(18.40 hodin)
(pokračuje Laudát)
A není mi jasné, proč, zda se dostali do problémů, protože jedna věc je vůle národa, druhá věc je prosazování zájmů, protože v globalizovaném světě fungujete v nějakém společenství a musíte občas přijímat i hodně nepopulární opatření. My to tady zažíváme z transpozicí některých liberálních evropských směrnic a zákonů téměř denně. (V sále je rušivá zábava.)
Ale hodně referend je například v Mexiku, které je sužováno mafiemi, doslova v některých regionech téměř občanskou nebo ekonomickou válkou. Na Ukrajině také mají institut referenda. Moc jich tam neměli v tom období, pouhých šest. Většinou to bylo v 90. letech. Jaká je tam situace dneska, víme. A rozhodně občané se potom neptají, jestliže dojde k nějakému rozstřelu, totální vzpouře proti nějakému postoji vlády či parlamentu, tak se neptají, zda mají, či nemají referendum, a prostě vyjdou do ulic. A tím podstatnějším fenoménem jsou dnes sociální sítě.
No ale referenda mají ve stejném rozsahu také v Sýrii a tam je občanská válka. Zmínil bych Španělsko sužované krizí. Přitom, řekl bych, kdysi kultivovaná země. Dneska mají dokonce 56 nebo 58 % lidí po vyučení a po vystudování bez práce. Sociální průšvih neskutečných rozměrů, zadluženost země gigantická. Padl tady i argument, že to je brzda proti zadlužování.
Referendy na druhé straně šetří Rumuni a proti tomu Rakousko, ti měli v tom období tři a tři referenda. Rakousko je diametrálně někde na úplně jiném spektru politické kultury, životní úrovně než Rumuni, takže zase si myslím, že ten argument referenda tam nefunguje, který tady zazněl.
Já bych se spíš přidržel norských zkušeností. Konzervativní, usedlí, pracovití lidé s téměř nulovou korupcí. Tam v tom sledovaném období měli pouhá dvě referenda.
Co tím chci říci - že z těchto tvrdých dat minimálně za těch 30 a více let, a chtělo by to dopracovat, a já nebudu nikdy předkládat žádný zákon o referendu, skutečně analýzu, zda tohle je ten podstatný fenomén v těch zemích. Myslím si, že prosperita, férovost a víra v demokracii v těch zemích vede přes úplné jiné zóny. Dokonce dneska čím dál více se ukazují jasná data, že například čára evropských krizí vede na rozhraní katolické země - protestantské země, snad s výjimkou Rakouska. To si lze vysledovat celkem jasně, že prosperující společnosti fungují tam, kde není vysoká míra šmírování, kde je vysoká míra důvěry v občany. To znamená, to jsou přesně věci, které jdou dneska proti koaliční smlouvě a programovému prohlášení vlády, protože tam máme instituty, a ono to sem doputuje, zejména od sociálních demokratů, institut majetkových přiznání. A ono se nakonec ukázalo, také jsem si pořídil analýzu, že ve všech zemích to bylo pořízeno z důvodu zavedení majetkové daně z bohatství. To ukazuje na úplně jiné věci - sledování bankovních účtů. Zase - tam, kde je prosperita, tak to příliš nefunguje.
Takže bych poprosil, než sem přijde zákon, který předloží asi koalice, abyste velice důkladně vážili, co tam bude. Já se nebráním v nějaké omezené míře nebo přesně taxativně vymezení, jakým způsobem budou ta referenda probíhat, zda budou před, nebo po, jestli se občané budou moci na základě nějaké petice, podpisu občanů vyjádřit ke chválenému zákonu a de facto ho smést, nebo zda budou moct fungovat dopředu ta referenda. Ale to, co tady máme dneska, považuji za minu pod stabilitou naší republiky.
Děkuji vám za pozornost - těm, co poslouchali.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče. Mám zde jednu faktickou poznámku. Je přihlášena paní poslankyně Hnyková. Poté je do řádné rozpravy přihlášen pan poslanec Vozka. Máte slovo, paní poslankyně - vaše dvě minuty.
Poslankyně Jana Hnyková: Vážený pane předsedající, já to ještě jednou zopakuji. Vyslovuji se tvrdě - Hnyková se prosím jmenuji. Teď bych se vyjádřila k tomu.
