(15.20 hodin)
(pokračuje Dolejš)
Protože ten hybridní stav asi dlouho vydržet nemůže, to nemá smysl, aby to takto pokračovalo, ale mají to být jenom jakési mikroformy na vzájemné svépomocné financování, jak to je velice často jinde ve světě, protože velké finanční domy, které historicky znáte, dějiny Raiffeisen atd., nakonec se stejně transformovaly do standardní a poměrně velké banky. Tak tuto cestu asi absolvovat nepotřebujeme, nechceme, a pokud ten segment má do budoucna nějak vypadat, tak si vyříkejme vzájemně kam.
Ale teď jsme v situaci, kdy řešíme konkrétní problém. Konkrétní problém, který je daný stavem v zbývajících 11 družstevních záložnách. Problém má samozřejmě nějaký národohospodářský rozměr, a tady je třeba říct, že není velký. Asi 3/4 procenta, nebo chcete-li nějakých 60-70 promile celého finančního sektoru představuje tento segment. To není mnoho, ale pokud by se další a další kampeličky měly dostat do problémů, tak to sice nerozhoupe českou ekonomiku, rozhodně ne, ani finanční sektor, ale bude to znamenat kromě dopadu na klienty, na družstevníky dopad především na fond pojištění vkladů, který samozřejmě musí, a tak je dnes nastavena legislativa, hradit vše, co se týká standardních limitů, jako i normální banka. Historicky si pamatuji, že to bylo 80 % vkladu poměrně malého, pak to vyrostlo na 90, dneska už jsme na 100 % do 2 mil. korun, nebo v přepočtu na eura, jak je ctěná libost.
Fond pojištění vkladu je instituce, kterou financují privátní banky. Dávají tam příslušný odvod, tam se kumuluje rezerva a ta rezerva dosahuje v dnešních dnech, jestli jsem si to správně poznamenal, někdy kolem 28-30 mld. Bilanční suma, tedy rozměr toho, co je schraňováno a spravováno v kampeličkách, se pohybuje kolem 40 mld. Asi tam nespadnou všechny, ale pravdou je, že zejména u největších je významný podíl problematických úvěrů, v průměru za celý segment se to pohybuje kolem 1/3, a opravné položky, a to je důležité, opravné položky samozřejmě dosahují jenom zlomku této částky.
Samotní zástupci tohoto sektoru uznávají, že je třeba něco dělat, že je určité zpřísnění třeba přijmout, ale jde o to, z těch sedm opatření jaká, v jakém tempu, jestli jsou dobře nastavena ta přechodná ustanovení, atd., atd. Čili o to by mohlo jít v diskusi, pokud ji tedy kolegové vyvolají tím, že zavetují § 90. Například to může být problém samotné transformace kampeliček na běžné banky. Tam je daný určitý časový úsek, ale ta transformace je nastartována udělením licence. Kdo jste si někdy sáhl na proces udělování licence Českou národní bankou nějakému finančnímu ústavu, možná zjistíte, že vejít se do časového intervalu není zrovna jednoduchá záležitost.
Nechci vynášet soudy, ale rozhodně to stojí za diskusi, minimálně za diskusi s představiteli jednak kampeliček a pak pánů na Příkopech, nebo koneckonců i v Karmelitské ulici. Jeden z problémů.
Další z problémů, který tam je, je omezení úvěrování vlastních členů. Tam ta částka 30 milionů znamená v podstatě, že se kampeličky zaměří na malé případy, malé díly. To je možná logické, koneckonců, má to být nástroj mikrofinancování, tak asi nebudou financovat Temelín, to je logické. Oni sami říkají, že ty menší kauzy ale také znamenají problém s krytím, a tedy jistou míru rizika těchto úvěrových operací. Já dodávám, to oni samozřejmě neříkají, mnohdy tam je ten problém, že oni úvěrují sami sebe. To znamená, že tam vzniká jistá spřízněnost vedení těchto malých bank s těmi poskytnutými úvěry. Možná by se dalo diskutovat na téma diferencovat tento strop podle velikosti konkrétní kampeličky, protože samozřejmě rozdíly mezi největší a nejmenší jsou poměrně významné, a když tam nasadíte paušální pravidlo, samozřejmě může vzniknout problém. Co je zajímavé, je, že co je nevíc trápí, je ono zastropování desetinásobkem úročených depozit. Možná to bude nejcitlivější místo, možná tam se někde skrývá struktura, portfolio klientů, a to samoúvěrování sami sebe. Ale určitě i toto stojí za diskusi. Toto všechno naznačuje, jaké problémy se tam mohou skrývat.
