(12.30 hodin)
(pokračuje Šincl)
V tomto směru lze ty, co toto téma zajímá, v plné míře odkázat na stanovisko vlády České republiky, která ve svém stanovisku k sněmovnímu tisku číslo 169 ze dne 5. května 2014 vytkla předloženému návrhu řadu legislativních nedostatků, které je potřeba vyřešit. Jistě pochopíte, že na vyřešení této řady nedostatků, které vytkla vláda České republiky, ne já, je nutné vytvořit dostatečný čas. Z tohoto důvodu v podrobné rozpravě navrhnu lhůtu na projednání daného návrhu dle § 91 jednacího řádu (prodloužit) o 30 dnů, to je celkem dle dohody předsedů poslaneckých klubů na 90 dnů, tak aby byl dán dostatečný časový prostor na projednání ve výborech a podvýboru pro loterie, jak se píše v posledním dopise číslo čtyři pana ministra financí Andreje Babiše ze dne 4. 7.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji za jeho zpravodajskou zprávu. Otevírám obecnou rozpravu. Mám tady přihlášky: za prvé k faktické poznámce pana kolegy Volného, pak s přednostním právem pana poslance a předsedy Okamury, pak předsedy klubu ODS Zbyňka Stanjury, pak řádně přihlášené poslance, včetně zástupce navrhovatelů. Prosím, pane poslanče, máte čas na svou faktickou poznámku.
Poslanec Jan Volný: Děkuji, pane předsedo. Vládo, kolegové, já bych tady chtěl opravdu jenom podtrhnout, pan zpravodaj tady probral nějakou peripetii dopisů. Bylo to spíš jedno velké nedorozumění. Nicméně podtrhuji, že notifikační proces Evropské unie bude ukončen 25. 7., to znamená tři měsíce po podání, to znamená, že to je za sedm dní. A pokud tady navrhuje pan kolega 90 dní, to znamená o 30 dní prodloužení této lhůty, my to podpoříme a myslíme, že máme dostatek času v rámci druhého čtení a projednávání ve výboru případné podmínky Evropské unie zapracovat. Díky.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Volnému za dodržení času. S faktickou poznámkou ještě pan předseda Stanjura. Prosím, pane předsedo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji. Současně stahuji tu svou přihlášku do rozpravy s přednostním právem. Za náš klub jen velmi jednoduše. My si myslíme, že nic nehrozí, když to propustíme do druhého čtení, a není žádný důvod to blokovat či přerušovat. Uvidíme, jestli budou nějaké připomínky v rámci notifikačního procesu, nebo ne. Takže já bych podpořil názor pana poslance Volného, že to můžeme bezpečně propustit, a pak se uvidí, jak ten proces bude dál pokračovat. Jediné, co nemůžeme, kdyby nebyla notifikace ukončena, hlasovat ve třetím čtení a k tomu se zatím časově ještě neblížíme.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Samozřejmě tento právní názor je soustředěn do některých výrazů, které také u nás už proběhly.
Nyní tedy pan předseda hnutí Úsvit Tomio Okamura s přednostním právem a pak řádně přihlášení poslanci včetně pana navrhovatele. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Tomio Okamura: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, v první řadě za hnutí Úsvit vítáme jakoukoli snahu hazard regulovat a omezovat a tento zákon vnímám jako výraz vlády s hazardem něco dělat. Minimálně možnost automaticky rušit herny je praktický přínos.
Tento zákon však ale samozřejmě vnímám jako vítězství hazardní lobby. To, že se vláda ani politici neodvážili takzvané výherní automaty a jejich obdoby plošně zakázat, ukazuje, že problém tady nikdo vážně řešit nechce. Naopak zcela zřejmě převládla snaha státu parazitovat na neštěstí druhých a na svých nemocných občanech. Je třeba stále dokola opakovat: závislost na hazardu je nemoc. Nemoc těžká a prakticky nevyléčitelná, řešitelná jen totální, naprostou abstinencí, tak jako je tomu třeba u alkoholismu. Vím, že každý z nás tzv. slušných ohrnuje nos nad gamblery a říkáme si: Vždyť si za to můžou sami. A když už hrají, tak ať z toho má aspoň něco stát. Neřest tak užijeme k dobrému účelu. Jenže tato matematika a pseudologika neplatí. Platí to, že závislý gambler zničí i své okolí. Finančně zruinuje rodinu a své nejbližší, okrade svého zaměstnavatele a samozřejmě pokračuje v trestné činnosti dál a dál, dokud nejde do vězení.
