(13.00 hodin)
(pokračuje Sobotka)
O České republice by se neměli naši přátelé dozvídat jenom tehdy, pokud vetujeme nějakou integrační snahu na úrovni Evropské unie nebo pokud tady zrovna vláda padne v souvislosti se skandály. Potřebujeme zvýšit náš vliv v Evropě, abychom byli schopni lépe prosadit naše národní zájmy, a to znamená, že nemůžeme stát stranou, a to znamená, že se aktivně musíme zúčastnit debaty o tom, jaká Evropa v příštích letech bude.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, tohle byly tři klíčové priority, které vláda má. Tohle jsou tři klíčové priority, které se prolínají celým vládním programem. Nová hospodářská politika zaměřená na růst, prosperitu a nová pracovní místa, náprava chyb, které se staly v reformách Topolánkovy a Nečasovy vlády, a dobré fungování státu, řádné a transparentní hospodaření s penězi daňových poplatníků. Tyto tři priority bude nová vláda prosazovat, pokud získá vaši důvěru.
Rádi bychom obnovili důvěru lidí ve stát. Obnovili důvěru občanů, ale i podnikatelů v šance naší země na prosperitu. Rádi bychom vrátili našim občanům důvěru v politiku a demokratický systém. Nová vláda je, vážené poslankyně, vážení poslanci, připravena učinit vše pro to, aby se občané cítili v naší zemi spokojeně, aby se cítili svobodně, ale aby se také cítili důstojně a cítili se i bezpečně. Aby se lidé za svůj stát nemuseli stydět, a naopak na něj mohli být hrdi. Nebude to jednoduchý úkol, ale jsme připraveni pro jeho splnění učinit maximum. Rovněž jsme připraveni, a to chci zdůraznit, v zájmu zlepšení situace v naší zemi vést dialog. Vést dialog s opozicí tady na půdě Poslanecké sněmovny, vést dialog s odbornou veřejností, s občanskými iniciativami, s občany, se všemi, kdo stejně jako my usilují o stabilní a prosperující Českou republiku.
Vážené poslankyně a vážení poslanci, žádám vás tímto o vyjádření důvěry nové vládě České republiky. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu premiérovi a zahajuji tímto rozpravu, do které se s přednostním právem nyní přihlásil pan poslanec Filip. Po něm se připraví pan poslanec Kalousek. Prosím, pane poslanče.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážený pane předsedo vlády, členové vlády, paní a pánové, dovolte mi, abych se vyjádřil k otázce důvěry vlády České republiky a půjčil si jedno téma, které jsem musel, chtě nechtě, tady přednášet v roce 2006.
Volby v roce 2013 měly znamenat velkou naději pro Českou republiku a lidé se v těch volbách rozhodovali pro odmítnutí určitých postupů, které tady po roce 2006 byly zavedeny. V každém případě Komunistická strana Čech a Moravy po ustavení vlády je v tomto ohledu nejsilnějším opozičním klubem Poslanecké sněmovny. Ale otázka důvěry je otázka nejen ústavního institutu, to znamená důvěry více než 101 poslanců v Poslanecké sněmovně, ale je to také otázka důvěry občanů ve vládu, v parlament a ve stát nebo v jeho instituce. Pan předseda vlády řekl, že by stál o to, aby se obnovila důvěra občanů České republiky ve stát. To ovšem není otázka důvěry v tom ústavním smyslu, nebo chcete-li, smyslu parlamentním. Je to otázka důvěryhodnosti těch institucí, které představujeme před veřejností. Získat důvěru u občanů je přece jen něco složitějšího a také to má jiné parametry než vyjádření více než 101 poslance. Koalice má více než 101 poslanců a je nepochybné, že by tedy měla sama v sobě najít dostatek sil na to, aby důvěra ve vládu České republiky byla přijata. To ovšem znamená, že vláda by se měla vrátit nejen k programovému prohlášení, ale také k tomu, jak bude schopna jednotlivé sliby vyplnit.
V tomto ohledu jsem trochu zklamán vládním prohlášením, protože zejména sociální demokracie, a KSČM je kritikem této vlády zleva, opustila řadu programových bodů a nechala si vnutit program, který posunuje vládu České republiky proti výsledku voleb výrazně do pravého středu nebo zcela napravo. Mohl bych vzpomenout to téma, které je zcela zásadní pro Českou republiku a které hýbalo předvolební kampaní a nepřestalo s ní hýbat ani po volbách, a to je otázka církevních restitucí, nebo takzvaných církevních restitucí, lépe řečeno daru České republiky církvím za něco, co lze snadno zpochybnit, že někdy těmto církvím patřilo. Nechtějte, abych vypočítával jednotlivé žádosti a spojoval je s daty vzniku těch církví nebo s daty vzniku těch staveb, o které je dnes žádáno, které nemají nic společného ani s rokem 1948, ani s rokem 1960, dokonce ani s rokem 1970 nebo 1980. A mluvím o odborných učilištích, o bytových domech a ostatním.
Co mě zarazilo nejvíc a nechápu to, že se ve vládním prohlášení nijakým způsobem nevymezuje, a dokonce ani předseda vlády to nevzpomenul ve svém projevu, zákon o obecném referendu. Již jsem připomínal, že obecné referendum bylo součástí československého právního řádu do roku 1992 a teprve zákonem č. 4/1993 Sb., tzv. recepční normou, se tehdejší pravicové vlády vypořádaly s tím, aby lidé mohli do politiky vůbec mluvit. Ano, v roce 1993 skončila možnost občanů České republiky se vyjádřit v referendu, a to proto, že pravice omezila možnost vstupovat do politiky jenom na akt voleb. V tomto ohledu se divím nové vládě, že to není jedna z priorit jako vstřícný krok vůči občanům, aby případná korekce vládní politiky byla možná právě referendem, aby případná korekce mohla obnovit důvěryhodnost vlády před občany.
Na druhou stranu musím říct, že mě příjemně překvapilo v projevu předsedy vlády, že přece jen posílil pozici majetkových přiznání proti tomu, co je v textu vládního prohlášení. Nic neříkající věta nebo půlvěta o prokazování původu majetku mi totiž připadá něco jako propuštění Ivo Rittiga z policejní cely. Znamená to, že se u prokazování majetku zůstaneme jenom před branami onoho soukromého sektoru, který se podílel na rozkrádání majetku státu, na podivných privatizacích, na ještě podivnějších veřejných zakázkách a nebudeme to hodnotit ani jako sousední Německo nebo Francie? Tomu opravdu nerozumím a rád bych věřil slovům předsedy vlády, že přece jen zákon o majetkových přiznáních spatří světlo světa a bude tímto parlamentem schválen.
Stejně tak se nemohu spokojit s tím, co bylo řečeno o daních. Je evidentní, že daňová soustava, která byla přijímána v posledních sedmi letech, jasným způsobem prohlubovala ekonomickou, a tím i společenskou a politickou krizi v České republice. ***