(14.00 hodin)
(pokračuje Bendl)
Já si to umím představit lépe, říkal jsem to i tehdy v Poslanecké sněmovně, že bych raději než krajské úřady spíše poopravil fungování okresních úřadů, místo krajských zastupitelstev by stačilo tehdejší okresní shromáždění v podstatě pojmout jako územní volební celek a mohla se na okresních úřadech postavit samospráva, naplnili bychom tím, co jsme měli v Ústavě, nestálo by nás to tolik peněz a neměli bychom takovou nerovnováhu fungování státní správy a veřejné správy v České republice, jako například vezmete-li si velikosti jednotlivých krajů a podobně. Nicméně na tom chci demonstrovat fakt, že jsme prostě byli schopni najít kompromisy, které budou v zájmu stability a schopnosti České republiky - naplnit jednak povinnosti, které vyplývají z Ústavy, tak povinnosti, které vyplývají z legislativy Evropské unie.
Opravdu je dojemné, když tady člověk poslouchá, jak ministr bez práce Dienstbier, nebo chcete-li bez ministerstva, říká "dejte mi, prosím vás, nějakou práci, my už to máme dohodnuté, že do budoucna tyhle věci budou pode mnou". A ministr vnitra, který ty věci má na starosti - kompetenční zákon jasně říká, kdo to má na starosti -, se už po druhé omluví, dožvýká a odejde. Já bych velmi rád, aby tohle tady zaznělo znovu, fakt, že se lidé, kteří to mají na starosti, celé té záležitosti nevěnují.
Já bych chtěl říct jednu svoji vlastní zkušenost o tom, co vlastně my tady připravujeme. Já jsem prošel funkcí komunálního politika i regionálního politika. Dokonce jsem seděl v jedné lavici s v tuhle chvíli zde nepřítomným ministrem životního prostředí Richardem Brabcem, kdy jsme za ODS společně hájili vznik nové průmyslové zóny a potřebovali jsme, aby než tato průmyslová zóna vznikne, všichni státní úředníci využili maximálně svého pracovního času a pracovní doby k tomu, aby taková průmyslová zóna mohla vzniknout. Aby nevyužívali takové ty třicetidenní doby k tomu, aby se vyjádřili, či k odvolání šedesát dní atd., zkrátka aby nezdržovali věc, která zcela v souladu se zákonem musí projít. Díky tomu dneska je na Kladensku významná a velká průmyslová zóna zaměstnávající tisíce lidí. A nešlo o žádné lámání chleba, respektive lámání rukou státních úředníků. Jenom prostě tady existovala šance a snaha samosprávy a šance rychle zareagovat v té konkurenci příchozích investorů do Evropy a do České republiky, tak abychom byli schopni zareagovat a nabízet těm, kteří přinášeli pracovní příležitosti a chtěli do České republiky investovat, šanci, že mohou brzy postavit fabriku, že mohou brzy zaměstnat lidi. Nepotřebovali jsme k tomu žádný další silný zákon, který by odděloval fungování, řeknu, legálně, legitimně zvolených zastupitelů, ať už Parlamentu, či samosprávy měst a obcí, či kraje od státních úředníků. Protože to je to, čemu se snažíme v tuto chvíli v diskusi k tomuto zákonu zabránit.
Na úrovni kraje moje zkušenost byla podobná. Byl jsem si vědom toho, že podstatnou podmínkou pro to, abychom přilákali zahraniční investory, a podstatnou podmínkou konkurenceschopnosti České republiky je, abychom byli schopni garantovat nejenom zákonný proces možnosti výstavby takové fabriky, nebo té investice jako takové, ale také dostatečnou rychlost a pružnost, schopnost reagovat na podmínky investora, který přicházel. A dobře vím, jak jsme byli v Evropské unii řadě zemí trnem v oku, a možná s tím máte ve valné většině nějakou zkušenost, že přichází-li investor, říká si "půjdu do České republiky, nebo do Maďarska, nebo do Polska, nebo na Slovensko", a jedna z věcí, která rozhoduje, je samozřejmě i termín schopnosti prosadit takovouto stavbu. Termín schopnosti fungování státní správy jako celku.
