(9.40 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Tady zaznívají poměrně plamenné výroky toho typu, že rozhodnutí soudu je v neprospěch našich občanů a podobně. Já vám mohu pouze závidět ty informace, které máte, že dokážete takto posoudit rozhodnutí norského soudu. Zřejmě máte o norské justici a priori velmi špatné představy, pravděpodobně ve srovnání s českou byste byli schopni prokázat, že v těchto případech má nějakou daleko horší kulturu a nedá se jí věřit. Nebo to máte na mysli tak, že pokud se jedná o někoho, kdo je spojen s nějakým českým občanem, tak rozhodnutí musí být v jeho prospěch, ať je to člověk jakýkoliv. Jak to kdysi psal Jean-Paul Sartre ve svých přednáškách: "Je to moje matka. Ať je opilá, špinavá, lhářka, mně je to úplně jedno, protože to je moje matka." Tak stejně tak, protože tam máme někoho, kdo je české krve, tak soudy musí rozhodovat v jeho prospěch, ať udělal cokoliv? Takhle to také myslíte?
Pravděpodobně tak jednoduše samozřejmě s norskou stranou jednat nelze. Protože kdybyste se setkal s těmi Nory, se kterými byste jednal, tak by zřejmě neuvěřili tomu, že jejich soudy tak strašně selhaly. A upozorňuji právě proto, že to jsou dva právní systémy dvou států, tak není tak lehké z naší strany jim prokazovat, že jejich soudy nefungují, že rozhodly špatně, že tady prostě někoho poškodily, že třeba poškodily třeba českého občana. Díky tomu, že to není jednoduché, nebo protože to není jednoduché, proto máme ten zvláštní úřad, který řeší tyto pravidelně složité případy, kdy na sebe narážejí zájmy dvou rodičů z dvou států, a právě proto je to komplikované, což věřím, že ani paní poslankyně Chalánková nepopírá, aspoň tuhle jedinou věc, že tohle je komplikovaný případ. Představa, že do toho vrazí ministr, který prostě někomu řádně vynadá na norské straně nebo použije nějaké podobné metody, je směšná. To neodpovídá základní politické kultuře.
A já říkám, právě proto, že nemám možnost dostat se k informacím - neříkám, že nemám vůbec žádné, protože nějakým způsobem se člověk k tomu popisu třeba dostane, ale já je tady ani nemůžu říct, protože bych se dotkl těch osob, kterých se to týká. A na to nemám také žádné právo. Já tady teď nemohu říkat argumenty, proč si myslím, že to není tak černobílé, protože by to nebylo hájitelné. Já tady mám dokonce i omezené možnosti vás informovat o tom, jak to v té kauze vypadá, protože bych se mohl dotknout vlastně práva na ochranu osob, a proto vám nemohu říkat pravdivé důvody svých pochyb. Ale vlastně mi to celé na nic není, protože já do toho skutečně nemůžu vstoupit, do té kauzy. Takže když tady mluvím zastřeně, tak to nedělám proto, že bych nechtěl informovat, ale že skutečně tohle je složitá právní věc a mně není dovoleno, já nejsem soudce, nejsem součástí toho, abych vám tady mohl pravdivě říkat, proč si myslím, že situace je skutečně tak složitá a že role těch osob není tak jednoduchá. A nedovolím si tady soudit, že jsem schopen mít přesnější názor, a říci přesně, v čem byli ti, o které máme zájem, poškozeni a v čem se jim má pomoci.
Takže je poměrně jednoduché tady říci, že tady máme matku, která je samozřejmě asi také v těžké situaci, to si já umím představit, nicméně pomoci jí je opravdu těžké. A ta cesta k tomu je velmi těžká. Úřad sám o sobě neznamená, že jste člověk, který může do takovýchto složitých lidských věcí vstupovat. Já se vůbec nebráním tomu zabývat se tou kauzou a hledat způsoby, řekněme, právní pomoci, co můžeme poskytnout, co můžeme pomoci, protože máme pochopení, protože je to těžká situace. Ale není pro nás dost dobře možné z jedné české instituce do druhé norské doručovat doporučení, co oni mají dělat. Tak jednoduše to řešit nelze.
