(17.40 hodin)
Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo, pane předsedo. Dovolte, abych vám krátce ozřejmil, v čem spočívá kouzlo sněmovního tisku číslo 107. Tento tisk novelizuje občanský soudní řád.
Na začátek něco krátce k otázce nákladů obecně. Dosavadní právní stav nijak nerozlišuje typově velmi odlišná řízení, což vede k určité nerovnováze v přiměřenosti přiznávání těchto nákladů. Zcela stejná pravda platí pro případ, kdy strany vedou skutečný skutkový a právní spor, navrhují a provádějí důkazy, stejně jako pro případ, kdy soudní řízení není projevem skutkového či právního sporu, ale pouze administrací pohledávek. Nepoměr mezi přiznávanými náklady a výší sporné částky je pak velmi vysoký u tzv. bagatelních sporů, které právě nebývají skutkově ani právně složité.
Současný stav vede k atypické situaci, kdy se v určitém pohledávkovém pásmu vyplatí podávat generické pohledávky, protože výše přiznaných nákladů převyšuje významně ekonomickou náročnost vedení sporu. Tento paradox vede k tomu, že se zmíněné pohledávky obchodují nad jejich nominální hodnotou a jejich uplatnění je fakticky motivováno více očekávaným přísudkem než podstatou pohledávky. V praxi to pak vede k tomu, že justice je zahlcena typem těchto zdánlivých sporů. Důsledkem tohoto stavu je pak mimo jiné i to, že klesá důvěra v justici a spravedlnost soudního rozhodování. Zahlcení soudců a soudů pak vede i k tomu, že klesá vymahatelnost práva v širším slova smyslu, což nedůvěru ve spravedlnost prohlubuje taktéž.
To bylo něco málo teorie. Pokud si můžu dovolit, tak trošičku ze života, prakticky.
Tento návrh zákona se snaží u tzv. bagatelních sporů, to znamená u sporů do 10 tisíc, o to, aby náklady na právní zastupování byly sníženy oproti tomu, jak je tomu dnes, a to na výši dvou až tří právních úkonů, to znamená 600 až 900 korun. Jsou zde právní spory, které snad ani nejsou spory právní, ale jsou to spíše spory, které jsou podávané na základě nějakých formulářů. Jedná se o tzv. formulářové žaloby, které spíše než nějaký právní spor a podání toho případu k soudu jsou věc administrace nějaké pohledávky, než o nějaké nalézání či zapsání nějaké žaloby. A my jsme toho názoru, že v těchto případech by odměna za právní zastoupení neměla být taková jako u toho skutečného právního sporu, kde se musí projevit nějaká kvalifikovanost a kde musí být nějaký právní spor reálný a kde prostě musí být nějaká podstata.
Samozřejmě někdo může říct, a určitě to zde bude namítáno, že ten návrh není dokonalý. Ostatně to nebyly ani ty dva před námi. Že tohle by mohlo být jinak, že jsou obavy o to, aby advokáti vůbec dostali zaplaceno za svou práci, atd. atd. Já jsem toho názoru stejně jako u dvou předchozích tisků, že je to velmi sledované a citlivé společenské téma. Všichni známe případy, kdy se člověk z dluhu 150 korun za to, že neplatil poplatek za televizní vysílání, dostal na dluh 20 tisíc. Tohle to my chceme řešit a je celkem jedno dle mého názoru, jestli to bude řešeno tímto zákonem, touto novelou, nebo jestli to bude vyřešeno rychleji např. ve formě nějaké vyhlášky Ministerstva spravedlnosti. Myslím, že to je téma, které je citlivé. Je potřeba říci, že dokud jsme nepodali tuto novelu zákona, nic moc se nedělo a od té doby, co je tato novela v legislativním procesu, se na Ministerstvu spravedlnosti už sešel tým, který tuto problematiku chce řešit. A třeba ji vyřeší dříve a lépe než náš zákon.
Nicméně opakuji, je to určité vykopnutí tohoto bolestného a citlivého tématu, protože - opakuji ještě jednou - myslím, že není úplně standardní, aby dluh 20 korun za to, že jedete načerno metrem, i když se to nemá, vyrostl na dvacetitisícovou pohledávku. Já když tak poprosím možná paní ministryni po diskusi, nebo v rámci diskuse, nebo možná pana ministra předsedu Legislativní rady vlády, aby nám řekli, jestli probíhají práce nějaké jiné, lepší. Co mám informace, tak něco probíhá na Ministerstvu spravedlnosti. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji panu navrhovateli. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Lukáš Pleticha. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Lukáš Pleticha: Pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, dobrý den a děkuji za slovo.
