(11.10 hodin)
(pokračuje Dolejš)
Pravdou ale také je, že toto zrušení úlevy pro pracující důchodce bylo omezeno časově, a že pokud teď to vracíme, tak to vlastně vracíme o rok dřív, než toto omezení mělo skončit. Je to bohulibé. Musím říct za nás, my jsme to měli ve volebním programu - a že to bude dřív? Jsme rádi, i když si uvědomujeme, že ti nejchudší důchodci, ti, kteří už jsou starší, ti, kteří jsou, bych řekl, amortizováni životem a nejsou schopni vykonávat vedle svého důchodu nějakou pracovní činnost, tak že těm nepomůžeme. Ale ti, kteří mohou, a bohužel mnohdy díky životní situaci i musí si vydělávat, nechť je jim to tímto způsobem uleveno. Požadovaly to po nás koneckonců i seniorské organizace, konkrétně jejich zastřešující organizace Rada seniorů.
Co asi vzbudilo největší diskusi a co se také rodilo za složitých kompromisů, a tady musím říci, že ten kompromis vnímáme a že to rozhodně pro nás není důvod, proč bychom podporovali zamítnutí tohoto zákona v prvním čtení, a že si myslím, že toto může projít určitou věcnou - zdůrazňuji věcnou - diskusí ve druhém čtení, tak to jsou ty nešťastné či šťastné paušály. Ano, je pravda, že vláda s příměsí levice kolem roku 2006 zvýšila určité paušály, a dokonce se mohu přiznat, musím se přiznat, že tehdy i zástupci klubu KSČM pro toto zvýšení hlasovali. Pak vznikly poměrně a značně nadměrné úlevy pro podnikatele v době krize. To spojení "v době krize" je velmi důležité, protože samozřejmě když je ouvej, když lidé neutrácejí, tak na koho to první dopadá? Pochopitelně na drobné podnikatele. Takže tehdejší pravicová vláda, byť si s jinými problémy nevěděla rady, zaměstnancům, kteří přicházeli o práci, moc nepomohla, ale aspoň tedy ulevila svému elektorátu - nebo elektorátu, ke kterému má vztah, my do svého elektorátu podnikatele, zejména drobné živnostníky, také řadíme - a ulevila jim tímto způsobem. Ale pokud je krize skutečně pryč, tak si přiznejme, že tato úleva je nepřiměřená. A teď, co je a není přiměřené, je samozřejmě předmětem různých debat. Já nepředpokládám, že bychom se vraceli k takovýmto emotivním debatám, do jaké míry jsou živnostníci parazity. Já si nemyslím, že díky nim nenaplníme rozpočet a že jsou to ti hlavní upíři na těle veřejných financí. To v žádném případě!
Byly debaty o tzv. minimální dani. Pominuly. Zdá se, to skutečně není ten správný nástroj pro tuto dobu. Objevily se myšlenky zrušit základní slevu na dani. Také pominuly. Takže teď jsme pouze v situaci racionálnějšího nastavení úlev, a to nikoliv procent, ale těch kategorií a jak je zastropovat. A já si myslím, že to je jádro kompromisu, které není až tak špatné, pokud zvážíme určité disparity, které tady objektivně existují, a míru zneužívání úlev směrem k živnostníkům.
Musím říci, že když všechna tato tři opatření promítneme do rozpočtových důsledků, tedy kolik nám to vydělá a kolik nám to vezme, tak vzhledem k tomu, že daň z příjmů je svým způsobem základní nástroj redistribuce, tak efekt nějak zásadně redistributivní není, aspoň když vycházím z odhadů, které jsou v důvodové zprávě a které jsou samozřejmě jednak limitovány odhadem ekonomického vývoje a jednak samozřejmě tou reakcí prostředí. Když sečtu plusy a odečtu minusy, tak odhad se pohybuje přes 2 mld. korun, což v bilionovém rozpočtu rozhodně není zásadní položka.
Pokud tady pan emeritní ministr financí Kalousek vzpomínal, že se dočetl, jak zásadně budou růst daně v příštím roce, nevím, jestli dostatečně oddělil změny daňového inkasa způsobené legislativní úpravou, a způsobené tím, že ekonomika nám přechází přece jenom do růstu. Nechci teď sýčkovat, jsou tady různé pesimistické předpovědi na příští rok, ale konsensuálně spíš krátkodobé prognózy potvrzují, že by mohlo jít o dvouprocentní růst, a to samo o sobě samozřejmě zvyšuje daňový výnos s jistou rozlišnou mírou elasticity, protože samozřejmě na ekonomický růst různě reagují daně přímé a daně nepřímé. Takže možná tam je někde skrytý pes a asi nemá příliš smysl vracet sem debatu nad konvergenčním programem, který posloužil, ten dobový - konvergenční program stejně za chvíli budeme psát nový -, který posloužil určitým, řekněme to rovnou, politickým cílům. A chápu politickou debatu, ale sem k tomuto zákonu si myslím, že to až tak úplně nepatří.
