(19.30 hodin)
(pokračuje Polčák)
"Jestliže se laické osoby spolehnou na právní rady poskytnuté advokáty nebo jinými samozřejmě osobami jakoby osobami znalými práva, aniž by zde byly nějaké další konkrétní okolnosti, ze kterých by se mohlo usuzovat na nesprávnost takových rad, nelze u nich zpravidla dovodit úmyslné zavinění." To je rozsudek Nejvyššího soudu, který jde tedy zcela protichůdně proti tomu, co zde je předloženo orgány činnými v trestním řízení.
Závěrem svého vystoupení chci pouze tedy sdělit - možná formou otázky: Kdo bude chtít za takovéto právní situace vykonávat mandát zastupitelů a radních? Poslanců a senátorů se to netýká.
Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu zpravodaji, a než předám slovo dalším třem řádně přihlášeným, tak tu mám faktickou poznámku pana poslance Martina Komárka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Dámy a pánové, já mám podobný názor, byť možná vedený jen selským rozumem a ne hlubokým právním vzděláním jako pan Polčák a pan Tejc. Ale z toho, co pan Polčák řekl, z hlediska logiky vyvozuji opak. Pan Polčák řekl, že z důvodů, které jsou možná pochybné, možná je zdravý rozum nebere, může být stíhán kterýkoliv radní nebo zastupitel. Já bych dokonce řekl, že kterýkoliv občan. Já si nemyslím, že případ pana kolegy Schwarze, kterého si velmi vážím za to, že sám požádal o vydání, je tak odlišný. Prostě také se to nezdá býti rozumné - nezdá býti, nevím, jestli musí rozhodnout nezávislý soud. Ale z toho, že to může potkat každého, naopak vyvozuji to, že my se nemáme stavět nad ty ostatní a máme se té mašinérii, chceme-li to tak nazývat, podvolit. A naším úkolem je vytvořit takové podmínky, aby se to nestalo nikomu.
Děkuji. (Slabý potlesk z pravé části jednací síně.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Komárkovi a teď řádně přihlášený pan poslanec Radek Vondráček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Radek Vondráček: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já se s ohledem na dosavadní průběh dnešního plodného, produktivního odpoledne a večera pokusím být co nejvíce stručný a pokusím se to zjednodušit. Doufám, že to nebude na úkor věci.
Já považuji za vhodné, abych veřejně stejně jako kolega Tejc vyslovil svůj názor na tuto věc. Jako člen mandátového a imunitního výboru měl jsem možnost seznámit se s písemnými podklady, měl jsem možnost vyslechnout si vyjádření kolegy poslance Svobody i zástupců orgánů činných v trestním řízení. Já tady skutečně mohu říci, že i já jsem shledal řadu nestandardních kroků v postupu policie v této věci. Shledal jsem nedostatky věcné, shledal jsem nedostatky formální. Stejně jako zpravodaj se pozastavuji nad tím, jak měl pan docent Svoboda zjistit, že se děje něco nekalého. Zřejmě tak měl učinit nějakým šestým smyslem, protože ve spisu nenaleznete jedinou listinu, která by byť jenom naznačovala, že měl relevantní informace, že se krade. Na druhou stranu je zřejmé, že skutečně ke spáchání trestného činu tam s největší pravděpodobností došlo, a to v rozsahu ne zrovna malém, v řádu desítek milionů. Proto tu ale nejsme. My tu nejsme od toho, abychom nahrazovali činnost orgánů činných v trestním řízení tím, že tady budeme rozhodovat, jestli vydáme, nebo nevydáme. Jestliže zde máme důvěru v nezávislou justici, jestliže zde máme důvěru v policii, fungující, nezkorumpovanou policii, pak nechť se kolega očistí v rámci trestního řízení, nechť ty argumenty, které tady zazněly, přednáší jeho obhájce včetně toho judikátu, se kterým já se plně ztotožňuji.