Vážený pane předsedající, vážené dámy a vážení pánové, my jsme tady předložili návrh obecného referenda. Vidím, že zde není vůle k jeho prosazení. Já vám chci jenom říci z tohoto místa: Voliči nám dali tolik hlasů, abychom se do této Poslanecké sněmovny dostali, abychom tento zákon tady prosadili. Vidím, že - znovu opakuji - není zde vůle, ale my se nevzdáme. A já vynaložím, a věřím tomu, že i moji kolegové, všechny síly pro to, abychom tento zákon jednou prosadili. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, paní poslankyně Hnyková. Další s faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Fiedler. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Karel Fiedler: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jenom velmi krátce zareaguji na mého předřečníka kolegu Františka Laudáta. Chtěl bych mu tímto poděkovat. Já nevím, jestli on bude souhlasit s mým prohlášením, nebo ne. Ale zmínil tady Norsko. Zmínil tady to, že v Norsku mají téměř nulovou korupci, že ta země prosperuje a že tam byla pouze dvě referenda. No to je přece nádherný důkaz o tom, jak ta přímá demokracie funguje. Tam, kde ta země funguje tak, jak si občané představují, tak nemají zájem vyvolávat žádná referenda, protože ti politici fungují tak, jak si přejí občané té země. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Mám přihlášenou ještě jednu faktickou poznámku. Já vás poprosím - nejdříve faktická poznámka, potom přednostní právo. Mám tady přihlášeného pana poslance Stupčuka z ČSSD. Máte slovo, pane poslanče, s faktickou poznámkou.
Poslanec Štěpán Stupčuk: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, jenom pár poznámek k danému tématu. Já už tu diskusi nechci příliš prodlužovat, zatěžovat, ale nicméně chci říci, že já podporuji referendum, ale ne v podobě, která je navrhovaná. To znamená referendum, které by bylo nějak neomezené. V podobě, kdy všichni by rozhodovali o všem bez jakýchkoli hraničících mantinelů, mám za to, že to je situace, která by tuto zemi dovedla velice rychle do chaosu. A to si asi nikdo z nás nepřeje.
Podíváme-li se na to z hlediska té proveditelnosti praktické, tak problém je zejména s účastí v referendu. Jaká je pak legitimita toho rozhodnutí, když by velice často paradoxně menšina rozhodovala o osudu většiny? A kdo bude potom formulovat tu otázku, která bude předmětem posuzování? To je další, řekl bych, kardinální problém té věci.
A panu Okamurovi prostřednictvím pana předsedajícího. Podívejte se do historie. Historie je plná okamžiků, kdy právě prvky přímé demokracie nejčastěji formou plebiscitu dovedly společnost právě do tyranie a do stavu, kdy jim vládl diktátor.
Myslím také, že tomu referendu příliš neprospívá ta paralela říkat, že přímá demokracie ve Švýcarsku rovná se přímá demokracie v Česku, a budeme se mít stejně jako v tom Švýcarsku. To je prostě populismus a naprostá neznalost toho, na jakých ekonomických základech a historicko-ekonomických, a merkantelismus a podobně. To jsou všechno jaksi historie ekonomie, která je tam zřetelná. Švýcarsko prostě staletí bohatne z určitých typů obchodních transakcí apod. Není to zásluhou přímé demokracie.
To, co já bych považoval za důležité ale zmínit v souvislosti s přímou demokracií, když už se o tom bavíme, je otázka decentralizace výkonu státní správy, byť to je určitá legitimní alternativa, jak řešit tady problém a rozvíjet princip subsidiarity a přiblížit občanům České republiky to, aby ve stále větší míře měli možnost přece rozhodovat prostřednictvím volených orgánů samosprávy o tom (upozornění na čas), co je důležité v daném jejich regionu či vsi. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Dále s faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Jan Volný. Takže s faktickou poznámkou pan poslanec Volný. Je tady? (Gestem z místa dává najevo, že není přihlášen.) Mám vás přihlášeného. Takže v tom případě vás odmazávám.
S přednostním právem je přihlášen pan poslanec Okamura. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Tomio Okamura: Vážený pane předsedající, vážení pánové, úplně na závěr. Teď jsem nestačil sledovat, kam si pan poslanec Stupčuk sedl, ale jestli to je ČSSD, jestli vidím dobře, tak teď nevím, když máte ve vládním prohlášení referendum, což je prvek přímé demokracie, tak s tím nesouhlasíte. Tak to je opravdu zarážející zjištění. ***