(22.00 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Myslím si, že bychom měli být velmi opatrní v definování skupin, které tu podporu budou dostávat, protože ti zaměstnavatelé se budou chovat ekonomicky, pokud to bude ekonomická motivace, tak logicky. Chybí mi tady ty detaily ve smyslu: Budou muset být ti lidé nejdřív na úřadu práce? A pokud ano, jak dlouho? A pokud tam už budou a budou pobírat, budou to třeba ti, jak se mluví, kteří tam jsou šest měsíců? Tak pak už to nebude rozpočtově neutrální, jak je navrženo, protože pak už většinou ta podpora klesá, u některých věkových skupin už úplně končí. A tady se ty odpovědi nedozvíme. Je to poměrně razantní zásah a nám se zdá, že ta definice je příliš široká. Jestliže za ohrožené skupiny označíme 50 % populace, která je v tom produktivním věku, tak nám to číslo připadá příliš vysoké.
Tak to jsou dva konkrétní dotazy v oblasti Ministerstva práce a sociálních věcí.
Pak je tam poměrně rozsáhlá kapitola, zřejmě aby se zdůvodnil ministr bez portfeje, ministr pro lidská práva. A je tady: "Budeme důsledně vystupovat proti všem formám násilí a projevům rasové nesnášenlivosti, jako například anticiganismu a antisemitismu." Já myslím, že je to v pořádku, ale jak může vláda razantně vystupovat? Chtěli bychom vědět jak. Myslím si, že se na tom shodneme, že to jsou negativní jevy, ke kterým bychom měli vystupovat. Ale stejně tak to jsou negativní jevy, tak k tomu podle mého názoru přispívá něco, čemu se říká politicky korektní slovník. My ten problém nechceme mnohdy pojmenovat pravým jménem. Ten, kdo ho pojmenuje, je velmi často jednoduše onálepkován jako rasista, jako ten, který nemá pochopení a podobně. A to vytváří napětí v lokalitách, kde ty problémy se sociálně slabými reálně existují.
Takže já si myslím, že prvním předpokladem pro to, abychom mohli vystupovat proti skutečnému rasismu a skutečné nesnášenlivosti, že přestaneme mluvit politicky korektním jazykem, nebo takzvaně politicky korektním jazykem, a budeme nazývat věci pravými jmény. V tom okamžiku budeme schopni rozlišit ty skutečné rasisty a ty ostatní. Není přece nic horšího, když demonstrují občané, kteří se cítí bezmocní proti situaci, která v té lokalitě existuje. A to nejsou žádní rasisté. To nejsou žádní vyvrhelové, to nejsou žádní nepřátelé státu. To jsou normální lidé, kteří chtějí mít v zásadě jenom klid na to, aby mohli po práci, po škole realizovat svůj volný čas a své životy. A mnohdy v té agendě se prostě tváříme a nechceme pojmenovat věci tak, jak existují. Mohl bych uvádět z praxe, a doplnilo by mě mnoho starostů napříč politickým spektrem, jak se k vám, jakmile vznikne nějaký problém, slétnou pracovníci tu z Úřadu vlády, lidskoprávních neziskových organizací a podobně, kteří velmi často problém v místě neznají, o to intenzivněji pronášejí nesmlouvavá hodnocení a dávají knížecí rady starostům, co mají dělat. Pak jsme hrozně překvapeni, kolik máme těch ghett a vyloučených lokalit v těch městech. My, kteří tam žijeme a kteří na těch radnicích sedíme, to prostě nevíme a vědí to tito lidé. A myslím si, že k tomu budeme muset přistupovat hlavně korektně, ale současně nazývat věci pravými jmény, jinak ta většinová společnost ta opatření vlády i shodu v parlamentu prostě nepřijme.
O genderově vyváženém všem možném hovořit nebudu. Za nás to učinila Jana Černochová ve svém vystoupení. Já za nás chci říct, že všechny kvóty odmítáme. Já osobně si myslím, že to úspěšné ženy spíš uráží. A kdybych to chtěl zlehčit, tak se podívejte, jak ti, kteří mají to slovo gendrová vyváženost napsané, v jakém složení za námi sedí. Já to nekritizuji, jenom konstatuji. My si to prostě do programového prohlášení nevypisujeme. Je to myslím 14 : 3. Velmi genderově nevyvážené. Berme to jako fakt.
Předseda PSP Jan Hamáček: Tak, to byla poslední přihláška do rozpravy. Vzhledem k tomu, že žádné další přihlášky nevidím, rozpravu končím. Zeptám se, zda je zde zájem o závěrečné slovo ze strany pana premiéra? Je tomu tak. Prosím, pane premiére, máte slovo.
Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji, vážené poslankyně, vážení poslanci. Nebojte se, nemám hodinové závěrečné vystoupení, ve kterém bych teď poctivě rekapituloval všechny dotazy, které zazněly v diskusi, a snažil se na ně vyčerpávajícím způsobem odpovědět. Asi by to hodinu až hodinu a půl zabralo.
