(17.00 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Takže oni mají tu možnost, my ji nabízíme a v této chvíli jakkoliv se jim samozřejmě nezamlouvá to, co se tam děje, tak to nevede k tomu, že by masově, nebo že by vůbec viděli jediné řešení v tom, že se sem vrátí. To je podle mě rámec situace a byl bych rád, kdyby to bylo respektováno, protože nikdo v této chvíli nemá více informací a nemá podle mě v tomhle dokonalejší představu než my a nikdo nám nemůže odnikud z ciziny říkat, jak si tam Češi žijí. To víme my nejlépe. Na tom prostě stojím.
Další věc, kterou bych řekl. Slyšel jsem Vojtěcha Filipa, který se ptal: "Kdo z vás, kdo byl v Kyjevě, tak tam mluvil o parlamentních volbách?" Na to mohu odpovědět velmi jednoduše. Když jsem byl v Kyjevě se slovenským ministrem Miro Lajčákem a s Jánosem Martonyim, ministrem Maďarska, tak jsme v této trojici ministrů, když jsme mluvili s premiérem Jaceňukem, součástí toho bylo, že jsme po něm všichni unisono chtěli, ať se udělají volby. A chtěli jsme garantovat volby prezidentské i parlamentní! Speciálně jsme mluvili o parlamentních volbách. Bylo to tématem všech významných jednání, včetně jednání, které jsme měli s premiérem Ukrajiny. V tomhle jsme také vnímali to, že podobný postup, pokud by nově zvolený prezident připravil volby na podzim, by byla nejlepší cesta, jak Ukrajinu stabilizovat.
Na druhé straně mi dovolte, abych řekl, že nemohu souhlasit s formulací: "Kdo z vás podporoval fašistický puč na Majdanu?" Vysvětlím proč. Protože fašistický puč by znamenal, že se k moci dostali fašisté. A já vám mohu, přátelé, říci, že jsem si pečlivě procházel životopisy a reference na všechny ministry Jaceňukovy vlády. Protože když tam jezdím a jednám, s některými poměrně pravidelně, tak bych nechtěl sakra jednat s žádným fašistou! A já vám říkám, že jsem mezi žádným z těch ministrů nenašel v jeho životopise, v údajích, které jsem o něm sehnal, to, že bych si řekl, že to je člověk, který se zapletl s nějakou protofašistickou organizací a podobně. Nenašel jsem takového. Kdybych to věděl, tak jsem si to přinesl. Mám to zpracované jako text - všechny ministry Jaceňukovy vlády. Mám tam jejich analýzy. A mohl bych vám tady číst jednoho po druhém. A ptal bych se vás "řekněte mi toho, o kterém můžete říct, že se zapletl", a chtěl bych slyšet to jméno. Já jsem ho nenašel! Proč říkáte fašistický puč, když to nejsou žádní fašisté? Samozřejmě my víme, že jsou na Ukrajině tendence - banderovci, že jsou tam tahle protofašistická hnutí. Když se podíváte na preference, tak v preferencích tyto nebezpečné pravicové složky mají 2-3 % preferencí. Tohle jsou čísla. Opakovaně jsem se s nimi seznamoval - 2-3 %. Je to realita situace. Když se podívám vedle do Německa, kolik mají neonacisté v Německu, v Sasku a podobně - mají tuším 7 %. Takže to je všechno minulost, která tady je, ale já nemohu prostě souhlasit s tím, aby se řeklo, že celý Majdan je fašistický. To je přece, přátelé, nesmysl!
Já jsem hluboce přesvědčen, že většina lidí, kteří manifestovali na Majdanu, byli lidé, kteří byli znechuceni poměry na Ukrajině, znechuceni způsobem, jak se tam vládlo, znechuceni korupcí, která tam fungovala tak, že za místo náměstka ministra se platily 2 miliony eur, že se dokonce platily úplatky za to, že se chtěl člověk dostat na školu, prakticky všude. Tenhle systém země prožrané korupcí byl něco, co je znechucovalo podobně, jako nás znechucoval režim před listopadem 1989. Jenomže to tam je pravděpodobně dneska v něčem dramatičtější a tristnější. A tihle lidé říkali "ne!" a bylo jich tam zřejmě nejvíc. O tom jsem hluboce přesvědčen. A že tam byly i skupiny, na které vy narážíte, zřejmě bychom je tam našli. Já to nezpochybňuji. Ale neříkejme, že to byl fašistický Majdan. Mně tohle připadá, že je hluboce nefér vůči studentům a všem těm, kteří tam někde v kavárnách četli verše každý večer a předčítali si Tarase Ševčenka a podobně. To sakra žádní fašisté nebyli! Tak to nezjednodušujme. Mně se nelíbí ten způsob, jak se to všechno zjednodušuje. Já se snažím ve svých vystoupeních být pokud možno přesný. Věci, které často nejsou černobílé, nezjednodušovat. A přál bych si, abychom to nedělali ani my. Protože mi připadá, že se zjednodušováním se nikam nedostaneme.
