(21.50 hodin)
(pokračuje Mihola)
I opozici musí těšit, že za jednu z hlavních priorit vláda označila, a explicitně to ve svém prohlášení uvádí, podporu vědy, výzkumu a inovací. Jistě máme ještě v živé paměti, že při diskusi v rámci schvalování státního rozpočtu snad nebylo skloňovanějších slov než právě věda, výzkum, inovace. Domnívám se, že v současnosti jen velmi málo cest, kde má Česká republika šanci uspět a prorazit. Toto je nepochybně jedna z nich.
Snažil jsem se celé odpoledne a večer pozorně naslouchat diskusi, která vlastnímu hlasování o důvěře vládě tradičně předchází. Zvláště mě zaujaly některé pasáže z vystoupení pana prezidenta. Naprosto souhlasím s tím, že se lze poučit tam, kde funguje vyspělá demokracie, než za každou cenu v zajetí čechocentrismu hledat originální cestu, která nezřídka končívá fiaskem. Liším se v tom, že upřednostňuji země, které jsou nám historicky a kulturně nejblíže a jsou s námi také úzce ekonomicky propojeny. Které to jsou, nemusím říkat. Rovněž se hlásím k tomu, že je nejen možné, ale velmi prospěšné spojit politickou práci a odbornost a že příkladů v našich moderních dějinách najdeme dost a dost. (V sále je rušno.)
Padla zde nálepka o tom, že vládní koalice je levicová. Předseda hnutí ANO se již ohradil. Ani já kategoricky nesouhlasím s tím, že by KDU-ČSL byla snad levicovou stranou. Kritické připomínky opozice chápu, jsou zcela legitimní.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane předsedo, já vás na chvilku přeruším a požádám Sněmovnu o klid, abyste mohl v pořádku, za pozornosti ostatních kolegů a kolegyň dokončit svůj projev. Prosím, pokračujte.
Poslanec Jiří Mihola: Bylo zde podrobně kritizováno a připomínkováno mnohé z programového prohlášení, ale ne vždy plně právem. Uvedu dva příklady, protože jsem byl při závěrečné redakci tohoto programového prohlášení, a ačkoliv ani já ho nepovažuji za dokonalou záležitost, tak například výtka na téma obecné referendum nebo zvyšování finanční gramotnosti občanů je lichá a je v programovém prohlášení obsažena dokonce v prioritách vlády.
Novopečená koalice nemá před sebou snadný úkol a bude na ní dokázat, zda na jeho splnění má, nebo nemá. Po pádu Nečasovy vlády a až příliš dlouhé vládě bez důvěry si občané této země zaslouží mít v čele silnou a stabilní formaci, která to dotáhne dál než k dalším předčasným volbám. V této naději a při absenci jiné reálné a přijatelné alternativy tuto vládu podpořím a společně se mnou také celý poslanecký klub KDU-ČSL.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi Jiřímu Miholovi za jeho vystoupení a poslední přihlášený do rozpravy je pan poslanec Karel Fiedler. Udělím mu slovo. Budu mít ambici poté ukončit rozpravu, pokud se ještě někdo další nepřihlásí. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Karel Fiedler: Dobrý večer pane předsedající, děkuji, zdravím všechny poslankyně a poslance. Původně jsem nepředpokládal, že bych tady v té diskusi vystoupil, protože dnešní den byl velmi obsáhlý a řeklo se tady hodně. Ale přece jen na základě průběhu dnešního dne bych se chtěl vyjádřit k tomu, co tady také zaznělo. Bylo to odmítavé stanovisko předsedy sociální demokracie a premiéra vlády k našemu požadavku k jasnému vyjádření ohledně obecného referenda a hovořil před chvílí o tom i můj předřečník. Dostali jsme odpovědi vlastně ve dvou cestách. Jednak to byla cesta písemného dopisu, který nám tady dnes koloval v našem poslaneckém klubu v lavicích, a jednak částečně přes elektronická média, kde bylo premiérem Sobotkou sděleno, že prostě občané se nebudou moci vyjadřovat ke všem otázkám.
