(14.30 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Takže já se domnívám, že když mluvíme o tom, v jakém stavu tu společnost přebíráme, tak je tady opravdu celá řada podle mě skoro destruktivních procesů, které bohužel tady probíhaly v minulých letech, a ztráta víry, špatná očekávání. A chce-li někdo hledat cestu, tak se bavme o těch receptech.
Já bych tady chtěl jednu věc říct, protože já v podstatě souhlasím s tím, co tady řekl prezident, když mluvil o investicích. A dovolil bych si upozornit na jednu věc. Já si ale nemyslím, že by bylo možné dnes tu cestu z toho ven najít jednoduše tak, jak to bylo v těch letech 1998 až 2002, když byl třeba Miloš Zeman premiérem. Myslím si, že opakování těch tehdejších receptů úplně nestačí. Já vám to řeknu na jednom konkrétním příkladě. Když se díváte na situaci České ekonomiky, průmysl různých odvětví, tak zjistíte, že to má jeden velký problém - ty ukazatele. Ony ukazují, že v té výrobě se neprosazuje vyšší míra přidané hodnoty, v různých odvětvích, to je všechny spojuje, ta stagnuje. Přidaná hodnota prostě stagnuje. A pro mě tohle je významný faktor. Otázka je - a to ukazuje, že ta cesta není a nebude jednoduchá, protože já si myslím, že nestačí pouze investice. Jde o to, kam ty investice budou. A jestli to skutečně bude živobytí do budoucna, o tom bude podle mě rozhodovat i to, jestli to budou investice do výroby, která bude přinášet vyšší míru přidané hodnoty. V tom si myslím, že ta situaci je jiná, než byla tehdy na konci let devadesátých. Tehdy nám v podstatě stačilo podpořit průmysl se střední mírou přidané hodnoty, takový ten spotřební průmysl, auta a podobně, a ono nás to v podstatě vytáhlo na vysoký ekonomický růst. Já si dneska myslím, že to nelze jednoduše zopakovat právě proto, protože z té krize se dostanou ti, kteří budou vyrábět věci, které budou mít vysokou míru přidané hodnoty, budou proto dobře prodejné. A to, myslím, je efektivita a produktivita, která může být řešením pro tuto zemi. Proto si myslím, že pouze investice je málo. Musíme mluvit i o tomhle. Mluvme třeba o inovacích, o způsobu, jak vytvoříme produkci, která bude na kvalitativně vyšší úrovni, než bylo to, o co jsme se snažili před deseti patnácti lety.
Takže nevím, jestli tohle je levicové, ale říkám vám, že to jsou věci, před kterými tato země stojí, má-li se dostat ze stavu, který podle mě dneska není valný. Já to neříkám proto, že bych chtěl být škarohlíd a nebo že bych chtěl ukázat tu situaci co nejhorší, ale že je třeba se o tom bavit relativně přesně, aby to odpovídalo i tomu, co se cítí se veřejně, co cítí odborná veřejnost, jako o výchozím stavu, ze kterého je třeba tu zemi dostat nahoru. Já prostě nepochybuju o tom, že to je vážný úkol a že do budoucnosti vedou různé cesty. Ten recept prostě můžeme najít a taky nemusíme. V tom si myslím, že je to opravdu důležitá debata. A v tom je samozřejmě důležité, co dnes má vláda v programovém prohlášení.
Já vám řeknu ještě na závěr něco, co se týká zahraniční politiky. Mluvil jsem tady o entropii a musím vám říci, že bohužel ta entropie a tendence k entropii se týká zahraniční politiky jako málo čeho jiného. Já vám to dokážu poměrně velice rychle.
Podívejte se, přátelé, jak vypadá situace kolem nás, kolem Evropy. Podívejte se na Ukrajinu, podívejte se na Bosnu a Hercegovinu, ty sociální nepokoje tam, podívejte se do Egypta, podívejte se do Libye, podívejte se do... Můžu jmenovat celou řadu zemí severní Afriky. Je to skoro, přátelé, až nápadné. Tady všude dochází k něčemu docela zásadnímu. Jako kdyby se buď vytvářela nějaká nová etapa sebeurčení států a národů, a vůbec není jednoduché a jisté, jakým způsobem ta cesta povede. Takže jestliže jsem mluvil, že bojujeme s entropií v České republice, tak bohužel stejně tak bojujeme se značnou entropií v tom světě kolem nás. Dokonce samotná Evropská unie je vystavena nejednoduché situaci, kdy hledá cestu do budoucnosti. Samotná Evropská unie je dneska v situaci, kdy hledá podobu eurozóny, podobu integrace, odpovídá na docela základní otázky, které rozhodnou o její budoucnosti. O tom, jak bude soudržná do budoucnosti. A ta soudržnost třeba jihu se severem, to jsou dneska klíčové otázky. V jaké podobě Evropa přežije. Takže jestliže máme tedy tu entropii nebezpečnou v Česku, tak mi dovolte, abych poukázal na to, že máme podobně nebezpečnou entropii i kolem nás, v tom světě kolem nás. A na těch hranicích to dokonce vypadá docela hrozivě. Takže já si myslím, že je to také role České republiky. My máme tedy zároveň vlastně nejenom řešit to, abychom dali nějaký řád, nějakou spravedlnost a nějakou důvěryhodnost a nějakou předvídatelnost tomu, co žijeme tady doma v Česku, ale měli bychom jako Česká republika v zahraniční politice pomáhat tomu, aby se podařilo zkonsolidovat Evropu, abychom našli cestu k ekonomické stabilitě, konsolidaci Evropské unie, a dokonce bychom měli pomáhat i tomu, co se děje třeba na východ, na jih od nás, kde ty země dnes procházejí procesy, které vypadají často také docela hrozivě a jejichž výsledek není jasný. A nebudu se do toho ani pouštět.
