(9.50 hodin)
(pokračuje Berdychová)
Poslední bod pozměňovací návrh se týká společných ustanovení k odborné kvalifikaci. Současná úprava nezajišťuje u pedagogů skutečné ovládnutí potřebného komunikačního systému. Podle současné právní úpravy totiž není třeba prokazovat, že pedagog daný komunikační systém skutečně ovládá, ale pouze to, že např. absolvoval krátkodobý kurz jakéhokoli komunikačního systému. Dále zákon v současnosti neposkytuje dostatečné záruky proti situaci, že pedagog v hodině s dětmi komunikuje systémem, který pro dítě není vhodný, případně kterému dítě nerozumí.
Podle informací z kanceláře veřejné ochránkyně práv vím, že probíhá v současné době šetření na podezření z diskriminace žáků se sluchovým postižením v přístupu ke vzdělání. Jedním z aspektů je i zajištění tlumočníka českého znakového jazyka. Navíc postavení tlumočníka není dosud dostatečně legislativně ukotveno. Přitom zapojení tlumočníka znakového jazyka do vzdělávání je klíčovým příměrným uspořádáním ve smyslu Úmluvy OSN o právech osob s postižením, ke které se Česká republika přihlásila v roce 2007. Česká republika se úmluvou mimo jiné zavazuje, že umožní získat praktické a sociální dovednosti, které by zajistily zdravotně postiženým plné a rovné zapojení do systému vzdělávání a do života společnosti, tedy mimo jiné umožní studium znakového jazyka a podporu jazykové identity společenství neslyšících. Neslyšící mají právo - mají právo na vzdělání ve svém rodném mateřském jazyce a tím je pro ně znakový jazyk. Bruselská deklarace z roku 2010, která je dokumentem významným pro uznání znakového jazyka v Evropě, říká, že znakový jazyk je plnoprávný jazyk s vlastní gramatikou a větnou skladbou jako mluvené jazyky. Každý uživatel znakového jazyka musí mít právo používat svůj rodný znakový jazyk bez omezení a diskriminace. Komunikace v rodném jazyce, tedy i jazyce znakovém, a jeho používání je základní lidské právo. Proto tato předkládaná novela.
My jsme i tento pozměňovací návrh diskutovali na Ministerstvu školství, kde nám bylo nabízeno, že by tuto situaci vyřešila novela školského zákona. Já o tom nejsem plně přesvědčena, protože ta novela školského zákona v § 16 nově začleňuje podpůrná opatření pro vzdělávání zdravotně postižených, zavádí i tlumočníka znakového jazyka, což je samozřejmě dobře, ale neřeší kvalifikaci tlumočníka znakového jazyka. Kvalitní tlumočník je však nezbytný a v současné době na mnohých místech chybí. Nebuďme proto hluší k problémům neslyšících a poslouchejme je. Neslyšící nemohou křičet, nejsou slyšet, nejsou vidět, protože je snad slyšet nechceme a jejich problémy neřešíme.
Předkládaný pozměňovací návrh je jedním z mála kroků, jak začít jejich izolovanost řešit. A já vám děkuji za podporu.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Berdychové. S další přihláškou s přednostním právem pan zpravodaj. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.
Poslanec Jiří Zlatuška: Já bych si dovolil paní poslankyni Berdychovou podpořit ještě jedním argumentem. Kromě těch obecných argumentů, které vyplývají z práv občanů, bych přidal prozaickou věc, že v okamžiku, kdy neslyšící komunikují znakovým jazykem a společnost nemá vybudovanou dostatečně kvalifikovanou strukturu, aby se tím jazykem skutečně dorozuměli, tak je to fakticky bariéra přístupu ke vzdělání. Když jsem před dávnými dobami zakládal na univerzitě centrum pro podporu studentů se specifickými nároky, tak zejména neslyšící uchazeči o vysokoškolské studium se k mému překvapení ocitli ve velice absurdní situaci, protože tak jak jsme zvyklí se starat o nevidomé, jsme zvyklí na to, že potřebují nějaké speciální komunikační prostředky atd., tak kolem neslyšících v samotném vzdělávacím systému ta infrastruktura v přístupu ke vzdělání vybudována není, a pokud se na to podíváme z přísně ekonomického hlediska, tak v okamžiku, kdy nedáváme lidem možnosti dostat se k takové kvalifikaci, která jim umožňuje se v životě uplatnit, tak to mimo jiné nese i nezanedbatelné finanční náklady celospolečenské. Toto je další aspekt, který bych doporučoval zvážit, a vřele doporučuji ten návrh podpořit.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu zpravodaji. S další řádnou přihláškou je přihlášen pan poslanec František Vácha. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec František Vácha: Děkuji za slovo, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, napřed bych měl pár poznámek k procesním věcem ve Sněmovně. Připadá mi velice nešťastné svolávat výbor tak pozdě. To prostě nejde. Není možné, aby organizační výbor dával na program schůze bod, který ještě nebyl projednán ve výborech. Už se to stalo několikrát. Já si myslím, že bychom se měli zamyslet nad změnou jednacího řádu. Není možné, aby se začal projednávat bod a až poté byl svolaný výbor. Není možné, abychom dostali pozměňovací návrhy během schůze a hned po schůzi jsme měli výbor. To znamená, když budeme pracovat na schůzi, tak nemám čas si ty pozměňovací návrhy přečíst, přijdu na výbor a mám o nich jednat a hlasovat. Tohle prostě není možné.
Na tom výboru jsme byli svědky jistého - já jsem dlouho hledat slovo, jaké použít, nechci použít slovo rozkol, ale nakonec jsem vybral slovo nedohoda, tedy myslím nedohoda v koalici. Bylo by dobré, kdyby se koalice napřed nějakým způsobem dohodla na jednotném znění toho zákona a neztráceli jsme pak čas možná někdy až trapnými situacemi během jednání našeho výboru.
A teď k tomu zákonu. Já jsem samozřejmě opoziční poslanec, nicméně jsem se rozhodl tento zákon podpořit, protože školství by mělo být nepolitické a měli bychom se rozhodovat podle našeho slibu.Ten slib jsme tu včera slyšeli, to znamená podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí. Já jsem byl ze začátku k předloze, vládní předloze tohoto zákona skeptický, ale musím říct, že po vystoupení ředitelky legislativního odboru, poté co předvedla svoji erudici, poté co předvedla, že tomu problému rozumí, poté co jsme byli upozorněni, že dělat nebo psát školské zákony je velmi specifická disciplína, tak jsem se rozhodl tento zákon podpořit.
Chtěl bych upozornit Sněmovnu, tak jak to tu zaznělo v několika vystoupeních přede mnou, že se nejedná o výjimku z výjimek, nejedná se o prolomení původního zákona. Pan ministr už to zmínil - jedná se v podstatě jenom o čtyři skupiny, které dostanou výjimku. Těmi skupinami jsou rodilí mluvčí, bez kterých se vyučování cizích jazyků na našich školách prostě neobejde. Jsou to odborníci z praxe. Když si představíte, že ředitel banky je ochoten učit na ekonomické škole hodinu, tak už nebude ochoten si dělat nějaké pedagogické minimum. Jsou to trenéři. Opět trenér, fotbalový trenér, který když se rozhodne, že bude učit na škole, tak si také dělat žádné pedagogické minimum. A jsou to umělci. Tam je ta situace podobná. ***