(17.30 hodin)
(pokračuje Zavadil)
K minimální mzdě. Víte, ty fámy, které se vytvářejí okolo minimální mzdy, už mě přivádějí k úsměvu a já už nevím, jak na to reagovat. Doporučil bych všem, kteří se chtějí bavit o minimální mzdě, aby si napřed vytáhli statistiku z Ministerstva práce, je tady ministryně, ona jim ji určitě ráda zašle, kde se dá v řadě let za sebou vysledovat, jakým způsobem se vyvíjela nezaměstnanost při zvyšování minimální mzdy. Je škoda, že tady není pan předseda ODS a že mu nemůžu prostřednictvím paní předsedající říct, že bych věřil, že při jeho vysokoškolském vzdělání by si tohle určitě našel a že by zjistil, že tam velké souvislosti nejsou. A já to mám skutečně z těchto analýz zjištěné a běžte se na to, prosím vás, podívat, a pak se o tom bavme.
Proč na západ i na východ od nás, kde je minimální mzda poměrně vyšší procentuálně vůči hrubé mzdě, proč tam nejsou problémy? Proč tam malí, střední podnikatelé utáhnou tu jejich minimální mzdu a u nás tady z toho děláme takový rámus, že nám budou kolabovat firmy? Vždyť to není pravda! Vždyť to tam prostě není. Proč tedy minimální mzda, která se dnes pohybuje hluboko pod úrovní 40 %, není tou institucí, která by měla zatížit firmy? Anebo je? Anebo je skutečně naše ekonomika na tom tak, že se musí podnikatelé dobírat k tomu, aby se ty mizerné výdělky, které platí, doháněly sociálními výdobytky v uvozovkách? To přece také není pravda.
Nedomnívám se, že debata o nezaměstnanosti by se měla vést těmito směry. Neřešili jsme tady příčiny, proč dochází k tak vysoké nezaměstnanosti, a tam si myslím, že je první věc, o které bychom se měli bavit. Jestliže byly zmrazené investice po řadu let a jestliže něco má pomoci tomu, aby se nejenom rozhýbala ekonomika, ale aby se i zvyšovala zaměstnanost, tak jsou to pouze investice. O ničem jiném se podle mého názoru bavit nemůžeme. A když mluvím o investicích, tak mluvím o smysluplných investicích. Můžu zpochybňovat rekvalifikace, které jsou jakýmsi nástrojem, můžu se ptát, jakým způsobem se dokázala uplatnit řada lidí, kteří prošli rekvalifikacemi, jestli ty rekvalifikace byly skutečně účelné. O tom všem je možné se bavit. Ale dokud se ekonomika téhle země nerozhýbe, a teď jsou náznaky, že ano, dokud se skutečně nebudou vkládat investiční prostředky do projektů, které můžou přinést vyšší a vyšší zaměstnanost, tak se prostě s tou nezaměstnaností nepohneme.
To je všechno, co jsem chtěl říct. (Potlesk vlevo.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. A nyní mám s faktickou poznámkou přihlášeného pana poslance Kalouska. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. O výši a ceně práce ve vazbě na nezaměstnanost s Jaroslavem Zavadilem vedeme spory už tak patnáct let a já s nimi nechci zdržovat dnešní podvečer. Ale myslím si, že by mělo zaznít a my proevropští politici bychom si měli všimnout toho, že snížení ceny práce v zájmu zaměstnanosti je poměrně důrazné doporučení Evropské komise ke konvergenčnímu programu na rok 2014 a zcela jistě se bude opakovat i na rok 2015. Že nám vedle toho Evropská komise doporučuje ještě dosáhnout pokroku ve snižování strukturálního deficitu, o tom povedeme řeč příště. Ale také nám doporučuje snížit tu cenu práce.
Takže pane poslanče prostřednictvím paní předsedající, říkáte-li, že nemá pravdu Kalousek a Fiala v té věci, abyste byl úplný, musíte ještě dodat, že nemá pravdu Evropská komise.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Dříve než s faktickou pozvu k mikrofonu pana poslance Zavadila, dovolte mi, abych přečetla dvě omluvy z dnešního jednání. Z dnešního jednání se od 16.45 omlouvá paní poslankyně Chalánková a od 17.30 z pracovních důvodů se omlouvá pan ministr Andrej Babiš.
Prosím, pane poslanče, máte dvě minuty.
