(14.40 hodin)
Poslanec Leoš Heger: Děkuji, pane místopředsedo. Dobré odpoledne ještě jednou. Dovolte mi, abych promluvil také na téma zákon o státní službě, přestože k tomu zákonu už se opakovaně oficiálně vyjádřila strana TOP 09 a Starostové. Já tady odcituji tedy vyjádření, které bylo naprosto jednoznačné.
Řekli jsme, že jedním z cílů tohoto zákona by nepochybně měla být stabilita a nestranná profesionalita státní správy. V minulých měsících se však vládní koalice chovala zcela v rozporu s touto zásadou a na centrálních úřadech provedla ve stovkách případů bezprecedentní nekvalifikovanou personální čistku. Rozhodně není v zájmu České republiky a v žádném případě po nás Evropská unie nepožaduje zakonzervovat stav, ve kterém budou koalicí do vedoucích míst ve státní správě nekvalifikovaně dosazeny stovky politicky či osobně spřátelených lidí. TOP 09 proto zásadně nesouhlasí se způsobem zahájení výběrového řízení, s institutem generálního ředitele, s centralizací personální pravomoci na Úřadu vlády České republiky ani se způsobem jmenování státních tajemníků a jim podřízených vedoucích zaměstnanců.
Nicméně toto stanovisko neznamená, že si TOP 09 nepřeje zákon o státní službě. Já sám bych za sebe řekl, že nejpodstatnější věc, kterou naše státní služba potřebuje, je profesionalizace. Když jsem nastoupil na Ministerstvo zdravotnictví, tak se u nás již 15 nebo možná i více let diskutoval systém platby poskytovatelům zdravotní péče, platby, která jde z veřejného zdravotního pojištění, systém tzv. DRG, neboli platby za diagnózu. V okolních zemích byla platba za diagnózu zavedena v rozmezí od dvou do pěti let a pak začala být používána a postupně dolaďována. U nás se o této platbě diskutovalo 15 let a v době, kdy jsem nastoupil jako ministr zdravotnictví, na útvaru pro veřejné zdravotní pojištění ministerstva nebyl jediný člověk, který by tomu systému rozuměl. Ne člověk, který by ho byl schopen kultivovat jako státní úředník, navrhovat jeho změny, navrhovat postupy, jak systém urychleně implementovat, ale nebyl tam člověk, který by mu vůbec trochu rozuměl. V každé nemocnici, od malých po velké, byli ekonomové, kteří se touto problematikou zabývali a neměli možnost ovlivnit stát a Ministerstvo zdravotnictví, aby tuto metodiku zavedly. A je to metodika, která se ve všech zemích, které ji používají, dobře osvědčila. Zavedení dále stagnovalo jen proto, že na ministerstvu nebyli lidé, kteří by byli schopni si přečíst něco o této metodice, zeptat se v zahraničí, zeptat se u uživatelů tohoto systému, zeptat se, co je potřeba udělat, naučit se to a začít ten systém implementovat.
Podobné příklady řízení zdravotnictví bych mohl tady přednášet ještě hodinu, ale nebudu vás zdravotnictvím obtěžovat. Chtěl jsem to říci jen jako důvod, proč já osobně pokládám zavedení státní služby podle rozumného zákona za velmi potřebné.
Vzpomínám si na období na začátku současného tisíciletí kolem roku 2000, kdy se velmi diskutovalo o kvalitě státní správy, kdy se diskutovalo o transformaci veřejné správy, o vytvoření krajského uspořádání. Diskutovalo se na základě faktů, které k nám opakovaně přinášeli lidé ze zahraničí, a to faktů, že jestliže něco z různých úrovní veřejných služeb je nejslabší, tak je to úroveň státní služby na úrovni vlády. Je to smutné a podle mého názoru je to jeden z důvodů, proč tato země neprosperuje. Znovu to říkám proto, abych povzbudil naději a vaši víru v to, že i opozice si dnes přeje, aby zákon vznikl, ale vznikl v podobě, která této zemi prospěje a neprospěje jen některým politickým stranám, které si státní správu obsadí.
Připravil jsem si delší materiál, který vychází z rešerše, kterou jsem provedl v našem tisku a v internetových médiích o tom, jak obtížně bylo připravováno to, co začalo v roce 2000, to znamená odsouhlasení zákona o státní správě, který nikdy nenabyl účinnosti, jak obtížné byly snahy o implementaci zákona nebo o odstartování tohoto zákona. Své sdělení jsem si rozdělil do několika kapitol.
Dovolte mi, abych na začátku shrnul do jakéhosi abstraktu logiku své argumentace proti verzi zákona o státní službě, která je aktuálně navrhovaná. Chci ta fakta tady prezentovat a objasnit okolnosti a zdůvodnit, proč by se mělo postupovat způsobem vrácení celého návrhu do druhého čtení, které by znovu mělo projednávat problémy, o kterých budu mluvit, a kde by se měla realizovat alespoň částečná dohoda koalice, která se snaží zákon protlačit, dohoda s opozicí. Postupně projdu materiály, které se týkají sporných záležitostí v zákonech a materiálech, které dokladují, že nejen pokusy předchozích vlád, ale ani stávající verze neposkytla během přípravy bezproblémový pohled na danou problematiku. Postupně proberu, jak byla v médiích komentována příprava zákona za Rusnokovy vlády, proberu, jaké byly názory, když se současný návrh začal rodit, v oblasti struktur, které jsou blízké sféře Rekonstrukce státu, Transparency International, blízké dnešní koalici. Zopakuji to, o čem se tady již mluvilo, jaká byla poslední stanoviska členů platformy Rekonstrukce státu, přestože mí předřečníci z opozice říkali, že je to lobbistická platforma, která by se tady neměla zmiňovat. Myslím, že lobbismus není žádné neslušné slovo, že patří ke hrám a technikám, kdy se zákony tvoří, a mělo by se s ním pracovat a mělo by se s lobbisty argumentovat nejen kladně a souznít s nimi, ale mělo by se argumentovat otevřeně i proti nim, aby celá rozprava měla nějaký smysl a nějakou šťávu. Na závěr zmíním ještě zajímavý postřeh z jednoho z posledních koaličních rokování, který také demonstruje, jak to vypadá s pohledem na odstátnění státní správy. ***