Chápu bohulibé úmysly svých kolegů, kteří mají za to, že lze hazard rozumně regulovat a nějak na něm vydělat. Věřte mi, nejde to. Nikdy nikde se to nikomu nakonec nepodařilo. Organizace, které se hazardem zabývají, uvádějí, že náklady na problémy spojené s hazardem 2,5násobně překročí příjmy. Troufám si říci, že tohle číslo je daleko větší. Když gambleři ukradnou měděnou střechu kapličky, ve sběrně dostanou nějakou tisícovku a stát a obec prostřednictvím herního automatu dostanou řádově stokoruny. Skutečná škoda je ovšem v řádu statisíců. Po gamblerech zůstávají rozvrácené rodiny, opuštěné děti s matkami na ulici a v doživotních dluzích, které nespáchali. Milí přátelé, tohle nenahradí sebevětší procento z podílu na zlodějinách a herní závislosti. (Velký hluk v sále.)
Předkládaná novela zákona stanoví limity na sázky, což je asi takové řešení jako povolit loupežné přepadení, ale omezit ho výší částky na jednu loupež. Jak by se to asi odrazilo v praxi? Inu, lupič by vám sebral povolenou částku a pár sekund poté by loupež zopakoval, a to tak dlouho, dokud by vás stejně neobral o všechno. V případě herních přístrojů je to obdobné. I při sázce dvě nebo pět korun běží hra rychle a opakovaně za sebou a prohrát výplatu či dávky nebo tržbu je otázkou chvilky. Toto omezení sázek přece dávno platilo a platí na starých herních automatech a nijak to nezměnilo fakt, a to všichni přece vidíme, že prakticky každý, kdo hrál, tu prohrál všechno, co měl. Byť to trvá déle než na moderních terminálech, které vás o veškerý majetek oberou během pár minut.
Novela zákona, kterou tady projednáváme, změní jediné: Hráči stráví v herně o něco více času. Ale pro ty závislé neexistuje jiná volba, než prohrát vše, co mají, a bez ohledu na to, za jak dlouho. Se samotnou podstatou problému tedy zákon neudělá nic. To zmůže jen absolutní celostátní zákaz herních automatů, loterijních terminálů a jejich internetových variant.
Za tuto variantu zde ve Sněmovně Úsvit lobbuje již mnoho měsíců, ale nesetkáváme se bohužel s většinovou podporou. A opakuji, že neplatí hodně slaboduché výmluvy, že zákaz nic neřeší. Ano, je zakázané vraždit -
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane předsedo, i vás přeruším a znovu požádám o klid. Já vím, že to je vážné téma a že vás to zajímá a nechcete odejít ze sněmovny, ale prosím nechte každého řečníka v klidu přednést svůj projev. Ještě chvilku počkám... Ještě chvilku počkám. Děkuji. Prosím pokračujte.
Poslanec Tomio Okamura: A opakuji, že neplatí hodně slaboduché výmluvy, že zákaz nic neřeší. Ano, je zakázané vraždit a krást. A přesto se vraždí a krade. Je to ale důvod zločiny legalizovat, a dokonce na nich parazitovat? Řekl bych, že ne.
Neplatí ani paralely s prohibicí v USA. Lidé si doma pálí kořalku i v současnosti a my Moraváci víme, že domácí palírny byly a budou, protože patří k moravské kultuře, a žádný zákaz je nevymýtí, protože drtivé většině lidí vadí násobně méně než vysoké daně na domácí pálenky.
Tajné nelegální herny nikdo normální nechce. A navíc sami závislí hráči v takovém případě páchají trestnou činnost. Vždy by se o tajné herně do několika dnů nakonec dozvěděla policie. Problém proto nejsou tajné herny, ale online hry na internetu, které budou do budoucna největším rizikem. ***