(13.20 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Dovolte mi i příklad druhý, možná se bude někomu zdát marginální, ale principiálně je to stejné. V programové části koaliční smlouvy se můžeme dočíst, že vláda uvažuje o třetí sazbě, tedy snížené sazbě daně z přidané hodnoty, kam kromě jiných komodit budou zařazeny i dětské pleny. Já teď nechci polemizovat o nevhodnosti třetí sazby daně z přidané hodnoty, nechci polemizovat s dojemnou vírou pana ministra Jurečky o tom, jak pleny ve snížené sazbě zachrání natalitu Evropy. Chci jenom upozornit na to, že 6. směrnice Evropské komise jasně říká, které položky mohou a které nesmějí být ve snížené sazbě daně z přidané hodnoty. A 6. směrnice je v širším slova smyslu součástí právního řádu České republiky, neboť členské státy jsou povinny tuto směrnici implementovat do našeho právního řádu a neporušovat je. Když jsem se ptal v soukromém rozhovoru pana ministra zahraničí, jakým způsobem toto chce vláda udělat, dostal jsem odpověď: No tak to přeřadíme do snížené sazby. Až nám bude hrozit sankce a do té doby nevyjednáme výjimku, tak to tam zase vrátíme.
Dámy a pánové, přesně takto se chovají notoričtí neplatiči alimentů. Neplacení alimentů je trestný čin, zákon to stíhá a notoričtí neplatiči alimenty neplatí a v okamžiku, kdy je proti nim vzneseno obvinění, projeví účinnou lítost, té dámě to doplatí a stíhání je proti nim zastaveno. Dáma měla smůlu, neměla si s tím člověkem nic začínat. Přesně takto se chce chovat vláda vůči 6. směrnici, tedy i v širším slova smyslu vůči právnímu řádu České republiky. My se na zákon... My budeme ten zákon ignorovat, a až nám bude hrozit sankce, no tak to napravíme. Evropa má smůlu, neměla si s námi nic začínat.
Dovolil jsem si na těchto dvou příkladech uvést skutečnou úctu k zákonům, úctu k pravidlům a snahu rovných podmínek pro všechny, kde vláda by měla jít příkladem, místo aby se zákonům takto vysmívala.
Dovolte druhou část, část rozpočtové odpovědnosti. V programovém prohlášení vlády se vláda zavazuje k tomu, že dodrží maastrichtská kritéria. Pan prezident se zmínil, že jsou tři - ono jich je pět, dvě jsou fiskální, tři jsou monetární, ale to není podstatné. Podstatná je interpretace toho maastrichtského kritéria 3 % deficitu vůči HDP. Ta správná interpretace je, že musí být deficity dlouhodobě a věrohodně udržitelné pod 3 %. To, prosím pěkně, není 2,99 při vymodleném hospodářském růstu, což je rozpočet, pro který jste hlasovali na rok 2014. A už vůbec tomu neodpovídá programové prohlášení vlády. Ten nejdůležitější ukazatel dlouhodobého a udržitelného deficitu pod 3 % je tzv. strukturální deficit. A vy již na konci dubna budete nutně seznámeni s tím, že se strukturální deficit, který teď se pohybuje pod 2 %, protože bude muset reflektovat programové prohlášení vlády, zvýší v konvergenčním programu, který vláda předkládá v rámci evropského semestru do Evropské unie, zvýší minimálně o procento. Strukturální deficit pro rok 2015 se bude blížit 3 %. A já se pak nutně ptám, kde je prostor pro ty velkorysé prorůstové výdaje, které vláda slibuje ať už v oblasti investic do vědy a výzkumu, do infrastruktury nebo do zemědělské politiky. Jsou dvě možnosti a myslím, že už je tady zmínil i pan prezident. Buď prostě maastrichtské kritérium dodržováno nebude a trend postupného snižování deficitu se otočí na výrazný nárůst těchto deficitů, nebo se ještě víc zhorší struktura státního rozpočtu.
Možná jste si nevšimli, už v tom rozpočtu, pro který jste hlasovali, ač má zbytečně o 24 mld. vyšší výdaje, tak je nejnižší podíl investic za posledních sedm let. A bude-li chtít vláda dodržet tříprocentní deficit a dodržet své velkorysé počínání v oblasti dávek, valorizací a úlev ve veřejném zdravotním pojištění, pak nezbytně nezbudou prostředky na ony prorůstové výdaje, které jsou v programovém prohlášení slibovány, a bude-li chtít vláda tyto prorůstové výdaje realizovat, pak nemůže dodržet 3 %. To není ideologie, to jsou jednoduché kupecké počty. A to, co je na tom nejzajímavější, je, že i vláda to ví a řada z vás to ví. Vy prostě víte, že se ty cíle, tak jak jsou položené v programovém prohlášení vlády, navzájem vylučují, že minimálně jeden nebude dodržen a není dodržitelný. A přestože to víte, že ten text je zcela nevěrohodný, žádá vláda Poslaneckou sněmovnu o důvěru a chce, aby jí to Poslanecká sněmovna uvěřila.
Tím třetím důvodem nebo kritériem, které podle našeho názoru vláda nedodržuje a dodržet nemůže, je systémový přístup vůči korupci. Co je na korupci to společensky maximálně nebezpečné, demotivující a destruující, koneckonců není ta předávaná igelitka nebo krabice s penězi. To skutečně nebezpečné, ten jedovatý plod té korupce, je ono rozhodnutí, které někdo, ať už za úplatek, nebo z nějakého jiného důvodu, někdo vybaven veřejnou pravomocí, činí rozhodnutí nikoli ve veřejném zájmu, ale pro zájem soukromý. To je ten problém. To nesmí být připuštěno ani jako riziko.
Dovolím si tvrdit, že rozsah zájmů skupiny Agrofert a pravomoc ministra financí se do té míry protínají, že ministr financí jenom ve výjimečných případech nebude v konfliktu zájmů, když bude rozhodovat, a tedy vláda bude v trvalém korupčním prostředí. Oponenti tohoto názoru často zdůrazňují, že je to prostě vyloučeno, neboť ministr financí a vláda z tohoto důvodu budou pod takovým drobnohledem a pod takovým mikroskopem, že nic takového se prostě nemůže stát. Rád bych uvedl z dlouhé škály příkladů, ale nechci vás zdržovat, rád bych uvedl alespoň dva, kde žádný mikroskop ani žádný dalekohled prostě nemůže fungovat, protože je to zcela nezjistitelné.
Ministr financí je rozhodující osobou, nebo chcete-li Ministerstvo financí je primárním garantem veškeré legislativy týkající se bankovního sektoru, kapitálových trhů, spořitelních a úvěrových družstev. Je také pro některé finanční instituce regulátorem. A ministr financí je také významným hráčem na kapitálovém trhu, protože při výpůjční potřebě zhruba 220 mld. korun ročně spolupracuje pro obrovský objem emisí s některými bankami, o kterých rozhoduje sám, to nepodléhá schvalování vlády. To jsou pravomoci ministra financí. ***