Vzhledem k tomu, že jsem řekl, že nepodporujeme zamítnutí tohoto zákona v prvním čtení, že jsem jakési řekněme obecné výhrady už snad sdělil, tak teď dovolte, abych naznačil, co vás možná bude čekat směrem k druhému čtení, aspoň avizovat to, protože to je jistá řekněme výkladní skříň našeho věcného, byť i koncepčního uvažování.
My se domníváme, že vláda mohla být ve svých daňových úvahách odvážnější, že dokonce mohla řešit i další tisk, který za chvíli přijde na řadu, tj. daň z přidané hodnoty, a pokud naše náměty k tomuto tisku by zvítězily, tak samozřejmě musíme přemýšlet nad zbilancovaností těchto kroků. My bychom prostě korekci DPH řešili trošičku jinak, ať již s ohledem na zbytečný počet tří sazeb, jednoduchost, ale i cenové dopady změn, a to ve větším rozsahu více položek, než jsou ty tři položky, o kterých se vláda zatím dohodla. Tak je logické, že kromě hospodářského růstu je třeba nalézt nějaké peníze, a tady si myslím, že je možné zvolit větší míru progrese daně z příjmů, a to přiměřeně hospodářské situaci, čili nikoliv nějaká skandinávská progrese, ale nečekat s druhou sazbou až na rok, jestli se teď nemýlím, 2016 nebo 2017, to teď nevím, ale už od příštího roku - teď je ta poslední šance, pak už se to nestíhá - zavést řekněme druhou sazbu na střední příjmovou skupinu. Chápu, že ji někteří máte ve svém elektorátu významněji zastoupenu a že je to pro vás citlivá věc, ale prostě 18 % místo 15 % na příjmy nad 50 tisíc není nic dramatického. A stejně tak 21 % nad 100 tis., neboli na milionáře, není tak dramatické, a přitom to může přinést efekt v případě rostoucí ekonomiky, který by vykompenzoval avizovanou trochu jinou úpravu DPH.
Čili to je avízo. Jsem si samozřejmě vědom toho, že se ruší nebo odkládá nejenom jedno inkasní místo, ale že je ve hře například také zrušení superhrubé mzdy. Nemyslím, že bychom se teď měli pouštět do nějakých komplikovanějších daňových zásahů. Pokud by byla shoda, samozřejmě můžeme zrychlit i tu superhrubou mzdu, ale čísla, která jsem tady uváděl, a bilanční úvahy se tedy vztahují k té skutečnosti, že superhrubá mzda skončí až o rok později. Takže to je moje avízo směrem k dani z příjmů.
Vzhledem k tomu, že je to tak obsáhlá materie, že je tam spousta věcí, tak očekávám i diskusi na jiná témata. Možná jste si všimli, že se tam vrací myšlenka daňových úlev pro investiční fondy. Asi logicky, protože tato industrie potřebuje nějakou podporu, aby se to trošku v Čechách rozhýbalo, ale zase na druhou stranu je pravdou, že v Čechách je podprůměrné zdanění kapitálu už dnes, že jsme nenalezli odvahu vrátit zdanění dividend, a to pokud možno progresivním způsobem, atd. atd. Takže tenhle typ debat očekávám.
Nevím, jak v letních měsících budeme schopni dosáhnout rychle konsensu, ale říct jsem to musel, protože když to náhodou neprojde na rozpočtovém výboru, tak podobné myšlenky a zejména konkrétní návrhy uslyšíte na zářijové schůzi Poslanecké sněmovny. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní prosím k mikrofonu s faktickou pana poslance Votavu. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Já bych chtěl zareagovat na některá vyjádření svého ctihodného kolegy Jiřího Dolejše, vaším prostřednictvím samozřejmě. On řekl, že v tomto návrhu není nic revolučního. Ono se ani nedalo čekat, že bude něco tak revolučního, a já jsem jasně řekl, že budeme postupovat postupně. Tedy on řekl salámovou metodou. Asi má rád salám, takže se přiklonil k tomuto. Určitě to bude po krocích, samozřejmě. ***