Chtěl bych zareagovat na to, co už zde také zaznělo od jedné z mých předřečnic, že takovým předvolebním hitem sociální demokracie byly právě ty zmiňované takzvané církevní restituce, a v určitém okamžiku zapomnění na tento předvolební bod. Kladu si tedy otázku, jestli to omezení otázek, ke kterým by se občané mohli případně v referendu vyjadřovat, náhodou nemá souvislost s hlasováním o důvěře vládě, protože jeden z těch koaličních partnerů, KDU konkrétně, tento bod pokládá za stěžejní a odmítá o něm diskutovat.
Odvolávali se zde i předřečníci i premiér vlády na to, že sice není jasně řečeno v programovém prohlášení vlády o tom, jak by měla vypadat obecná referenda, ke kterým se i ostatní strany hlásí, a odvolávají se na koaliční smlouvu. V té koaliční smlouvě je doslova napsáno: Ústavním zákonem bude zároveň stanoven výčet otázek, k nimž nelze referendum vyhlásit. Já bych zde položil jednoduchou otázku, na kterou lze velmi jednoduše odpovědět: Ano, nebo ne. A myslím si, že občany této země by ta odpověď velmi zajímala, protože by jasně naznačila, jak si ta vláda nebo premiér představují vymezení těch otázek, o kterých by občané nemohli hlasovat. A protože z volebních mítinku a debat s občany a reakcí vím, že otázka takzvaných církevních restitucí je pro ně velmi palčivá a chtěli by se k ní vyjádřit, tak já kladu otázku, na kterou se dá jednoduše odpovědět ano, nebo ne.
Prostřednictvím pana předsedajícího se ptám pana premiéra. Pane premiére, mezi ty otázky, které by byly vyloučeny z referenda, patřily by církevní restituce? Děkuji za odpověď.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Fiedlerovi. Nyní se ještě hlásí z místa pan předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura. Jinou přihlášku nevidím. Pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Možná před hlasováním by nám pan premiér mohl říct, jestli nám odpoví na ty otázky, které tady dneska padaly, nebo jestli to jenom vyletí komínem a čeká, že je máme zopakovat při interpelacích, nebo jak. Protože jestli má být dialog, tak když se někdo ptá, tak si myslím, že je slušné mu na otázku odpovědět, případně říct: odpovím do tehdy a tehdy. Dotazů zaznělo hodně, já bych řekl, že desítky, z mnoha vystoupení kolegů. Nebylo to jenom z naší strany, ale i z jiných stran.
Dovolte, abych položil otázky ještě ze dvou oblastí, o kterých se příliš dneska nedebatovalo, a to je oblast programového prohlášení Ministerstva práce a sociálních věcí. Nám tam tedy chybí absolutně zmínka o veřejné službě. Jestli se bavíme o nezaměstnanosti, o tom, že si lidé mají pokud možno si zachovat pracovní návyky, tak si myslím, že je třeba tento institut znovu zavést. A jsme připraveni debatovat o parametrech, způsobech odměňování, kdo na to má jít, kdo nemá jít, tak aby to bylo motivační. To znamená, ten, kdo bude chtít, aby byl nějakým způsobem motivován a k tomu přiměřeně odměněn. To si myslím, že v tom programovém prohlášení chybí.
Pak bych chtěl možná slyšet konkrétnější odpověď na záměr vlády, který zní velmi dobře: Dočasné osvobození od plateb na sociální pojištění po dobu 12 měsíců u těch zaměstnavatelů, kteří zaměstnají občany zvláště ohrožené na trhu práce. Za tyto zaměstnance bude pojistné hradit stát. Pak je tam tak obecná, že to jsou lidi nad padesát, absolventi vysokých, možná i středních škol a rodiče, kteří se vracejí z rodičovské dovolené, ať už to jsou maminky, či otcové. Z jiných vystoupení jsem zaznamenal snahu tuto hranici definovat do třiceti let. Jestli si vezmeme aktivní věk lidí, kteří chodí do práce, tak v zásadě definujeme ohroženou skupinu už padesátiprocentní skupinou. Jestli budeme pracovat s průměrným věkem odchodu do důchodu, když se to postupně zvyšuje na 65, tak od 50 do 65 je 15 let. Jestliže řekneme, že vysoká škola končí mezi 23 a 25, tak do těch 30 let je to dalších sedm. V tom okamžiku, pokud budeme podporovat tuto skupinu, tak se stane ohroženou skupinou mezi 30 a 50 zcela logicky. ***