(10.20 hodin)
Poslanec Jan Farský: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, samotný tisk představil pan navrhovatel, já přednesu to, jakým způsobem byl připraven zatím v naší Poslanecké sněmovně.
Byl předložen 21. února roku 2014 a vláda k němu připravila stanovisko, s jehož zkráceným obsahem vás seznámím. Vláda vyslovila nesouhlas s tímto tiskem 127, a to z níže uvedených důvodů. Jednak odkazuje na komplexní právní úpravu, kterou v letošním roce připravuje, a to rovnou ve dvou termínech. První byl do konce dubna 2014, kdy skutečně vláda předložila podle plánu legislativních prací novelu exekučního řádu, a další novelu, dokonce i s případným návrhem týkajícím se teritoriality, plánuje do konce prosince 2014. Druhým důvodem pak je ten, že vláda identifikovala určité nedostatky, které by naopak mohly exekuční řízení zkomplikovat a mohly by omezit právní jistotu a zhoršit postavení nejen oprávněných, ale i povinných osob.
Vláda také nebyla v souladu s tím, že návrh podává exekutorské komoře možnost vytvářet formuláře, a v tom případě, kdy jí dochází návrh na samotnou exekuci, tak byť to návrh zákona výslovně neřeší, konstatuje vláda to, že samozřejmě ten okamžik zahájení řízení je stěžejním bodem celého řízení, a pokud není přesně ustanoveno, komu a jak má tento návrh přijít, v jaké formě, tak vytváří právní nejistotu, která skutečně může znamenat pro oprávněného značnou újmu.
Vláda také nesouhlasí s navrženým zrušením § 38 odst. 2 exekučního řádu, který ukládá připojit originál nebo ověřenou kopii exekučního titulu, včetně potvrzení o jeho vykonatelnosti, a s tím s návrhem na samotné provedení exekuce. Také nesouhlasí s tím, že exekutorské komoře je dána pravomoc, samosprávnému orgánu, dána pravomoc v systému rozdělování samotných exekucí, to je rovnoměrnost, o které mluvil pan předkladatel. Uvádí ji jako nevhodnou i s odkazem na nálezy Ústavního soudu.
Dále vláda konstatuje, že návrh zákona neobsahuje příslušná přechodná ustanovení týkající se již zahájených řízení, a z úst pana předkladatele jsme slyšeli, že skutečně jde o velký počet, který je nutné řešit. A tak jak nám to často vláda u poslaneckých návrhů dělá, samozřejmě konstatuje, že jsou tam nedostatky legislativně technického charakteru, které by ale určitě šly napravit.
To je tedy informace vlády, která se k tomu postavila. Na závěr ještě shrnu, ze všech důvodů, které jsem uvedl, je nesouhlasné.
Organizační výbor tento návrh zákona doporučil už 26. března na zařazení na schůzi a navrhl přikázat k projednání ústavněprávnímu výboru.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji a otevírám obecnou rozpravu, do které mám přihlášku pana poslance Tomia Okamury. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Tomio Okamura: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, k našemu návrhu. Hlavní podstatou tzv. teritoriality pro exekutory je v praxi zavedení elektronického přidělování spisů, tzv. nápadů, na krajském principu. Jednotlivé exekuce budou vymáhat exekutoři podle toho, ve kterém obvodu krajského soudu sídlí, a jednotlivé kauzy by jim měly být rovnoměrně přidělovány bez možnosti si vybírat, s tím že pokud budou zákonné důvody, věřiteli zůstává možnost žádat o jiného exekutora.
Exekutorská teritorialita je standardní systém, funkční v celé Evropě. Výjimku tvoří Česká republika a Slovensko, přičemž ovšem Slovenská komora exekútorov také dlouhodobě krajovou teritorialitu prosazuje. Podle jejího oficiálního vyjádření přijetí těchto opatření výrazně ztransparentní exekuční proces a bude významným přínosem - pardon, prínosom - především pro nejzranitelnější vrstvy obyvatelstva.
Cituji: K návrhu teritoriality se zcela vážně postavila i Exekutorská komora ČR, kdy podle interního průzkumu je 86 % exekutorů pro teritorialitu, a vznikla mezi nimi také platforma pro teritorialitu, která se zasazuje o přijetí teritoriality u soudních exekutorů.