Nabízím alternativu. Myslím si, že to je novinka, já jsem se s tím zatím při takovýchto debatách o důvěře vládě nesetkal. Chci ji nabídnout kolegům, kteří položili konkrétní dotazy, které bude možno určitým způsobem identifikovat. Vše je ve stenozáznamu. Já stenozáznam nechám zanalyzovat, připravím konkrétní odpovědi na vaše dotazy i ve spolupráci s jednotlivými resorty tak, abyste je obdrželi v písemné podobě. A pokud s těmi odpověďmi nebudete spokojeni, přirozeně je zde možnost využít interpelace, je zde možno využít i písemné interpelace a položit doplňující otázky. Takže navrhuji, abychom se vypořádali s konkrétními dotazy touto formou.
Obraceli se na mě někteří členové vlády, kteří chtěli reagovat. Já si myslím, že z hlediska už pozdní hodiny, ve které se dnes nacházíme, bychom mohli pomalu, říkám pomalu, nechci nijak uspěchávat diskusi - víte, že jsem se na začátku zastal opozice a jejího práva dělat i třeba obstrukci -, ale pomalu už bychom mohli směřovat k finálnímu hlasování, aby bylo zřejmé, zdali vláda jmenovaná prezidentem Zemanem má, či nemá důvěru této Poslanecké sněmovny.
A jenom možná ještě dvě poznámky na závěr, kterých se nemohu zdržet. První věc. Já myslím, že je určitě možné na jednu stranu kritizovat vládu za to, že nemá ve svém programu vůbec nic, čím by chtěla řešit nezaměstnanost, ale myslím si, že není možné současně se ptát na podrobnosti konkrétního plánu, který je v tom návrhu obsažen a který má nezaměstnanost řešit. Čili chtěl bych požádat kolegy z ODS, aby si tu věc ujasnili. Čili buď budete vládu kritizovat za to, že tam není vůbec nic napsáno o tom, čím bychom nezaměstnanost měli řešit, anebo se budete podobně, jako to teď učinil pan předseda Stanjura, ptát na to, koho se budou týkat slevy na sociálním pojištění, které vláda navrhuje v rámci svého programu.
A druhá poznámka, spíš námět pro diskusi, a teď nevím, jestli na plénu Sněmovny, nebo na hospodářském výboru Poslanecké sněmovny. Investiční pobídky - já jsem zjistil během dnešní debaty, že to je stálé téma, které traumatizuje řadu členů a členek Poslanecké sněmovny. Protože si myslím, že by bylo dobře, abychom se v klidu podívali na fakta, to znamená, kolik bylo poskytnuto pobídek, kolik bylo vytvořeno pracovních míst, kolik pracovních míst trvá do dnešního dne, kolik jich bylo vytvořeno pro lidi, kteří jsou tady z České republiky, a kolik třeba pro agenturní zaměstnance z třetích zemí nebo z jiných zemí Evropské unie. Dejme prosím na stůl fakta. Já požádám ministra průmyslu a obchodu, aby zpracoval analýzu, a požádám ho, aby přišel například do hospodářského výboru a zorganizoval seminář, kde se objeví čísla týkající se investičních pobídek. Protože mluvit tady o tom, že příchod TPCA do Kolína byla chyba nebo že Hyundai na severní Moravě je chyba, ignorovat desítky tisíc míst, která se vytvořila u subdodavatelů těchto firem, které provádějí konečnou montáž, vůbec to tady nezmínit a pak mluvit o Philipsu...
Vzpomeňte si, že Philips a Flextronics v Brně byly fakticky dva jediné výrazné případy toho, kdy politika investičních pobídek selhala. V Brně halu Flextronicsu koupila jiná firma, která tam dneska zaměstnává zaměstnance a postavila vedle toho některé haly další. Čili tam to problém nebyl. Skutečně hala po Philipsu tady zůstala jako pomníček a je to dáno rozsahem investice, která byla realizována. Ale byly stovky dalších případů, kdy vlády poskytly investiční pobídky nejenom zahraničním, ale i domácím subjektům. Poprosil bych, nemluvte o investičních pobídkách pro zahraniční subjekty, protože legislativa už velmi dlouho, řadu let dává stejné podmínky pro všechny bez ohledu na to, jestli se jedná o český kapitál, nebo zahraniční kapitál. Čili byly stovky případů, kdy investiční pobídky vyšly, dodneška jsou tam pracovní místa, a já jsem rád, že se podařilo zvýšit zájem o ČR z hlediska přímých investic. A i díky tomu tady byl hospodářský růst, nad kterým se tady někteří zaráželi, že to snad bylo moc - těch šest procent, o která ČR rostla. Čili tolik jenom ještě druhá poznámka na margo diskuse o investičních pobídkách. Ale nechci tady teď přetlačovat ty kritické názory v rámci závěrečného vystoupení. Rád bych požádal ministra průmyslu a obchodu, aby připravil seminář ve spolupráci například s hospodářským výborem Poslanecké sněmovny. Dejme na stůl čísla, zveřejněme je, ať je zřejmé, zdali politika investičních pobídek byla, či nebyla pro české daňové poplatníky přínosná. Na jednu stranu náklady a na druhou stranu si dejme výnosy v podobě nových pracovních míst a daňových a sociálních odvodů do systému České republiky.***