(10.50 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Já bych rád reagoval na něco, o čem se také poměrně dost mluví v souvislosti s touto situací a s těmi dopady, a to je otázka volyňských Čechů a žádosti, o které tady mluvil předseda Sněmovny v poslední rozpravě, kde informoval o těch informacích, které dostal od některých občanů, kteří ho navštívili, volyňských Čechů, a informovali ho o údajně bezpečnostně zhoršených podmínkách života v oblasti Žitomir. Já jsem vám tady možná řekl, a také jsem to říkal veřejně, že do této chvíle jsme neměli informace, které by potvrzovaly, že volyňští Češi by v oblasti západní Ukrajiny byli vystaveni nějakému výrazně zvýšenému nebezpečí, ani jsme neměli potvrzeno to, že by tam ta oficiální krajanská sdružení, se kterými komunikujeme, nám potvrdila rostoucí rizikovost situace, nicméně vzhledem k tomu, jaké informace tady byly předneseny, vás mohu informovat, že už zítra vyrazí jeden zástupce našeho zastupitelského úřadu v Kyjevě se dvěma policisty přímo do oblasti Žitomir a budeme se zabývat situací přímo na místě. Zároveň zmocněnec pro krajanskou politiku pan Karel Kühnl je připraven v nejbližších dnech také vyrazit a zjistit, jak situace přímo na místě vypadá. Protože si myslím, že nemá smysl tady porovnávat různé typy informací a nejlepší bude ověřit situaci přímo na místě.
Já bych vás rád ale informoval, že pokud se týká volyňských Čechů, tak procedura u nich, možnost získat české občanství, je jednodušší než u kohokoli jiného. To znamená u nich se jedná o zvláštní režim a domnívám se, že jsme pro volyňské Čechy už v minulosti vytvořili poměrně zjednodušenou formu, jak požádat o české občanství. Je to skutečně proces, který je v jejich případě poměrně jednoduchý, takže tady není žádná zvláštní překážka, zvlášť v případě, pokud by se potvrdilo, že ta rizika rostou, tak jsme na to připraveni. Ale mám dojem, že tady nejde ani tak o to získat nějaký snadnější přístup k českému občanství, protože jak jsem zjistil, jedna z těch žen, která tady byla, už české občanství má, ale možná jim jde o nějaké další formy pomoci, které by chtěli, aby byly uvolněny. Ale to jsou věci, které musíme posoudit. Já vás mohu pouze ujistit, že to posoudíme pečlivě, že se vydáme, jak jsem řekl, na to místo, o které se jedná, a že rozhodně tady nenecháme nic jenom nějakým dohadům nebo nějakým nepřesným informacím.
Tolik k téhle věci a jsem připraven odpovědět i na další otázky.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi zahraničních věcí Lubomíru Zaorálkovi za jeho aktuální informace. Budeme pokračovat v rozpravě. Nyní je přihlášen pan poslanec Šarapatka a žádám ho, aby se ujal slova. Připraví se paní poslankyně Kateřina Konečná. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Milan Šarapatka: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, ukrajinskou krizi sleduji od samého začátku a opakovaně jsem se k situaci na Ukrajině vyjadřoval. Před více než deseti lety jsem četl knihu jednoho z nejvýznamnějších amerických politologů Zbigniewa Brzezinského. Jmenuje se Velká šachovnice aneb K čemu zavazuje Ameriku její globální převaha. V této knize je na několika místech uvedena autorova teze, že pokud se od Ruska podaří oddělit Ukrajinu, Rusko přestane být navždy světovou velmocí. Jsem přesvědčen, že právě proto jsme nyní svědky ukrajinské krize, snahy o definitivní vymanění Ukrajiny z vlivu Ruska a oslabení jeho geopolitické pozice v Eurasii. Jde tedy o snahu především Spojených států o vychýlení dlouhodobé rovnováhy na euroasijské pevnině a o zatlačení Ruska dál od Evropy.
Vyhlášením nezávislosti Ukrajiny v roce 1991 se ruské hranice posunuly zpět na východ na úroveň kolem roku 1600, kde byly na vlády Ivana Hrozného. Ne že by tento stav zemím ve střední a východní Evropě nevyhovoval, to jistě ne s ohledem na nedávnou historii, ale je současně nepravděpodobné, že by si to Rusko nechalo jen tak líbit. Ukrajina a Ukrajinci jsou pak v této velké hře pouze pěšáky, se kterými posunují na šachovnici skuteční hráči - Spojené státy a Rusko - no a my, tím myslím země Evropské unie včetně nás, s našimi hlasitými protesty a prázdnými gesty jsme těmi, kteří tahají horké kaštany z ohně za jiné, aniž by nám z toho mohlo cokoli pozitivního vzejít. Naopak za to budeme v budoucnu tvrdě platit.