Takže se můžeme bavit o nástrojích, které jsou ale vlastně nepřímé a kde můžeme pomoci dotyčnému se domáhat práva, a to je podle mě pouze to jediné, co můžeme udělat, aspoň tedy když mluvím o Ministerstvu zahraničí. Takhle rozumím své roli a snažím se jí dostát. Ale rozhodně si nemyslím z toho, co tady zaznělo, že bych si odnesl, že jsem opravdu něco zanedbal, protože to mi připadá, že je velmi nepřesné vidění této kauzy.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi. Já vím, paní poslankyně, že jste se hlásila (k poslankyni Chalánkové), ale faktickou poznámku měl kolega Vácha. Ještě vás požádám, pane poslanče, o chviličku strpení, protože jsem před chvílí přečetl pozitivní seznam ministrů, kteří se zúčastní odpoledního jednání, a musím to opravit, protože teď mi byla doručena omluva pana ministra zemědělství Mariana Jurečky. (Potlesk a veselost v levé části a bouchání do lavic zprava.) Ti, kteří si myslí, že jsem tady dělal něco jiného než zjišťoval další věci, tak podotýkám, že jsem si opravdu stáhl věci, které se týkají vlády České republiky, abych vám mohl podat objektivní informaci. Kolegové mě kontrolovali, že jsem měl otevřeny stránky vlády České republiky.
Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec František Vácha: Děkuji. Pane ministře, já jsem nezpochybňoval výroky norských soudů, mně se jenom nelíbila taková trochu vyhýbavá odpověď Ministerstva zahraničních věcí. To bylo všechno, co jsem kritizoval. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci i za dodržení času. Nyní paní poslankyně Jitka Chalánková se svým vystoupením. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Jitka Chalánková: Děkuji. Jen velmi krátce. Začala jsem svou řeč tím, že nakonec odpověď pana ministra zahraničních věcí byla ze všech odpovědí ostatních nejvstřícnější. Opakuji, že případ je skutečně atypický, a proto jsem žádala o vyvinutí možného diplomatického tlaku.
Jak tady zazněly věci například o zrcadlovém případě, pokud by se něco takového stalo obráceně pro občany Norska v České republice, tak to budu rozebírat v odpovědi paní ministryně Válkové, protože to se týká soudnictví a určitě přesně takovýto případ tady mohu uvést v obecné podobě. Pokud se týká dětí, ony žily i rok v České republice. Jejich jazykem norština je, protože matka má zakázáno se svými dětmi česky hovořit. Otázku toho, že Norsko není signatářem Haagské úmluvy, také zmíním v reakci na odpověď paní ministryně Válkové a vysvětlím, v čem je komplikace v tomto případě. Je vidět, že tento případ skutečně chce koordinovaný postup více ministerstev. Neříkám jednoho, ale skutečně více, a proto navrhuji přerušit projednávání odpovědi pana ministra zahraničních věcí na písemnou interpelaci v obecné rozpravě podle sněmovního tisku 185, abychom mohli sladit vlastně postup, protože jde o čas a jde o situaci, která je tady a teď, ne o tom, co bylo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano, děkuji. To je procedurální návrh, který můžeme rozhodnout bez rozpravy. Nebudu to nijak komentovat.
Rozhodneme v hlasování pořadové číslo 174, které jsem právě zahájil, a ptám se, kdo je pro přerušení diskuse nad touto interpelací. Kdo je proti? Děkuji vám.
Hlasování pořadové číslo 174, z přítomných 126 poslanců pro 73, proti 3. Návrh byl přijat.
Přerušuji tedy jednání o interpelaci paní poslankyně Jitky Chalánkové na ministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorálka, stejně tak jako interpelaci v téže věci na ministryni Válkovou a ministryni Marksovou, které nejsou přítomny dnešnímu jednání. - Pardon, omlouvám se. Toto budeme muset učinit samostatným rozhodnutím, to přerušení, pokud na tom budete trvat. Jinak byste mohli nabídnout postup předsedajícího, ale paní poslankyně Jitka Chalánková se k tomu vyjádří. (Poslankyně Chalánková mluví mimo mikrofon s předsedajícím.)
Já jsem to nechal hlasovat jedním hlasováním, ale podotýkám, že to je postup mírně nestandardní, protože jde o stejnou věc na tři ministry. Paní Chalánková to tady přesně popsala a já jsem jedním hlasováním rozhodl o přerušení s tím, že obě paní ministryně jsou řádně omluveny. Pokud nikdo nenamítá k postupu předsedajícího, tak bude přerušeno jednání o interpelaci - tisk 185, 186 a 187. Nikdo nic nenamítá, přerušuji tedy toto projednávání a zároveň tím končím bod 88, protože jsme vyčerpali všechny odmítnuté interpelace, které byly předloženy do zahájení této schůze, i když na příští schůzi jich bude pravděpodobně ještě více. ***