(13.50 hodin)
(pokračuje Fiala)

Představme si prvoligové fotbalové mužstvo. To všichni znáte. U tohoto mužstva by trenér jednou určil kapitána rovnou na sedm let: ty budeš kapitánem na sedm let. Ten by si sám pak vybral hráče, ten kapitán, také na sedm let. Kdyby se někdo zranil, tak by ho nahradil někdo z lavičky, kde by byli hráči také dosazení kapitánem, ale na doživotí. Nikdo by nesměl odnikud přestoupit, mužstvo by hrálo pořád jen s těmi stejnými hráči bez ohledu na to, jakou mají formu. Trenér by měl občas něco říct k taktice, ale protože o hráčích rozhoduje kapitán, tak by ho stejně nikdo moc neposlouchal. Myslíte si, že by takové mužstvo hrálo dobře? Myslíte si, že by se na to někdo díval? Myslíte si, že by takové mužstvo hned nesestoupilo? Jestli trochu rozumíte fotbalu, tak vám musí být jasné, že něco takového by nikdy nemohlo fungovat. A my to tady navrhujeme pro státní správu. Na sedm let zabetonované, rozhodují úředníci o úřednících, dalších sedm let, vybírá se jenom z vyvolených.

Dámy a pánové, tento systém přece nemůže fungovat a každý, kdo o tom uvažujete se zdravým rozumem, to musíte vědět. Není to zákon, který zlepší chod státní správy, ale naopak ji zablokuje. A to nepřipomínám ani některé věci, které jsou úplně absurdní pro každého, kdo se někdy seznámil s chodem ministerstva. To je třeba to, že zákon definuje dva typy náměstků, kteří mají různě definované kompetence, nebo spíš je nemají definované. Jedni řídí sekce, druzí neřídí nic. To přece povede jenom k paralyzování ministerstev a nebude to nijak dobře fungovat.

Jestli si někdo myslí, že nový superúřad, ať už tam bude čtyřicet, šedesát, osmdesát nebo tři zaměstnanci, nějak zlepší fungování státní správy, tak se velmi mýlí. Co ten úřad vlastně bude dělat? Bude řídit státní úředníky, bude rozhodovat o jejich pracovním zařazení, bude koordinovat úřednické zkoušky a další věci. Ale to přece mohou dělat personální útvary na jednotlivých ministerstvech. Kvůli tomu nemusíme zřizovat nový superúřad. Toto, co jste tu předložili, není zákon, který slouží České republice a jejím občanům.

Dámy a pánové, na závěr, pro tentokrát na závěr, mi dovolte říct, že opozice, Občanská demokratická strana opravdu nechce obstruovat a k služebnímu zákonu tady obsáhle nemluvíme proto, že jsou zrovna prázdniny a že chceme, aby si nás o prázdninách někdo všiml. Já se naopak obávám, že je to Sobotkova vláda, která se snaží využít určité prázdninové nepozornosti veřejnosti vůči politice, aby tady prosadila zákon, který na mnoho let změní hlavní úřady a změní výkon státní moci. To heslo, se kterým do toho Sobotkova vláda jde, je jednoduché a mě nepřekvapuje, že se jím řídí vláda, která je ovládaná levicí. Když se na ten zákon podívám, tak to heslo, pod kterým je tam všechno vytvářeno, zní: Všechna moc našim byrokratům. Ale dámy a pánové, úředníci tu nejsou pro to, aby tady byli. Úředníci jsou tu pro nás, pro občany, jsou tu pro to, aby poskytovali kvalitní službu občanům, a jestli přijmeme tento zákon, tak uzavřeme byrokracii do chráněného prostoru, a tím stát občanům ještě více odcizíme. Já za Občanskou demokratickou stranu říkám, že při tomto tedy sekundovat nebudeme, vládě v tomto pomáhat nebudeme. Je to neodpovědné a je na nás všech, abychom něco takového nedovolili.