V situaci nového mocenského posílení Ruska se začínají projevovat slabiny a rizika uspořádání světa po rozpadu Sovětského svazu, to jest v době, kdy Rusko prakticky přestalo velmocí být. Ignorovat tuto skutečnost ale může být velmi nebezpečné. Rusko se za velmoc především znovu považuje a jeho národní zájmy a ambice jsou v současnosti předem odhadnutelné. Nastoupilo cestu návratu mezi přední velmoci a začíná své zájmy deklarovat otevřeně. Je to přirozené a neměli bychom na to reagovat hystericky, byť máme se sovětskou nadvládou svou negativní historickou zkušenost. Udržení stability na Ukrajině, nikoli její vnitřní rozvrat a destabilizace, to by mělo být prioritním zájmem těch, kteří chtějí udržet současný status quo. Bohužel, západní politika učinila pravý opak. Dnes jsme svědky krize, eskalace krize, hrozící dezintegrace Ukrajiny, růstu mezinárodního napětí a návratu atmosféry studené války. Především v zemích, jako jsme my, které si ve své historické paměti nesou frustraci ze zkušenosti se sovětskou érou, se vrací protiruská hysterie a strach z nového ohrožení Ruskem.
Chtěl bych také říci několik slov k mé široce medializované cestě na Krym. Připomínám, že jsem na té cestě nebyl sám, ale že se jí zúčastnil také náš kolega pan poslanec Berkovec a bývalý poslanec za ČSSD pan Miloslav Soušek. Na Krym jsem jel proto, abych mohl sledovat průběh vyhlášeného referenda, a především proto, abych se přesvědčil, co si o referendu, resp. o otázkách, na které má odpovědět, a o situaci na Ukrajině a na Krymu myslí ti, jichž se týká - obyčejní Rusové a Ukrajinci, kteří tam žijí. Oni se přece musejí rozhodnout, zda budou žít na Ukrajině, nebo v Rusku, a nikdo by jim do toho neměl mluvit.
Co se týká výsledku referenda, no, nevím. Mám sice nějaké vzdělání, ale nějak stále nechápu, proč by někdo, např. Rusko, falšoval volby, u kterých bylo z předchozích průzkumů předem jasné, jak dopadnou. Všechna mainstreamová média samozřejmě od nás chtěla během cesty na Krym i po návratu slyšet o ošklivých Rusech a hodných Ukrajincích, kterým se ubližuje. A my, kteří jsme měli možnost vidět situaci na Krymu na vlastní oči, jsme jim to zkazili, což se samozřejmě v Čechách neodpouští. A ruku na srdce, kolegyně a kolegové, když jsme tady před dvěma dny slyšeli od pana předsedy parlamentu o postavení volyňských Čechů na současné Ukrajině, myslíte si, že žádají český parlament o pomoc a utíkají ze západní Ukrajiny před Putinem? To asi ne, že ano? Tak před kým tedy utíkají?
Dále k tomu mohu ještě dodat, že pakliže by platilo, že jsem na Krymu byl za ruské nebo nějaké jiné peníze, že tedy v neděli odjíždím do Bruselu na seminář NATO, takže to asi zase pojedu za americké dolary, nebo možná za bruselská eura, nevím.
A jako poslední bod bych chtěl jen krátce říct o své představě, co si myslím, že by mohlo Ukrajinu v budoucnosti čekat. Možná že dojde k občasnému zvýšení mezinárodního napětí a verbálních útoků jak ze strany Ruska, tak i Západu, ale to bude tak asi všechno, neboť Rusko i Západ jsou v dnešním globalizovaném světě natolik úzce ekonomicky a politicky svázány, že si reálný vzájemný konflikt nemohou dovolit. Místo dělení Ukrajiny dojde asi spíše k jakési její finlandizaci, kdy se o geostrategický vliv v zemi budou USA a Rusko dělit, jako tomu bylo během studené války v případě Finska nebo částečně i Rakouska. Samozřejmě účet za toto řešení zaplatí Evropská unie. Bojím se ale, že Ukrajina bude podstatně větší sousto, než je v současné době Řecko. Děkuji vám. (Potlesk z levé a zčásti z pravé strany.) ***