(19.20 hodin)
(pokračuje Polčák)
Pan docent Svoboda byl a je samozřejmě nadále politickou osobností významného charakteru a byl v té době pražským primátorem a vyjadřoval i tehdy veřejně, že by chtěl kandidovat v různých úrovních, jak vnitřních v rámci struktury ODS, tak samozřejmě i v rámci volených, v rámci občanů. Je třeba říci, že v tomto se minimálně liší kauza pana kolegy Schwarze s tou, která je teď před námi. A to, jak se v této konkrétní věci zachová tato Sněmovna, nastaví do jisté míry pravidla pro využívání resp. užívání institutu imunity po změně Ústavy.
Je třeba říci, že i imunita by neměla být nějakým výsadním dobrodiním jednotlivce, ale měla by být institutem, který chrání zákonodárný sbor a těleso proti někdy účelovým, někdy třeba do jisté míry zmateným provokacím, které mohou vyjít z různých prostředků. A úkolem mandátového a imunitního výboru a samozřejmě potažmo i Sněmovny je seznat, zdali takové důvody pro to, odepřít v danou chvíli souhlas s trestním stíháním poslance, je či, není dán.
Musím říci, že nejen to hlasování v mandátovém a imunitním výboru bylo velmi těsné, ale i ta kauza je do jisté míry možná složitá, ale v zásadě jednoduchá. Pan doc. Svoboda hlasoval podle jak interních právních posudků a posouzení, které byly na stole, tak podle externích právních posudků, které všechny podporovaly nikoliv jím navržený postup, ale postup, který navrhl jiný odpovědný radní. Neměl žádnou indicii, která by měla svědčit o tom, že ten postup je nezákonný, nesprávný, a úkolem Sněmovny a mandátového a imunitního výboru je tedy přezkoumat, zdali alespoň hrubé rysy těch zákonných znaků trestného činu odpovídají, které policie uvádí ve své žádosti o vydání, konkrétně zdali tyto hrubé rysy alespoň odpovídají tomu, co je požadavkem zákona, tedy trestního zákona.
Je třeba říci, že samozřejmě trestní stíhání je ultima ratio, nejvyšší možná forma zásahu ze strany státu do svobody jednotlivce. Ani placení daní není takový zásah jako např. trestní stíhání a případně vyslovený trest. Jedním ze základních rysů trestního stíhání je otázka zavinění. To znamená, já nechci rozlišovat ty kategorie, to je spíše pro právníky, ale jestli ten obviněný měl alespoň nějakou reálnou možnost seznat, že případný postup, který uplatní, je, či není v rozporu se zákonem. A musím říci, že po pečlivém prostudování jak spisu, tak i dalších materiálů jsem dospěl k závěru, že tomu tak není. A stejně jako pan kolega Tejc musím do jisté míry zapochybovat nad tím, zdali ta kvalifikace úmyslného trestného činu, kterou nám předložila policie, není dostatečně opřena o konkrétní skutkové okolnosti, z nichž by to zavinění ve formě úmyslu vyplývalo. Já vím, že se samozřejmě právní kvalifikace může změnit v rámci dokonce soudního projednání. Nicméně nelze souhlasit s tím, aby složka zavinění klesla na to minimum, kde už nebude kryta právě touto možností vůbec mít povědomí o protiprávnosti takového jednání. A musím říci, že tvrdím, že pan docent Svoboda prostě neměl na stole v danou chvíli - a opravdu nevyplývá z žádných materiálů, které jsem měl možnost přečíst, že by měl na stole jakoukoliv indicii o tom, že to jednání, které bude následně projevem zdvižení jeho ruky, by mohlo být protiprávní. Do této situace se může dostat jakýkoliv radní, jakýkoliv zastupitel po celé České republice. Kdokoliv z těch, kteří budou voleni samozřejmě na podzim, nebo kde už dneska vykonávají tento mandát. S výjimkou nás, poslanců a senátorů, protože jedině poslanci a senátoři, 281 lidí, kteří hlasují v tomto zákonodárném sboru, jsou z Ústavy vyloučeni bez dalšího za jakékoliv hlasování. To znamená, my zde můžeme rozhodovat o miliardových záležitostech, způsobovat mnohamiliardové škody, ale nás se tato věc netýká. Ale všichni zastupitelé, radní, kteří se mají spolehnout na stanoviska odpovědných úředníků, ti tuto trestní odpovědnost mají nést.
A teď je třeba se zamyslet nad tím, co je tedy ta suverenita Parlamentu v té imunitě, která je dnes upravena v Ústavě. Já samozřejmě respektuji různé volební programy všech stran, které se dostaly do Sněmovny, ale na druhou stranu se ptám, zdali je možné rezignovat na to, zda se tedy vůbec institut imunity neuplatní, i když je v Ústavě popsán a i když jsme na tutéž Ústavu skládali poslanecký slib.
Sám osobně jsem přesvědčen o tom, že trestní stíhání dalších obviněných zřejmě bude pokračovat. Vyrozuměl jsem, že bude dán návrh policie na podání obžaloby a ta věc bude vyřešena. Ale není to věc o tom, že by zde vystoupil nějaký další nový svědek, který by odkryl, že asi pan doc. Svoboda něco věděl. Nic takového jsme ve spisu nenašli, alespoň ne já. Nemůže být řečeno nic dalšího přistoupivšiho k té otázce zavinění. V tu chvíli je jasné, že to je jenom otázka právního názoru. Ten právní názor bude do značné míry vyřešen na úrovni soudu rozhodnutím o těch dalších obviněných. Potom tedy v případě nevydání pana docenta Svobody se tato jeho věc dořeší a on bude moci samozřejmě plně uplatnit svá práva jak obviněného, obžalovaného v rámci trestního řízení.
Tím chci odlišit, že tato věc je opravdu postavena na poměrně zvláštním právním názoru, který má interpretovat ustanovení trestního zákoníku i trestního řádu. Chci říci, že mohu samozřejmě hovořit pouze o tom, co bylo zveřejněno, a ne to, co je předmětem jednání mandátového a imunitního výboru. Ale byly zveřejněny určité okolnosti, na které je třeba poukázat. Nechci zabíhat do podrobností, nicméně ten právní názor, že hlavní město Praha nemohlo podepsat tento typ smlouvy v jednacím řízení bez uveřejnění podle zákona o veřejných zakázkách, ten právní názor byl Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže sdělen den poté, kdy rada rozhodla. To je velmi podstatná okolnost. To už samo o sobě asi lehce napovídá o tom, kdo měl jaké povědomí o tom, zda mohl spáchat svým jednáním protiprávní čin. To je první poznámka.
Za druhé. Ten právní názor je sám o sobě sporný a podléhá přezkumu nyní, dnes, před jednáním krajského soudu v Brně. Není to aktuálně dnes, ale v současnosti je tento právní názor přezkoumáván, tohoto úřadu, před soudem. V jiných obdobných právních věcech jsou dohledatelné judikáty, já jsem si je připravil, citovat už je nebudu, kde i Nejvyšší správní soud uznal, že situace, které jsou, byť vyvolány jednáním toho města nebo obce, ale nelze je vyřešit jinak, tak umožňují použít jednací řízení bez uveřejnění. A v neposlední řadě, a to je jenom jedna věta a tu bych si ocitovat dovolil, je rozsudek Nejvyššího soudu spisové značky, kdyby si to chtěl někdo najít, 5CDO848/2010, kde se říká v tomto judikátu Nejvyššího soudu: ***