákona se vyřeší odpolitizování státní správy. ***