(9.20 hodin)
(pokračuje Chalánková)
Úspěšní byli i Slováci v některých kauzách ve vztahu k Británii. Oni prostě hledali způsoby, jak dosáhnout svého, nikoli způsoby, jak si zdůvodnit, že kauzu jen sledují. Proto nesouhlasím, že další kroky je možno učinit jen soudní cestou. Je nezbytný diplomatický tlak, který přiměje samotné Nory tuto kauzu, která jim dělá ostudu, nebagatelizovat.
Ještě k obecné části vaší odpovědi. Předpokládám, že Ministerstvo zahraničních věcí, když zmiňuje norský zákon o péči o děti ze 17. 6. 1922, má ve skutečnosti na mysli zákon ze 17. 6. 1992, to podotýkám na okraj.
A nyní k mým jednotlivým dotazům. Vážený pane ministře, já kvituji, že se chystá schůzka s norským velvyslancem v České republice, ale proč se tato schůzka chystá pouze na úrovni vrchní ředitelky sekce právní a konzulární Jany Reinišové a proč se s velvyslancem nesejdete vy osobně? Proč vy osobně neintervenujete u vašeho norského kolegy Brendeho?
Pane ministře, obě děti jsou od svých rodičů odděleny již tři roky, je třeba jednat rychle. Ne tak, aby se zadostiučinění dočkali možná jejich vnuci. Stejně tak není možné čekat s rozhodnutím o dalších krocích až do doby vynesení rozsudku Evropského soudu pro lidská práva. To už může být pozdě. Je třeba, aby Česká republika dala velmi zřetelně najevo zájem o své občany, protože i to se může projevit na rychlosti a obsahu rozhodování. České republice snad nic nebrání poskytnout soudu vlastní stanovisko. Například pokud Norsko nebude cítit žádný tlak z České republiky, nebude jej nic nutit k tomu, aby se věcí znovu zabývalo. Vy na ně musíte tlačit, to je vaše role, nikoli přistupovat na jejich pravidla hry.
Dále uvádíte, že je nezbytné, aby rodiče situaci nepodceňovali a v případě odebrání dítěte využili bezplatného právního poradenství v rodinných otázkách a bezplatného poskytování právních služeb. Bezplatné právní služby nikdy nejsou tak kvalitní jako služby placené právě proto, že jsou bezplatné. A nejen to, jak se ukázalo právě v norské kauze, podobné právní služby vedou spíše k rozhodnutí proti biologickým rodičům. Evě M. se dostalo v Norsku několika právních rad. Jednak aby se rozvedla s manželem, jednak aby souhlasila s dočasným umístěním dětí v pěstounských rodinách. Obojí se obrátilo proti ní. Tyto právní služby bohužel fakticky často skrytě či otevřeně působí jako součást obžaloby a radí v podstatě jediné - přiznejte se a spolupracujte a nedělejte problémy, jinak to pro vás bude ještě horší. Rodiče obou bratrů situaci skutečně podcenili, ale podcenili ji právě v tom, že se spolehli na jim doporučené bezplatné norské právní služby.
Ještě závěrem k webovým stránkám ministerstva. Já jsem se vás ptala, zda je možné, aby Ministerstvo zahraničních věcí na státy, které by se jim případně jevily pro občany České republiky z hlediska vysokého počtu odebíraných dětí jako rizikové, upozorňovalo na svém webu obdobně, jako upozorňuje na jiná specifika jednotlivých zemí. Zdůrazňuji slovo jednotlivých. Vy jste mi dal odkaz na stránku týkající se obecně péče o děti v zahraničí. Obecně v zahraničí. Není tam jediná zmínka o situaci v Británii, není tam jediná zmínka o situaci v Norsku. Žádná taková zmínka není ani na stránkách věnovaných konkrétně Norsku a konkrétně Británii. Jinými slovy, čeští občané hodlající se dlouhodobě usadit v Norsku či Británii nemají šanci z webu Ministerstva zahraničních věcí zjistit, že pravděpodobnost, že jim tam budou odebrány děti, je o několik řádů vyšší než pravděpodobnost, že se jim totéž přihodí v České republice, a že děti jsou v těchto zemích často odebírány vyloženě z malicherných důvodů a na základě nepodložených udání. Pane ministře, nechte vaše podřízené, ať to na web takto doplní, anebo si opravte svoji odpověď na moji čtvrtou otázku, protože neodpovídá skutečnosti.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Jitce Chalánkové a do rozpravy se přihlásil ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek. Ještě předtím bychom měli učinit rozhodnutí o návrhu, který tady přednesla paní poslankyně Jitka Chalánková, abychom projednávali tuto interpelaci společně s odpověďmi paní ministryně Válkové a paní ministryně Marksové. Vzhledem k tomu, že obě jsou omluveny, neučiním tak, protože by v podstatě nebylo možné o tom procedurálně rozhodnout v jejich nepřítomnosti. Čili teď bychom se zabývali touto záležitostí.
Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Jitka Chalánková: Já jen technicky. S paní ministryní Marksovou jsem o tom hovořila, je o tom informovaná a souhlasí.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já myslím, že budeme projednávat tu záležitost věcně. Je tady přítomen pan ministr a můžeme se tím zabývat a potom rozhodneme o jednotlivých odpovědích, které tady byly samostatně tak jako tak, protože nemáme ty dvě ministryně přítomné a jsou řádně omluveny.
Pane ministře, máte slovo.
Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Děkuji a také vám přeji dobré ráno. Pokusím se odpovědět na interpelaci paní poslankyně Chalánkové. V úvodu bych ale jenom řekl, jak tady zaznělo z úst paní poslankyně, že bych se měl přímo obrátit na norského ministra zahraničí v téhle věci - jenom než začnu odpovídat, navrhl bych, abychom si představili, jak by to bylo, kdyby to bylo opačně, kdyby se ten případ opačně týkal nějakých norských dětí tady v Česku a na mě se přímo obrátil norský ministr a řekl by mi, že chce, abych v případu zjednal nějakou nápravu nebo změnu. Tak co já bych dělal? Já bych stál zřejmě jako on před soudem - a jaké mám tedy možnosti jako ministr, kdybych mu chtěl vyhovět? Jít pohovořit se soudcem a říci mu, aby rozhodl jinak? Nebo jakým způsobem se snažit, abych obnovil ten soud, jsa člověk, který nemá přímo vstup do těch materiálů? Já nemám možnost, nejsem stranou toho sporu, nemám možnost se seznámit s tím, oč meritorně jde, normálním způsobem se k tomu nemám jak dostat. A vy jste možná zaregistrovali ve vystoupení paní poslankyně, že tam samozřejmě byla vznesena poměrně vážná obvinění vůči rodičům. Třeba nebyla prokázána, ale my se ocitáme na ledě něčeho, k čemu se nejsme schopni dostat, my to nejsme schopni sami posoudit. Já sám nejsem schopen nebo nebyl bych schopen v takové obrácené situaci samostatně zkoumat celou tu kauzu a dobrat se toho, na čí straně je pravda. To je přece role soudu, soud posuzuje vinu rodičů, tu soud posuzuje.
Takže já jenom říkám, kdybych se ocitl v opačné situaci a podobně na mě norský ministr, nebo dokonce jakýkoli jiný se obrátil, tak si představuji, že bych mu najednou musel říct: Nezlobte se, ale v našem systému já nemám možnost ovlivňovat rozhodnutí soudu, a já dokonce ani nemám přístup k tomu, abych to zkoumal, já k tomu nemám žádnou kompetenci. Z Ústavy, z toho systému rozdělené moci já k tomu nemám vlastně žádné nástroje. Takže já se jen snažím vysvětlit, že to není nějak, že by se člověku nechtělo, já si nemyslím, že se mi prostě nechce mluvit s norským ministrem. Připadá mi, že bych se ocitl v podobné situaci, jak jsem to popisoval zrcadlově, že by se na mě díval, co po něm vlastně chci, že si neuvědomuji, že přece on nemůže ovlivňovat rozhodnutí soudu. Snažím se vysvětlit, že to není nějaká neochota jednat nebo to, že bychom nebyli ochotni udělat více pro děti, které zřejmě nejsou v jednoduché situaci, a to si dovedu představit, ale naráží to na to, že ten systém nám logicky neumožňuje být v tomto moc efektivní.
A pak tady samozřejmě je to, že narážíme na právní systém jiného státu, k čemuž, jak všichni dobře víte, máme zřízený Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dítěte nebo dětí, který sídlí v Brně a který se právě zabývá narážením dvou právních systémů do sebe v případě, že máme kauzu rodičů, kteří žijí v jedné zemi, a ti rodiče samozřejmě jsou různého původu.
Takže já vám mohu pouze říci, abych řekl fakta, že náš zastupitelský úřad v Oslo byl v červnu 2011 už informován o této kauze právě prostřednictvím Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně. Když jsem se seznamoval s tím, co se dělo, tak jsem zjistil, že bezprostředně poté naše velvyslanectví požádalo nótou norské Ministerstvo zahraničních věcí o vysvětlení toho případu a od té doby, jak jsem si ověřil, je tomu případu věnována maximální pozornost z mého pohledu ze strany zastupitelského úřadu, kdy náš český velvyslanec v Norsku se tomu osobně věnuje.
Já jenom tady mohu říci, co možná nezaznělo, že obě děti se vlastně narodily v Norsku, jejich obvyklým bydlištěm je Norsko a obě děti hovoří pouze norsky.***