(16.30 hodin)
(pokračuje Korte)
Výčet i příklady jsou víceméně náhodné, lze najít desítky dalších podobných prací, které se týkají jiných církví, vysokých škol, zájmových organizací, pracovních, kulturních aktivit prakticky v každé oblasti života tehdejší Československé socialistické republiky. StB zkrátka byla tajnou politickou policií komunistického totalitního režimu, která prorůstala celou společnost, kontrolovala často nezákonně veškeré lidské činnosti a tvrdě postihovala vše, co se jí zdálo autonomní, nebezpečné, anebo prostě jen jiné. K těmto činnostem vychovávala její příslušníky 1. fakulta Vysoké školy Sboru národní bezpečnosti.
Pokud jde o 3. fakultu, Fakultu ostrahy státních hranic, je třeba si uvědomit, že tzv. ochrana hranic v komunistickém totalitním státě...
Já bych prosil levou část, kde sedí klub KSČM, jestli by se mohli ztišit.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Omlouvám se, pane poslanče, a prosím kolegy v levé části, aby se ztišili. Děkuji.
Poslanec Daniel Korte: Já chápu, že to neradi slyší, co říkám. Čili pokud jde o tu třetí fakultu, je třeba si uvědomit, že tzv. ochrana státních hranic v komunistickém totalitním státě zdaleka neznamenala jen ochranu před tzv. vnějším nepřítelem, ale byla namířena především proti vlastním občanům, kterým pomocí ostré munice, elektricky nabitých drátů, nástražných systémů, vycvičených psů, tvrdých trestních postihů a rozsáhlé agentury bránila vycestovat do ciziny a de facto tak z celé republiky učinila jeden velký koncentrační tábor.
Dámy a pánové, já bych vás chtěl závěrem pouze upozornit, že tento můj návrh není vůbec nijak diskriminační. Nebrání absolventům těchto škol pracovat ve středoškolských funkcích ve státní správě, a dokonce pokud stihli vystudovat i nějakou normální školu, mohou se tak ucházet o funkce, kde je vyžadováno vzdělání vysokoškolské. Návrh pouze říká, že studium na těchto fakultách nestačí k tomu, aby jejich absolventi mohli zastávat funkce rady, odborného rady nebo vrchního rady ve státní správě demokratického státu, což jsem myslím ve svém příspěvku dostatečně objasnil.
Závěrem konstatuji, že můj návrh je zanesen v systému, a v podrobné rozpravě se k němu přihlásím. Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a mám tady faktickou poznámku pana poslance Grospiče. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, paní místopředsedkyně. Já jsem se, kolegové a kolegyně, chtěl vyjádřit k jiné problematice ve vztahu k navrženému návrhu zákona, ale přece jenom slova předřečníka mě vedou k takovému zamyšlení, že bych chtěl říci, že mám úplně jiný problém s navrženým zněním § 7 odst. 4, protože si třeba kladu otázku, jak věcně bude naloženo vlastně se vzděláním, které bylo v posledních 25 letech v řadě jiných právních předpisů nostrifikováno a uznáno, a proč by vlastně tímto zákonem měl znovu být zaváděn princip nerovnosti nabytého vzdělání.
Samozřejmě ta úvaha, která tady byla vznesena - a asi vůbec nepatří k tématu tohoto zákona - tak si myslím, že rozumím tomu, že pro někoho je výrazný problém, když Československá republika do roku 1989 střežila své hranice, a rozumím tomu, že pro někoho je vysoce demokratický třeba způsob, jakým Spojené státy americké hlídají svoji hranici ve vztahu ke Spojeným státům mexickým. Ale možná že bychom se divili, jak v realitě je tato věc vlastně spojitá a k jakým nedemokratickým prvkům dochází v tom druhém případě. Ale myslím si, že to nám nepřísluší posuzovat a nepřísluší s navrženým zákonem nějakým způsobem spojovat.
Chtěl bych říci, že netrpím euronadšenectvím ani eurošílenstvím, že netrpím ani přehnanou povinností ve vztahu k Evropské komisi a v tomto způsobu si myslím, že pro mě - a to bych chtěl říci, že je tady asi určitý střet zájmů, protože -
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Pane poslanče, omlouvám se, váš čas vypršel.
Poslanec Stanislav Grospič: Ano, já to zkrátím, protože budu hovořit jako zástupce jedné z odborových organizací, tak si myslím, že tento návrh zákona je diskriminační, že bychom se spíš měli zabývat otázkou posílení zákoníku práce a srovnání pracovních podmínek pro všechny zaměstnance, a nikoli -
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já se opravdu omlouvám, ale faktická poznámka je vymezena dvěma minutami. Děkuji a nyní s faktickou pan poslanec Korte. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Daniel Korte: Děkuji, paní místopředsedkyně. Já bych pouze pana předřečníka - vaším prostřednictvím, samozřejmě - rád upozornil, že Spojené státy americké nebrání svým občanům jezdit do Mexika.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní prosím k řečnickému pultíku paní poslankyni Hnykovou. Prosím, aby se připravila další v pořadí paní poslankyně Chalánková. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Jana Hnyková: Dobré odpoledne, vážené dámy a vážení pánové, paní místopředsedkyně. Než začnu, jsem ráda, že už jsem se konečně dostala ke slovu. Nebudu vám vyprávět pohádky ani žádné příběhy, ale začnu. Dovolte mi pár vět v úvodu, než se dostanu ke svým pozměňovacím návrhům a jejich zdůvodnění.
Čas od času - a symptomatické je, že se tak děje především před volbami - se vynořují štvavé reakce na úředníky. Poukazuje se na ně jako na ty neschopné, pomalé, vyhořelé, byrokratické strůjce neštěstí ostatních, to znamená těch pracujících. Přitom jsou to právě úředníci, díky kterým stát funguje, kteří zajišťují zákonnost a výkon práva.
Každopádně bez profesionálních úředníků nebude profesionální stát. Stále slýcháme volání po zefektivnění státu, jeho agendy, výkonu veřejné moci, po zeštíhlení státního aparátu apod. Současný stav je ale takový, že zaměstnanci státní správy jsou plně ve vleku politické reprezentace.Vzhledem k tomu, že je zaměstnanost ve státní správě regulována prakticky pouze zákoníkem práce, s každou politickou změnou dojde k významným personálním otřesům. Zůstávají většinou pouze řadoví zaměstnanci, demotivovaní, znechucení, řízení politickým vedením, to je lidmi často zcela odborně, manažersky i lidsky nekompetentními. To, co se za dobu fungování právní úpravy v obcích a krajích podařilo, to ve státní správě absentuje. Nebylo totiž v politickém zájmu mít stabilní, nezávislý a profesionální aparát zaměstnanců.
Ve srovnání s ostatními státy střední Evropy není Česká republika přebujelý byrokratický stát s extrémním počtem úředníků, jak je stále prezentováno.
Paralýza státní správy je do značné míry dána neúčinnou zákonnou normou upravující práva a povinnosti úředníků a definující zásady a politické a profesionální správy. Pozice úředníka státní správy je opravdu nezáviděníhodná. Pokud se budeme bavit s lidmi, kteří ji opustili či byli nuceni opustit státní správu, tak obvyklým důvodem k odchodu, který uvádějí, je, že nebyli ochotni dělat to, co se jim říká a je v rozporu se skutečnými pracovními povinnostmi.***