Svoje vystoupení ale nekončím žádnými hrozbami, žádnými výhrůžkami ani žádnou hloupou poznámkou. Já svoje vystoupení končím tím, čím jsem začal. Novou nabídkou k jednání. A opravdu vyzývám vládní koalici, aby s námi začala jednat. Dámy a pánové, pojďme najít dobrý kompromis, pojďme připravit dobrý služební zákon. Je to odpovědnost nás všech.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Petr Bendl. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, zabýváme se zákonem, který má posunout fungování veřejné správy a státní správy o valný kus dál oproti tomu, co v minulosti bylo v Poslanecké sněmovně a v Senátu České republiky projednáno. Tím mám na mysli zejména zkušenost, kterou mám osobní, a to je konstruování systému fungování veřejné správy a reformy veřejné správy, chcete-li, na úrovni krajů.

Chtěl bych připomenout právě na tomto případě, že je tam řada podobností vůči služebnímu zákonu, který dnes projednáváme. Například i v případě ustanovení krajů a krajského uspořádání v České republice, které jsme také měli dáno v české Ústavě už od roku 1992 nebo 1993, a argumenty tehdy v Poslanecké sněmovně byly "je třeba naplnit Ústavu" a slyšel jsem to dnes zde z úst řady mých předřečníků, že říkali, musíme s tím pohnout i proto, že to máme v Ústavě, a měli bychom hledat nějaké optimální řešení tohoto návrhu zákona. Tehdy stejně jako dnes také platilo, že konstruujeme systém, který má fungovat ne jedno, ale více volebních období. Který musí vzít také na vědomí fakt, že se budou měnit koalice a koaliční uspořádání na jednotlivých krajích a podobně a musí fungovat s veřejnou správou dole, ve městech a obcích, musí respektovat fakt, že se některé články veřejné správy budou rušit či jiné budou vznikat. I toto má proběhlá reforma veřejné správy v minulosti velmi podobné s tím, o co se tady snažíme teď, to znamená naplnit tzv. služební zákon, naplnit ústavnost České republiky a zároveň i splnit podmínky Evropské unie tak, abychom zde měli zákon, který nebude nutno v příštím nebo přespříštím volebním období znovu měnit, protože se ukáže, že je nefunkční, že zkrátka zpomaluje fungování České republiky jako celku.

V minulosti bylo normálním pravidlem ne skutečnost, že ministr vnitra se dvakrát omluví z jednání Poslanecké sněmovny k tak vážné věci, jako je služební zákon, a už vůbec neplatilo, že by neřekl ani slovo. Také neplatilo, že zde přicházely nestandardní způsoby projednávání v Poslanecké sněmovně právě pro vážnost celé té záležitosti. A musím připomenout opozici, že to byl tehdejší premiér Miloš Zeman, který trval na tom, že má to být zákon, který bude více volebních období, že zkrátka se musí opozice dohodnout s koalicí a najít nějaké řešení, které možná bude mít nějaké chyby, ale bude mít delší dobu trvání. Bylo zcela standardní, že na výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj a životní prostředí, který tehdy byl sloučen, byl to jeden výbor, přesto si tento výbor našel dostatek času na to, aby se nad jednotlivými paragrafy shodla tehdejší koalice i opozice, a podíváte-li se na hlasování, závěrečné hlasování, co se týká reformy veřejné správy, procházely významnou většinou takovéto zákony. Není nejmenší důvod, aby v tomto zákoně nedošlo k něčemu podobnému

Politická kultura se zásadním způsobem změnila oproti minulosti a je to velká škoda. Já už jsem to říkal ve druhém čtení, že mohu s Milošem Zemanem, s tehdejším premiérem, v ledasčem nesouhlasit, nicméně politickou kulturu to mělo. Dohodli jsme se na něčem, co funguje, a nevnímám dnes nějaké zásadní rozpory na úrovni politických diskusí o tom, jestli veřejná správa má fungovat tak či onak. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP