Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Petr Gazdík)

36.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení
souhlasu s ratifikací změna Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě
Organizace spojených národů o změně klimatu, Rámcová úmluva
Organizace spojených národů o změně klimatu a Kjótský protokol
k Rámcové úmluvě Organizace spojených národů o změně klimatu
/sněmovní tisk 79/ - druhé čtení

Prosím pana ministra životního prostředí Richarda Brabce, aby se ujal slova. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec Dobrý večer, vážený pane předsedající, dámy a pánové. Na Kjóto jsem tu já. Počkal jsem si na to až do pozdních hodin. O to budu stručnější.

Česká republika je smluvní stranou úmluvy od roku 1994 a smluvní stranou protokolu od roku 2005 a změna Kjótského protokolu byla přijata na sklonku roku 2012. Tato změna spočívá ve vymezení nových závazků ke snížení emisí skleníkových plynů pro ekonomicky vyspělé státy, které mají být splněny do roku 2020. Smyslem tohoto opatření je přispět ke stabilizaci koncentrace skleníkových plynů na úrovni, která by umožnila předejít výrazně negativním dopadům na životní prostředí. Přijatý redukční závazek plně odpovídá cíli, který je dán předpisy Evropské unie v rámci tzv. klimaticko-energetického balíčku. Chtěl bych zdůraznit, že tento závazek redukční je Českou republikou plněn bez problémů.

Změna Kjótského protokolu nebude vyžadovat změnu platné právní úpravy České republiky v uvedené oblasti a rovněž nebude mít dopad na státní rozpočet, veřejnou správu ani podnikovou sféru.

Děkuji vám za pozornost a prosím o podporu této ratifikace. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi a prosím zpravodaje zahraničního výboru pana poslance Václava Zemka, aby odůvodnil usnesení výboru, které vám bylo doručeno jako sněmovní tisk 79/1. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Václav Zemek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové hezký podvečer. Já bych si dovolil přečíst usnesení. Zahraniční výbor na své schůzi 4. března doporučuje Poslanecké sněmovně přijmout následující usnesení: "Poslanecká sněmovna dává souhlas k ratifikaci změny Kjótského protokolu a Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu, Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu a Kjótský protokol k Rámcové úmluvě Organizace spojených národů o změně klimatu." Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu zpravodaji. Otevírám rozpravu, do které eviduji přihlášku pana poslance Stanjury, po něm pan poslanec Kalousek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já si myslím, že zrovna u tohoto bodu bychom to neměli odbýt tím, že už je relativně pozdě a rychle rychle.

Pan ministr říkal, že bezproblémově plníme závazky. To není pravda. Každý měsíc na faktuře za energii občané i firmy platí za tyto závazky a tyto nápady. Mě by zajímalo, zda tento protokol ratifikovala Čína, Indie, Spojené státy a podobně, abychom to jenom tak neodbyli, protože podle mě tohle to, řekl bych, až šílenství vede k tomu, že konkurenceschopnost ztrácí Evropa jako kontinent a jako kdysi vedoucí hospodářská velmoc. A pořád si s tím nedáme pokoj. Víte, že v minulých týdnech či měsících projednával Evropský parlament nový klimaticko-energetický balíček a nové energetické cíle, které pokud by prošly, tak možná zase budeme říkat, že plníme bez problémů, ale budeme znova platit mnohem více a budeme neustále doplácet na obnovitelné zdroje.

Takže si nemyslím, že bychom to měli projít takhle formálně a říct - všechno v pořádku. Chtěl bych, aby pan ministr se k tomu vyjádřil podrobněji, i k tomu, kdo to ratifikoval, kdo ne, kdo to dodržuje, kdo to nedodržuje, abychom nebyli papežštější než papež a aby opět ty dopady nedopadaly na naše firmy a na naše občany. A protože jsem z Moravskoslezského kraje, tak vždycky uvádím jako příklad, co si vyjednala Polská republika za výjimky při vstupu do Evropské unie. Například to, že i továrny, které stojí kousek za hranicemi, a díky převažujícímu směru větru stejně to znečištění jde k nám a naše podniky, které jsou jejich přímí konkurenti, mají mnohem přísnější normy a my ještě mnohdy chceme nad to, co nám Evropská komise diktuje, ještě ty normy zpřísňovat. Čímž samozřejmě vyrábíme konkurenční nevýhodu pro naše firmy, čímž samozřejmě přicházíme o pracovní místa. A dlouhodobě se s tím potýká už mnoho vlád. Myslím, že tato vláda se bude potýkat s neochotou Polské republiky z této výjimky slevit a jít na stejné ekologické limity jako my. A my jsme si vyjednali v přechodném opatření sníženou DPH na dětské pleny. Tak sami porovnejte, která vláda, která to vyjednávala, myslím, že tehdy byl nějaký Pavel Telička, co bylo pro hospodářství a zaměstnanost důležitější a co méně.

Ale opravdu apeluji na to, abychom k tomu vedli podrobnou debatu, aby tady za pár let, až tady budou sedět jiní poslanci, neříkali, jako já říkám, jak jste mohli hlasovat o podpoře obnovitelných zdrojů v roce 2005, téměř všichni tedy kromě mých kolegů z mé politické strany, abychom se nedostali do stejné situace. Takže to, že je teprve 19.55, by nás nemělo odvrátit od podrobné debaty, a ne to mechanicky zvládnout, protože zahraniční výbor nám doporučil. Já bych skutečně chtěl vidět ty dopady na nás, na signatáře, a jakou výhodu konkurenční mají ti, kteří mezi signatáře této dohody z Kjóta nepatří. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Stanjurovi. Další řádně přihlášený je pan poslanec Miroslav Kalousek, po něm pan ministr. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, já nemám sebemenší pochybnost o upřímných slovech pana ministra, nicméně jedná se o mimořádně důležitou mezinárodní smlouvu prezidentského typu a domnívám se, že bychom se měli zamyslet nad tím, zda je v plném souladu, nebo není v plném souladu s naším ústavním pořádkem. A tady jsem přesvědčen, že je potřeba si uvědomit, co je součástí našeho ústavního pořádku a naší demokracie, kde klíčovým kamenem je Listina základních práv a svobod. (V sále je silný hluk.)

Tedy neopomeňme, že Listina základních práv a svobod byla vyhlášena usnesením předsednictva České národní rady součástí ústavního pořádku České republiky. Uvedeným vyhlašovacím aktem České národní rady byla jen znovu vyjádřena skutečnost ústavně založená v článku 3 a v článku 112 Ústavy České republiky. Těmito ustanoveními byl do pojmoslovení české ústavy zaveden výraz "ústavní pořádek", chápaný jako ústavní řád, tedy soubor předpisů, ústavních zákonů, tvořících Ústavu České republiky. Při svém přijetí Listina základních práv a svobod byla uvozena ústavním zákonem číslo 23/1991 Sb. ze dne 9. ledna 1991 a označena jako ústavní zákon přijatý Federálním shromážděním České a Slovenské Federativní Republiky, ústavní zákon číslo 23/1991 Sb. Podle článku 112 -

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já se omlouvám, pane poslanče. Myslím, že čtete velmi závažný text a prosím kolegy poslance a kolegyně poslankyně, aby se ztišili, aby pokračovali, až se ctěná Sněmovna ztiší. Děkuji vám.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji vám, pane předsedající. Bylo to od vás velmi ohleduplné. Na druhou stranu těm kolegům, kteří se teď již cítí unaveni, jsem ochoten slíbit, že to nafotím, naskenuji a pošlu jim to mailem.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: To je od vás velmi ohleduplné. Děkuji.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Nicméně jsem přesvědčen, že to musí zaznít v celém rozsahu zhruba asi 520 stran textu. (Smích a potlesk části poslanců.)

Ústavní zákon číslo 23/1991 Sb. podle článku 112 odst. 3 Ústavy České republiky zůstal součástí českého právního řádu, ale má nadále pouze sílu zákona. Z toho důvodu platí jeho ustanovení, pokud nebyla změněna či zrušena Ústavou České republiky nebo později jiným zákonem, a mohou tedy vedle jejich norem obstát. Vyhlašovací věta tohoto usnesení předsednictva České národní rady navazuje na uvozovací větu ústavního zákona číslo 23/1991 Sb., jíž byla Listina základních práv a svobod prohlášena za ústavní zákon proklamací o jejím zařazení do ústavního řádu České republiky.

Akt vyhlášení předsednictva České národní rady nemohl ovlivnit, nebo chcete-li změnit, právní sílu Listiny a její předchozí označení jako ústavního zákona, ale ani její postavení zakotvené již v Ústavě České republiky. To by příslušelo tehdy jen České národní radě a jen formou ústavního zákona. (Někteří poslanci ČSSD se pobaveně a významně usmívají. Poslanci ANO postupně odcházejí ze sálu, až jejich lavice zůstávají prázdné. ) Tato věta proto toliko deklaruje zařazení listiny mezi předpisy, patří do Ústavou nově zavedeného pojmu ústavní pořádek, jak byl založen Ústavou, a zdůrazňuje její význam.

Součástí ústavního pořádku, tedy souboru norem ústavního charakteru, chcete-li ústavního řádu, mohou být jenom zákony ústavní.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já se omlouvám, pane poslanče. Jednak prosím ctěnou Sněmovnu, aby se opět ztišila. Jednak vás prosím, abyste si mikrofon dal blíže k ústům, aby váš mohutný hlas zněl jasněji, což odpovídá ústavní listině práv a svobod, kterou čtete. Děkuji.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Já se velmi omlouvám, pane předsedající. Pokud tedy máte za to, že Poslanecká sněmovna mě neslyšela, pokládám za nezbytné vzhledem k závažnosti textu vzít to znovu od začátku. (Pobavený smích z lavic KDU-ČSL.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Název tohoto ústavního zákona, tedy Listina základních práv a svobod, vyjadřuje, že práva a svobody v tomto předpisu obsažené ústavodárce považuje za základní práva a svobody. Vyhlašovacím aktem předsednictva České národní rady se vyjádřilo, že je za základní práva a svobody prohlašuje znovu tento orgán vznikající samostatné České republiky. Tímto vyhlášením se nic nezměnilo na skutečnosti, že Listina je součástí ústavního řádu platného v České republice nepřetržitě od přijetí ústavního zákona číslo 23/1991 Sb. Nestala se jí ale až vyhlášením části jedna z roku 1993 Sbírky zákonů - srovnej s § 5 zákona 545/1992 Sb. -, ale právní význam tohoto vyhlašovacího aktu je toliko deklaratorní a je třeba je vykládat tady - prosím, ta skutečnost, že právní výklad těchto článků, které jsem teď citoval, je toliko deklaratorní, já pokládám za klíčový ve vztahu ke Kjótskému protokolu. (Poslanec Kalousek zdviženým prstem podtrhuje význam svých slov.) Tady prosím, abychom si uvědomili tu konfrontaci, do jaké míry je tam věcná vazba a do jaké míry je to toliko deklaratorní.

Právní význam tohoto vyhlašovacího aktu - znovu opakuji - je toliko deklaratorní a je třeba jej vykládat s ohledem na oprávnění předsednictva České národní rady v té době a na příslušné ustanovení zákona o Sbírce zákonů 143/1968 Sb. v tehdy tedy ještě platném znění.

Nového vyhlášení československých ústavních zákonů, jež se staly součástí ústavního pořádku České republiky, nebylo třeba ani potom ani v jiných případech.

Preambule Listiny základních práv a svobod podle vůle ústavodárce nemá být jen proklamací, ale formuluje nejvýznamnější principy a zdroje základních práv a svobod jako práv přirozených a neporušitelných. Podle zpravodajské zprávy vyjádření přirozenosti těchto práv a svrchovanosti zákona v preambuli má vytvořit spolehlivý základ právního státu, v němž jedině člověk může rozvinout svou osobnost. (Poslanec dává důraz na svá slova hlasem i gesty pravou rukou.) Z tohoto hlediska je třeba posuzovat právní význam této preambule. Je neoddělitelnou součástí Listiny, pod jejímž označením je publikována. Vykládat je ji třeba nepochybně i v souvislosti s preambulí Ústavy České republiky.

K významu preambule v ústavním textu - viz blíže komentář, se kterým vás seznámím někdy tak po čtvrté hodině ranní (smích z lavic napravo, u jiných poslanců spíše údiv), byl připraven ve Federálním shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky. Na základě tohoto znění připravily Česká národní rada a Slovenská národní rada své návrhy. Návrh České národní rady byl předložen jako tisk 331. (Obrací směrem k ministrovi.) Pane ministře, to je důležitá informace prosím. Návrh Slovenské národní rady jako tisk 330. V žádném z těchto parlamentních tisků se nepředpokládala existence uvozovacího zákona. Teprve v parlamentním tisku číslo 392, jehož obsahem je zpráva výborů ústavněprávních Sněmovny lidu a Sněmovny národů, je oddělen uvozovací zákon od Listiny. Parlamentní tisky 331 ani 392 neobsahují důvodovou zprávu.

Pane kolego Dolejši, prosím, mohl byste řvát poněkud méně? (Směrem k hloučku stojících poslanců.) Já bych rád Poslaneckou sněmovnu seznámil s poměrně důležitými ústavněprávními konsekvencemi.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já poprosím o klid ve sněmovně. Děkuji. Prosím pana poslance Kalouska, aby pokračoval, až tu bude klid. Děkuji.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: No tak to bych asi nezačal vůbec. (Hlasitý smích v sále.) Ale přesto děkuji za tu snahu.

Důvodová zpráva však (pokračuje se smíchem v hlase) byla připojena k původnímu návrhu ústavního zákona vypracovaného ve Federálním shromáždění a značně ovlivnila důvodovou zprávu obsaženou v návrhu Slovenské národní rady, podepsanou předsedou Slovenské národní rady Mikloškem, z listopadu 1990. Neporušovatelnost - promiňte, prosím - neporušitelnost přirozených práv člověka, práv občana a svrchovanost zákona vyjadřuje přirozenoprávní koncepci lidských práv, jak byla již obsažena v Deklaraci práv člověka a občana ze srpna 1789 a v jejích myšlenkových tradicích. V souladu s tím stát lidská práva uznává, prohlašuje jejich nezcizitelnost a nepromlčitelnost. Uvedené principy se pojmově nevylučují, ale doplňují. Bez svrchovanosti zákona by se zásady přirozeného práva nestaly závaznou součástí ústavního systému. Neporušitelností těchto práv se vyjadřuje vůle, aby práva a svobody v listině upravené nebyly dotčeny ani budoucím ústavním vývojem a zůstaly trvale součástí právního řádu. Svrchovanost zákona - tím rozumíme vládu práva, pane poslanče Janulíku - v preambuli vyjádřená směřuje i proti svrchovanosti politických pokynů a ideologických postulátů a reaguje na minulou svévoli totalitní moci. Princip svrchovanosti zákona je tím prohlášen za jeden ze základů českého právního řádu a Listina se přihlašuje k týmž zásadám jako Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, tedy k hodnotám právního státu, jehož je princip svrchovanosti zákona pojmovým znakem.

Přirozená práva člověka podle tohoto pojetí existují nezávisle na rozhodnutí státu.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já se omlouvám, pane poslanče. Znovu musím požádat o zjednání klidu, poprosit poslance, aby se přestali fotit u řečnického pultíku, poslance ČSSD, aby si přestali bouchat hlasovacími kartami o stůl, a ty, kteří vedou zde své hovory, aby je přemístili do kuloárů. Děkuji vám.

Prosím, pane poslanče, pokračujte.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Vidíte, pane předsedající, a já jsem tak zabrán do svého principiálního výkladu, že jsem si vůbec nevšiml, že tohle se tady děje. (Smích z lavic napravo.)

Princip svrchovanosti zákona je tím prohlášen za jeden ze základů českého právního řádu a Listina se přihlašuje k týmž zásadám jako Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, tedy k hodnotám právního státu, jehož je princip svrchovanosti zákona pojmovým znakem. Přirozená práva člověka podle tohoto pojetí existují nezávisle na rozhodnutí státu. A právě takové pojetí parlament uznal a učinil je základním principem této Listiny. Tím, že stát v jednotlivých ustanoveních Listiny zaručil tato práva, zavazuje se také je chránit.

Uvedené principy navazují na obecně sdílené hodnoty lidství, jež mají dávné tradice, v poválečném období. Byly vyjádřeny ve Všeobecné deklaraci lidských práv přijaté Valným shromážděním Organizace spojených národů v prosinci 1948 jako jeho rezoluce. Později byly obsaženy zejména v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a v Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Význam má i odkaz na demokratické a samosprávné tradice našich národů. V českých zemích tyto tradice vznikaly již v době Rakouska, rozvíjely se v obecních i zájmových samosprávách, ve spolkovém i družstevním hnutí.

V Listině se vyjadřuje přesvědčení, že jen naplnění humanistických ideálů, jež působily při zrodu československého státu, a spolupráce s ostatními svobodnými národy je zárukou další existence naší státnosti. Listina základních práv a svobod reaguje i na trpké zkušenosti z dob, kdy lidská práva a svobody byly potlačeny. Od vzniku Československa tomu tak bylo v době tzv. druhé republiky, která ve snaze se přizpůsobit nacistickému Německu odvrátila se od demokratických základů, na nichž bylo Československo v roce 1918...

Pane poslanče Chvojko, opravdu se domníváte, že musíte tak nelidsky řvát? Nemohl byste přece jenom trochu tlumit -

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pane poslanče Chvojko, prosím, abyste zachoval klid. Pane poslanče Kalousku, prosím, abyste oslovoval poslance pouze mým prostřednictvím. Děkuji.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Vaším prostřednictvím, pane předsedající, si dovoluji požádat pana poslance Chvojku, jestli by nemohl řvát lidsky, pokud doteďka řval nelidsky.

Od vzniku Československa tomu tak bylo v době tzv. druhé republiky, která ve snaze se přizpůsobit nacistickému Německu - opakuji - odvrátila se od demokratických základů, na nichž bylo Československo v roce 1918 ustaveno. Potlačovala demokratické svobody a podporovala antisemitismus. Dalším takovým obdobím byla německá okupace, kdy českému národu hrozila již připravovaná genocida, která v prvé fázi postihla především židovské spoluobčany, a byla uplatňována teorie o nerovnosti lidských bytostí. Preambule má na mysli i další období po nastolení moci komunistické strany, která vykonávala vládu též prostředky potlačení přirozených občanských a lidských práv a nedbáním ústavnosti a zákonnosti, tedy v rozporu s principy, z nichž tato Listina vychází.

Zabezpečení práv a svobod není věcí jen jednotlivých států a jejich vlád, ale výsledkem odpovědnosti všech svobodných národů, které vyjadřují společné ideje v mezinárodních úmluvách uzavíraných v posledním desetiletí. Ani poukaz na odpovědnost současných generací vůči dalším pokolením za osud veškerého života na Zemi nemá mít jen proklamativní charakter. Vzhledem k prioritnímu významu Listiny pro tvorbu právního řádu se má stát tato formulace směrnicí pro činnost zákonodárců v této oblasti lidských práv, vyvolané obavou z ekologického ohrožení lidstva. Touto Listinou měl být učiněn rozhodný krok k tomu, aby se republika zařadila ke státům, které tyto hodnoty ctí a o jejich prosazení společně usilují. Preambule Listiny ideově navazuje na úvodní prohlášení ústavní listiny z roku 1920, kde se v témže duchu vyjadřovala vůle zavésti spravedlivé řády v republice, zajistiti pokojný rozvoj domoviny československé, přispěti k obecnému blahobytu všech občanů tohoto státu a zabezpečiti požehnání svobody v příštím pokolení.

Podobné inspirační zdroje obou listin v tomto směru jsou zřejmé z některých obdobných jiných formulací. Odlišné pojetí ve vztahu k zásadě svrchovanosti zákona vyjádřil Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí číslo 14/1994 Sb. K principu svrchovanosti zákona, založenému též na preambuli k Listině jako principu právního státu, se přihlásil Ústavní soud České a Slovenské Federativní Republiky ve svém nálezu ze 4. září 1992, spisová značka PL ÚS - pro neznalé ÚS je Ústavní soud - 5/92. Preambule Listiny základních práv a svobod je neoddělitelnou součástí ústavního textu. Principy v ní vyjádřené jsou ústavními zásadami závaznými pro zákonodárce při přijímání zákonů i pro Ústavní soud při výkladu všech zákonů a předpisů nižší právní síly. Cokoli, co je v zákonech obsaženo, ať v jejich částech normativních, nebo nenormativních, nemůže být v rozporu s principy obsaženými v této preambuli vztahující se k federativnímu uspořádání Československa, má-li právní řád tvořit jednotný a bezrozporný celek.

Principy vyjádřené v čl. 1 Ústavy České republiky jsou postaveny do čela obecných ustanovení i celé Listiny. Vztahují se tak na všechna práva a svobody v Listině obsažené a jsou i jejich východiskem. Svůj původ mají v ústavách severoamerických kolonií a navazují na formulace obsažené v čl. I Deklarace práv člověka a občana z 26. srpna 1789, jimiž představitelé francouzského lidu, kteří vytvořili Národní shromáždění, se rozhodli vyložit ve slavnostní deklaraci přirozená, nezcizitelná a posvátná práva člověka. V tomto článku se uvádělo: "Lidé se rodí a zůstávají svobodní a rovní v právech. Společenské rozdíly se mohou zakládat, jen pokud to žádá společenský prospěch." V čl. IV Deklarace vyjádřila, co rozumí svobodou člověka: "Svoboda spočívá v možnosti konat vše, co neškodí nikomu jinému. Tak výkon přirozených práv každého člověka má jen ty meze, které zabezpečují jiným členům společnosti užívání těchže práv."

Vyhlášení svobody člověka znamenalo zároveň odmítnutí poddanství a otroctví či jiné formy právní závislosti a nerovnosti mezi lidmi. Z toho hlediska principy svobody a rovnosti bezprostředně souvisely. Zakotvení těchto principů nalézáme od té doby v zákonech ústavních i ostatních v různých státech. Zůstaly v nich obsažené, i když přirozenoprávní teorie byla odmítána.

Jako základní zásadu lidských práv je po prožitcích druhé světové války vyjádřilo Valné shromáždění Organizace spojených národů ve Všeobecné deklaraci lidských práv a zakotvilo v článku 1. Prosím, cituji: "Všichni lidé se rodí svobodni a rovni v důstojnosti i právech. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství." (Slabý potlesk zprava.) Uvedené ustanovení Listiny navazující na preambuli se vztahuje na všechny lidi, každého člověka bez výjimky, ať je občanem České republiky, občanem jiného státu nebo osobou bez státní příslušnosti, prohlašuje základní principy postavení lidských bytostí svobodu a rovnost v důstojnosti a právech. Těmto principům má odpovídat celý právní řád a zabezpečovat soulad s nimi při uspořádání státu. Listina se k těmto principům přihlašuje. Ustanovení tohoto článku má tedy především význam ideové a politické deklarace, jež stanoví přirozenoprávní zdroj práv a svobod občanů, které nejsou darovány státem.

Rovnost lidí není v tomto ustanovení pojímána absolutně, ale ve vztahu k důstojnosti a právům. Nemůže být právě tak omezena žádným zákonem, neboť vyvěrá z lidské přirozenosti. Jakékoliv nadpráví, nebo chcete-li privilegia v oblasti lidských práv, právě tak jako diskriminace jednotlivce či skupiny jsou v rozporu jak s přirozenými principy lidství, tak s touto ústavní listinou. Rovnost v tomto pojetí se neomezuje na rovnost lidí před zákonem, ale v pojmu rovnosti v právech zahrnuje i rovnost před zákonem. To znamená, že normy právního řádu mají ukládat povinnosti nebo jiné nevýhody, například tresty, a poskytovat práva a jiné výhody všem za týchž podmínek stejně. Z tohoto hlediska nejde jen o vyjádření principu a programu, ale o platnou právní normu. Nemůže být přijat zákon, který by zvýhodňoval někoho v řízení před soudem nebo jiným orgánem nebo v přístupu k některým právům pro jeho pohlaví, rasu, náboženství, majetek, sociální postavení či původ. Rovnost v řízení před soudy je obsažena v článku 96 Ústavy a též před dalšími orgány v článku 37 odst. 3 Listiny. Výjimkou z plné rovnosti před zákonem jsou různé druhy imunity, jak jistě znáte, kolegové, i z vlastní praxe.

Pojem lidské důstojnosti je blíže vysvětlen v komentáři, se kterým vás seznámím opět při ranním kuropění.

Rovnost lidí v důstojnosti vyjadřuje skutečnost, že na území České republiky bylo šlechtictví a řády a veškerá práva z nich plynoucí, včetně takzvaných práv čestných, mezi které řadíme právo erbu, titulu a tak dále, zrušeny zákonem z 10. prosince 1918 číslo 61 Sb. Byly tím zrušeny výsady rodu spojené s označením zvláštní důstojnosti.

Rovnost lidí v právech je vyjádřena v zákazu diskriminace, který je obsažen dále v článku 3 odst. 1 Listiny, v řadě dalších ústavních norem i v mezinárodních smlouvách. Pojem lidské důstojnosti je ovšem obsahově širší, než je vyjádřen v oddíle 2 hlavy 8 trestního zákona.

Tak jsem přemýšlel, kdo mě ruší. Vy dva. (Obrací se za sebe k místu předsedajícího, kde spolu hovoří místopředseda Gazdík s předsedou Hamáčkem.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Já se omlouvám, pane předsedo. Předáváme řízení schůze, tak jsme si pouze vyjasňovali některé argumenty. Nicméně nechci rušit vznik Listiny základních práv a svobod v audioverzi. Takže prosím, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Odpusťte, pane předsedo, ale já jsem hluboce přesvědčen, že to, co jsem říkal, úzce souvisí s mezinárodní smlouvou České republiky a připojením se ke Kjótskému protokolu, protože fakt, zda je, či není Kjótský protokol v souladu s naším ústavním pořádkem, je poměrně velmi zásadní otázka a není proto od věci si některé klíčové otázky ústavního pořádku České republiky zopakovat.

Chtěl bych tedy vzhledem k tomu, co jste právě teď říkal, pane předsedo, zdůraznit, že nikdo podle našeho ústavního pořádku se nemůže stát dobrovolně, dokonce ani podle zákona otrokem či nevolníkem. Neplatná by byla i smlouva, jež by s těmito principy byla v rozporu. Například že bychom spolu uzavřeli smluvní vztah, že já vám budu otročit. Tato smlouva by zcela jistě byla zrušena, ať již u řádného, nejhůře u Ústavního soudu. Ani skutečnost, že tato práva nebyla i dlouhou dobu uplatňována nebo byla potlačována, nemění nic na jejich trvání, neboť nemohou být promlčena. Tady prosím, abychom si opravdu uvědomili, že tady se jedná o práva, která nemohou být promlčena. Tam není promlčecí lhůta a to bychom si u otázky všech lidských práv měli být dobře vědomi. Taková práva nemohou být žádným způsobem zrušena, a to ani právním předpisem jakékoliv právní síly, zákonem ústavním ani většinovou vůlí lidu vyjádřenou v referendu. Působí vůči každému a z toho vyplývá i povinnost každého nerušit ve výkonu těchto práv.

Obávám se, že ve výkonu těchto práv mě právě ruší členové vlády tady za mými zády. Vedle tohoto ustanovení...

Ne, koho to nebaví, tak do čtyř do rána já budu přednášet svůj referát, a pak můžeme pokračovat. (Poslanec Janulík přikyvuje, že ho to nebaví.) Já vám pane poslanče nijak nebráním v tom, abyste -

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pane předsedo, prosím, neoslovujte poslance napřímo, to za prvé. Za druhé, já budu pečlivě dbát na to, aby zde byla důstojná atmosféra a abyste mohl svůj referát v klidu dokončit, protože jak jsem řekl, audioverze Listiny základních práv a svobod je unikátní projekt, na kterém určitě budete mít velkou zásluhu. Prosím.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. V každém případě vaším prostřednictvím bych rád řekl panu poslanci Janulíkovi, že chápu, že ho to nebaví, a že nijak netrvám na tom, aby mě poslouchal. Nicméně já trvám na tom, že v této chvíli v souvislosti s Kjótským protokolem tento referát musím přednést, abychom se mohli rozhodnout všichni podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Listina svým názvem vyjadřuje, že obsahuje základní práva a svobody. Vztahuje se nepochybně na práva a svobody fyzických osob, ať již každého člověka nebo občana. Jen u nich lze mluvit o právech přirozených a nezcizitelných. Soudobé pojetí přirozených práv založené na Všeobecné deklaraci lidských práv vychází z toho, že všichni lidé se rodí svobodní a rovní v důstojnosti a právech. Svoboda a rovnost v tomto smyslu se pojí se zrozením lidí. Představa vyjádřená v jedné z předchozích variant návrhu Listiny, že se může vztahovat na osoby právnické, pokud to povaha vyjádřených práv dovolí, není akceptována. Není však vyloučeno, aby určitá práva právnických osob byla vyjádřena i v mezinárodních smlouvách. Takové stanovisko zaujal i Ústavní soud České republiky a vyplývá z § 72 zákona 182/1993 Sb. Nemůže však jít o práva přirozená, nabytá zrozením. Právnické osoby se rodí zpravidla smlouvou, aktem státu a podobně. Přesto některá ustanovení Listiny toto vymezení překračují.

Značný rozsah a různorodost práv a svobod v Listině obsažený a terminologická nedůslednost názvů jejich rubrik oddělujících jednotlivé části Listiny klade otázku, která práva a svobody jsou základními ve smyslu druhé věty tohoto článku, a uvedené atributy lze na ně plně vztáhnout, respektive která jimi svou povahou nejsou vzdor opačným formulacím v Listině. Druhá věta nepochybně navazuje na větu první a vztahuje se k právům lidským. V jednotlivých ustanoveních o právech a svobodách obsažených v Listině se jejich povaha práv nezcizitelných a nezrušitelných projevuje diferencovaně různým způsobem a mírou.

Takovou otázku si ústavní právo kladlo také v souvislosti s formulací všeobecných práv občanů státních v zákonu z roku 1867. Doktor Pražák vysvětloval jejich smysl v tom zaručit jistou míru svobody individuální, to jest nedotknutelnost přirozeného kruhu individua protivou ku svobodě politické, která nám značí co možná nejširší pozitivní účastenství národa v životě státním.

Za základní práva jsou v demokratických státech považována práva či nároky lidí vůči státu, která nenabývají soukromoprávní povahy, tedy subjektivní veřejná práva. Veřejným právem je jednotlivci propůjčeno oprávnění, aby od státu vyžadoval určité chování.

Přiznám se, že jsem mírně citově zasažen tím malým zájmem (sál je poloprázdný), a proto si dovoluji předložit procedurální návrh, ve kterém prosím, abychom hlasovali bez rozpravy, že přerušujeme tuto schůzi do 9 hodin zítřejšího dne. Prosím, pane předsedající, abyste o mém procedurálním návrhu dal hlasovat bez rozpravy.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ano, samozřejmě vyhovím vašemu návrhu, pouze přivolám kolegy do sněmovny. Pro ty, kteří se vracejí z předsálí, tak pouze upozorňuji, že pan poslanec Kalousek navrhl přerušení schůze do zítřejších 9 hodin.

 

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo souhlasí, aby schůze byla přerušena, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování má číslo 109. Přihlášeno je 127, pro 28, proti 54. Tento návrh nebyl přijat, prosím pokračujte.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: To mě duševně velmi občerstvilo. Děkuji vám, kolegové. Pochopil jsem, že o můj výklad je přece jenom stále zájem. (Potlesk, smích, pobavení a pokřik v sále.) Tedy můžeme pokračovat.

Za základní práva jsou v demokratických státech považována práva či nároky lidí vůči státu, která nenabývají soukromoprávní povahy, tedy subjektivní veřejná práva. Veřejným právem je jednotlivci propůjčeno oprávnění, aby od státu vyžadoval určité chování. Základní práva jsou zpravidla zakotvena v Ústavě a jsou tím závazná nejen pro výkon práva, ale i pro zákonodárce. V ústavách různých států jsou rozličně označována. Základní práva, základní práva a veřejné svobody, ústavně zaručená práva atd. Základní práva jsou nejen zábranou před zásahem státu, ale také závazkem státu k ochraně a zajištění základních práv. Vodítkem pro osvětlení pojmu základních práv a svobod mohou být i mezinárodní smlouvy, které vyjadřují shodu řady národů a států o tom, co rozumějí takovým standardům lidských práv platných univerzálně. Ale ani v nich nenalezneme vyčerpávající odpověď co považovat za práva a atributy uvedené ve druhé větě tohoto článku.

Oba pakty se ve svých preambulích dovolávají uznání přirozené důstojnosti a rovných a nezcizitelných práv všech členů lidské rodiny a uznávají, že tato práva se odvozují od přirozené důstojnosti lidské bytosti. Evropská úmluva v článku I stanoví, že smluvní strany přiznávají každému, kdo podléhá jejich jurisdikci, práva a svobody uvedené v úmluvě, umožňuje zároveň v případě války nebo jakéhokoliv jiného veřejného ohrožení státní existence přijmout opatření k odstoupení od závazku z této úmluvy s výjimkou práva na život, zákazu mučení nebo podrobení nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu zákazu otroctví a nevolnictví a zákazu retroaktivity.

Zde na tomto místě by asi bylo potřeba uklidnit pana ministra životního prostředí, že přistoupení ke Kjótskému protokolu žádným způsobem neohrožuje tyto závazky, to znamená, že nepřipadá v úvahu otázka mučení nebo podrobení nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu, zákazu otroctví a nevolnictví popřípadě zákazu retroaktivity. V tomto případě můžete být klidný, pane ministře, nicméně řada dalších otázek zůstává stále otevřena.

Mezinárodní pakt o občanských a politických právech v článku 4 stanoví, že za mimořádné situace, která je úředně vyhlášena v důsledku ohrožení života národa, mohou smluvní strany paktu přijmout opatření zmírňující jejich závazky podle paktu v rozsahu, který si vyžadují potřeby takové situace, za podmínky, že tato opatření nejsou v rozporu s jinými jejich závazky podle mezinárodního práva a neznamenají diskriminaci podle rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, náboženství nebo sociálního původu. Ani v takovém případě se nelze odchýlit od článku 6, 7, 8 odst. 1, 2, článek 11, 15, 16 a 18 tohoto paktu. Ohrožení života národa, tedy specifický případ vedoucí k vyhlášení mimořádného stavu, je jediným důvodem umožňujícím podle tohoto paktu za podmínek dále uvedených omezit či pozastavit záruky některých přirozených práv. Ale ani za takové situace nelze oprávnit zásah do absolutního zákazu diskriminace, práva na život, zákazu mučení, podrobení krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu zákazu otroctví a nevolnictví, věznění pro neschopnost dostát smluvním závazkům - tady bych rád upozornil, že věznění dlužníků už je v rozporu s Listinou -, jež jsou ve zmíněných článcích uvedeny. Jen tato práva v obou smlouvách vypočtená se považují za absolutně nezrušitelná pro jejich signatáře. Za podobnou klasifikaci však není v Listině opora.

Článek 6 odst. 1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, toliko stanoví, že současně s vyhlášením nouzového stavu musí vláda vymezit, která vláda (práva) stanovená ve zvláštním zákoně a v jakém rozsahu se v souladu s Listinou základních práv a svobod omezují a které povinnosti a v jakém rozsahu se ukládají. Podrobnosti má stanovit zákon. Uvedené obecné principy se vztahují podle svobody a rovnosti vyjádřených v předchozí věci zejména k osobním svobodám zrozeným americkou a francouzskou revolucí, jimiž byla omezena státní moc a garantována autonomie člověka.

Již po první světové válce se proklamovala některá kolektivní práva. Uplatnění práva národů na sebeurčení bylo jedním z argumentů pro vznik Československa a dalších států. Mezinárodními smlouvami byla tehdy uznána i práva menšin, jež s uznáním práv národů bezprostředně souvisela. Sociální práva byla vyjádřena po vzniku Mezinárodní organizace práce řadou úmluv, k nimž i Československo přistoupilo.

Zejména od druhé světové války však patří k mezinárodně uznaným lidským právům i hospodářská, sociální a kulturní práva, již jako práva přirozená obsažená též ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v Paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Požadují pozitivní činnost ze strany státu. Taková práva jsou označena za nezcizitelná i v dalších smlouvách, k nimž Československo přistoupilo a která jsou podle článku 10 Ústavy bezprostředně závazná pro Českou republiku, a mají dokonce - prosím pěkně, tady zpozorněte - přednost před zákonem. Tak tomu je např. v Úmluvě o odstranění všech forem diskriminace žen uzavřené 18. prosince 1979 v New Yorku, která označuje v článku 11 za nezcizitelné právo všech lidských bytostí právo na práci. Dále k nim přistupují taková práva, jako jsou práva na zdravé životní prostředí, na přírodní zdroje a jiná kolektivní práva.

Opět, pane předsedo, promiňte, obávám se, že Poslanecká sněmovna takto závažný text nechce sledovat. (Poloprázdné lavice.) Proto si dovoluji dát procedurální návrh o přerušení rozpravy do zítřejšího dne do 9 hodin.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pardon, omlouvám se. Do zítřejšího dne do...?

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Devíti hodin.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Já se obávám, že nemůžeme dvakrát hlasovat o tom samém.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Do devíti deseti. Omlouvám se. (Smích v plénu.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Aha. To samozřejmě je hlasovatelné. Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. (Poslanci vbíhají do sálu. Poznámka o odhlášení.) Já jsem hlasování zahájil. Dobrá. Já jsem tedy tolerance sama. Prohlásím to za zmatečné, jakkoli žádost o odhlášení padla až v průběhu hlasování, takže teoreticky bych to nemusel přijmout, ale dobrá.

Odhlásím vás tedy všechny, poprosím vás o novou registraci. (Děje se.) Stále mám na tabuli pouze 54 přihlášených. (Nesouhlas v plénu, 54 je kvorum.) Já se omlouvám. Omlouvám se moc. Koukal jsem na většinu, přihlášených je 107, tedy můžeme hlasovat. Omlouvám se. Děkuji za upozornění.

 

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro to, abychom přerušili jednání do zítřka do 9 hodin 10 minut, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování má číslo 111, přihlášeno 100, 13 pro, proti 62. (Potlesk poslanců hnutí ANO a Úsvit.) Nebyl tento návrh přijat. Můžete pokračovat.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji vám, kolegyně a kolegové. Pokaždé, když si přes vnější znaky ověřím, že vás to přece jenom zajímá, tak mě to děsně nabije. (Smích v plénu, potlesk.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Možná bychom se mohli dohodnout, že to Poslaneckou sněmovnu skutečně zajímá, a nemuseli bychom ji trápit již dalším hlasováním. Protože evidentně již dvakrát sněmovna řekla svůj názor, že má velký zájem o vaši audioknihu. (Smích v plénu.) Takže prosím pokračujte. Jakkoli nechci omezovat vaše právo navrhovat cokoli.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Já slibuji, pane předsedo, že už si to v žádném případě já nebudu ověřovat. Prostě tady budu číst věci, které pokládám v souvislosti s Kjótským protokolem za zcela zásadní.

Lidská práva jsou v českém právním řádu založená na přirozeném právním principu, ale požadavky na ně kladené jsou vlastní i právnímu pozitivismu. Spočívají na postavení člověka ve společnosti. Práva občanská vyjadřují postavení občana vůči státu i ve státě. K obsahu pojmu práv přirozených a jejich vztahu k právu pozitivnímu probíhají i v současné době spory. Například z judikatury bychom mohli citovat z nálezu Ústavního soudu ze dne 19. ledna 1994. Nechci vás tím textem obtěžovat. Prosím nalezněte si ho v otevřených zdrojích nebo z prohlášení bývalé České a Slovenské Federativní Republiky při ratifikaci úmluvy o ochraně lidských práv. Opět mohl bych ten text tady citovat, ale chci šetřit vaším časem, a proto bych rád mluvil pouze o tom zásadním.

V ustanovení prvního odstavce Listiny jsou vyjádřeny i předpoklady uplatnění lidských práv ve státě, tedy demokratické hodnoty, které musíme chápat jako základ státu. Listina stanoví limity státu ve vztahu k ideologiím a k náboženským institucím, které jsou jejich nositeli. - Tady si opět musíme uvědomit, že přistupujeme-li ke Kjótskému protokolu, jakkoli jsme společností sekulární, vycházíme z různých kulturních, tedy i náboženských tradic různých zemí, které k tomuto protokolu přistupovaly.

V uplatnění prvního odstavce jsou vyjádřeny i předpoklady uplatnění lidských práv ve státě, demokratické hodnoty jako základ státu. Listina stanoví limity státu ve vztahu k ideologiím náboženským, k institucím. Vyjadřuje se tím demokratická idea laického státu i státu neideologického v tom smyslu, že se neváže a nepodřizuje žádné výlučné ideologii, ale předpokládá jejich reálnou pluralitu.

Demokratické hodnoty jsou v dalších článcích Listiny specifikovány a podrobně zakotveny i v textu Ústavy. Na demokratické hodnoty se odvolává již článek 1 Ústavy, který Českou republiku označuje za demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Článek 22 Listiny k těmto principům počítá svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti. Demokratické hodnoty jsou vyjádřeny a zabezpečeny v demokratických institucích a v jejich řádném fungování. Jejich dodržování podmiňuje legitimitu státní moci. Popření těchto hodnot by zakládalo právo občanů se postavit na odpor podle článku 23 Listiny v případě, že by činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků byly znemožněny.

Výraz demokratické hodnoty již s ohledem na svou povahu musí být vykládán dostatečně široce. V daném kontextu v sobě obsahuje i požadavky vyjádřené v druhé části věty. Zakazuje se, aby se stát vázal na jakoukoli výlučnou ideologii. V minulosti to byla ideologie marxisticko-leninská. Může to být kterákoli ideologie, která by si osobovala své výlučné panství vůči každému jednotlivci, právo na svůj monopol, jemuž by podřizovala celou společnost, a jiné ideologie nepřipouštěla a znemožňovala jejich svobodnou soutěž.

Dámy a pánové, domnívám se, že tato část Ústavy České republiky byla nezbytná k tomu, aby zazněla při ratifikaci Kjótského protokolu. Domnívám se, že ten text by si zasloužil rozvést a zasloužil by si pokračování, ale bylo by to nefér vůči panu ministru životního prostředí, neboť další část tohoto textu váže se spíš k článkům 30 a 31. A já si vás tedy dovolím s tím textem seznámit při dalších bodech jednání Poslanecké sněmovny. Prozatím vám děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ano, děkuji vám, pane poslanče. Zeptám se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy. Pan poslanec Laudát. Prosím.

 

Poslanec František Laudát: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, já bych ale skutečně rád, aby u podobných smluv, které mají i výrazné ekonomické dopady, jak tady o tom mluvil pan kolega Stanjura, vždycky ministr řekl skutečně i analýzu reálných dopadů. Já si myslím, že je doba, kdy se formálně tyto smlouvy protáčely. Nemám problém s nějakými smlouvami o věcech trestních, vydávání, nevydávání s jednotlivými zeměmi, o dvojím zdanění a podobně. Je mi líto, že jsem zřejmě přehlédl - tato smlouva myslím měla být předmětem zájmu výboru pro životní prostředí. Domnívám se, že pan ministr by tady alespoň měl říct rámcově dopady, které závazky z této smlouvy mají. A teď to skutečně nemyslím jaksi z nějakého důvodu šprajcu, ale skutečně to, co tady říkal i kolega Stanjura, že Evropa se hlásí k závazkům, ale hlavní znečišťovatelé na planetě nikoliv. Počasí je globální, nikdo si nevybírá.

Tudíž bych byl rád, kdyby na to pan ministr zareagoval, a pokud byste i vy měli zájem, dávám procedurální návrh, aby se to vrátilo zpátky k projednání výboru pro životní prostředí. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: To se obávám, že nemůžeme hlasovat teď, takže nechám doběhnout rozpravu. Pan poslanec Zemek s technickou.

 

Poslanec Václav Zemek: Děkuji, pane předsedající. S faktickou. Jenom bych tady chtěl poznamenat jednu věc. Když se tato norma hlasovala na zahraničním výboru, tak pánové kolegové, vaši kolegové z pravé strany spektra, hlasovali pro. Tak si udělejte pořádek u sebe ve svých klubech a nezdržujte nás tady zbytečnou debatou. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ano, děkuji. Pan předseda Stanjura.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Nevím, jak to můj předřečník myslel. Mám být jako poslanec vázán tím, jak hlasoval můj kolega v nějakém výboru, nebo se můžu rozhodnout sám? Já myslím, že Ústava nám to říká jasně. Školení o pořádku si nechte do koalice. Dneska jsme viděli, co jsme měli s programem. Poprosil bych, jestli by pan ministr mohl odpovědět na otázky, a pak bych se případně přihlásil s doplňujícími otázkami k dopadům a zejména k signatářům, protože to je skutečně vážná věc. Nechci to žádným způsobem zlehčovat nebo prodlužovat. Já vím, že patříte k zeleným poslancům a že vám je to možná osobně blízké a že to podporujete.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Prosil bych, abyste se obracel na pana poslance Zemka mým prostřednictvím. Děkuji.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Pane předsedo, já jsem nikoho nejmenoval. Nevím, jak jste poznal, s kým mluvím. (Veselost v sále.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Já jsem to vydedukoval z toho, že jste reagoval na předřečníka.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já bych poprosil, abyste nededukoval. V případě, že někoho oslovím konkrétně, máte naprostou pravdu. Pokud mluvím takhle symbolicky, nevím, kdo všechno se identifikuje s tím, že je zelený poslanec v různých stranách. To já samozřejmě nevím. Mluvím k těm, kteří si myslí, že jsou zelení a že účty, které platíme za obnovitelné zdroje, jsou v pořádku, a byli by rádi, kdybychom platili ještě víc, aby ještě víc snižovali konkurenceschopnost našich firem. Proč ne? Beru to jako legitimní názor. Já s tím prostě nesouhlasím. Mám jiný názor. Není to pro mě formální debata. Není to tak, že něco přijde. Možná že hlavní proud Evropské unie už to schválil, to já nevím. Ale pro mě to skutečně formální debata není a jsou to vážné věci. Už jsem to dneska říkal v prvním vystoupení. Pokud nás bude někdo kritizovat, že jsme to případně schválili, tak chci vědět, že jsem, než jsem hlasoval, dostal relevantní informace. Vy se tomu usmíváte, někteří z vás. Hlásíte se k zeleným poslancům. Já se k tomu nehlásím.

Velmi často slyším z vládní koalice, jak chtějí podporovat konkurenceschopnost našich firem. Já jsem plně pro, ale obávám se, že zrovna tohle jsou věci, které snižují konkurenceschopnost nejenom firem v České republice, ale Evropy jako celku. A jednou už taky musíme říct: Dost. Nepovedlo se. Vzpomeňme si například na Lisabonskou strategii, kterou nám všichni ti eurohujeři před lety říkali. Bylo to vlastně takové to, co známe z komunismu - dohnat a předehnat Spojené státy. Když jsem se ptal v Bruselu úředníků, co se stane, když se nám to nepovede, a to se nám tedy nepovedlo, protože termín předehnání Spojených států v oblastí inovací, vědy a výzkumu jsme už prošvihli, tak úředník, který mluví asi patnácti jazyky, se hluboce zamyslel a říká: "To je dobrá otázka. Tak my to vyhodnotíme, přepracujeme a přijmeme jinou strategii." Ale tahle strategie, Kjótský protokol se evidentně neosvědčil. Má to dopady na evropskou ekonomiku a já si myslím, že je správné, že o tom debatujeme.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ano, děkuji. Nyní zde mám faktickou poznámku pana poslance Petrů, potom s přednostním právem - je tu pan ministr a pan předseda Kalousek. Nejdříve dáme faktickou poznámku a vy se zcela jistě dohodnete. Pan poslanec Petrů s faktickou poznámkou má dvě minuty.

 

Poslanec Jiří Petrů: Ctihodné dámy, ctihodní pánové, víte proč nás hodnotí lidé v České republice hůře než uklízečky? Já se dovolím těm uklízečkám dneska omluvit. Protože to, co dneska předvádíme, je obrovská ostuda. Přemýšlejme nad sebou. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců ANO.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ještě jedna faktická poznámka - pan předseda klubu ODS Stanjura.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Teď prostřednictvím pana předsedy panu poslanci Zemkovi. Nikdo z poslanců ODS pro to nehlasoval. To myslím, že je relevantní informace. Když mluvíte takhle obecně, tak říkejte, z kterých politických stran to podpořili. Z našich poslanců pro to nehlasoval nikdo - v zahraničním výboru.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Nyní se tedy zeptám, jaká je dohoda. Nejdřív pan ministr, potom pan předseda Kalousek. Je to tak? Nechci vás vyvolávat, ale pochopil jsem, že takováto je dohoda. Prosím, pane ministře.

 

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec Vážený pane předsedo, dámy a pánové, já musím říct, že už dlouho jsem necítil při projednávání smlouvy takový pocit sucha, bezpečí a právní jistoty jako po tomto úvodu a dobře se mi v tom pracuje.

Chtěl bych jenom říct, že obě mezinárodní smlouvy jsou již dávno implementované do práva České republiky. Důvodem tohoto navrhovaného kroku je pouze formálněprávní sladění procesu sjednání smluv s platnými ústavněprávními požadavky. A je to ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších změn. Úmluva a protokol byly původně schváleny vládou jako smlouvy vládní, a to usnesením vlády č. 323 ze dne 16. 6. 1993 úmluva a č. 669 ze dne 12. 10. 1998 protokol. K přistoupení České republiky k oběma mezinárodním smlouvám došlo před novelizací Ústavy České republiky ústavním zákonem č. 395/2001 Sb. Tato novela jednoznačněji upravila kritéria pro určení, u jakých mezinárodních smluv podléhá jejich ratifikace souhlasu Parlamentu České republiky, takzvané prezidentské smlouvy, a podle těchto kritérií spadají úmluva a protokol do kategorie prezidentských smluv. Návrh na zajištění dodatečného souhlasu Parlamentu České republiky a následnou ratifikaci prezidentem republiky obou mezinárodních smluv se předkládá na základě sdělení Ministerstva zahraničních věcí ze dne 24. 1. 2013, v němž se odůvodňuje potřeba dodatečné ratifikace obou smluv. Uvedený postup byl v nedávné době uplatněn například při sjednávání takzvaných leteckých dohod.

Toť k tomu, k vysvětlení a děkuji za dotaz, vaším prostřednictvím, pane předsedo, od pana předsedy Stanjury, protože já bych si nedovolil, věřte mi, to by mi moje vrozená pokora neumožnila, abych této Sněmovně předkládal takto zásadní věc, kdyby nebyla už dávno implementována do práva České republiky. To znamená, že se nejedná, vážení, o nové závazky. Samozřejmě. Jedná se opravdu o formální úpravy. Také proto šla smlouva do zahraničního výboru a ne do hospodářského výboru. Protože pokud by se jednalo o nový závazek, a tento závazek jsme vlastně přijali už vstupem do Evropské unie, jestliže je tady povinnost snížit, závazek v rámci Evropské unie, o 20 %, emise do roku 2020 ve srovnání s rokem 1990, emise CO2, pak chci zdůraznit, že k dnešnímu dni Česká republika přeplnila tento závazek, protože k dnešnímu dni jsme snížili oproti limitu v roce 1990 hladinu CO2 o 34 %. Takže z toho neplyne žádný nový závazek.

Ale pan kolega Stanjura má naprostou pravdu, a já bych ho v tom chtěl velmi podpořit, že jestliže dneska se jedná o takzvaném klimaticko-energetickém balíčku do roku 2030, tak tam je nová vláda velmi opatrná a jedná jenom o snížení, které je pro nás dosažitelné, aniž by to znamenalo jakékoliv dodatečné náklady pro Českou republiku. To vás chci ujistit, o tom je velká debata ve vládě.

Chci vás také ujistit, pane kolego prostřednictvím pana předsedajícího, že např. pro nás není absolutně přijatelná závazná hranice v oblasti obnovitelných zdrojů, což je přesně to, co české domácnosti a české podniky samozřejmě stojí spoustu peněz a české podniky stojí, resp. je zbavuje konkurenceschopnosti na mezinárodním trhu.

To znamená, tady prosím opravdu se jedná o právní sladění procesu, který byl dávno uzavřen. Nejedná se o žádné nové závazky. My je plníme bez jakýchkoli problémů. Je tu 195 smluvních stran úmluvy, to v rámci OSN, jsou to samozřejmě všechny státy Evropské unie a opravdu z toho pro nás nevyplývají žádné nové závazky. Jestli to takto stačí. Děkuji. (Potlesk.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Já se omlouvám panu poslanci Kalouskovi, ale ještě je zde faktická poznámka pana poslance Zemka. Prosím, dvě minuty.

 

Poslanec Václav Zemek: Já jen velice stručně pro pana kolegu Stanjuru prostřednictvím vás, pane předsedající. Jsem poslancem za stranu sociálně demokratickou, nikoli za Stranu zelených.

Co se týče hlasování v zahraničním výboru, myslel jsem kolegy z pravé strany spektra. Teď skutečně nechci polemizovat o tom, jestli tam byl někdo z ODS, nebo nebyl, ale hlasovali všichni kompletně pro. To jsem chtěl jen doplnit.

Jinak pokud budete mít zájem diskutovat o tom, jak se např. tvoří cena elektrické energie, kolik z toho tvoří podíl na obnovitelné zdroje a kombinovanou výrobu tepla, kolik z toho tvoří ceny za distribuci a jiné položky, můžeme o tom potom debatovat na jiném fóru. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Nyní má slovo pan předseda Kalousek. Prosím.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji, pane předsedo. Odpusťte, prosím, pane poslanče Zemku prostřednictvím pana předsedy a předsedajícího, nicméně naši poslanci opravdu nejsou vázáni tím, aby měli jednotný názor a hlasovali jednotně jako ovce. Právě proto, že jsme si vědomi toho, jak složitá je to problematika a že někteří z nás jsou svým svědomím vázáni mít třeba poněkud odlišný názor, věnoval jsem právnímu výkladu této problematiky poměrně značný prostor a jsem rád, že jsem dal přednost panu ministrovi. Já jsem se pokusil být velmi stručný. Přiznám se, že příště se pokusím to vysvětlit podrobněji. Ale pan ministr mnohem pregnantněji než já ve svém zhuštěném projevu v podstatě řekl to samé. Já bych rád potvrdil jeho slova. Je to stanovisko klubu TOP 09, nicméně někteří z nás mohou mít odlišný názor, což není nic proti demokracii. Velmi bych se ohrazoval proti tomu, abyste nám vyčítal, že někteří z nás hlasují jinak v odborných orgánech Sněmovny a jinak na plénu. Domnívám se, že do toho vám koneckonců nic není, pane poslanče Zemku prostřednictvím pana předsedy. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. S řádnou přihláškou pan poslanec Laudát, potom pan poslanec Stanjura.

 

Poslanec František Laudát: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, po konzultaci s panem předsedou, a věřím mu, i když je to sociální demokrat, stahuji návrh, aby se to nezkomplikovalo, a děkuji panu ministrovi za profesionální projev, což se od současných ministrů většinou nevidí.

K panu poslanci Petrů bych jen prostřednictvím vás řekl: Nezlobte se na nás, ale to, co jste tedy vy dneska předvedli ve zcela bazální, životně důležité věci pro tuto republiku - vy zvetujete bod namísto toho, aby se po hodně trapném vystoupení pana ministra obrany poslala jistota k našim partnerům, k našim spojencům, kteří garantují naši bezpečnost, tak namísto toho jste to zvetovali a vlastně jste z České republiky udělali bandu podvodníků. Nezlobte se na mě, já nevím, kdo by se tu měl dnes cítit trapně. (Potlesk z pravé strany.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Omlouvám se, pane poslanče, neviděl jsem vás. Faktická poznámka pan poslanec Chalupa. Prosím.

 

Poslanec Bohuslav Chalupa: Kolegyně a kolegové, já si myslím, že občané si o dnešním jednání udělají názor sami. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji i za dodržení času. Pan poslanec Stanjura s řádnou přihláškou. Prosím.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Jestli pan poslanec Zemek navrhne debatu na půdě Poslanecké sněmovny o ceně elektrické energie, já to přivítám a podpořím ten bod. Klidně si vezmu ty složenky, roky to platím, a podívám se na položku platba za OZE, jak to rostlo za ty roky, z 5 korun na 585 v roce 2013, kdy máme finální vyúčtování my všichni, kteří platíme elektrickou energii. Myslím, že to je rozumné. Možná bychom si u toho mohli číst projevy z roku 2005 a říct, kdo tady zastával jaký názor. Když tu můj kolega Martin Říman v té době varoval před nekontrolovatelným růstem cen, který bude mít dopad na konkurenceschopnost českých podniků a na výdaje domácností, tak vaši kolegové, a nejen vaši kolegové, se mu vysmívali, že zbytečně straší apod. Někdy není od věci se vrátit k debatám, které byly předtím nebo v okamžiku, kdy se přijímal zákon.

K tomu, co řekl pan ministr. Já tomu na jedné straně rozumím, na druhé straně by mě zajímaly ty tři konkrétní země, jestli jsou signatáři, jestli to ratifikovaly. Jedna věc, že to někdo podepsal, pak to neratifikoval, to znamená, je to takové něco, co se dá udělat s fiskálním paktem - my to sice podepíšeme, ale nebudeme to dodržovat. To je právě důležité v tom souboji na globálním trhu mezi Evropou, Asií a některými ekonomikami, které kašlou na ekologické limity, které kašlou na sociální práva, minimální mzdy a nevím, co všechno bych mohl vyjmenovat. Proto před tím varujeme. To není žádný souboj koalice versus opozice, tady si myslím, že bychom mohli mít společný názor.

Já jsem rád, že vláda se k tomu staví opatrně, k tomu návrhu nového klimatického balíčku, ale tady vaši vládní kolegové, europoslanci za ČSSD, to podpořili všichni jako jeden muž a jedna žena, když se o tom debatovalo v Evropském parlamentu. A my to vnímáme jako nebezpečí, když největší vládní strana, resp. ti poslanci, kteří o tom reálně budou hlasovat, tzn. členové Europarlamentu, my o tom hlasovat nebudeme, to takhle jakoby eurohujersky podporují proti zájmu České republiky. Ale všiml jsem si jak vystoupení předsedy vlády, tak mnohých členů vlády, kteří to zpochybnili a říkali: Tak takhle ne, takhle by to nebylo úplně v pořádku. Ale myslím, že to je dobře, myslím si, že tu nejsme jen od toho, abychom všechno kritizovali. Toto je rozumný, realistický postoj, v tom budete mít naši podporu. Ale i tak, možná poslední dotaz: Co se stane, když to neschválíme? Co se stane? Podle mě vůbec nic, ale možná se mýlím. Po té debatě ohledně ústavního pořádku v České republice jsem mírně znejistěn, pokud bychom pro to nehlasovali. Co se stane? Možná kdyby to někdo dovysvětlil, tak by nám to pomohlo v rozhodování.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Kalousek.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Já to pane poslanče Stanjuro prostřednictvím pana předsedy snad dovysvětlím u dalších bodů. Teď jsem se přihlásil jen proto, abych vyjádřil stejné doufání, které vyjádřil pan poslanec Chalupa, že si občané na základě dnešního jednání názor udělají sami.

Jsem poslancem Poslanecké sněmovny šestnáctý rok. A za těch šestnáct let si nepamatuji téma tak zásadní a důležité jako otázka klíčové bezpečnosti a přítomnosti - ať již minulé přítomnosti sovětských vojsk, nebo potenciální přítomnosti vojsk NATO na našem území. Nepamatuji si k tak důležitému zákonu tak zásadní ignoranci té klíčové instituce, jako je Poslanecká sněmovna, která říká: My k tomu nechceme mít žádný názor! Protože pan poslanec Chalupa k tomu žádný názor mít nechce. Za předpokladu, že bych nějaký názor měl, soudruzi ujišťuji vás, že s tím svým názorem se neztotožňuji. To je něco tak alarmujícího, že nás to nemůže nechat v klidu a nemůže nás to nechat ve standardním jednání.

Chci vám tu říci ve vší úctě a vážnosti, kolegové (hovoří důrazně), že dokud ten bod, na kterém jsme se zadrhli, a vy víte, o jaký bod se jedná, tedy jedná se o bod, který jste vetovali, že dokud tento bod Poslanecká sněmovna neprojedná, nebude hlasovat o usnesení, do té doby nemůžete počítat s naším konstruktivním přístupem k jednání, protože žádný jiný bod - žádný! - nebudeme pokládat za tak důležitý jako ten, o kterém vy nechcete jednat! (Potlesk části poslanců.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Fakticky pan poslanec Komárek.

 

Poslanec Martin Komárek: Dámy a pánové, pane předsedo, já bych si dovolil vaším prostřednictvím opravit pana předsedu Kalouska. Nejednáme tady o žádném zákoně, jak on řekl, nýbrž o mediálním vyjádření pana Stropnického. Pan Stropnický nám dnes odpoledne vysvětlil, jakým způsobem to bylo zkresleno, podal nám všechna možná vysvětlení k tomu. Pevně doufám, že všechny agentury na světě včetně Reuters to přeberou, pokud se o nás zajímají. Ale samozřejmě pan Kalousek a další mají právo kvůli tomu zdržovat Sněmovnu od přijetí důležitých zákonů, jako je třeba zákon o rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Teď tady mám několik faktických poznámek. První byl pan poslanec Chalupa a potom elektronicky pan poslanec Novotný a pan předseda Stanjura, takže v tomto pořadí.

 

Poslanec Bohuslav Chalupa: Děkuji panu kolegovi Kalouskovi prostřednictvím předsedajícího. Já určité názory mám a jeden z těch názorů je ten, že to, jak vypadá obranyschopnost této země po deseti letech vašeho vládnutí, je zcela tristní. To je můj názor. Jeden z mála názorů, který mám.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Nyní pan poslanec Novotný.

 

Poslanec Martin Novotný: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, chtěl bych v tuto pozdní hodinu vaši pozornost připoutat k elektronickým formám komunikace. Až se dostaneme všichni do svých domovů, máte-li tam internetové připojení, tak si prosím z příslušných serverů poslechněte zvukový autentický, ničím nezkreslený záznam vyjádření pana ministra Stropnického, který je tam běžně dostupný dnes už na každém serveru. A zkuste si položit jednoduchou otázku - jestli to jeho dnešní vyjádření o tom, že agentura Reuters něco zkreslila, bylo pravdivé, nebo nepravdivé. Já po tom poslechu říkám naprosto autoritativně, že tato agentura nezkreslila vůbec nic. To prohlášení bylo učiněno přesně tak, jak bylo v médiích interpretováno, a i proto mně ta situace přijde závažná a i proto sdílím názor pana kolegy Kalouska, že to je bod naprosto zásadní, který je potřeba uvést na pravou míru. Každý z nás může něco říct a potom říct, že řekl něco jiného, ale tam je to nikoliv v uvozovkách černé na bílém, ale každý si to můžete poslechnout vlastníma ušima.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Já jenom upozorňuji, že nejsme v bodě vysvětlení výroku ministra Stropnického, ale jsme v bodě změna Kjótského protokolu a měli bychom se držet tématu.

Pan poslanec Stanjura s faktickou, potom pan poslanec Blažek s faktickou a potom ještě další dvě.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Prosím, pane předsedo, abyste byl stejně přísný na všechny, protože tu debatu tady zavedl pan poslanec Komárek a já chci na něho reagovat, takže se taky nebudu držet Kjótského protokolu.

Já myslím, že je v zásadě zábavné, když někdo změní profesi a změní pohled. Mně se líbí, když bývalý novinář a komentátor se stane politikem a říká: to jsou ale manipulace těch novinářů a toho tisku. Kdybychom to řekli my, kteří jsme nikdy novináři nebyli, tak by se novináři bránili, že to není pravda a že si politici prostě vymýšlejí. A je docela hezké, když to řekne jejich bývalý kolega, který je takhle jednoduše odhalil. Ale jestli je to pravda a pan ministr Stropnický má stejný názor jako my, tak jsme ten bod mohli mít v 16.02 vyřízený. V 16.00 by začal, on by řekl "já souhlasím s tím, aby byla umístěna základna NATO v České republice", my bychom hlasovali pro a mohli jsme jít od toho pryč. To je celé.

Vy jste o tom prostě jednat nemohli, vymlouváte se na tisk a na zkreslení. Prosím, je to vaše právo. Vy, který jste pracoval v médiích, tak s tím máte určitě větší zkušenost než my, kteří jsme jenom konzumenti těch médií, jak se případné manipulace a významy posunuly. Já o tom nic nevím. Já jsem si to stejně jako můj kolega Martin Novotný na těch serverech pustil. Tak já nevím, jestli i ta řeč je sestříhaná, nebo není. Ale kdyby pan ministr řekl "tak to nebylo, já si myslím to samé co vy", tak jsme přijali usnesení a měli jsme to dávno za sebou. Takhle se tomu bráníte a svádíte všechno na novináře. Docela oblíbená disciplína, ale ještě před rokem nebo dvěma byste nás za to pěkně natřel, co jsme si to v té Sněmovně vůči novinářům a médiím dovolili.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Blažek.

 

Poslanec Pavel Blažek: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, já jsem dnes zahájil tuto debatu netuše, jakými korýtky a říčkami ten proud diskusí dnes pojede. Ale rád bych řekl, na počátku bylo slovo, jak je kdesi moudře psáno, a na počátku té dnešní debaty byla naprosto hloupá věta, čili několik slov našeho ministra obrany. Ta slova vysvětlena (poznámka z pléna) - to je faktická reakce na to, co tady bylo. Když to můžou jiní, můžu taky.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Já vám taky neberu slovo, pane poslanče. Prosím.

 

Poslanec Pavel Blažek: Já vím. Já reaguji tady na kolegu, vaším prostřednictvím samozřejmě, na rozdíl od pana kolegy.

V podstatě na to tady zase naváže další poslanec vládní koalice, který tady oznámí celému světu, že naše obranyschopnost je v tristním stavu. Já nevím, jestli jsem na té správné půdě Parlamentu České republiky. Znovu se vracím k tomu Doněcku. Když tohle poslouchají, tak už můžou vyrazit. Tady jim nic nebrání. Máme ministra obrany sovětského poručíka Martina Stropnického, vy nám teď tady vykládáte, jak tady něco vysvětlil, ale několik hodin poté pan premiér se od těch slov velmi distancoval. Když to volně přeložím, tu interpretaci nepřijal, že šlo o nějaký omyl. Stejně jako ji nepřijalo zahraničí, Reuters i ruské servery například. Tam se dočtete, jak už to vyvyšují, jak si všímají toho, jak my tady v podstatě v tom konfliktu, který není náš, to znamená konflikt americko-ruský, ale který je náš, protože jsme součástí NATO, jak my vlastně říkáme: Američané nás nezajímají, my jsme tady možná pro všechny a máme vynikajícího ministra obrany a vynikající členy parlamentu, kteří říkají "až přijdete, my se bránit nejsme schopni".

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Laudát s faktickou poznámkou.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji, pane předsedo. K té štiplavé poznámce o pravdě. Nezlobte se na mě. Já si ráno pustím média a první, co slyším, ten pán, co předsedá té penzijní komisi, tak hned tam začne vykládat - nový přístup, teď jsme přizvali koalici. Vy jste nebyli v Bezděkové komisi? Vy jste nebyli tady vyzýváni k parametrickým dohodám? Vy jste nebyli vyzýváni ke schválení kompaktu, a co jste servírovali veřejnosti. Tak to jenom k tomuhle. Proč mám... Protože vy manipulujete a posouváte a manipulujete s tou pravdou velice často a nepříjemně.

Ale k tomu, co je naprosto zásadní. Já už tedy vystoupení pana ministra Stropnického nepovažuji za náhodu. Já jsem tady minulý týden slyšel, jak pan Babiš tady vykřikoval, že po roce 1989 se všechno rozkradlo. A to už jako začíná opravdu být zcela jaksi na hraně. To znamená, že vy nechcete respektovat vývoj po roce 1989? Vy nechcete respektovat základní principy, ke kterým jsme se přihlásili v roce 1989 a následně? Nezlobte se na nás, ale my jsme jenom chtěli, aby parlament tento trapný lapsus ministra napravil nějakým skutečně konstruktivním konsensuálním usnesením. Tak já nevím, jestli to je, nebo není ostuda. Nám jiný prostředek než parlamentní půda..., my žádný jiný prostředek nemáme. Tak já nevím. A kdyby byl pan ministr obrany chlap, tak se to dávno už vyřešilo.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Opálka. Ne. Pan poslanec Opálka se nehlásí. Pan poslanec Sklenák trvá na své faktické poznámce? Není tomu tak. Pan poslanec Petrů také ne. Paní poslankyně Hnyková. Mám vás tam, pane poslanče, ale jste na konci dlouhé řady faktických poznámek, která se tady teď zkrátila, protože jsme tři odmazali. Ale stejně ještě paní poslankyně Hnyková. Pan bude prostor pro vás.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Dobrý večer vážené dámy, vážení pánové, já vám musím sdělit, že je mi velmi smutno, to, co tady probíhá. Myslím si, že někteří poslanci zapomněli na lidi, kteří jsou za zdmi této Poslanecké sněmovny. Prosím vás, vraťme se zpátky k práci. Mohli jsme dneska udělat spoustu práce a udělat spoustu věcí pro obyčejné lidi, kteří žijí s námi, než takové handrkování a obstrukce, které tady probíhají. Prosím vás, vzpomeňte si na ty lidi a vraťme se k práci. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Komárek.

 

Poslanec Martin Komárek: Děkuji, pane předsedo. Vidím, že dlouhá řada se zkrátila. Já si jen dovolím vaším prostřednictvím reagovat na pana poslance Stanjuru, který říkal bohužel ne zcela přesně, že já jsem odvedl debatu od Kjótského protokolu. Já jsem si pouze dovolil opravit chybné tvrzení pana předsedy poslaneckého klubu Kalouska, že tady jednáme o nějakém důležitém zákonu, což on řekl. Není to pravda, jednáme tu pouze o výroku pana ministra obrany.

A já bych teďka, když pan Stanjura mluvil o mé mediální minulosti, tohle to využil jako upoutávku na návrh poslanců ANO, kteří chtějí, aby byl do diskusí v parlamentu vnesen určitý řád, tak jak je to ve většině parlamentů vyspělého světa. Prosím vás, to je mediální upoutávka.

Děkuji a předpokládám, že pan Kalousek své chybné tvrzení opraví. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ano. S faktickou pan poslanec Kalousek. Připraví se pan poslanec Stanjura.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Tak skutečnost je taková, že jsem se opravdu přeřekl, že jsem chtěl říct tvrzení. Možná jsem řekl zákon, ani si to neuvědomuji. A ve smyslu toho dramatického vystoupení špatného novináře, který se stal špatným politikem, bych chtěl říct, že svým způsobem jsem na zákon apeloval, na nějaký zákon mravnosti, na nějaký zákon, na který se tady odvoláváme, což předpokládám, že je panu Komárkovi zcela cizí.

Paní poslankyni Hnykové bych řekl, že na ty obyčejné lidi myslíme od rána do večera, oni nás zvolili. A ti naši voliči, těm věru není jedno, jestli medvěd na východě brousí zub a dráp. Věru ne! A s tím souvisí výrok pana ministra obrany a s tím souvisí naše znepokojení. Proto myslíme na ty voliče, kteří jsou úplně obyčejnými lidmi jako my. My už nechceme být zotročeni podruhé! (Potlesk zcela napravo.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Stanjura, potom pan poslanec Blažek, pan poslanec Komárek. Stále faktické poznámky.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já se přiznám, že nejsem tak mediálně obratný jako pan poslanec Komárek, takže žádnou anonci nemám, o tom, co říká hnutí ANO. Já si překládám vaše slova tak, že když využijete práva veta vy, tak je to v pořádku, když je využije opozice, tak to kazí tu dobrou práci. Tak zkuste. Váš pan předseda klubu se dneska omluvil všem ostatním, že to tady pokazil a vnesl chaos do toho, co máme dneska projednávat. Já nevím, jestli jste tu byl, nebo nebyl. Tak nevyčítejte nám. A jestli ta pravidla - my tu debatu předvedeme na výboru - když je sami porušíte a pak řeknete "my ale navrhujeme, že v tom uděláme pořádek", no tak se nedivte, že se nám to úplně nezdá. Buďte stejně přísní na sebe jako na nás. My se snažíme být na vás tak přísní, jak jsme sami na sebe. Jestli nám to jde, nebo nejde, je něco jiného. Ale ve vašem podání, když je to váš návrh, tak je to v pořádku, pracujeme atd. Když to navrhne opozice, tak vás odvádíme od té práce.

Já jsem vám vysvětloval, jak jsme se mohli s tím bodem mohli dneska velmi rychle vypořádat. Vy jste využili - a my jsme řekli, že to plně respektujeme - právo vznést námitku proti zařazení bodu, nebo že se o tom ani nehlasovalo, to znamená, že jste si nebyli jisti tou většinou. Kdybyste si byli jisti většinou, tak jste tu námitku nemuseli dávat. Ale v tom vás nemusím školit. Vy jste ta pravidla pochopili velmi dobře, jenom se tváříte na veřejnosti, že vy ne. Ale já si myslím, že jste se to naučili velmi rychle.