Cílem novely zákona je, aby exekutor nemohl skupovat pohledávky, nebyl nucen dávat provize a nebyl nucen k maximalizaci zisku. Samozřejmě když má exekutor 150 zaměstnanců, a víte, o jakých např. mluvím, musí je nějak živit, a když chcete získat velký počet pohledávek, musíte dát provizi, a když dáte provizi, tak ji přece musíte z něčeho vytřískat. To je nekonečný koloběh, který vede k navyšování pohledávek až o desetitisícinásobky. Proto i pro tři dlužné stovky musí jít do dražby dům povinného, protože režie takové exekutorské továrny na dluhy je gigantická a nějaká tisícovka náklady samozřejmě nespraví.
Co je také zásadní, je možnost přezkumu a kontroly práce exekutorů. Drtivá část občanů nezná svá práva, nezná zákony a není schopna se bránit zvůli některých exekutorů. A tady je zásadní problém. V konkrétních exekutorských excesech zjišťujeme, že problém není v zákoně, ale v tom, že exekutor zákon porušuje a spoléhá na to, že postižený se nejen neumí, ale prakticky ani nemůže dovolat práva a v drtivé většině křivdu strpí.
Lidé nemají peníze na dluhy, natož na drahé právníky. Takže zadlužený chudák je tou nejjistější obětí pro každého, kdo nerespektuje zákon. Jediné řešení je aktivní přístup Ministerstva spravedlnosti, které by mohlo a mělo konat namátkové kontroly. Samozřejmě pokud má nějaká exekutorská komora desetitisíce případů ročně, pak není v silách ministerstva přezkoumat, byť jen namátkově, nějaké významnější procento kauz. A jak víme z praxe, drtivá většina excesů se týká právě těch největších exekutorských velkopodnikatelů.
Pokud se exekuce rovnoměrně rozdělí, pak nejen že ubude motivace dluhy či exekuce skupovat, ale také se exekuce rovnoměrně rozloží a práce každého exekutorského úřadu bude snadněji kontrolovatelná. Navíc, nalijme si čistého vína, z praxe také víme, že věřitelé si dnes vybírají mj. některé exekutory právě pro jejich nevybíravé metody. A ne vždy jde jen o peníze. Máme zdokladovanou kauzu, kdy starosta městečka, bylo to městečko v Pardubickém kraji, nepředal dluh 270 korun za popelnici exekutorovi v okresním městě, protože ten by věc řešil srážkou ze mzdy, ale předal ji exekutorskému ranaři, protože se starosta a ten obyvatel neměli rádi. A ten okamžitě dluh navýšil o desetitisíce, nepřistoupil na splátky a ihned nařídil prodej nemovitosti dlužníka v ceně téměř milion korun. Dluh, který si dlužník mohl odpracovat u obce, tak skončil prodejem domu a naprostým ožebračením dlužníka a důvod byl jen v tom, že dotyčný dlužník se se starostou pohádal.
Tímto stylem nám tu ovšem exekutoři vyrábějí bezdomovce, sociální vyděděnce, kteří jsou až do smrti v dluzích. Aby se alespoň nějak uživili, pracují načerno a oficiálně pak pobírají jen sociální dávky. Stát přichází o peníze a občané, kteří by byli pro rozpočet přínosem, se stávají naopak přítěží. Měli bychom se vždy a všude držet hesla "dluhy se platit mají, ale dlužník se nesmí zničit".
Jsem také rád, že spolupředkladateli zákona je i několik poslanců KSČM a jeden poslanec hnutí ANO, kteří našli odvahu připodepsat se a vzepřeli se diktátu svých politických stran a snaží se plnit svůj volební program.
Zaslechl jsem tady výtku ohledně jakési - opět se to opakuje u vládních posudků k našim zákonům - o jakési nekvalitě, o jakémsi špatném zpracování. Tak já si tady dovolím ocitovat ze stránek Poslanecké sněmovny, aby mě právě ti, co mají ve vládě na starosti legislativu, už se chystají hrnout se určitě k mikrofonu. ***