Mám dojem, že to, co jsem řekl na začátku, že lidský život, ta živá síla je něco, co by mělo jít proti té rostoucí míře neuspořádanosti, jak to napsal Kauffman, tak mi připadá, že role české vlády v dobách, které jsou poměrně hodně entropické, je pokusit se vytvářet něco, co vytváří v lidech pocit předvídatelnosti, určité stability a prediktability neboli předvídatelnosti. Takže já bych si přál, aby česká vláda, ta, která nastupuje, tady tomuto úkolu dostála. Abychom proti silám destrukce a proti těm destruktivním procesům postavili naopak něco, co bude srozumitelné a co tomu životu vrátí i určitý řád, na což by mohli slyšet přítomní konzervativci.
Proto si myslím, že některé pasáže toho programu v tomhle smyslu mi připadají velmi konkrétní. Chápete, že když se tady mluví o tom, že nebudeme outsourceovat vládní služby, když se tady mluví o tom v prioritách vlády, že budeme usilovat o to, co premiér mnohokrát opakoval, o rekonstrukci a inventuru státu, když se mluví o tom, že budeme dělat audit majetku státu, zákaz pro stát obchodovat s firmami s nejasným vlastníkem. Chápete, odstraňovat všechny tyto věci, které vlastně činily hospodaření státu nepřehledným, nedůvěryhodným, které vedly lidi k tomu, že si museli klást otázku: Tomuhle státu máme platit daně? Odstraňovat toto je opravdu předpoklad toho, aby v lidech vznikal dojem, že žijí ve společnosti, ve které se dá předvídat budoucnost, předvídat vlastní osobní život.
Takže já asi nepřekvapím, když řeknu, že pro mě je ten program, ta míra, ta úroveň konkrétnosti, kterou jsem... která byla pro nás možná, abychom ji nabídli Sněmovně jako cestu z entropie, z chaosu a z destrukce. A já trvám na tom, že těmito procesy byla Česká republika zasažena. A úkolem této vlády je tuhle situaci změnit.
Děkuji za poslech a za trpělivost.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu ministrovi a prosím s faktickou pana poslance Petra Fialu.
Poslanec Petr Fiala: Pan ministr Zaorálek - ještě mu kolegové tleskají, to je správné. On je samozřejmě zdatný rétor, takže mluvil o mnoha věcech. Já bych na některé jenom krátce reagoval.
Dovolil bych si připomenout, že to nebylo jenom teď, kdy politici odcházeli nedůstojně ze svých funkcí a kdy se začala vyšetřovat korupce politiků. Já si pamatuji, je to asi deset let, kdy byl odsouzen ministr financí za sociální demokracii. Pan Svoboda byl odsouzen za tunelování.
Další věc. Moje kritika tedy byla velmi konkrétní. A díky tomu, že byla konkrétní, tak jste na ni mohl reagovat. My bohužel na řadu paušálních tvrzení v programovém prohlášení vlády reagovat nemůžeme.
A když jste mluvil o tom, že minimální mzda podle nějaké knihy nezvyšuje nezaměstnanost, a jak my víme, že to je jinak, tak já vám na to odpovím. No víme to proto, že jenom nečteme teoretické knihy, i když je to součást mé akademické práce, ale my taky mluvíme s lidmi. A mluvíme s těmi lidmi, kteří vytvářejí pracovní místa, anebo jsme sami zřídili instituce, které patří k velkým zaměstnavatelům. Proto vám můžeme velmi kompetentně odpovědět, co způsobuje zvýšení minimální mzdy a jakou to má vazbu na zaměstnanost.
A poslední poznámka k té obecnosti programového prohlášení. Já se na vás nezlobím, pane ministře, že jste četl tu svoji část, popřípadě ještě některé části ekonomické, ale podívejte se například do těch pasáží, které se věnují klíčové otázce pro naši společnost, a to je třeba výzkum a nebo vzdělávání. A tam uvidíte, o jaké obecnosti mluvím. Tam jsou některé fráze, některé cíle, vůbec tam nejsou nástroje, vůbec tam nejsou konkrétní věci, není tam cesta, jak k tomu dojdeme. To je obecnost, která je pro programové prohlášení vlády podle mě nepřijatelná.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Další s faktickou přihlášený, pan poslanec Pavel Blažek. Prosím, pane poslanče. ***