Vzpomeňme si, dneska jsme viděli, a já to číslo mám asi dva měsíce - my snížíme počet místopředsedů. No tak jste to snížili z osmdesáti na devadesát. Opravdu pěkné snížení! Pak si váš pan předseda - já se omlouvám - poslaneckého klubu, dlouholetý sociální demokrat, řekne "to my ne, to ty tradiční strany". No to je ta strana, v které jste roky byl. Dokonce jste s námi byl v koalici, pokud mám dobré informace, takže jste vládl ve spojení dvou tradičních politických stran v České republice, ČSSD a ODS, roky. Tak se netvařte, že jste nováček v politice, který teď s těmi tradičními stranami bojuje. Takže my respektujeme, že jste se to naučili velmi rychle. (Upozornění na časový limit.)

Děkuji, pane předsedo. Omlouvám se za překročení času. (Potlesk zprava.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Komárek.

 

Poslanec Martin Komárek: Dámy a pánové, pane předsedo, já vím, že teďka ztrácíme čas. Protože všichni víme, že tahle hra se tu bude hrát dál, tak já toho času využiji. Protože jsem byl poněkud panem Kalouskem uražen, tak já řeknu něco podobného. Já jsem se snažil být dobrým novinářem, teď se snažím být dobrým politikem. Myslím, že i pan Kalousek se snažil být dobrým politikem a už je nejvyšší čas, aby se snažil být dobrým novinářem. (Povzdechy z lavic "ach jo".)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Dám samozřejmě prostor panu poslanci Kalouskovi. Jenom se zeptám: Chcete řádnou, nebo stačí faktická?

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Opravdu stačí faktická jenom proto, že jsem byl jmenován. Já opravdu netuším, o čem můj předřečník hovoří. Já jsem mluvil o špatném novináři, který se stal špatným politikem. Proč si to zrovna vztahuje na sebe on? Ví to někdo? (Smích.) Já ho nejmenoval. Asi to tak chápe taky.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Gabal s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Ivan Gabal: Vážené kolegyně, vážení kolegové, pane předsedající, vážení ministři. protože si myslím, že se ta debata posouvá už někam, kde bychom ji neradi viděli, tak bych si dovolil navrhnout určitý manévr. Pokud by to opozici uspokojilo, navrhnu příslušný bod k jednání příští týden na výboru pro obranu. A pokud se výbor pro obranu dokáže dohodnout na stanovisku ke zmíněnému výroku, seznámíme s tím Sněmovnu a Sněmovna k tomu může zaujmout stanovisko. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Kalousek.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Já vám prostřednictvím pana předsedy děkuji, pane poslanče Gabale. Byla a je to jistě zcela dobrá vůle, ale neuspokojilo. To, co prohlásil ministr obrany, anebo neprohlásil, a tvrdí, že ho dezinterpretovala agentura Reuters, je do té míry alarmující, že je nezbytné k tomu přijmout usnesení na půdě Poslanecké sněmovny - a ještě tento týden, ne příští týden na půdě výboru.

A máte-li pocit, že děláme obstrukce, kolegové, tak já se k tomu přiznám. Ano, děláme. A budeme je dělat do té doby, dokud vy nepochopíte, že ten bod je tak důležitý, že musí být projednán a musí být hlasováno o usnesení.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan předseda Stanjura s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Tak dobrá zpráva je, že zatím obstrukce dělá jedna strana, ale možná se přidáme a budou to dělat dvě strany. Uvidíme, jak to bude dál. Ale dneska myslím, že o tom mluvil zrovna ministr obrany, který říkal, že ruská strana vede i dezinformační souboj o interpretaci událostí.

Opravdu vám, kolegové, doporučuji, my vám to přineseme vytištěné, podívejte se na ty ruské servery. Já vím, že už (nesrozumitelné) v rukou. Ale to je důsledek výroku ministra obrany České republiky. Tak se podívejte, jak jsou nadšeny ruské oficiální servery - Češi jsou s námi proti té zlé Americe. A jestli to takhle chceme nechat žít, tak my teda ne. My říkáme, pokud se na tom vůbec shodujeme s ministrem obrany, tak řekněme jasně, že to tak není a ty ruské servery budou muset napsat, že to tak prostě není. To je jediné, o čem debatujeme.

(Poznámka z lavice.) Já budu dělat, že jsem to neslyšel.

Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Já jsem tedy nic neslyšel, ale pokud vy jste něco slyšel, co jste slyšet neměl, tak prosím, aby se to neopakovalo. (Hlasitý smích a potlesk.)

To je fakticky, pane poslanče, nebo řádně? Procedurálně. Výborně. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Nechci slíbit, že nebudu slyšet to, co slyšet nemám.

Teď prosím, kolegové, skutečně vězte, že v dobré víře my to děláme proto, že my to pokládáme za mimořádně důležité a nepřestaneme to pokládat za mimořádně důležité.

Takže naposledy poctivě procedurální návrh. Pojďme to dnes přerušit. Pojďme zítra ráno jednat o tom bodu, o kterém stejně musíme jednat, a pak půjde všechno jako po másle. Můj návrh je procedurálně přerušit do zítřka do devíti hodin.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Já se obávám, že o tom jsme již hlasovali.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Do 9.02 hodin, o tom jsme ještě nehlasovali.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: 9.02, já o tom samozřejmě nechám hlasovat bez rozpravy, protože to je procedurální. Odhlásím vás všechny, prosím o novou registraci.

 

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo souhlasí s přerušením schůze do zítra do 9.02 hodin. Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování má číslo 112, přihlášeno 116, pro 26, proti 58. Tento návrh nebyl přijat.

 

To je faktická poznámka, pane poslanče? Prosím, máte slovo. S faktickou poznámkou pan poslanec Laudát.

 

Poslanec František Laudát: Pane předsedo, dámy a pánové, já bych tady chtěl zareagovat na jednu větičku pana kolegy poslance Komárka. Pro nás to setsakra není hra! To za prvé.

A za druhé směrem ke KDU-ČSL. Já bych skutečně apeloval na vaše svědomí, na vaši morálku. Vy skutečně chcete podruhé svítit u Února 1948?

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ano, teď mám přihlášku pana poslance Kalouska. Já jenom, jestli dovolíte, pane poslanče, my jsme asi už všichni pochopili, že to je velmi závažné téma, nicméně první moment, kdy můžeme ten bod zařadit, je zítra v 9 hodin, tak možná jestli by nestálo za to doprojednat ty mezinárodní smlouvy a zítra se o to pokusit. Ale samozřejmě nemohu vám bránit ve čtení Listiny práv a svobod ani panu ministrovi ve vystoupení. Takže pan ministr má slovo a pak vás registruji jako přihlášeného.

 

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já kdybych býval tušil, co všechno způsobí to Kjótó, ubohé, tak bych sem opravdu nechodil (s úsměvem) a už si na to příště dám velký pozor. (Smích a potlesk v sále.) Jakmile tam někde ve smlouvě bude japonský název, tak prostě do toho nejdu, to už nechám někomu jinému.

Ale já nechci tuhle debatu zlehčovat. Rád bych se vrátil, protože jsem tady kvůli Kjótu - to si tedy budu vyčítat ještě dlouho... Já bych vaším prostřednictvím, pane předsedající, rád ještě odpověděl panu kolegovi Stanjurovi. Opět mu děkuji za opravdu konstruktivní dotazy k tématu. A byl bych rád, abychom tuto otázku a ubohé Kjótó už mohli opustit a bavit se něčím dalším, ale právě proto považuji za vnitřní dluh, abych to ještě zodpověděl.

Ty nové závazky uzavřelo celkem 35 států, z toho vlastně 27 států Evropské unie. V této chvíli je to opravdu tak, jak jsem říkal. To znamená ve chvíli, kdy by Česká republika - teď čistě hypoteticky - ten protokol a úmluvu neratifikovala, tak ano, pravděpodobně nedojde ke zhroucení vesmíru ani dnes ani zítra, ba dokonce asi ani této planety, ale prostě Česká republika nebude plnit závazky, které má, ke kterým se zavázala ve smlouvách. Já si myslím, že to je věc, která prostě není dobře. A pak to má ještě jeden aspekt a ten si myslím, že je zajímavý a důležitý pro české podniky, že v tu chvíli by se české podniky nemohly dál zapojit do tzv. projektů typu joint implementation project, a dobře vím, o co se jedná, sám jsem se jedním takovým zabýval ještě ve svém předchozím povolání, a to jsou projekty, které umožňují, aby podniky vlastně šetřily emisní povolenky alternativními metodami. To znamená, to by byla určitá jasná ztráta, jasný negativní efekt ve srovnání s tím.

Ale znovu říkám, kdybych viděl jakékoli riziko, že tato smlouva přinese nový závazek, pane kolego - vaším prostřednictvím, pane předsedající -, tak bych si nikdy netroufl něco takového dát. A určitě vás ujišťuji, že by u toho byl i ministr průmyslu a další lidé a přesvědčil bych vás o tom, že to je podloženo odbornými argumenty. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi za jeho vystoupení. S přednostním právem pan předseda klubu TOP 09 Miroslav Kalousek. Pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, přiznám se, že mi přijde trochu nefér vůči panu ministrovi životního prostředí věznit ho některými nezbytnými výklady ústavního pořádku, které se dají stejně dobře citovat při smlouvě mezi Českou republikou a Bulharskem o trestných činech, protože nám evidentně nedocházejí. Takže já bych rád vyjádřil svůj názor, že bychom teď měli hlasovat o změně Kjótského protokolu, a pokud by některý z vás nechtěl ukončit dnešní jednání a budeme pokračovat, tak já se se svým názorem na ústavní pořádek přihlásím k dalšímu bodu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi Kalouskovi. Jsme stále v obecné rozpravě. Ptám se, kdo se do ní hlásí, protože žádnou přihlášku nemám. Protože se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Ptám se, jestli pan ministr má zájem o závěrečné slovo. Není tomu tak.

 

Přikročíme k hlasování o usnesení navrženém zahraničním výborem. Je zájem o jeho zopakování? Myslím, že ne, máte ho všichni ve svých dokumentech.

Ptám se tedy, kdo souhlasí s návrhem na usnesení. O tom budeme hlasovat v hlasování pořadové číslo 113, které zahájím, a ptám se, kdo je pro tento návrh usnesení. Kdo je proti? Děkuji vám.

Z přítomných 118 bylo pro 107, proti 5. Návrh byl přijat. S návrhem usnesení byl vysloven souhlas.

 

Děkuji panu ministru Richardu Brabcovi, děkuji zpravodaji a končím bod číslo 36.

 

Podle schváleného pořadu schůze se budeme zabývat bodem číslo 30. Tím je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.