Když v rámci té stručnosti se nějak stručně podívám do minulosti - imunita je určité privilegium zákonodárného sboru. Je to institut, který měl v minulosti chránit zákonodárný sbor před zvůlí moci výkonné. Musíme si klást otázku, jestli stíhání jednoho z nás, který je součástí zákonodárného sboru, je útokem na tuto instituci, či nikoliv. A opět tady zaznělo dnes, po změně Ústavy možná vytváříme pravidla, jakými se do budoucna budeme řídit. Já jsem toho názoru, že trestní stíhání pana poslance Svobody nesouvisí s výkonem jeho mandátu, bylo zahájeno ještě předtím, než vůbec byl jaksi umístěn na kandidátku příslušné strany. Ačkoliv se jednalo o velmi významného politika, jednalo se o politika komunálního. Nejednalo se o poslance. A s touto optikou musíme věc posuzovat. Imunita jako privilegium samozřejmě v prostředí rozvinuté demokracie a v okamžiku, kdy dojde k vyvážení jednotlivých pilířů moci zákonodárné a výkonné, vždy dochází k její redukci ve všech vyspělých zemích. Jsme toho svědky i u nás, kde už došlo k výrazné redukci té procesní imunity na dobu těch čtyř let. Nicméně příliš široká imunita je negativně vnímána občany, je to společensky stále aktuální téma a my tady musíme přijmout jednoznačné stanovisko, jak s ní budeme do budoucna nakládat.
Já bych se proto přimlouval za to, aby stěžejní bylo hlediska časové. Jestliže trestní stíhání zasahuje do činnosti poslance, zvoleného poslance, možná diskutujme o člověku, který už je zapsán na kandidátce, pak jsem za to, abychom pečlivě zvažovali, zda se nejedná o útok výkonné moci na moc zákonodárnou. V tomto konkrétním případě si myslím, že tomu tak není.
Já bych ještě takové pomocné kritérium v tomto konkrétním případě přidal, že jak vyplynulo z dosavadních příspěvků, jedná se o stíhání více osob. A my, když pana docenta Svobodu nevydáme, tak tím jenom oddálíme to, co nastane za čtyři roky. Zatímco ti ostatní si ten svůj boj odbudou již nyní, mohou klást argumenty, mohou se bránit, mohou podávat stížnosti, odvolání, dovolání a mohou dosáhnout zproštění obžaloby. Tím, že ho nevydáme, aby se jaksi účastnil tohoto hlavního procesu, vystavíme ho třeba riziku, že se některé důkazy budou muset opakovat v budoucnu, tak mu tím také můžeme prokázat medvědí službu.
Já tady za sebe, za osobu říkám, že nejsem přesvědčen o vině pana poslance, jsem přesvědčen, že to obvinění dopadne tak, že jestliže přihlédneme k obsahu spisu a existující judikatuře, dosáhne zproštění obžaloby a tento boj nebude mít vliv na výkon jeho mandátu. On si ten boj už s sebou přinesl a on si ho musel být moc dobře vědom, když kandidoval do této instituce. To je vše, co bych k tomu měl. Děkuji. (Slabý potlesk.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. S faktickou poznámkou zpravodaj, pan poslanec Polčák. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Stanislav Polčák: Děkuji, bude určitě kratší než dvě minuty. Já pouze chci na konto, co zde řekl pan kolega Vondráček, jehož vystoupení tedy kvituji, poznamenat jistý rozpor, který souvisí s tím, že právě to obvinění, o kterém zde i samozřejmě pan kolega hovořil, bylo panu docentovi sděleno 26. března 2013, kdy již na podzim roku 2012 pan docent Svoboda - a to je veřejně dohledatelné - řekl, že by chtěl kandidovat do Poslanecké sněmovny. To znamená, že ty testy, které jste si vy určil pro to, jak tady postupovat v případě tady takovéhoto hlasování, to mě tedy teď skutečně zajímá, jak budete, prostřednictvím pana předsedajícího, hlasovat v následné chvíli. A zároveň bych se chtěl omluvit panu kolegovi Schwarzovi, který mě upozornil na to, že i on byl v době zahájení svého trestního stíhání krajským zastupitelem, to znamená, že i on byl politik řekněme ve vyšší funkci. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji za faktickou poznámku a nyní se s řádnou přihláškou přihlásil pan poslanec Bohuslav Svoboda. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Bohuslav Svoboda: Pane předsedající, dámy a pánové, stát tady v takovéto situaci není pro nikoho lehké. Není to zvlášť lehké pro mě, který jsem do politiky šel právě proto, aby všechny nešvary, které v té politice jsou, zmizely. ***