Nevím, kdo z vás je ve střetu zájmů. Já tedy nemám peníze v kampeličce, musím to říci, když už tady o tom hovořím, ale byť to nemá národohospodářský rozměr, tak si myslím, že bude jenom dobře, když se nám podaří toto doladit. Dá se to stihnout dokonce i v takových termínech, abychom v září mohli na půdě pléna Sněmovny nad tímto zákonem pokračovat.
Tolik v mé roli zpravodaje a děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Dolejšovi za jasnou a stručnou zpravodajskou zprávu. Nyní s přednostním právem pan poslanec Zbyněk Stanjura. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Myslím, že pan zpravodaj spojil zpravodajskou zprávu se svým diskusním vystoupením. Asi se obával, že by to bylo nejenom v prvním čtení, ale i bez rozpravy. Obával se zbytečně. Já bych jménem dvou poslaneckých klubů, a to ODS a TOP 09, vznesl veto na projednání podle § 90 odst. 2, mimo jiné proto, abychom získali prostor na projednání v rozpočtovém výboru. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Stanjurovi. Eviduji tedy veto.
S další řádnou přihláškou je přihlášen pan poslanec Votava. Po něm pan poslanec Laudát. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, dovolil bych si také pár poznámek k této materii, ke kampeličkám. Poznámky budou dost souznívat s tím, co řekl už pan zpravodaj, ale myslím si, že to nevadí.
V současné době Asociace družstevních záložen má 11 kampeliček, nebo, chcete-li, družstevních záložen. Je třeba říci, už to říkal i pan zpravodaj, že naše kampeličky jsou trošku atypické na rozdíl od těch na západ od nás, Německa a dále, pracují s většími objemy financí. Slyšeli jsme, že v Německu je tisíc takových kampeliček, u nás tedy 11, bylo jich více samozřejmě, ale po problémech, které byly, se ten jejich počet zmenšil. Neviděl bych záměr této novely, tak jak někteří možná podsouvají, v tom, zlikvidovat tento segment finančního trhu. Ono když se řekne, že je něco družstevního, tak u některých to zavání minulostí, socialismem, ale já nevím, proč bychom měli družstevnictví jako takové zpochybňovat.
Samozřejmě všechno musí mít své regule a všechno musí být v souladu se zákonem. Myslím si, že principem této novely je samozřejmě zavést tvrdší regulaci družstevních záložen, chcete-li, kampeliček, protože je to opravdu po těch excesech, které tady byly, velice třeba. Vzpomeňme poslední případ metropolitní záložny, nebo jak se ta kampelička jmenovala. To si vyžádalo výplatu 12 mld. korun z fondu zajištění, ale to není jenom o té výplatě, ale o tom fondu samozřejmě. To je o těch problémech, které s tím měli vkladatelé, členové a mají členové kampeličky. I když zase na druhou stranu je třeba říci, že každý musí zvážit, kam dává své peníze. To je naprosto jasné, že podniká se svými penězi, tím, že je dává do kampeličky, do banky, se svými penězi podniká.
Bohužel v kampeličkách to samozřejmě fungovalo často tak, že neuvážené úvěry, někdy bych řekl, že uvážené, ale v jiném slova smyslu, dostávaly právě spřízněné osoby, kamarádi, bylo to takovým systémem já na bráchu, brácha na mě, no a potom samozřejmě se kampelička přivedla při nesplácení do jasných problémů a často přicházela o povolení České národní banky. Takže pokud někdo říká, že ty kampeličky měly problémy z viny České národní banky z nedůsledného dohledu, tak to může být část pravdy, možná, ale ne ta pravda asi úplná. ***