(16.40 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní zpravodajce. Pana ministra ještě požádám o strpení, protože nejdříve přečtu dvě omluvy. Z dalšího jednání se omlouvají paní ministryně Věra Jourová od 19.15 do konce jednání a pan místopředseda vlády Bělobrádek od 17.30 - oba z pracovních důvodů.
Pokud jde o harmonogram, tak nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Ludvík Hovorka, pak s přednostním právem pan ministr Svatopluk Němeček a pak pan poslanec Miroslav Opálka. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych se jenom dotkl zmiňovaného rozhodování Ústavního soudu, ale ještě toho prvního v roce 2008. Tehdy Ústavní soud rozhodoval a také názor ústavních soudců se vyvíjel. Ačkoliv to nejdříve vypadalo, že to shodí úplně, tak potom se to obrátilo a rozhodnutí bylo myslím 8:7 ve prospěch toho, že návrh zákona byl v podstatě shledán ústavním, ale Ústavní soud se vyjádřil, že do budoucna, pokud se ukáže, že regulační poplatky jsou velkým zatížením pro hospitalizované, se tím bude znovu zabývat, a k tomu vlastně potom došlo následně v minulém roce. Jenom to chci uvést na pravou míru. Tehdy jsme také v diskusích zaznamenali to, že se často upozorňovalo, že pokud Ústavní soud zruší tuto část tehdejší reformy nebo zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů, tak shodí celou reformu. I toto se vlastně objevovalo v diskusích kolem rozhodování Ústavního soudu. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ludvíkovi Hovorkovi. Nyní pan ministr Svatopluk Němeček. Pořád jsme v obecné rozpravě. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr zdravotnictví ČR Svatopluk Němeček Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já jsem si pečlivě zaznamenával všechny připomínky, náměty, eventuálně dotazy, které k této rozpravě zazněly, a chtěl bych na ně odpovědět, budu-li schopen.
Nejprve začnu připomínkami paní zpravodajky poslankyně Markové. Zazněla tam připomínka, že tento návrh je svým způsobem řešením akutní situace. Je tomu tak. Chybí zde kompenzace a dlouhodobé řešení pro příští roky a eventuální řešení dalších poplatků. To je pravda. My jsme tu záležitost, kterou cítíme jako urgentní, kterou jsme zdědili, a tady chci jenom trošičku reagovat na to, co tady zaznělo - my teď nerušíme hospitalizační poplatky, my ani jako vládní koalice jsme je nezrušili, zrušil je Ústavní soud s účinností k 1. 1. a my jsme se v koaliční smlouvě zavázali, že tyto poplatky nebudeme znovu zavádět a že je budeme zdravotnickým zařízením kompenzovat. Nemohu nést zodpovědnost za to, že v loňském roce, eventuálně prostě jindy, když někdo má jiný politický názor na poplatky, a já to respektuji, je to legitimní, tak bylo asi na místě nějakým způsobem situaci řešit jinak. Byť si myslím, že je správné, že poplatky nejsou, a nemyslím si, že měly regulační efekt.
Ale vrátím se ještě k připomínkám paní zpravodajky. Zaznělo tam, že může být jistý problém v tom, že zálohy, které v letošním roce budou, jsou podle vykázané péče za rok 2013 a v roce 2014 se situace mohla změnit. Ano, je to pravda. Nicméně v tomto se to neliší od jiného způsobu vykazování ostatní péče. Chtěli jsme najít nějaký relativně jednoduchý mechanismus, který umožní rychlé řešení, a v roce 2015, pokud se to u některého zdravotnického zařízení, a nepředpokládám, že jich bude mnoho, a nepředpokládám, že rozdíly budou zásadní, se to vyřeší v rámci normálního řádného vyúčtování, jak jsou termíny vyúčtování péče od zdravotních pojišťoven.
Další poznámka, která byla, že je to svým způsobem nerovnoměrné, to znamená v červenci dostanou zdravotnická zařízení 7/12 a zbytek pak po měsících. Ano, ten náklad tady bude, pro zdravotní pojišťovny je jednorázový, nicméně bude to zhruba jedna miliarda a něco. A myslíme si, že v tom objemu by si s tím zdravotní pojišťovny v rámci cash flow prostě měly poradit.