Poslanec Jaroslav Zavadil: Děkuji. Prostřednictvím vás, paní řídící, si dovolím panu poslanci Kalouskovi říct: Ano, Evropská komise podle mého názoru, ale nejenom podle mého názoru, nemá pravdu! Tečka. Víc k tomu nemám. (Výřiky vpravo.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: S další faktickou poznámkou mám přihlášeného pana poslance Pilného. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Ivan Pilný: Hezký podvečer, dámy a pánové. Budu velmi stručný. Jestliže neexistuje korelace mezi minimální mzdou a nezaměstnaností, tak neexistuje také žádná korelace mezi minimální mzdou a investicí do ekonomiky. Chtěl bych jen podotknout, že minimální mzda není investice, ale náklad.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu poslanci, a dříve, než pozvu k mikrofonu řádně přihlášeného pana poslance Opálku, musím přečíst další omluvu, a to pana ministra Daniela Hermana, který se omlouvá z dnešní schůze od 17.30 z pracovních důvodů.
Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, paní místopředsedkyně. Slibuji, že budu rychlý, abych nebrzdil vaše odjezdy do domovů, a omezím se na třináct tezí či zamyšlení a otázek. (Dotaz ministra Zaorálka mimo mikrofon: Třináct stránek?) Třináct tezí.
Nízká nezaměstnanost v České republice oproti zahraničí je mj. výsledkem nastavení důchodového systému. To, že u nás odcházejí občané dříve do důchodu v nižším věku a že máme 250 tisíc občanů v předčasných důchodech. Ne tedy lepší ekonomickou situací či politikou, ale statisticky.
Dále, nezaměstnanost je živnou půdou vysokého stupně práce načerno, která je pro zaměstnavatele lukrativní, ale nevýhodná pro kvazizaměstnance a pro stát, který přichází o daňové a pojistné odvody, ale vyplácí neopodstatněné sociální dávky. Rádoby hledání podpory zvyšování zaměstnanosti formou flexibility pracovní síly rozšiřuje nekolidující zaměstnávání či nelegální švarcsystém, což rovněž vede ke snižování odvodů, jak daňových, tak pojistných, do veřejných rozpočtů. Nabízí se tedy otázka, kde má stát brát na podporu nejenom nezaměstnaných, ale také na podporu zaměstnávání, když jak zaměstnanci, tak zaměstnavatelé chtějí odvádět méně a méně a čerpat více a více.
Nezaměstnanost je také příčinou zvyšování intenzity práce, a dokonce nedodržování pracovních smluv, neboť nemálo lidí nemá proplacenou ani celou svou odpracovanou pracovní dobu a mají strach se domáhat u zaměstnavatele svých práv, zakotvených v okleštěném pracovním právu, či podat tuto informaci na inspektoráty práce.
Nezaměstnanost způsobuje v České republice také vysoký roční pracovní fond zaměstnance, který činí přes 2 000 hodin, na rozdíl od evropské patnáctky, kde činí tento roční pracovní fond na jednoho pracovníka 1 500, maximálně 1 700 hodin. Jenže u nás nemáme tak dlouhou dovolenou, tolik svátků a zkrácené úvazky domácnosti neuživí. Tam ano.
Jak zde bylo řečeno, práce se musí vyplácet, a to zaměstnanci i zaměstnavateli. Ale u nás se ono vyplácení často nahrazuje legislativními, případně i finančními dotacemi státu a zvyšováním ždímání zaměstnanců. Není přece normální, aby zaměstnaný občan, často i státní zaměstnanec, který pracuje na plný úvazek, měl díky nízké mzdě nárok na státní sociální podporu.
Proto je tak nutné optimálně nastavit relaci mezi průměrnou a minimální mzdou, mezi minimální mzdou a minimálním důchodem, mezi minimální mzdou a životním minimem a mezi minimální mzdou a existenčním minimem a postupně, jak zde o tom hovořil kolega Zavadil, přibližovat průměrnou cenu pracovní síly průměrné ceně v Evropské unii. Nízké mzdy vedou k omezování kupní síly a pak samozřejmě i k nízkým maržím obchodníků, protože když je kupní síla malá a nekupuje se, tak se i ten obchodník snaží. A jsme v začarovaném kruhu, který je nutno přeseknout, a to i přes odpor zaměstnavatelů, neboť koneckonců, filozoficky řečeno, to bude výhodné nakonec i pro ně. ***