(20.00 hodin)
(pokračuje Aulická-Jírovcová)
Tím by bylo možné pružně reagovat a plánovat neboli vytipovávat kontrolované subjekty dle zjištěných informací ze strany obcí o porušení zákona a neposkytování služeb v souladu se zákonem s ním. Docházelo by k okamžitému předání informací o výstupech z kontrol atd. Aktualizovat síť sociálních služeb a ohlídat správné nastavení optimálních kapacit na základě kvality poskytovaných služeb by tak bylo mnohem jednodušší a hlavně pružnější. Spolupráce hodnoticí komise, plánovačů, kontrolních skupin, registrátorů a inspektorů je jedinou zárukou toho, že v krajích nebudou služby posuzovány z hlediska výkaznictví o kvantitativních údajích, ale z hlediska kvality poskytovaných služeb.
Metodika vydaná Ministerstvem práce a sociálních věcí se také dostává do rozporu s návrhem změny zákona o sociálních službách. V § 101 odst. 2 poslední věta totiž zní: O poskytnutí finančních prostředků na jednotlivé sociální služby a jejich výši rozhoduje rada kraje v souladu s podmínkami stanovenými zastupitelstvem kraje. Zde je nutné postupovat dle § 36 odst. 1 písm. d) zákona 129/2000 Sb., o krajích, kde je zastupitelstvu vyhrazeno poskytování finančních prostředků obcím z rozpočtu kraje a kontrola jejich využití. V § 36 odst. 1 písm. c) zákona o krajích zastupitelstvu je vyhrazeno rozhodování o poskytování dotací spolkům částkou nad 200 tis., nejedná-li se o účelové dotace z prostředků státního rozpočtu. Pak lze předložit rozhodování radě kraje, avšak v souladu s § 28 odst. 12 zákona o krajích, o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. To znamená, že návrh zákona by musel být upraven tak, že kraj by zasílal finanční prostředky organizacím, zřízeným obcím či přímo sociálním službám, jak už tento princip funguje např. při poskytování dotací na přímé náklady školských zařízení dle zákona 561/2004 Sb., školský zákon.
Na metodiku zveřejněnou MPSV reagují příslušné odbory v současné době krajů tak, že propočítávají nákladovost služeb dle uvedených vzorců a tyto vzorce upravují dle informací a údajů služeb, které jsou jim dostupné. Ne všechny vzorce jsou totiž v souladu s údaji uváděnými v loňském formuláři žádostí o dotaci. Není tedy vždy možné vzorec použít tak, jak je uveden, ale upravit ho podle dat, která jsou od poskytovatelů žádosti skutečně požadována a na jejichž základě je možné maximální výši podpory stanovit.
Hlavní úskalí, možná však spíše hlavní důvod, je, že metodika nehovoří o možném dofinancování nově vzniklých služeb během roku. Tyto služby mohou vzniknout především na základě transformace pobytových zařízení, příp. na základě potřeby zajistit službu v lokalitě, kde služba chybí a poptávka po ní je definována ve střednědobém plánu sociálních služeb. U služeb zapojených v individuálních projektech kraje jsou v rámci projektu dotčené obce upozorňovány na návrat služeb do běžného financování a na přechod financování na kraj a dále pak na povinnost vícezdrojového financování služeb, kde by z deseti procent mělo jít o podporu z veřejných zdrojů, mezi něž patří i obce. U obcí, které služby finančně nepodporují, je vyvíjen ze strany krajů apel na jejich potřebnost, která je na finanční potřebě závislá a bez níž by služby v regionu nemohly být poskytovány. Je tedy velice zřetelné, že do financování sociálních služeb se musí zapojit všechny úrovně, tedy nejen kraje, ale i obce, pro které to bude v mnoha případech velice nepříjemný zásah do jejich rozpočtu. Na tento přechod financování se kraje připravují již několik měsíců. Je ale nutné podotknout, že již nyní jsou na kraje kladeny vysoké nároky z hlediska časové náročnosti všech příprav.
Na závěr mi dovolte říci, že náš klub podpoří novelu zákona o sociálních službách v prvním čtení, ovšem budeme předkládat pozměňující návrhy, které napomohou ke stanovení lepších podmínek pro celkový přechod financování sociálních služeb na kraje. Já vám děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další přihlášenou do rozpravy je paní poslankyně Chalánková. Máte slovo.