Já jsem vám tady dnes řekl, že si myslím, že problém tohoto konfliktu je samozřejmě také v tom, že tady je veliká míra nedůvěry na obou stranách. Je tady velká míra nedůvěry, někdy si dokonce myslím, že tady existuje i jisté nedorozumění. Protože si naprosto nevěří, tak si podsouvají důvody a podobně. To je špatná atmosféra, ve které se těžko dosahuje dohody. Ženeva dopadla špatně, ale já nechci o někom říkat, že není způsobilý na to, aby zasedl ke stolu. O nikom nebudu dopředu říkat, že je podvodník, protože nevidím jinou cestu pro Ukrajinu než to, aby se znovu vytvořila sestava, která si sedne u stolu a bude z toho hledat diplomaticky cestu ven. A domnívám se, že Evropa v této chvíli může udělat dlouhodobě jedinou věc. Evropa musí být schopna, jak tady bylo řečeno, věci jasně, přesně, nezkresleně formulovat, být schopna se sjednotit na tom, co o tom jako členské země Evropské unie říkáme, a odpovědět na to politikou, která bude jednoznačná a srozumitelná. Já se domnívám, že ať se děje na našich hranicích cokoliv, dlouhodobě bude důležité, jak Evropská unie ve všech krizích obstojí, jestli dokážeme reagovat na krizi, ekonomickou i politickou krizi s Ukrajinou. Jak silní z toho vyjdeme, to rozhodne o našem osudu, stejně tak nejen Evropy, ale i České republiky.
Já bych se chtěl podílet na vytváření silného jednotného názoru Evropské unie i v situaci takové politické krize, jako je na Ukrajině. Proto se snažím být opatrný a přesný. Nevím, jestli se mi to daří, ale děkuji Sněmovně, pokud mi v tom pomůže. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi. Zahajuji rozpravu podrobnou, do které v tuto chvíli eviduji přihlášku paní poslankyně Konečné. Prosím, paní poslankyně, máte slovo. Po ní pan poslanec Pavel Holík.
Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji, pane místopředsedo. Kolegyně a kolegové, dovolte mi, protože jsem nechtěla zneužívat své role zpravodaje, abych nebyla poučována, abych krátce zdůvodnila, že jsem moc ráda, že jsme měli vůbec možnost vyslechnout nějaké stanovisko české vlády, potažmo v zastoupení pana ministra zahraničních věcí. To bylo přesně to, co jsme žádali, protože ono opravdu, a myslím si, že to byla velká chyba české diplomacie, tady bylo pět dnů mlčení po tom, co se dělo. A to by se nám stávat, byť jako střední zemi, nemělo a měli bychom se k těmto věcem vyjadřovat minimálně stejně silně, jako se k nim vyjadřujeme kdekoliv jinde na světě. To byl také důvod, proč jsme chtěli tuto debatu otevřít. Já se nechci vyjadřovat k tomu, jak ji někteří kolegové zneužili pro vlastní ambice, případně řešení různých zpravodajských či jiných zpráv, ale my jsme opravdu chtěli, abychom o této věci mohli mluvit.
Já tedy, protože můj kolega ze sociální demokracie po dohodě navrhne usnesení, které odsuzuje tuto situaci, jak jsme si to přáli, ale nechci to kopírovat, tak ještě navrhnu jedno usnesení, a to je to, o kterém jsem mluvila na závěr a o kterém vlastně mluvil i pan ministr zahraničních věcí, a to je role OBSE v celé této záležitosti: "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky žádá vládu České republiky, aby vyzvala členské státy Evropské unie i Ruskou federaci k uznání arbitrážní role OBSE ve věci řešení konfliktu na Ukrajině." Já si opravdu myslím, že v tuhle chvíli jinou nezávislou mezinárodní organizaci, kterou by mohly respektovat všechny zúčastněné strany, nemáme. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Konečné. S přednostním právem pan ministr zahraničních věcí. Prosím, pane ministře.
Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Jenom možná krátce řeknu, že jsem se včera veřejně vyjádřil k tomu, co se odehrálo v Oděse, ale beru to jako takové připomenutí, abych to možná činil příště ještě zřetelněji. A také jsem počítal s tím, přiznám se, že se to bude projednávat ve Sněmovně, a domníval jsem se, že nemá cenu dělat tiskovou konferenci, a počítal jsem s tím, že ve Sněmovně bude příležitost to zopakovat. Na druhé straně, pokud je zájem, aby veřejnost tyto věci jasně za Českou republiku slyšela, s tím v zásadě souhlasím, a proto s tím zase nechci moc polemizovat. Budu příště ještě jednoznačnější a budu se snažit to šířit ještě rozsáhleji - stanoviska za Českou republiku k podobným situacím.
Co se týče role OBSE, jenom připomenu, že co se týče toho, co se odehrálo v Kyjevě, tak pokud vím, že ukrajinská vláda sama souhlasila s tím, aby se využil Mezinárodní trestní tribunál pro řešení toho, co se odehrálo v Kyjevě. Tím jenom připomínám, že to je další možnost, která je v takovém případě, pokud by Ukrajina v tomto souhlasila. Já jsem k usnesení zdrženlivý proto, že si myslím, že by bylo dobré znát stanovisko Ukrajiny. ***