Dříve než přistoupím ke zpravodajování, tak abych rozptýlil pochybnosti, prohlásím, že jsem advokátem, jsem členem advokátní komory. Zabývám se částí své agendy i vymáháním pohledávek. Můžu být tedy v určité kolizi zájmů. Nicméně nezastupuji žádný dopravní podnik, žádnou samosprávu, žádnou vymahačskou agenturu ani žádného obchodníka s pohledávkami. Naopak, větší část na tomto poli mé agendy je, že naopak zastupuji dlužníky nebo lidi, vůči kterým jsou tyto pohledávky uplatňovány. Také spolupracuji s některými neziskovými organizacemi, které na tomto poli poskytují jakési první poradenství nebo první pomoc, ale pak to další, to už bývá vesměs pro právníky. A právě z tohoto důvodu si dovolím říct, že zrovna o tomto segmentu trhu a o této problematice vím trochu víc než možná ostatní kolegové, kteří navrhli tento zákon.
Ten zákon totiž reaguje pouze na určitou část tohoto segmentu, a sice na ty pohledávky, které se žalují hlavně kvůli tomu, aby se dosáhlo zisku na poli přísudků a při exekuci. Ale to je pouze určitá výseč. Ten trh je daleko barvitější a je to stejné, jako když se obchoduje s akciemi. Je spousta způsobů, jak se s nimi dá nakládat.
Já si dovolím říct, že tento návrh, kdyby přišel tak, jak je předkládaný, bude jako vakcína na jeden druh nádoru, ale patnáct dalších druhů rakoviny způsobí. Totiž ty další způsoby, jak dlužníci musí čelit atakům věřitelů, ty nejsou pouze přes přísudky, ale i přes to, že agentury a věřitelé chtějí ty dlužníky prostě rozplatit. Oni už během těch prvních řízení si zjistí, kdo je schopen něco platit, a většinou přistupují na to, ať platí třeba po malých částkách, málo, hlavně ať platí. Tam vůbec o tyhle náklady nejde. A naopak, způsobem, kdybychom tady přistoupili na to, jak je to navrhováno, tak těmto dlužníkům podstatně omezíme možnost se těmto věcem bránit, protože v podstatě i když vyhrají, náklady na advokáta zpátky nedostanou. Další věc, která je, že málokterý advokát půjde do sporu tak, aby se spokojil pouze s přísudkem, takže i ten dlužník, i když nakonec vyhraje, ubrání se, tak stejně prohraje, protože ho to bude stát daleko víc, než kdyby se nebránil a byl napospas.
Proto si myslím, že tento návrh, tak jak je předložen, není dobře. Souhlasím naprosto s tím, že je potřeba tuto problematiku řešit. Předpokládám, že i další diskuse a vystoupení paní ministryně bude v podobném duchu jako u předchozího bodu a že na tomto návrhu se bude dále pracovat. Já už tady rovnou, abychom pak nemuseli otvírat diskusi, navrhuji, aby se zpracování této problematiky prodloužilo o dalších 60 dní, aby byl čas analyzovat i různé způsoby, jak se obchoduje s pohledávkami, jak ta problematika vůbec je, abychom zde nepřijali něco, co vyřeší pouze malou část problémů a v jiné části to rozpoutá, doslova si troufnu říct, peklo.
Ono totiž v občanském soudním řádu vždycky, když se žaluje, tak má přednost peněžité plnění třeba před nějakou nápravou škody. Ono totiž když se to přijme tak, jak je to předložené, bude to mít dost špatný dopad i na všechny další spory, druhy sporů - spotřebitelské spory, nároky z vad, náhrady škod, ale třeba i do pracovněprávních vztahů, protože prostě spoustě zaměstnavatelů se v takovéto situaci vyplatí bagatelní pohledávky, čili mzdy z nějakých brigádnických prací, dohod, nevyplatit a řeknou tomu, který pracoval: suď se. Tím vyvoláme úplně nechtěné efekty v úplně jiných oblastech, kde jsme to ani v tuto chvíli nepředpokládali.***