To, co tady říkal pan poslanec Štětina, že zdravotní pojišťovny v jistém okamžiku mají na účtech až 20 mld. korun. Je to pravda. Nicméně je tady třeba vzít dva argumenty. Za prvé, Všeobecná zdravotní pojišťovna a s ní i ty ostatní mají předsunutou platbu právě z hlediska vyrovnaného cash flow, a kdybychom toto odečetli, tak mají zhruba peníze na měsíční platbu, což si nemyslím, že je nějaká závratná rezerva. Za druhé, nechtěli jsme to udělat dříve, protože jsme nechtěli riskovat to, že se opravdu pojišťovny dostanou dlouhodobě do nějakého problému s platbami a začnou prodlužovat splatnosti zdravotnickým zařízením.
To, co tady zaznělo od pana poslance Svobody, tady jsem již zčásti reagoval na to, že to nerušíme, ale já tady respektuji, že politická pravice určitě bude mít jiný názor na regulační poplatky než levice. Chápání je celkem jednoduché. Vždycky to nakonec zaplatí občan a daňový poplatník. V případě, že budeme uplatňovat regulační poplatky, tak to zaplatí nemocný občan. V případě, že to budeme platit ze státního rozpočtu, to jest z daní, to zaplatí všichni. A my tady prostě držíme princip, že zdraví by měli být solidární s nemocnými, ale rozumím tomu, že názor bude jiný a asi vás nepřesvědčím.
Dále tady zaznělo, že jde možná o jakousi nedovolenou preferenci nemocnic. To si nemyslím, protože my tady prostě řešíme nemocnice proto, že u nich Ústavní soud tyto poplatky zrušil a právě nemocnice mají dneska výpadky příjmů. Jiní poskytovatelé tyto výpadky nemají. A pokud tato vláda, tato vládní koalice tyto poplatky rušit bude, jako že v koaliční dohodě to je, Ministerstvo zdravotnictví v nejbližší době předloží návrh zákona, který je ruší, tak budeme plánovat i kompenzace těmto poskytovatelům, protože podle mého názoru je fér, aby když politická reprezentace učiní nějaké rozhodnutí a odejme někomu nějaké příjmy, tak by je měla kompenzovat.
K panu poslanci Hegerovi, k tvrzení, že poplatky regulují a jsou potřebným příjmem. S tím druhým tvrzením souhlasím, s tím, že regulují. Když se podíváme na data, a já jsem se díval na celou časovou řadu od doby zavedení těchto poplatků až do doby, než je Ústavní soud zrušil, tak je regulovaly a měly vliv na spotřebu péče první rok až dva. Poté v podstatě regulační efekt přestal fungovat. Já sice chápu argument, že i doma musí lidé platit náklady za jídlo, energie a podobně, ale myslím, že sto korun, které Ústavní soud zrušil, je pro část lidí s nízkými příjmy velkou zátěží, že třeba aby starší člověk po mozkové mrtvici, který musel několik měsíců být v léčebně dlouhodobě nemocných, každý měsíc platil 3 tis. korun, k tomu doma platil zálohy na nájemné, za služby, tak jsem přesvědčen, že toto prostě byl problém z hlediska dostupnosti péče. Ale souhlasím s tím, že je třeba plánovat mechanismy proti zneužívání péče, že je třeba řešit pomezí zdravotní a sociální péče, že je třeba nastavit pravidla pro dlouhodobou péči. Současné vedení ministerstva chce navázat na záměry předchozích, co se týče nějakých změn v dlouhodobé péči, a tady v tomto se určitě shodneme. V poplatcích asi nikoliv.
K panu poslanci Hovorkovi, že v letošním roce to je 2,1 mld. a to je přesně suma, která bude chybět nemocnicím, a v příštím roce je to 2,1 plus 2,1 a je to právě jeden ze zdrojů, který plánujeme, že by mohl být použit jako kompenzace ambulantním poskytovatelům, pokud tato Sněmovna a Senát rozhodne o tom, že tyto poplatky budou zrušeny, a my jako Ministerstvo zdravotnictví toto předložíme.
Zaznělo tady, že v minulosti byly zrušeny poplatky praktickým lékařům pro děti a dorost a nebyly kompenzovány a že by se stávající ministerstvo mělo cítit vázáno sliby minulých ministrů. V obecné rovině řeknu, že se necítím vázán sliby minulých ministrů, protože prostě sliby každého ministra a každé vlády jsou sliby této vlády, ale vidím u praktických lékařů pro děti a dorost, že se tady stala jistá nespravedlnost, a v rámci možností, které máme, se to budeme snažit napravit, byť jsme to nezpůsobili. ***