(14.50 hodin)
(pokračuje Fiala)
Já například nerozumím důvodům, které předkladatele vedly ke stanovení funkčního období generálního ředitele, jeho náměstka a státních tajemníků na sedm let. Nebo proč chtějí předkladatelé - a nikde to nebylo vysvětleno - vyplácet až 12 platů jako odchodné. To je věc, kterou nezná veřejný sektor a kterou nezná ani soukromá sféra. Proč by měl být služební poměr automaticky ukončen při dosažení 70 let věku bez ohledu na výsledek služebního hodnocení atd. To jsou věci, které nemají analogii ani ve veřejném sektoru ani v soukromé sféře.
Výsledkem tohoto zákona, a tam se obávám, že už to není nepromyšlenost, že už to není jenom důsledek té chaotické přípravy, ale že to je záměr, hlavním výsledkem tohoto zákona bude zabetonování lidí do rozhodujících pozic až na 14 let. Pokud tomu nevěříte, počítejte se mnou. Vláda vybere generálního ředitele a jeho zástupce na sedm let, ten vybere státní tajemníky také na sedm let a v roce 2022 bude vybrán nový generální ředitel - ale pozor! - jenom to může být ten jeho zástupce anebo státní tajemníci, které předtím generální ředitel jmenoval. To je přece šílená a nebezpečná konstrukce a myslím, že každý, kdo se na to díváte zdravým rozumem, bez ohledu na politickou příslušnost, to přece musíte vidět.
Není to zákon, který by zjednodušil a zrychlil chod úřadů a omezil by byrokracii, ale naopak - přibude nový superúřad, přibudou nové komise, které podle nejasných kritérií budou vybírat a hodnotit úředníky, přibudou nové kvazifunkce a nové pozice. Není to ani zákon, který by nabídl pracovní perspektivu státním zaměstnancům, a to měl přece být jeden z cílů tohoto zákona. Ale tento zákon státním zaměstnancům nijak nezaručuje, nedefinuje kariérní cestu, nedává jim atraktivní vzdělávací možnosti a v podstatě ani nějakým rozumným způsobem nemění jejich platové ohodnocení. Jediné, co se pro úředníky fakticky změní - pro řadové úředníky, nebo pro řadové úředníky v nižších a ve středních funkcích - jsou nové absurdní tituly, kterými se budou vzájemně označovat podle dosažené kvalifikace: vrchní referent, vrchní rada, odborný rada, ministerský rada, vrchní vládní rada. Nejenom mně, ale nepochybně i vám tato označení připomínají dobu první republiky, ale spíše než filmy pro pamětníky, kde taky vystupují vrchní radové a ministerští radové, by to v praxi připomínalo kafkovskou situaci, kdy člověk stráví více času klepáním na bránu a přemýšlením nad tím, jak správně titulovat úředníka, aby se mu dostalo vůbec nějaké odpovědi, než nějaký rozumný kvalifikační systém a strukturu státní správy, kterou jsme přece všichni - aspoň doufám, že všichni - chtěli vytvořit.
Není to ani zákon, který přivede kvalitní úředníky, protože úřednické zkoušky se budou skládat před jinými úředníky, budou se skládat na novém úřadě při Úřadu vlády, hodnotit je budou zase úředníci, a to všechno místo toho, abychom využili kapacity, které máme, aby se tyto zkoušky skládaly třeba na neutrální půdě vysokých škol, které mají dostatek personálu, dostatek zkušeností, mají zázemí, aby tuto agendu efektivně a levně zvládly.
A pak jsou tu opravdu zvláštní paradoxy. Zákon vysloveně uvádí, že se za vysokoškolské vzdělání pro tyto účely nepovažuje vzdělání z vysoké školy ÚV KSČ, což je samozřejmě v pořádku, ale sovětský Moskevský institut mezinárodních vztahů naopak uznán je. A přitom zákon na jiném místě umožňuje kvalitním stávajícím úředníkům podmínku vzdělání vůbec prominout, pakliže se dlouhodobě osvědčili. Navíc to vypadá, že ta úřednická zkouška, kterou jsem zde už zmiňoval, je v tom zákoně jenom pro formu, protože se bude skládat až poté, co byl referent na dané místo přijat, i když byl přijat na dobu určitou. To znamená, že ve chvíli, kdy zvládne svoji pracovní agendu, ale nesloží napodruhé zkoušku, tak bude propuštěn. To je přece nesmírně drahé, neefektivní a zase na první pohled úplně nesmyslné. Není také jasné, proč není možné skládat úřednickou zkoušku více než dvakrát. Když se mi nepovede složit na Ministerstvu dopravy část zkoušky, zvláštní část zkoušky k dopravě, přece bych se mohl za rok ucházet o práci na Ministerstvu práce a sociálních věcí a bez problémů složit zkoušku, která se týká této oblasti. Já ale neříkám, že ten systém zkoušek je dobrý, jenom upozorňuji na absurdity, které v logice tohoto systému můžeme najít.
Zdá se, že celý ten zákon místo toho, aby otevřel státní správu, aby ji zkvalitnil, aby lidi motivoval, aby šli do státní služby, aby lidi motivoval k tomu, aby se vzdělávali, tak vytvoří uzavřený, neprostupný systém celoživotních úředníků, kteří se budou vybírat sami mezi sebou a kteří vzejdou z politických nominantů současné vlády.
Není to ani zákon, který urychlí státní správu v jejím fungování, ale naopak ji zablokuje. Zákon definuje různé typy náměstků, minimálně dva, kteří nemají nijak přesně definované kompetence. Spolupráci těchto dvou typů náměstků - jedni, co něco řídí, jedni, co nic neřídí - si lze opravdu jen velmi obtížně představit a myslím, že každý, kdo řídil nějakou větší instituci nebo ministerstvo, chápe, o čem mluvím. Takováto struktura povede k jedinému - k paralyzaci chodu ministerstev a k tomu, že nebudou moci být efektivně politicky řízena. Ministr, pokud bychom opravdu přijali tento zákon, nebude mít prakticky žádnou personální pravomoc ani na své nejbližší podřízené ani vůči náměstkům, kteří řídí sekce, ale co mu zůstane, bude politická odpovědnost. Jestli jste někdy někdo něco řídili, tak dobře víte, že odpovědnost bez pravomoci je k ničemu a vede jenom k tomu, že věci přestávají fungovat.
Ke zrychlení práce českých úřadů samozřejmě nepřispěje ani vznik nového superúřadu. Generální ředitelství s téměř 40 zaměstnanci bude na dálku hodnotit práci úředníků na jednotlivých ministerstvech, bude rozhodovat o jejich pracovním zařazení, bude koordinovat úřednické zkoušky a vzdělávání. Ale vždyť tu práci, tuto pracovní náplň, dnes běžně dělají personální útvary na jednotlivých ministerstvech! A o tom že by vzdělávací činnost mnohem lépe zvládly vysoké školy, jsem tady už hovořil. ***