Pan ministr bez práce Dienstbier tady říká, že chce, nebo že musíme zajistit nezávislost úředníka. Nezávislost na kom? Nebo na čem? Nezávislost na - řeknu - zvolených orgánech? Nezávislost na svém ministrovi? To si opravdu myslíte, že když bude na ministerstvu ministr bez schopnosti motivovat lidi k tomu, aby pracovali pružně, rychle a často možná i nad rámec času, protože to Česká republika potřebuje, že se Česká republika někam pohne, pokud tohle oddělíme? Ministr je tady od toho, aby dobře řídil ministerstvo a motivoval státní orgán k tomu, aby také naplňoval volební program, s kterým šel do voleb, a že lidem bylo něco slíbeno. Někdo vyhraje volby, sestaví se vláda a tato vláda by měla naplnit svůj volební program. Ten volební program by měla prosazovat prostřednictvím svých ministrů. A dobře odmítáte v tom návrhu zákona, aby to byli náměstci, protože říkáte "to už je přespřílišná politizace, to stačí už ten ministr, už žádného dalšího politika tam, prosím vás, nedávejte, ti úředníci budou dobře vědět, co ta země potřebuje". Ale dobře cítíte ten rozpor v tom, že ten úředník neprošel tím volebním martyriem, neslíbil těm lidem a neptal se jich na ulicích, co chtějí, aby se stalo. A chce mít klid hlavně, řeknu, úředník, od toho, kdo ho motivuje k tomu, aby něco dělal. A to přece není ta nezávislost, kterou si přejeme!
Když se projednával zákon reformy veřejné správy, zákon o krajích, řešilo se podobné dilema. Paní náměstkyně Strecková, kterou tady připomínal kolega poslanec, přišla s nápadem, že musíme mít státního tajemníka na úrovni kraje, že ten státní tajemník bude součástí krajské rady, bude mít svůj úřad, aby zajistil nezávislost fungování státního úředníka uvnitř krajské instituce, a že takto a jedině je to možné a takto a jedině to Evropská unie chce, protože přece musíme zajistit nezávislost fungování státní správy uvnitř krajů. Nakonec jsme po diskusi, bez toho, aniž bychom museli dělat nestandardní kroky, které se tady bohužel v této Poslanecké sněmovně odehrávají, ten problém vyřešili tak, že nevznikl žádný úřad uvnitř krajského úřadu, úřad státního tajemníka, nebo státního úředníka, který by sám personálně řídil chod úřadu. Protože to by prostě jednak nebylo funkční, a všichni to vědí, všichni to tak cítí, a také by to bylo mnohonásobně dražší. Situace se vyřešila tak, že dnes ředitel krajského úřadu není jmenován jenom radou, není pod, řeknu, politickým tlakem absolutně, je v tom zakomponována kompetence ministra vnitra, a naplnili jsme podmínky, které po nás Evropská unie chtěla. Stejný způsob můžeme použít při konstrukci služebního zákona v diskusi, o kterou se opozice v tuhle chvíli marně snaží, která je nám sice tady odsud slibována, ale ve skutečnosti se neděje nic. A my s odkazem na tu minulost - nemusíte věřit, nebo nemuseli byste věřit tomu, že to myslíme vážně, že se chceme bavit o tom zákonu, kdybyste s námi neměli aspoň - obracím se teď na sociální demokracii - stejnou zkušenost z minulosti, že jsme společně byli schopni postavit zákon, který nepřinášel významně větší náklady na chod státní správy, splnil podmínky Evropské unie a naplnil Ústavu.
Mám ještě jednou důležitou poznámku. Vznikne-li generální ředitel všech státních úředníků a jeho generální ředitelství, které zprvu bude vypadat nenápadně - "vždyť je to jen pár lidí", my jsme tady slyšeli, že to vlastně není nic, a bude se zabývat jenom takovými nepodstatnými věcmi, jako je personalistika jednotlivých ministerstev a ministrů, pominu-li fakt, že hájit zájmy zaměstnanců si daly do vínku odbory, které na jednání tripartity s vládou projednávají pravidelně podmínky, řeknu, fungování zaměstnanců a podmínky zaměstnanců obecně, nejenom ve státní správě, tak teď už to budou asi do budoucna projednávat pouze s tím generálním ředitelem všech státních úředníků. Následně pak budou předkládat návrhy ministrům, kteří nebudou mít žádnou kompetenci, aby v tom cokoli udělali. Dostaneme se do bludného kruhu, který v podstatě nepůjde rozetnout. ***