(16.00 hodin)
(pokračuje Mihola)
Tak jak už zde bylo debatováno nebo poukazováno na to, že tady byla lhůta, desetiletá lhůta, tak bych se přidal k jednomu z předřečníků, myslím kolega z ANO to byl, který správně poukázal na to, když jsou takové lhůty a víme, kde nás bota tlačí, tak také měla být nějaká průběžná kontrola. Mně se zdá, že nejenom v této záležitosti dost často jsme potom velmi překvapeni, podobné je to z úplně jiného soudku, ale tak jak jsme překvapeni, že děti Husákových dětí prostě jaksi způsobily tady ten problém s nedostatkem míst v mateřských školách apod., když se to dalo samozřejmě tušit už v průběhu 90. let a nějakým způsobem se na to připravit. Takže pokud není průběžná kontrola, tak jsme zřejmě zcela překvapeni.
Možná se může zdát, že zaspaly také pedagogické fakulty. Tady bych chtěl ale trošičku poukázat na to, že pedagogické fakulty byly zejména právě v uplynulých deseti letech, možná spíš patnácti, po roce 2000 v dost složité situaci. Zejména než nastalo takové to masové přijímání studentů na vysoké školy, tak se o řadě z nich vůbec uvažovalo včetně o zrušení například. Poukazovalo se na dublování oborů a podobné záležitosti. To si velmi dobře pamatuji. Mnohé ty fakulty se nakonec transformovaly buďto na filozofické fakulty, které už tolik to pedagogické vzdělávání - nechci říct neakcentovaly vůbec, ale samozřejmě tam spíš je pedagogické minimum, co se týká potom té vlastní pedagogické práce ve školství na rozdíl od pedagogických fakult. Nebo jejich části potom se staly, co se týká mého oboru například, historickými ústavy apod. Pamatuji také dobu, kdy byla poměrně široká paleta nabídky tzv. rozšiřujícího studia, které bylo potom pro učitele z praxe daleko lépe skousnutelné nebo akceptovatelné než běžné denní studium. Ale i dnes existuje také široká škála nabídky kombinovaného studia. A věřte, že i tam mám tu zkušenost s výukou, že ten přístup k dospělým učitelům je poněkud jiný už díky jejich jinému přístupu ve srovnání s běžnými denními studenty. Takže až tak něco složitého, ta představa toho studia i pro učitele zralé nebo se zkušeností, takový problém si myslím, že to představovat nemusí.
Bylo tady poukázáno na kariérní řád. Prosím vás, co jsem učitelem, slyším, slibovalo se, jak se vlastně budou ti učitelé motivovat, protože ten problém samozřejmě není posledních deset let, ale já jsem zažil i na jazykové škole, státní jazykové škole, kde jsem studoval němčinu v roce 1990, na nekvalifikované učitele se přijímali rodilí mluvčí, tak to prostě byl nějaký Čechovídeňák, prostě z ulice, který uměl německy přece jenom tím, že se tam nějakou dobu pohyboval, lépe než ten učitel naučený pouze v českém prostředí. Takže o kariérním řádu se doposavad stále jenom hovoří, a ta motivace tím pádem výrazně chybí.
Samozřejmě že bych byl velmi rád, aby každý učitel měl patřičné vzdělání, tak jak je tomu koneckonců i v okolních zemích. Domnívám se ale, že v českém vysokoškolském prostředí hodně zvítězila kvantita nad kvalitou, a proto nejsem tak úplný optimista, co se týká toho, že by nějak automaticky zaručovalo kompetentnost vyučujícího, jeho vztah k práci nebo jeho vztah ke studentům.
Další navazující otázkou, ale nechci příliš odbíhat od tématu, je otázka toho, že máme na mnohých školách sice kvalifikované učitele, kteří mají vysokou školu a diplom, všechno v pořádku, ale vlastně učí obor, který nevystudovali. A není to rozhodně málo případů, kde se takto děje, že dějepisář učí tělocvik a je rád, že vůbec nějaké místo má tam, kde je prostě nedostatek těch míst ve školách, na základních nebo středních. Ale vracím se zpátky.