Poslankyně Jitka Chalánková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Už bylo řečeno mnohé a řekla bych i velmi podrobně a konkrétně, takže se snažím spíše doplnit, protože s mnohými z předřečníků musím velmi souhlasit.
Také za naši bývalou koalici musím říct, že jsme hlasovali pro odsun účinnosti novely zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, o jeden rok. V současné situaci, jak jsme postaveni před způsob převedení těchto finančních prostředků na kraje, se domnívám, že bude nutné tento odsun dále pozměňovacím návrhem prodloužit, a za sebe a za klub TOP 09 se domnívám, že by bylo lepší odsun posunout ještě déle než o jeden rok, ale minimálně o jeden rok. Domnívám se, že lépe by bylo o dva až tři roky. Proč, vysvětlím později.
Jednak jste slyšeli něco o převodu kompetencí k výkonu inspekce. Já tam chci jenom upozornit, že kraje přece jen budou za poskytovateli služeb chodit na kontroly, ale nikoliv kvality sociálních služeb, ale využití dotace. V čem tkví nebezpečí, k tomu se ještě dostanu.
Jednání výboru pro sociální politiku, které již probíralo metodiku Ministerstva práce a sociálních věcí pro poskytování dotací ze státního rozpočtu krajům a hlavnímu městu Praze, jsme přerušili, neboť jsme byli seznámeni s touto metodikou, a dá se říci, že jsme byli i velmi překvapeni, že se nám dostává do rukou metodika k něčemu, kde účinnost teprve nastane. Jednání bylo přerušeno také vzhledem k nepřítomnosti paní ministryně, na kterou jsme měli spoustu dotazů.
V čem vidím největší úskalí této metodiky, je, že tato metodika byla připravena úřednickou cestou na Ministerstvu práce a sociálních věcí a ta čísla, o kterých bylo hovořeno jako o směrných číslech z dotace, která nebude jasně stanovena a nebude závazná z roku na rok, tak tato směrná čísla v procentech byla stanovena čistě administrativně na základě dohody s Asociací krajů. To úskalí tkví v tom, že kraje jsou zároveň poskytovateli sociálních služeb a jsou také zřizovateli příspěvkových organizací. Tak na to jen upozorňuji. Zde je jasný střet zájmů. Takže jedná se o čistě úřední postup, který nám byl předložen na výboru. Nevím proč, asi zjevně možná na vědomí, snad ne k odsouhlasení.
V této metodice je také napsáno, jakým způsobem budou kraje schvalovat rozdělení dotací, a to ve svých orgánech v radě a v zastupitelstvech kraje. Já se domnívám, že takto by nám úředníci směrem ke krajům a k samosprávám postupovat neměli. To byl ten moment, kdy jsem si řekla, že takto určitě ne.
A zde se zastavme a bavme se o systémové změně financování. Ta měla nastat. Jak byly financovány sociální služby dříve? Do roku 2006 jsme měli financování sociálních služeb třemi směry: Peníze šly ze státního rozpočtu jednak obcím na organizace, které zřizovaly obce, a zde byla dotace na lůžko vypočítaná a pravidelně valorizovaná podle potřeby po roky. Dále to byla účelově vázaná dotace na poskytování sociálních služeb neziskovými organizacemi, která šla prostřednictvím krajů. Se znalostí věcí a terénů tyto kraje potom rozdělovaly konkrétním sociálním službám. Nenastal s tím žádný problém, zejména z toho důvodu, že kraje dokázaly tyto dotace poslat těmto neziskovým organizacím již do poloviny února daného roku. A poslední balík byla dotace na výkon zřizovatelských funkcí pro příspěvkové organizace krajů.
Zákonem číslo 108/2006 Sb. toto vše bylo zrušeno a nahrazeno tzv. příspěvkem na péči, kdy po dlouholetém, snad čtrnáctiletém vyjednávání s Národní radou zdravotně postižených apod. byl konečně tento zákon schválen. Bylo určeno, že si žadatelé o sociální služby budou tyto služby kupovat a podle toho se stanoví síť těch poskytovatelů. Někteří zaniknou, nezaniknou a takto vlastně tato síť vznikne. No, to se nestalo. Navíc na tyto mandatorní výdaje jsou poskytovány dotace na výkon sociálních služeb. Jenže - celkový objem finančních prostředků v roce 2006 na poskytování služeb činil asi 13 mld. korun. Pro rok 2014 jsme na 26,5 mld. korun, z čehož 20,5 mld. korun činí příspěvek na péči. ***