Já osobně, jak už to zaznělo, se přikláním k názoru, že významnější dělítko vidím mezi dobrým a špatným učitelem než mezi kvalifikovaným a tzv. nekvalifikovaným, rozuměj tedy bez vysokoškolské kvalifikace. Mám sám zde i svou vlastní zkušenost z jiné oblasti než přímo ze školství, a to z cestovního ruchu, kde dříve, jak víte, nemusel mít člověk zkoušky, tzv. průvodcovské zkoušky. Já jsem se tomu dlouhodobě věnoval, dosáhl jsem i významných úspěchů. V roce 2001 jsem vyhrál dokonce celostátní soutěž průvodců při veletrhu GO a neměl jsem průvodcovské zkoušky. Po pravdě řečeno, kdyby mi někdo - teď už nemám čas se tomu věnovat, ale kdyby mě někdo hnal k tomu je dělat, to znamená absolvovat od lidí, kteří nepochybně v tom mají menší znalosti ať v oblasti historické, nebo zeměpisné jako já člověk z oboru, tak by mi to bylo proti srsti, jakkoliv uznávám, že to nařízení má něco do sebe. Ale prostě zpětně bych to neabsolvoval. Na druhé straně ne každý rodilý mluvčí nebo bohem nadaný muzikant nebo malíř je nějak automaticky prostě dobrým a znalým pedagogem. To je zřejmé.
Na závěr bych konstatoval, že 11 tisíc učitelů bez potřebné kvalifikace je samozřejmě alarmující stav. Neměli bychom takto nechat dál, samozřejmě. Myslím si, že pedagogické fakulty jsou připraveny v tom udělat hodně práce. A pevně věřím, že i ta finanční motivace, o které zde byla také zmínka, v tom může udělat nějaký pořádek. Když budou rozděleni učitelé kvalifikovaní a nekvalifikovaní, tak to prostě nějaká motivace nepochybně bude. Jinak pevně věřím, že také ve vedení škol, ať už základních, nebo středních, stanou většinou moudří a osvícení ředitelé, kteří budou schopni zvážit a moudře poměřit to, aby naše budoucí generace vzdělávali ti lidé, kteří mají k povolání a k sebevzdělávání skutečný vztah, a nejenom ti, kteří se prostě něčím živit musí.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče. Jako další do diskuse je přihlášen pan poslanec Kalousek. Máte slovo.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji, pane místopředsedo. Od okamžiku, kdy jsem se přihlásil do diskuse, jsem byl osloven dvěma kolegyněmi, tak dovolte, abych dříve, než řeknu to, s čím jsem se hlásil, stručně zareagoval na ně.
Vyděsil jsem se při obvinění paní poslankyně Semelové, že snad házím všechny učitele do jednoho pytle. Probůh, opravdu jsem to neměl v úmyslu. Při vědomí, že paní kolegyně Semelová je také učitelka, jsem věru nic takového neměl v úmyslu. A pokud to tak vyznělo, tak se všem těm zhruba 145 tisícům učitelů minus jedné hluboce a upřímně omlouvám.
Paní poslankyně Dobešová říkala, že jsme v tom neměli systém. Já se domnívám, že ten systém v tom byl, že jakkoliv byl upraven a nakonec z pěti let bylo deset let, tak že tady byl jasný systém a jasná informace, kterou všichni měli deset let, že pokud během těch deseti let se alespoň přihlásí k doplnění studia, tak vyhoví pravidlům. Pokud se na to vykašlou, tak pravidlům nevyhoví. Pokud těm lidem, těm, kteří se na to nevykašlali, i těm, kteří se vykašlali, necelý půlrok předtím ta pravidla zásadním způsobem změníme, jinými slovy uděláme přesně to, co se v žádné hře dělat nemá, že změníme pravidla během hry, dopustíme se těžkého morálního hazardu. A kdo bude vítěz v tom hazardu, o tom není pochyb. Ti neodpovědní. Tam je ten problém změny toho vašeho systému.
A teď to, s čím jsem se hlásil. Ale je to moje poslední prosba a paní poslankyni Dobešovou možná udiví. Je to prosba ve jménu těch, kterým ona říká dobří, leč nekvalifikovaní učitelé - já jim říkám ti neodpovědní, ale to je jedno. Je to prosba ve jménu těch, kteří si vsadili na to, že změníme pravidla během hry. A prosím o elementární odpovědnost vůči neodpovědným.
Pokud teď, dnes tento návrh zákona, jak říkají novináři, smeteme se stolu, tak ti neodpovědní v polovině června dostanou - oni nejsou v prekluzi, oni ještě mají šanci - tak oni v polovině června dostanou jasnou informaci, že pokud do konce roku nenastoupí do nějakého programu, který naplňuje jejich kvalifikaci, tak mají k 1. lednu smůlu, a mají dostatek času i prostoru - a pedagogické fakulty jsou k tomu připraveny -, aby to za ten půlrok zvládli. ***